Legendární americká společnost Intel se propadá do tak velkých problémů, ze kterých se bude jen velice těžko dostávat. Po desítky let dominantní dodavatel procesorů do počítačů a serverů, jenž stál u polovodičové revoluce, propouští desítky tisíc lidí, spadl o mnohamiliardových ztrát (v dolarech), klesají mu prodeje, ruší výstavbu továren v Polsku a Německu, rozprodává a vyčleňuje divize, řeší technický dluh, mění šéfy nebo čelí poklesu akcií. Firma sama přiznala, že už nepatří mezi přední čipové hráče. Situace vyústila v nedávný majetkový vstup americké vlády, která v Intelu výměnou za skoro 12 miliard dolarů získala podíl 10 procent. Co se s tímto dříve neotřesitelným kolosem děje?
Hlavním byznysem Intelu jsou procesory (CPU), tedy centrální výpočetní čipy dodávané do stolních počítačů, notebooků a serverů. Intel tyto procesory staví na architektuře x86 staré desítky let, kde měl dlouhodobě dominantní postavení. Pomohla technická kvalita procesorů Intelu, slabá konkurence (AMD je na koni až teď a možná chvilku kolem éry Duronů a Athlonů) a zákulisní obchody, kdy Intel nutil výrobce počítačů a serverů do exkluzivních dohod a podobně, za což byl i pokutován.
Každopádně kolem x86 vyrostl velmi robustní ekosystém, na těchto procesorech běží například Windows a hromada aplikací na serverech. Tento desítky skvěle fungující fundament, který bez nadsázky pohání svět a který udělal mnoho lidí a firem bohatými, se ale začal rozpadat.
Následující příklady jsou ukázkou toho, co se kromě jiného v Intelu stalo špatně. Ani zdaleka nejde o celý popis situace. Jde o vypíchnuté a často do nebe volající chyby, jejichž vlivem sice vedení zachránilo krátkodobou přítomnost, ale mohutně uškodilo budoucímu rozvoji.
Přichází muž s tabulkami
Intel se zrodil kolem Nobelových cen za vynález tranzistoru a jeho aplikací do praxe ve formě integrovaných obvodů, dlouho byl hnán inženýry a na trh dodával špičkové produkty. Pak ale otěže převzali manažeři bez technického zázemí, kteří začali úřadovat, škodit a kreativně kouzlit s čísly – to vše ve jménu “zvyšování hodnoty pro akcionáře” a uspokojování Wall Streetu.
Prvním z výrazných osudových jmen reprezentujících počátky úpadku Intelu je Paul Otellini, jenž se pozice výkonného ředitele ujal v roce 2005. Předtím nepůsobil v žádné technické roli, o post šéfa se zasloužil díky letům působení v marketingu či provozu. Otellini ve firmě zavedl procesy pro zvýšení ziskovosti, začal škrtit výzkum a vývoj a soustředil se na zákulisní dealy umožňující Intelu držet jeho téměř dominantní postavení. Intel díky tomu finančně rostl, vykazoval vysokou ziskovost a platil krásné dividendy. Na pozadí to nicméně začalo hnít.
Otellini měl například zlomové setkání se Stevem Jobsem. Jeho firma Apple tehdy chystala chytrý telefon iPhone, do něhož chtěl Jobs po Intelu vytvořit procesor na míru. Otellini tehdy nabídku odmítl. Důvodem nebylo to, že by Intel mobilní čip nezvládl. Apple až do příchodu iPhonu nebyl tak silná firma jako dnes a v první fázi před vydáním revolučního telefonu požadoval menší objemy čipů a zároveň rozumnou cenu. To by ovšem pro Intel znamenalo mít na jednom čipu nižší marže, než na jaké byl do té doby zvyklý, což by se promítlo i do celkových čísel a tedy i dividend a hodnoty akcií.
