Vlákno názorů k článku První legální výměnná síť objevena? od Mildik - Z mnoha příspěvků v diskusi cítím obrovskou neúctu...

Tak to slyším prvně, že by po někom OSA chtěla zaplatit za to, že má doma puštěnou hudbu tak nahlas, že to je slyšet přes zeď k sousedům.

Ale připadá mi naprosto košer, když majitel restaurace proto, aby k němu rádi chodili hosté, déle tam poseděli a více utratili za jídlo a pití, má puštěnou televizi například s hudební stanicí - a za komerční využívání cizích děl tedy zaplatí. Televizní stanice ve svých autorských poplatcích platí za to, že dodává program ke koncovým divákům, tedy takříkajíc pro jejich "domácí konzumaci", ne k výdělečným účelům dalšího podnikatele.

Jen tak mimochodem, ptal se vás někdo když jste kupoval židli, jestli na ní budete sedět doma nebo jestli jí vybavíte kanceláře a podle toho vám určil cenu? Máte jinou cenu pro auto pro důchodce na nákup a jinou cenu pro auto pro podnikání? Máte jinou cenu pro rohlík k svačině a jinou cenu pro rohlík do restaurace?

To je rozpor mezi současným pojetím autorského práva jako duševního vlastnictví a vašim kýženým pojetím jako materiálního vlastnictví. Ale proč ne, třeba si to nakonec společnost takhle prosadí. Pak ale pochybuji, že budou autoři ochotni za takových podmínek tvořit. Silně mi to zavání komunismem: každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb - Svobodo a Gotte, složte, respektive nazpívejte každý den dvě nové písničky, společnost je chce poslouchat, a dostanete za to stejně jako metař na ulici, protože potřebu jídla, bydlení... máte přece stejnou.

A když by naopak po vzoru autorů chtěl jeden výrobce nábytku víc peněz za úplně stejnou židli do kanceláře než do domácnosti a druhý prodejce by chtěl platit za každý den sezení? Tak koupím u třetího, který má podmínky nejpřijatelnější - a prosperuje. Pokud se vám tento příměr zdá divný - ano, je, ale i u uměleckých děl je možnost volby.

Proč myslíte, že je to jedno a totéž? Ano, je to stejná skladba téhož autora zahraná stejným ansámblem. Ale je použita dvojím různým způsobem. První způsob je, že televizní nebo rozhlasová stanice ji šíří ke svým divákům či posluchačům, kteří toto dílo zpravidle pasivně konzumují - za to televize platí autorům nějaký bakšiš. Druhý způsob je, že majitel restaurace v rámci své podnikatelské činnosti tuto stanici naladí a pouští ji desítkám lidí ve svém podniku - asi proto, že poskytnutím příjemnějšího prostředí hostům dosáhne vyšších tržeb. Argument, že ti lidé už si to stejně předplatili v koncesionářském poplatku, padá v okamžiku, kdy se jedná o jinou než veřejnoprávní stanici nebo o návštěvníky odjinud. Takové užití díla prostě není ve smlouvě mezi provozovatelem vysílání a autory obsaženo a tedy autorům zaplaceno. Nebo aspoň naše televize ve smlouvách s OSA a Intergramem nemá, že platíme nejen za (například) 10.000 domácností, kteří náš program mohou přijímat, ale také za 50 hospod v okolí, a pochybuji, že ostatní to mají jinak.

Je nebo není tedy košer, aby hospodský, když k vlastnímu finančnímu prospěchu využívá cizí dílo, za to autorům něco zaplatil?

Za každý přijímač platí nejenom hospodský, ale každá firma z libovolného oboru činnosti; že to nemá logické opodstatnění, uznávám, prostě Česká televize kdysi velmi úspěšně lobbovala. Nebo možná poslanci ve snaze nenaštvat voliče tento princip vymysleli, protože při předpokladu vybrat stejnou cílovou částku si mohli spočítat, že při výběru víc peněz od firem mohou stanovit o pár korun nižší koncesionářský poplatek pro domácnost.

Zajímalo by mě, jak byste přinutil kteréhokoliv jiného provozovatele vysílání, než je veřejnoprávní televize a rozhlas, aby autorům platilo víc peněz kvůli stovkám hospod, při nekódovaném vysílání, kdy nemohou ovlivnit, kdo je naladí a kdo ne? Proč by třeba naše televize k několika stům tisíc korun, které ochranným svazům ročně odvedeme, měla připlácet ještě další tisíce za hospody, kde nás mohou naladit, když nemáme možnost to ovlivnit?

