30 let se tu rozvíjíme. Prvních 10 let jsme bourali telekomunikační monopol a zvrácenou legislativu monopolizující tento sektor. Potom přišlo 10 let svobody na telekomunikačním trhu a to, co teď opět choré mozky ve vládě a i v NÚKIBu dělají je, že opět začínáme uměle podporovat monopoly a likvidujeme skonomickou soutěž. Je to jak sedět na větvi, řezat pod sebou větev a nadávat na strom, ze kterého roste. Z venku to působí opravdu komicky. My ale vnímáme pouze detail a nevidíme důsledky globálního obrazu.
I v plánovaném hospodářství jsme se vyhýbali imperialistické technice, byli jsme pyšní na svůj průmysl výpočetní techniky a domácí elektroniky obecně. Kam to dovedlo, nemusíme zkoumat, protože výsledek známe.
Dnešní politruci, stejně jako z dob normalizace chtějí určovat, co je ještě dostatečně demokratické a co je už imperiálně iritující.
Jedno máme ale společné, technologický vlak nám ujíždí a kvalita sítí elektronických komunikací se připravuje zcela vědomě na slepou kolej, protože existuje nikoliv objektivní, ale čistě politické podezření, že produkce mimo NATO není košer.
No problém je zcela očividný. Prakticky nejsme schopni asijské vývojové dílně a výrobě schopni konkurovat. Situace je již natolik komická, že se jednotlivé vývojářské týmy a mozky přesunují na východní trhy, kde jim vůbec nechybí hlídací psi demokracie v podobě regulací a nesmyslných konkurenčních překážek.
Zavíráte se sami do pozlacené klece, ze které postupně ona zlatá opadává až zbydou jenom rezavé mříže od kterých jsme ven zahodili klíče.. Zůstaneme smutným skanzenem na který se budou jezdit dívat vyspělé technologické civilizace jako na zvířátka do ZOO.