Názory k článku Příběhy z historie českého internetu: Od Svazarmu k mailování s NATO
-
On tak nadhazuje nějaké momenty. Pamětníci těch dob si to připomenou, ale kdyby to mělo být pro později narozené, muselo by to být mnohem a mnohem delší.
Třeba dvěma větama nadhozené téma předražené počítače ze Slušovic: ocenění (znalecké) osobních počítačů na přelomu 80. a 90. let bylo dost absurdní, PC AT třeba čtvrt miliónu (při platech kolem 2 tisíc). Ale ze Slušovic vás (tedy státní organizaci) přišlo na 400 tisíc, protože jste k tomu museli povinně koupit software. Na výběr byly ovšem skutečně užitečné věci, např. evidence dojivosti krav - co s tím budete třeba ve špitále nebo elektrárně dělat bylo jedno, bez toho to nešlo koupit. Ani firmy, které exportovaly "za tvrdé" neměly nárok na sebemenší podíl na valutovém zisku a nemohly si tedy "tam" nic koupit, ale Slušovice měly výjimku a s částí devizových příjmů mohly více méně volně nakládat.
Nebo (první půlka 90. let) drahé připojení k internetu: někdy před rokem cca 95 jste kromě poplatku za telefon museli ještě platit za přístup k "druhé straně" (modemům a internetu), ze začátku třeba 900Kč za měsíc. To se zlepšilo kolem roku 97 jednak s internetovými tarify (levnější dial-up) a příchodem Volného. I tak to byly pořád za měsíc šílené peníze, ostatně i první ceny ADSL (2004) byly dost drsné: 400Kč poplatek za pevnou linku a 1600 za základní tarif 96kbit/s a ještě tam byl FUP.
Tohle všechno jsou historie na samostatné povídání, leckdy o několika dílech, protože to souvisí i s poněkud absurdní politicko-ekonomickou situací období "pěrestrojky" a pádu "plánovaného hospodářství". A záleží na tom, co jste v té době dělali a na jakou absurditu jste narazili. -
@BobTheBuilder - Ne vše tak jednoznačné - černo/bílé. Za tvrdé nakupovalo dost firem - například Státní lesy (mini-kompy Redifon a HP), oceláři sálové IBM, strojaři ... <> Mohu mluvit za Francii (tedy západ), kde mám známé. IBM-PC v ceně rodinného auta. SW neskutečně drahý. První kusy Sinclair ZX-80 v ceně 2-měsíčního platu (obdobně v Německu). O Internetu se západnímu světu mohlo zdát a Minitel z osmdesátých let minulého století byl téměř v každé francouzské (belgické) i dost v Anglii) domácnosti. On-line objednávky v obchodech, letenek, jízdenek, jízdní řády...
https://en.wikipedia.org/wiki/Minitel
Je fakt, že co se týká telekomunikací v Česku/Československu, tak to byl děs ještě celá 90 léta, který dopustil stát.26. 12. 2020, 14:20 editováno autorem komentáře
-
Za tvrdé nakupovalo dost firem - například Státní lesy (mini-kompy Redifon a HP), oceláři sálové IBM, strojaři ...
Jistě, nakupovali za tvrdé - když dostali od státu souhlas s nákupem a příděl valut.
Na rozdíl od Slušovic, které s částí vydělaných deviz mohly nakládat samy.
Tyhle absurdity vlastně vyřešil až Václav Klaus zavedením směnitelnosti koruny - tohle pozitivum bychom mu neměli zapomenout.
Však píšu, že jednotlivé body, kterých se rozhovor dotkl, by vydaly na řadu dlouhých pojednání.
Na náš HP1000 jsme získali novou verzi systému v jedné energetické firmě, která koupila HP1000 o dva roky později - ale z Nigérie, aby obešli embargo (případně dlouhé povolování v USA). Takové věci se děly pod dohledem fízlů a konfidentů (např. jeden s krycím jménem Bureš).
Ano, IBM PC byly šíleně drahé kousky - v řádu tisíců liber, ale v roce 1984. Ono se to pak začalo rychle posunovat, v roce 1989 se v ČSSR vyskytly klony XT značky Novotec z Peru - údajně tím peruánci zaplatili dluh za kolejnice. Pikantní na tom bylo, že zdroj bylo trafo, žádný spínaný zdroj. Ale kupodivu to fungovalo několik let.
Telekomunikace byly za komunistů ještě větší děs: když někdo chtěl legálně použít modem, musel modem koupit a věnovat ho Spojům, pak, jako jejich majetek, jej mohl připojit do JTS (jednotné telekomunikační sítě) - a asi musel platit za pronájem zařízení, to už nevím jistě.
Náš první email byl přes uucp a přes Bratislavu (kde měli první připojení do Vídně) s modemem Telebit (který dokázal na to meziměsto rychlost 9600Bd, ale nějakým vlastním protokolem. Tehdy vznikaly BBS, ale všechny (z pohledu Spojů) načerno, modemy byly 2400Bd - rychlosti dosáhly, když byly dost dobré dráty po cestě. -
Mezi Olomoucí a Brnem jsme v průměru dosáhli 1200Bd a to operátorka nesměla vstoupit do přenosu s dotazem: Hovořítě?. Užíval se proto věhlasný "kabelový přenos". Po práci šel zaměstnanec s páskou s daty na hl. nádraží, ve spc. kabele dal do přímého poštovního vagónu na Brno a v Brně jiný zaměstnanec vyzvedl. Časově nejrychlejší přenos (i se započítaným zpožděním ČSD!
27. 12. 2020, 08:13 editováno autorem komentáře
ČLÁNKY DO MAILU