Když hospodský zřídí zahrádku a využije přitom toho, že prákrát do roka je na náměstí koncert nebo akce s hudebním doprovodem, je třeba uznat, že je to chytrý podnikatel. Na zahrádce bude mít plno, zvýší se mu tržby a přitom autorům nemusí zaplatit ani korunu, protože to není on, kdo autorské dílo veřejně provozuje. Nevidím v tom problém, naopak si dokážů představit, že některé zákazníky může hudba zkreslená odrazy od okolních budov a často rušená kříkem konferenciéra té akce od posezení v zahrádce odradit.

Že se ochranné svazy chovají k umělcům, kteří o jejich ochranu nestojí, tak, aby je donutily pod ně přejít, vím a radost z toho nemám.

Fajn, nicméně stále jste mi neodpověděl, proč vám připadá normální platit za jednu věc několikrát?

Proč za stejný film chcete zaplatit stovky na DVD, stovky na VHS, stovky v kině, stovky za soundtrack atd, když je to stále dokola to samé? Proč mi tedy neprodáte jednu převoditelnou "licenci", kterou odkážu dětem, a to bez ohledu na konkrétní médium? U všech jiných produktů je to naprosto normální. A proč např. ta hrůzostrašná hláška na začátku filmu, že zakoupené DVD si nemůžu okopírovat, která je navíc v rozporu se zákonem?

Kdo vás nutí to dílo zveřejňovat a všem nám ho cpát, když vám vadí, že se pak dál šíří? Tak si to skládejte do šuplíku a nešiřte to mezi lidi :))) Až bude pekař furt mezi lidi rozhazovat z jedoucího auta rohlíky, sotva se bude moci divi, že si lidi sbírají rozhlíky do zásoby a nosí si je domů pro celou rodinu :))

To musí být fajn, pokud to, jak jste uvedl o několik příspěvků výše, v zahraničí funguje méně tvrdě než v Česku. Takže třeba ve Francii při koupi lístku do kina dostanu zároveň poukázku na bezplatné půjčení DVD, na odběr DVD zdarma a jako bonus při odchodu z kina ještě dostanu soundtrack? To by se mi líbilo, ale pochybuji, že by pak vstupenka do kina byla pod 1000 Kč. :D

Pokud jde o univerzální licenci, třeba to některému producentovi bude připadat jako zajímavý obchodní model a jednou se toho dočkáme. Ale vidím spíš tendence k tomu se fyzických médií zbavit a v budoucnu to prodávat jen jako data a ještě ke všemu omezená na konkrétní počítač a stanovený počet přehrání v určitém časovém limitu - to se mi taky nelíbí.

Hláška o nedovoleném kopírování na začátku filmu je v pořádku, kopírování filmu je zásahem do práva, které je autorovi vyhrazeno dle § 12 odst. 4 písm. a) a v následujícím § 13 je uvedeno, co vše se rozmnožováním myslí. Není tedy v rozporu s § 30 odst. 2, podle kterého nezasahujete do autorského práva kopií pro osobní potřebu (za kterou navíc dle § 25 platíte to takzvané výpalné). Divím se, že to jako právník nechápete.

K tomu vnucování díla: kdo vás nutí se dívat na filmy, poslouchat hudbu, číst knihy? Je to základní životní potřeba? Autoři vám nabízejí možnost využívat jejich dílo za jimi stanovených podmínek - a je na vás, zda na podmínky přistoupíte a budete dílo využívat, anebo nepřistoupíte a nebudete dílo využívat. Konkrétně u filmů to u některého autora může být placení za každé zhlédnutí (např. pomocí DRM přes internet), u jiného jednorázově na věčné časy (současný model DVD), ale existují i filmy amatérských nadšenců, kteří vám rádi své dílo pošlou jen za cenu média a poštovného, víte o tom? Volba je na vás. Když použiji oblíbenou analogii s rohlíky, připadá mi to, jako když v pekárně bude rohlík za 2 Kč, zákazník přijde a řekne, že jim teď ty 2 Kč dá, ale chce si každý den odnést rohlíky tři.

Už jsem to zde psal jednou, tak dobře, ještě tedy jednou. Rozdíl v našich názorech je způsoben odlišným chápaním duševního a materiálního vlastnictví. Já vám právo na váš názor neberu, klidně prosazujte změnu současné úpravy autorského práva od duševního k materiálnímu vlastnictví. Ale dokud se vám to nepodaří, měl byste zaprvé dodržovat dosud platnou úpravu a zadruhé si uvědomit, že v okamžiku, kdy autorům nařídíte, pokud chtějí tvořit, podmínky obdobné pro řemeslné živnosti, mnoho z nich asi ztratí zájem za takových podmínek tvořit.

