Vláda navrhuje zvýšení rozhlasového poplatku z 45 Kč na 55 Kč měsíčně a televizního poplatku ze 135 Kč na 150 Kč měsíčně. Novela zavádí také mechanismus automatické indexace (valorizace) poplatků podle inflace. Indexace by probíhala každoročně 1. července, pokud by součet inflace za předchozí období od posledního zvýšení poplatků přesáhl šest procent. Poplatky by se zvýšily o šest procent, bez ohledu na to, zda by součet inflace byl vyšší.
Okruh poplatníků by se měl rozšířit o domácnosti, které nemají tradiční přijímače, ale mají počítač, tablet nebo chytrý telefon umožňující sledovat vysílání po internetu. Firmy mají platit poplatky vypočítané podle počtu zaměstnanců, přičemž do 25 zaměstnanců by od této povinnosti byly osvobozeny.
Vládní návrh vyvolal ve sněmovně značnou debatu. Rozprava v prvním čtení trvala osmnáct hodin, a také ve druhém čtení poslanci diskutovali skoro stejně dlouho. Kritici argumentují, že zvyšování poplatků a rozšiřování okruhu poplatníků je nesystémové a představuje nadměrnou finanční zátěž pro občany a firmy. Naopak zastánci novely tvrdí, že tato opatření jsou nezbytná pro zajištění dostatečného financování veřejnoprávních médií a zachování jejich nezávislosti.
Poslanci vládních i opozičních stran předložili skoro čtyři desítky pozměňovacích návrhů. O části z nich už dříve diskutovali na zasedání mediálního výboru. Ten bude novelu probírat znovu na svém lednovém jednání, kde přijme stanovisko i ke zbývajícím návrhům předloženým ve druhém čtení.
Mnoho opozičních návrhů prakticky nemá šanci projít, protože podle vlády míří proti samé podstatě připravených změn. Někteří opoziční poslanci například chtějí zachovat televizní a rozhlasové poplatky ve stejné výši jako teď, s tím ale koaliční kabinet z podstaty nesouhlasí. Stejně tak je nepravděpodobné, že by vláda kývla na vyškrtnutí chytrých zařízení z okruhu zpoplatněných přijímačů, nebo dokonce zrušení poplatků pro důchodce, jak chce Andrej Babiš.
Co jsou dezinformace?
Naopak v jiných záležitostech se nejspíš politici doberou ke kompromisu. Opozice požaduje, ať ze zákona úplně zmizí nová povinnost pro Českou televizi a Český rozhlas, že mají přispívat k boji proti dezinformacím. Kritici upozorňují, že je to vágní pojem a už samotný základní úkol poskytovat nestranné a objektivní informace stačí k vyvracení fám a lží.
Koalice uznává, že dezinformace nejsou v českém právním prostředí zavedený a definovaný pojem, proto její poslanci navrhují, aby se sporná věta změnila na „přispívání k mediální gramotnosti“. Mediální gramotnost jako pojem už v mediálním právu existuje, konkrétně ve vysílacím zákoně. S touto formulací by pak neměla mít problém ani opozice.
Shodu nejspíš koalice a opozice najdou také nad výjimkou z placení poplatků pro spolky a zaměstnavatele, u nichž více než polovinu zaměstnanců tvoří osoby se zdravotním postižením. Opozice by však chtěla tento soupis výjimek rozšířit ještě o poskytovatele sociálních služeb, poskytovatele zdravotních služeb, neziskový sektor nebo nadace.
Memorandum jako klíč
Hranice veřejné služby České televize a Českého rozhlasu by mělo v následujících pěti letech určovat memorandum. Tento dokument vytvoří generální ředitelé obou veřejnoprávních médií a předloží ho ke schválení Radě České televize, respektive Radě Českého rozhlasu. Jakmile mediální rady odsouhlasí konečné znění, připojí na memoranda svůj podpis ministr kultury jako zástupce resortu, který v České republice připravuje mediální legislativu. Pokud by generální ředitelé nedodržovali to, k čemu se zavázali, riskují možnost odvolání z funkcí.
Memorandum je tématem několika dalších pozměňovacích návrhů. Poslanecký klub Pirátů například míní, že by se ministr kultury jako představitel vlády vůbec neměl do celého procesu zapojovat. Memoranda by podle Pirátů měly schvalovat jen mediální rady jako takové, zároveň by tyto dokumenty sloužily jako transparentní střednědobé plány činnosti.