Otellini dal přednost krátkodobému zisku před strategickou sázkou. V tu chvíli to z pohledu účetnictví zafungovalo, jenže dlouhodobé následky jsou obrovské. Intelu totálně ujel byznys s chytrými telefony, který je dnes větší než ten s osobními počítači. Apple se s výrobou čipů obrátil na Samsung, kterému kromě jiného pomohl nastartovat byznys se smartphony a polovodičovou produkcí.
Poté, co Applu přestal Samsung vyhovovat, udělal historickou sázku na jakousi tchajwanskou společnost TSMC (podrobněji jsem o tom psali v naší reportáži). Z ní se hlavně díky Applu stal v mnoha ohledech monopolní zakázkový výrobce high-end čipů. Výrobní procesy Intelu se dnes nemohou TSMC rovnat a Intel postupně přesouvá část své výrobě právě k tomuto konkurentovi. Zavádění nových výrobních procesů je obrovsky finančně nákladné a navíc vyžaduje velmi specifické know-how, takže vůbec není jisté, zda Intel někdy zvládne TSMC ohrozit.
Otelliniho odmítnutí Jobse mělo ještě jeden katastrofální následek. Místo toho, aby Intel po počítačích a serverech získal další sféru svého vlivu, tedy chytré telefony, tuto oblast zcela přenechal architektuře zvané ARM. Na ní jsou postaveny všechny hlavní čipy v telefonech od Applu, Samsungu, Googlu, Xiaomi a dalších výrobců. ARM navíc postupně ukázal, že se tato architektura přímo konkurující x86 hodí i na výkonné operace, takže například Apple už dnes ARM používá i ve svých počítačích Mac. A ARM také stále více proudí do serverů. Například největší cloud světa Amazon Web Services oznámil, že polovina jeho operací jede na jeho vlastních ARM procesorech Graviton. A bude hůř s tím, jak si takzvaní hyperscalers mají tendenci čím dál více věcí dělat sami.
Jak jsme mohli být tak blbí?
Druhou tragickou postavou v pozici ředitele Intelu byl Brian Krzanich. Šlo o dalšího udržovacího manažera, který těmi správnými čísly uspokojoval představenstvo a burzu a neinvestoval do technologií a budoucnosti. Také Krzanich udělal řadu chyb, opět ale zmiňme jednu gigantickou s významnými následky, kterou nedávný šéf firmy Pat Gelsinger okomentoval slovy “jak jsme mohli být tak blbí?”.
Intel společně s americkými vědci v minulosti rozjel investice do takzvané EUV litografie. Tento proces postavený na extrémním ultrafialovém světle dokáže do křemíkových desek “vypalovat” miniaturní integrované obvody, takže se na jeden čip vejdou i desítky miliard tranzistorů. Bez EUV v podstatě při současném poznání není možná výroba high-end čipů, řekněme od 7 nm méně (Číňané se kvůli sankcím bez EUV zastavili právě na 7nm výrobě).
Intel se tak logicky točil i kolem nizozemské společnosti ASML, která dnes jako jediná na světě dokáže stroje na EUV vyrábět. Američané boj o EUV vzdali, protože šlo o velmi nejistý a velmi nákladný projekt, a technologie a finance poslali právě do ASML. Té se stroj podařilo dostat do produkce. Krzanich nicméně odmítl první generaci EUV koupit. Opět se obával dopadů na čísla. Pořízení a zprovoznění EUV bylo drahé, teď hned to nebylo potřeba a přece kvůli tomu nebude riskovat marže.
Jenže se opět zjevili Tchajwanci. ASML je původně firma vyčleněná z nizozemského Philipsu, který se před lety stal investorem do TSMC (viz naše reportáž). TSMC díky tomu svoji výrobu postavila kolem procesů Philipsu, respektive ASML. Na asijský ostrov se tak EUV dostalo velmi rychle a dnes hraje klíčovou roli v úspěchu této firmy a země v čipové produkci.
Jazykové modely nebudou fungovat
Třetím nešťastníkem na pozici CEO Intelu byl Bob Swan, původem finanční ředitel několika korporací. Swan před několika lety dostal nabídku investovat miliardu dolarů do tehdy ještě malé a nepříliš známé organizace OpenAI. Swan naznal, že nějaké velké jazykové modely (LLM) nikdy nepůjde zpeněžit a nerozeznal jejich potenciál, takže možnost odmítl.
