
Ilustrace: Nenad Vitas
Ta nálepka v metru nešla přehlédnout. Máme spoustu filmů a rádi vyměníme. Www.volny.cz/swap. Přidej se do našeho klubu!
Po zkušenostech s přístupem ochranných autorských svazů a policie ke každému náznaku nedovoleného vybočení z aktuálních pravidel užívání autorských děl jsem pojal podezření, že mi nepozorovaně unikl nový právní předpis povolující policejní provokaci. Který šílenec by v zuřící válce vydavatelů se svými zákazníky vybíhal takto nahý ze zákopu? Životnost stránek nabízejících ke stažení hudbu či filmy se i bez větší propagace počítá nanejvýš na týdny, olepit metro reklamou na průšvih proto na pohled neslo všechny znaky obdivuhodné drzosti.
Uvedená stránka je poměrně stručná, leč smělý záměr přeci jenom zpřesňuje. Podstatou výměny mají být nikoliv kopie (jako u výměnných sítí), ale originální nosiče. Jak se pak taková „síť“ liší od půjčoven? Jednoduše, je zadarmo. Tedy patrně až na transport nosičů, o kterém se autor stránky, v Česku žijící Nizozemec, nijak nezmiňuje.
To už začalo vypadat zajímavě. Má takový nápad šanci na úspěch? V době, kdy rychlost přípojek a cena za gigabajt úložného prostoru lámou jeden pozitivní rekord za druhým, by se za běžných okolností muselo jednat o čirou bláhovost. Jenže náš svět s běžnými okolnostmi příliš nepočítá, a tak je tato přirozená cesta (zatím) legislativně uzavřena. Starý dobrý kabelový přenos (strčit DVDčka do kabely a přenést) tak může dojít ještě nejednoho nasazení v ostrém provozu – v husté zástavbě Prahy zvlášť.
Jenže: je i tenhle způsob sdílení legální? Provozovatel Swapu, který na stránce „klubu“ neváhal obnažit i svoje telefonní číslo, přiznává, že na právní stránku věci zatím nepomyslel. Chápete, že zatím byla jen myšlenka, že si mohu se sousedem vyměnit nějaký ten film,
ujistil mne. Jistě, to je vcelku srozumitelný nápad a obyčejný smrtelník by se nad ním asi nepozastavil. Mnohem zajímavější je však nepozastavení se právníka: Pokud by se skutečně jednalo o výměnu nosičů s autorskými díly, nebude se jednat o zásah do autorského práva,
překvapil mne Josef Aujezdský z advokátní kanceláře Mašek, Kočí, Aujezdský.
Navíc: pokud je legální pořídit si kopii filmu z klasické výměnné sítě, mělo by to jít i v síti swapovací. S velkým počtem „sousedů“ se tak můžete dopracovat ke slušné videotéce bez černého svědomí a policií za dveřmi. Pokud budete mít dost času pro provoz kabelového přenosu (či na poštovní poplatky), samozřejmě.
Každopádně odolná výměnná síť je možná konečně na světě. A dokonce s architekturou centrálního uzlu, na který doplatil už bájný Napster. Samozřejmě důležité budou ještě názory právníků z druhé strany barikády a nepochybujme o tom, že v případě většího provozu si na Swap posvítí opravdu důkladně. Jestliže však vše dobře dopadne, budeme mít ojedinělou příležitost sledovat životaschopnost svérázného českého (či česko-nizozemského) příspěvku k informačně propojenějšímu světu. Kdepak Web 2.0, kdepak video na Internetu! V Česku bude nejnovějším trendem výměna DVDček z ruky do ruky, protože vydavatelé se rozhodli vývoj okolního světa ignorovat.
Jen zatím nevím, jaký z toho všeho mám mít pocit. Vy ano?