On i start a pristani je pomerne trivialni problem, protoze prostredi je celkem slusne definovano, celkem bezne dneska umi letadla i pojizdet po letisti a zaparkovat na cm presne.
Znacna cast letadel pak ma odpovidace, takze o sobe navzajem vedi.
Mimochodem, zrovna tento vikend jsem zahledl Topgear, kde auto spolehlive "samo" zabrzdilo vice nez metr pred zivym plotem (aniz by to tak ridic chtel) a zcela spolehlive nabouralo do jineho auta (to kdyz testovali, jak to funguje).
Nejzasadnejsi problem je ovsem v tom, ze auto rizene automaticky jeste desitky let nebude schopne resit na silnicich zcela bezne situace, kdy je napriklad znaceni v rozporu se skutecnosti. Vzdyt i ta auta od googlu smi jen na peclive vybrane a zmapovane useky, ktere nejdriv nekdo projde metr po metru a zaznamena kazdy kanal.
Pane autore, ten americký elektroinženýr se nejmenoval Fracis Houdin, nýbrž Francis P. Houdina, viz třeba https://en.wikipedia.org/wiki/Houdina_Radio_Control .
Jinak je třeba být realistou - v příštích 25 letech se rozhodně žádná revoluce v [samo]řízení aut nestane. Takové řízení vozidel se podle mne neobejde bez totální změny dopravní infrastruktury, resp. celého přístupu k dopravě. Možná vznikne něco jako virtuální železnice, bude se jezdit sice po silnicích, ale koordinovaně, ve vyžádaných, naplánovaných, přidělených a trvale centrálně monitorovaných pruzích atd.; podobně jako je tomu u letecké dopravy.
Mimochodem, automatické řízení letadel je daleko jednodušší problém, s výjimkou startu a přistání tam na nějakém metru či desítkách metrů nezáleží.