Intel přišel o možnost být součástí dnešní revoluce kolem umělé inteligence. Nejenom, že nezískal podíl v OpenAI a tudíž není blízko technologického vývoje v tomto oboru, ale ještě přišel o možnost společně s tvůrcem GPT a spol. připravit specializované AI čipy. Jensen Huang a Nvidia tímto Intelu děkují za post nejhodnotnější firmy planety.
Tato historická selhání jsou doplněna o řadu dalších problémů pramenících z osekaných investic do výzkumu a vývoje. Ukázkou může být společnost AMD, v podstatě jediný konkurent Intelu v dodávkách procesorů x86. AMD nikdy nebyla reálnou hrozbou. V roce 2014 se nicméně pozice výkonné ředitelky ujala Lisa Su, šéfka, která má zároveň technické zázemí. Pod jejím vedením AMD přineslo procesory jako Ryzen a Epyc, které jsou dnes často výrazně lepší než nabídka od Intelu. Tomu rychle klesají tržní podíly ve stolních počítačích a serverech a při současném vývoji tento trend bude pokračovat.
Pevnost padla
Takže už ani “pevnost x86” Intelu nefunguje. To je z velké části dáno tím, že se Intel pořád snaží vyrábět procesory sám. AMD se interní výroby vzdala, když jí vyčlenila do GlobalFoundries (jejíž noví majitelé taktéž naznali, že kvůli nákladům nedají peníze do EUV, takže tato firma už nedělá high-end produkci) a začala vyrábět u TSMC. Díky tomu má přístup k tomu nejlepšímu na trhu. TSMC může dělat masivní investice, protože je rozloží mezi zákazníky typu AMD, Qualcomm, Apple, Nvidia a podobně, zatímco Intel je na vše sám a nové procesy neustále odkládá, odkládá až je nakonec nespustí. Pak nemají jeho procesory tolik topit a žrát elektřinu – aby se aspoň trochu dal držet krok s AMD, v Intelu se křemík šponuje na maximum.
Intel v současné době nemá jasný plán, jak z toho ven. Nový ředitel Lip-Bu Tan mluví o nadějném novém procesu 18A (1,8 nm), ale podle zákulisních informací jsou s tím opět obrovské problémy. Vláda USA při vstupu do firmy údajně nastavila podmínku, že se Intel nesmí vzdát výroby (tato varianta se také v plánech vyskytovala). Pro USA jde o strategickou věc. High-end vyrábí už jen Tchaj-wan (a díky Samsungu trochu Jižní Korea), kterému vojensky vyhrožuje Čína. Intel stále dodává americké armádě a pro strýčka Sama je děsivá představa, že budou high-end čipy vyrábět pouze na ostrově obsazené hlavním vojenským rivalem v podobě Číny. Intel je tak pro USA stále jedinou nadějí, jak high-end výrobu čipů vrátit do Ameriky.
Stát se může cokoliv, ostatně Intel a celý americký polovodičový průmysl už si v minulosti velkou krizí prošli. Japonsko v minulém století začalo dominovat výrobě paměťových čipů, takže se Intel časem přeorientoval na logické čipy (a tedy procesory) a rozjel se jeho historický růst. A paměti se dokonce časem do USA vrátily, když ve velmi nepravděpodobné lokalitě ve státě Idaho skoro z ničeho nic vznikl Micron.
Ovšem velmi zajímavé je, že se Intel rozpadá, šéfové odchází a přichází, ale jedna postava zůstává. Předseda představenstva Frank Yeary v Intelu úřaduje od roku 2009 a byl součástí mnoha špatných rozhodnutí. Naštěstí na jiných pozicích v představenstvu v posledních měsících došlo ke změnám a dostali se do něj zástupci firem jako ASML nebo Microchip, kteří polovodičovému byznysu rozumí.
Jak to vypadá na Tchaj-wanu u TSMC (reportáž najdete zde):
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU