U soudu může požadovat kdo chce co chce. To ještě neznamená že mu soud vyhoví. Váš příklad je úplně mimo, pochopitelně.
A jak by místní alternativní čipera čč jistě doplnil, každý kdo není mediální ovce již dávno z alternativních zdrojů ví že žádný holocaust nikdy nebyl, a navíc ho celý platil Rothschild a Bildeberg a Adolf Alojzovič v tom byl opravdu nevinně.
Co to je "možnost "narovnat" pokřivený mediální obraz" a "právo na zapomenutí?" Tomu nerozumím. Znamená to, že řekněme za 200 let budou mít potomci Hitlera možnost vyžadovat po soudu (po Googlu), aby byly vymazáný veškeré příspěvky týkající se
holokaustu, protože :
1) se jich osobně dotýkají, protože přinášejí "křivý mediální obraz" jejich předka
2) Hitler to spáchal "v mladické nerozvážnosti"
3) už je to promlčeno
???
Historii nelze přepisovat, co se jednou stalo, už nikdy nelze odestát. Jednou jsme dostali do vínku život se všemi plusy a mínusy, které k němu patří. A s tím se musíme vypořádat.
Že o tom nebudeme mluvit ( = že se o tom nebude nikde psát) ještě neznamená, že se to (naše předchozí prohřešky) nikdy nestalo. Když někomu v 15 letech ukradnu 100 Kč, tak i když mu je později vrátím, už nikdy nemůžu tvrdit, že se ta věc nestala.
Život není jednoduchý a často není ani spravedlivý, ale každý jej drží ve svých rukou a je jen na něm, co s ním udělá.
Přesně tak. Jak by asi vypadal adekvátní mediální obraz skladatele Carla Orffa (Carmina Burana, znáte?). Ten na jednu stranu vytvořil a dlouho řídil hudební školství v Číně, na druhou stranu to byl Hitlerův dvorní skladatel (z vlastní vůle). A to nepočítám ty nádherné skladby, co napsal. Co z toho by se mělo pro vytvoření adekvátního mediálního obrazu vypustit?
Pokud dotyčný kradl, lhal a podváděl, je pro mě ten adekvátní obraz kde se dozvím, že kradl, lhal a podváděl a je mi jedno, jestli to dělal letos nebo před deseti lety a mezitím ještě třikrát uklidil v parku a převedl tři babičky přes přechod.
Opět bych nechal na posouzení jednotlivce, jaké informace mu přijdou adekvátní a jaké ne.
Lidé časem zjistí, že na google com nic nezjistí a začnou hledat jinde. Stačí říci, víš že Franta Vomáčka, prznil psíky. Fakt? To nevím a kdes to našel na google nic není! Nojo, musíš použít Hlodač! Na sodní zákaz googlu bylo jen vyhození peněz do kanálu. :-)
A vy stale nechapete, ze neexistuje neco jako adekvatni medialni obraz cehokoli. Ve sporu se na nem nikdy dve strany neshodnou, jenom ES ted presunul odpovednost za tu nedohodu na prostrednika, ktery nema zadne sance to vyresit jinak nez blokovanim casti informaci - tech, ktere si vydupe silnejsi strana. Uzitek z toho nema ani spravedlnost, ani nikdo dalsi.
Pořád nechápete správně účel. Účelem není, aby to vůbec nešlo dohledat; účelem je zamezit tomu, aby se masově vytvářel neadekvátní mediální obraz dané osoby. Je obrovský rozdíl mezi tím, jestli na první stránce vyhledávání v Google na moje jméno vypadne dvacet let stará krádež nebo dva roky stará akce na úklid parku.
Co se týče ostatních vyhledávačů, bylo by samozřejmě nutné se s jedním každým soudit zvlášť. V praxi ale postačí ten Google (u nás navíc Seznam, v USA Bing) a máte vyřešen mediální obraz pro 99,9% populace. Kdo chce víc, může se soudit dál, ale většině lidí to takto, myslím, bohatě postačí.
Google určil jeho relevantnost, ne mojí. Pokud to vyplivne desítky a více stránek, ještě to jde zvládnout projít, záleží na tom, jak moc po informacích toužím.
Nechápu proč mazat linky z indxovacího stroje, proč je nemazat ze zdroje, jo ana je to pravda a to vadí nejvíc? Hm tak to máte asi smůlu vyhledávačů jsou desítky a kdyby nekdo chtěl, měl čas a prostředky, vytvoří si svůj vlastní systém vyhledávání o Ondřeji Boudovi. Co pak?
K tomu poslednímu se nebudu vyjadřovat, tak blbej být nemůžete, abyste nepochopil co jsme tím chtěl říci.
