Muzou, uz jsem tu cetl horsi blaboly nez toto (cimz nerikam, ze je to blabol!), coz sice nebylo technicke, ale nebylo mi proti srsti ani to nebyla snuska nesmyslu ba co vic, tykalo se to podstaty tohoto serveru a sice Ceskeho Internetu. Bohuzel musim s Vami vesmes souhlasit a je to smutna realita.
Z řad vedoucích činitelů ČTc občas slyšíme různé reakce na sílící kritiku zdejšího monopolu v oblasti ADSL, např. tu, že ČTc vlastně nebyl povinen zavádět tuto službu. A skutečně, to také dokazuje nemalé zpoždění ČR v této oblasti. Telecom nechtěl zavést ADSL, protože v něm byla a stále je hrozba pro ISDN. Je známo, jaké naděje vkládal ČTc do technologie ISDN a najednou se po něm požadovalo, aby investoval do služby, která bude jednu ne příliš vydařenou požírat. Z politologického hlediska bylo ADSL zavedeno až na základě nátlaku, kdy bylo neúnosné neprovozovat ADSL, obzvláště s přičleněním ČR k myšlence e-Europe+. Je evidentní, že ADSL bylo zprovozněno až na základě společenského (politického) tlaku, tudíž jsou vidět v tomto ohledu praktické dopady, že dodnes ADSL některým lidem v Telecomu nevoní, resp. nevoní jim možnost poskytovat jej masově tak, jak ukazují statistiky ze západní Evropy.
Zajímavou roli zde hraje úřad ČTÚ. Přeprodávací systém byl vytvořen narychlo, aby bylo možné zprovoznit "pružně" ADSL (už bylo znát to tragické zpoždění a s tím související politický tlak), poněvadž bez toho, aby i alternativní operátoři měli legitimní právo poskytovat tyto služby garantováno i de jure prostřednictvím regulátora, by zrušené IOL Platinum nemohlo být povolené jako komerční služba ADSL od ČTc. To znamená, že čas a tlak ze strany státu nebyl směřován jen na management polostátního ČTc nýbrž i na ČTÚ, obzvláště vezme-li se v úvahu, že EU si nechává každý rok vyrobit studii o stavu telekomunikací ve svých i kandidátských zemích. Přeprodávací systém, tzv. přístup k ADSL, byl zaveden narychlo a přechodně, aby tento byl v budoucnu nahrazen jiným režimem (možností pronájmu LLU nebo propojením na ADSL). Přeprodávací systém je do značné míry i výplodem nezkušenosti tehdejšího regulátora, což mu asi nemůžeme mít tolik za zlé, jelikož musel situaci řešit, když už bylo pět minut po dvanácté, bez předchozích zkušeností. V neposlední řadě je nutné si uvědomit, že regulátor funguje na principu arbitra, kde není žalobce, není soudce a návrhy na změnu stávajícího připojení AO k ADSL v systém propojení přišlo až v březnu loňského roku.
ČTÚ se ocitá v nelehké situaci má a nebo nemá rozhodnout o propojení? Vyřeší to šalamounsky tím, že rozhodnutí prozatím odloží, protože jako správní orgán si nemůže dovolit být nečinný. Zároveň si nemůže dovolit rozhodnout v neprospěch propojení, jelikož AO mají ze zákona možnost si toto nárokovat po dominantním operátorovi, jakož i proto, že zamítnutí by ve veřejnosti vzbudilo vlnu nevole a podezření z korupce. Ale je tu také další aspekt, který říká, že je nevhodně načasováno přijímat rozhodnutí, které by sice vytvořilo transparentnější prostředí na trhu, ale mohlo by ohrozit privatizační hodnotu polostátního podniku. V čem jsou rizika? Jsou zejména v tom, že by prostřednictvím režimu propojení musel ČTc vyměřit všem ISP stejnou hodnotu agregace, kolik by to bylo, teď nemá smysl spekulovat, ale nejspíš by i toto musel jako spor ČTc a AO vyřešit svým rozhodnutím ČTÚ. Jasné je, že by každý koncový uživatel musel být regulován stejnými pravidly datového provozu v infrastruktuře ČTc, aby, jednoduše řečeno, zákazníci IOLu nebrouzdali po internetu rychlostí blesku a zákazníci AO rychlostí plže. Režim propojení by také odstranil i jednostranou diktaturu ČTc na limitování objemu přenesených dat, která se stále častěji stává předmětem kritiky veřejnosti, protože obecně převládá názor, že tento typ regulace by měl mít právo uplatňovat výhradně ISP. Zapomenout nelze ani na riziko spojené s cenovou hladinou ADSL. Jaký by asi stanovil propojovací poplatek regulátor, opět nelze předpokládat, že by se v této věci AO a ČTc dokázali sami dohodnout.
Český stát je v pozici latinskoamerické republiky. Potřebuje mít zisk z vlastního podniku, který má monopol, kterého sám zásoboval lukrativními a nechvalně proslulými zakázkami (INDOŠ, data ve státní správě) a zároveň má regulovat chování takového "dominátora" na trhu. Proč privatizovat? Ozývají se hlasy varující před privatizací ČTc. Hlasy, které říkají, že může být hůř, že může nastat situace podobná té v Irsku, kde zprivatizovaný národní operátor začal ještě více vysávat spotřebitele. Domnívám se však, že je mnohem zdravější, pokud se, podobně jako v Irsku, zápasí s monopolem soukromým, který již není pupeční šňůrou se státem svázaný. Irská vláda také z těchto důvodů podporuje nyní výstavbu nových alternativních sítí a v konečném důsledku to bude pro Iry jako spotřebitele výhodnější i pro zemi samotnou, protože do budoucna bude lépe vybavena komunikační infrastrukturou. Vždy je proto privatizace takového monopolu nakonec pro společnost lepší, výhodnější a žádoucí zbavit se tohoto břemene, než kdyby pokračoval pokřivený stav, kdy je stát svázán s vlastním monopolem, jelikož se mimo jiné i v takovém případě těžko hledá hranice, kdy politická reprezentace ještě hájí zájem těch, které zastupuje, a kdy jedná na základě zájmů jiných.
ČLÁNKY DO MAILU