Poslanci ANO by sice podpis ministra kultury na memorandech zachovali, konečné slovo by ale podle nich měla mít sněmovna. Podle jejich představy by dolní parlamentní komora dokument schvalovala podobně, jako to před dvaceti lety dělala u Kodexu České televize nebo Kodexu Českého rozhlasu. Jestliže by sněmovna v procesu chyběla, tak to podle názoru hnutí ANO „zcela objektivně sníží relevantnost tohoto dokumentu“.
Jiný pozměňovací návrh z dílny ANO by rád upřesnil konkrétní obsah memorand. Mezi jejich základní náležitosti by mělo patřit třeba stanovení minimálního podílu investic do dlouhodobého majetku. Česká televize a Český rozhlas by také měly povinně investovat prostředky do všeobecné podpory televizního nebo rozhlasového vysílání jako typu mediálních obsahů.
Sám ministr kultury Martin Baxa (ODS) ještě navrhuje upravit schvalování memorand tak, že by jim musela předcházet veřejná konzultace. Široká i odborná veřejnost by mohly vyjádřit své představy a očekávání ke způsobu veřejné služby. „Pouze tím, že bude stanovení obsahu memoranda probíhat participativním způsobem, se z nového právního institutu stane legitimní nástroj bližšího definování veřejné služby reflektující společenský konsensus,“ zdůvodnil Baxa svůj návrh.
Jako nezbytné účastníky veřejné konzultace jmenuje návrh širokou veřejnost, zástupce akademické obce, nestátních neziskových organizací, profesních organizací a jiných provozovatelů televizního vysílání či jejich sdružení.
Omezení a povinnosti
Poslanci ODS Petr Bendl a Rudolf Salvetr navrhují snížit objem reklamy ve vysílání Českého rozhlasu. Dnes může nabídnout obchodním klientům maximálně tři minuty času za celý den na celoplošných stanicích. Pokud by prošel pozměňovací návrh, klesl by tento limit jen na jednu minutu na jedné celoplošné stanici za celý den.
Regionální programy Českého rozhlasu mají dnes dovoleno pět minut reklamního času za den, v případě schválení pozměňovacího návrhu by nemohly odvysílat víc než dvě minuty reklam denně. Podle Bendla a Salvetra to zvýší komfort pro posluchače, zatímco rozhlasu se zvýší příjmy díky nové definici poplatníků a zvýšení poplatků.
Poslankyně KDU-ČSL Nina Nováková usiluje svým pozměňovacím návrhem o to, aby se povinnost objektivity, vyváženosti a politické nestrannosti výslovně týkala také multimediálních služeb České televize a internetových stránek Českého rozhlasu.
Helena Langšádlová z TOP 09 by chtěla povinnosti obou médií rozšířit o výrobu dokumentárních a vzdělávacích pořadů zaměřených na moderní dějiny, fungování ústavního a politického systému a rozvoj informační gramotnosti. „Znalost moderních dějin 20. století včetně období dvou totalitních režimů, fašismu v podobě německého nacionálního socialismu a komunismu v podobě sovětského stalinismu jsou klíčové pro vnímání našeho státu a zvýšení odolnosti společnosti, která stojí na demokratických principech a hodnotách,“ argumentuje poslankyně.
Kontrola NKÚ?
Zřejmě největší diskuse se povede ohledně toho, jak do kontroly hospodaření České televize a Českého rozhlasu zapojit Nejvyšší kontrolní úřad. V celé sněmovně panuje shoda, že se to má stát, ale vláda a opozice se rozcházejí v tom, jak tuto změnu prosadit.
Ministerstvo kultury dříve argumentovalo, že nebude stačit prostá novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, protože jeho základní pravomoc je úzce vymezena v ústavě. A podle nálezu Ústavního soudu nelze toto ústavní vymezení působnosti NKÚ změnit jinak než ústavním zákonem. Bez tohoto kroku by tak nešlo do okruhu kontrolovaných subjektů přidat ještě Českou televizi a Český rozhlas.
Opozice si však nechala zpracovat stanovisko od ústavního právníka Aleše Gerlocha, jenž upozornil, že sněmovna už dříve jednoduše rozšířila dohled NKÚ o majetek a výdaje České národní banky. Tento krok nebyl od té doby zpochybněn. „Říkáte-li, že není možné bez změny ústavy poslat NKÚ do České televize nebo Českého rozhlasu, tak úplně stejně říkáte, že k dnešnímu dni 14 let v rozporu s ústavou Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje Českou národní banku. Tak si to vyhodnoťte!“ vzkázal vládním poslancům poslanec Marek Novák (ANO).
Na závěrečné třetí čtení zákona a hlasování o pozměňovacích návrzích by mělo dojít na lednové schůzi sněmovny. Bude kvůli tomu nutné posunout účinnost zákona, neboť původně se počítalo s tím, že začne platit od 1. ledna.