>> Mohl bych, asi svaším laskavým dovolením, relevantnost a nerelevantnost vyhledávačem nabízených odkazů posoudit já sám?
Velmi těžko - ne/relevantnost už za Vás totiž určil Google: tím, že něco je na prvním místě a něco až na poslední straně. Pokud vyhledávání vyplivne desítky a více stránek, opravdu je poctivě procházíte všechny, abyste si udělal správný názor? Pochybuju. A i kdybyste byl tou světlou výjimkou, tak drtivé většině bohužel stačí ta prvních pár stránek.
Koneckonců ti, co se chtějí detailně pitvat, tu možnost pořád mají (dohledávat přes další vytipovaná klíčová slova).
>> Za kolik let budu moci podle Boudy požádat o výmaz z indexování google?
Požádat můžete klidně hned. Jiná věc je, kdy Vám Google bude muset vyhovět - a to Vám, pochopiteně, neřeknu. Jak jste mohl z mého příspěvku pochopit, nedá se to určit obecně, ale závisí to na řadě podrobností, okolností a celkovém kontextu. Prostě na individuálním posouzení každého jednotlivého případu.
>> Kupodivu mě z prvních míst vyhledávání sesadilo, že bratránek hraje lépe fotbal a syn lépe šachy.
Aha. Takže když se někdo chce zbavit něčeho nepříjemného na první stránce Googlu, má podle Vás začít hrát fotbal nebo šachy? A když mu to nepůjde (ne každý má to nadání, že ano), tak si má za tím účelem pořídit patřičně nadaného bratránka nebo syna (se stejným jménem)?
No já nevím, ale ten soudní přezkum mi přijde jako lepší řešení.
Mohl bych, asi svaším laskavým dovolením, relevantnost a nerelevantnost vyhledávačem nabízených odkazů posoudit já sám? bez "dobré" rady vaší či nějakého inteligentního EU úředníka?
Kde je ta hranice? Kolik je "něco" ukradl? Co když něco znásilnim, zabiju nebo zmlátím? Za kolik let budu moci podle Boudy požádat o výmaz z indexování google?
Kupodivu mě z prvních míst vyhledávání sesadilo, že bratránek hraje lépe fotbal a syn lépe šachy, ani jeden nemusel nikoho zavraždit, asi tam máte v uvažování pár chybek. :-)
Vždycky je to jen otázka hranice/rovnováhy. Přílišná dostupnost informací může být stejně na škodu jako přílišné škrcení informací. Na blokování nerelevantních a poškozujících informací při hledání jména osoby proto nevidím nic špatného.
Autorovi podle mě uniká základní smysl opatření (soudě dle toho, jak se pozastavuje nad tím, že firmu pořád dohledat lze). Prostě jde o klasický střet dvou práv: právo být zapomenut versus právo veřejnosti na informace. V takových případech se nedá "mechanicky/automaticky" to válcovat jen na jednu stranu - je třeba u každého případu individuálně posuzovat, kterému z těch práv dát přednost.
Takže je naprosto v pořádku, že na jméno osoby článek nenajdu a na jméno firmy ano. Smyslem přece není úplně zamezit dohledání kompromitujících informací. Smyslem je, aby při "běžném/rychlém lustrování" jména osoby nevyskočilo něco, co už není relevantní a dotyčného to zbytečně poškozuje.
Fakt, že si kdokoli může dát tu práci a "lustrovat" dál přes jméno firmy, totiž není chyba/nedokonalost. Právě naopak: je to to, co vyvažuje cenzurní charakter tohoto opatření; tzn. změkčuje ho do akceptovatelné podoby. Ze stejného důvodu nemohou být zakázány původní články v médiích (převažuje právo na informace).
Smysl tedy není v tom, aby na člověka nebylo možno najít to, co nechce. Smysl je v tom, aby se dala člověku možnost "narovnat" pokřivený mediální obraz: pokud jsem před dvaceti lety něco ukradl a od té doby sekám dobrotu, nikomu a ničemu nepomůže, když na mé jméno budou na prvním místě vyskakovat články o té krádeži (a všichni asi víme, že takové články z prvního místa sesadí jedině článek o horším provinění - ale určitě ne články o tom, že vedu skautský oddíl a organizuju dobrovolné akce na úklid parku).
A co se týče podvodníků-recidivistů, ti by s právem na zapomnění uspět neměli: pokud podváděli ještě v nedávné době, pak jsou stále relevantní i staré případy (dokládají setrvalý/nezměněný charakter dané osoby). To je totiž přesně ten případ, kdy právo na informovanost převáží nad právem být zapomenut.
ČLÁNKY DO MAILU