Ani mně se nelíbí, když film na DVD stojí stovky korun, ale mohu si ho za desítky korun oficiálně půjčit a podle zájmu i zkopírovat (za to jsou ty bakšiše obsažené v ceně prázdných médií), nebo pokud mi stačí nižší kvalita a ještě počkám, tak se na něj podívám v televizi a můžu si ho za pár korun nahrát na DVD rekordéru.

Poplatek v pásce do videokamery, respektive za prázdná média vůbec je stanoven § 25 AZ jako kompenzace autorům za to, že vám AZ umožňuje pořídit si kopii díla pro svou osobní potřebu. Nemusí se jednat jen o přesnou kopii CD nebo DVD, ale též o nahrávku pořadu z rádia nebo televize - právě k tomu může být stejná páska použita. Uznávám, že pokud na pásku skutečně nahráváte jen své vlastní záběry z dovolené, můžete se cítit o tyto poplatky neprávem obrán. Jenže znáte nějaký způsob, jak efektivně a dostatečně přesně odlišit při nákupu prázdného média, zda bude nebo nebude použito k zaznamenání chráněného díla? Nevím jestli jste to v minulosti zaznamenal, ale ještě před masovým rozšířením počítačových CD-R/W mechanik byly v nabídkách výrobců spotřební elektroniky stolní audio-CD rekordéry, které dovolovaly jednu generaci přesné kopie hudebního CD, ale pouze na médium CD-R for audio a to bylo několikanásobně dražší než CD-R do počítačové mechaniky. To už je ale minulost a současný rozvoj výpočetní techniky prakticky znemožnil existenci dvojích médií: CD-R pro nechráněná data za 6 Kč a vedle toho CD-R pro chráněná data např. za 30 Kč.

Ohledně poškozených médií bychom mohli udělat anketu mezi nejznámějšími vydavatelstvími, zda a za jakých podmínek by vyměnili nešetrným užíváním nebo nehodou poškozený nosič za nový s tímž chráněným obsahem, ať máme jasno.

Konkrétní linky na filmové nadšence vám nedám, zkuste pohledat na internetu. Ale vím že takoví jsou (dobrá, nebudem slovíčkařit, že je to přesně za cenu média a poštovného a ne ještě o pár korun víc), měli jsme předloni festival amatérských krátkých filmů, byly mezi nimi i zajímavé filmečky (přišli i nad 30 minut, ale ty jsme podle propozic nezařadili do soutěže), samozřejmě se nemohly řemeslnou zručností a technickou kvalitou rovnat profesionální tvorbě, nicméně u některých bylo v titulcích napsáno něco ve smyslu: "O další naše filmy si můžete napsat na adresu...".

Analogii s rohlíky jsem použil nerad a jen proto, že už ji sem zatáhl jiný z diskutujících. Uznávám, že je dost mimo, ale proto, že dílo hudebního skladatele, textaře, hudebníka, scenáristy, režiséra, kameramana či herce s převahou duševní práce chápu jinak než práci truhláře či pekaře, který chrlí jeden stejný rohlík za druhým podle stejné receptury. (Neargumentujte prosím tím, že některé hudební skladby jsou taky jedna jako druhá - ano, dají se najít.)

A ten argument (...) jste si obratem vyvrátil sám (...)

Nevyvrátil. Nepsal jsem, že úplně všichni úplně přestanou. Jako dnes jsou tvořící amatérští nadšenci výjimkou, tak se nedá očekávat, že by po vaší vytoužené změně všichni pokračovali v tvorbě zadarmo nebo skoro zadarmo ve stejném rozsahu jako dosud za hodně peněz. Leda, že byste je nahnali do táborů nucených prací pro autory. :D Neuražte se a neberte si to osobně, ale skutečně z přístupu mnoha lidí nejen v této diskusi cítím, že chtějí, aby pro ně autoři skoro jako v době nevolnictví tvořili - vznikala nová hudba, nové vysokorozpočtové filmy - ale zaplatit autorům takovou odměnu, jakou oni považují za odpovídající, to ne.

pokud mám právo si udělat kopii, nechápu proč je toto právo zpoplatněno

Protože využitím tohoto svého "práva" zasahujete do výlučných práv autora na rozšiřování svého díla a tím poplatkem je mu to aspoň nějak kompenzováno, takže místo někým dříve zmíněných 30 Kč, které by on dostal, kdybyste si jeho CD koupil, dostane aspoň 50 haléřů z prázdného média.

Mám totiž dost práv, za které platit nemusím.

Například právo vlastnit automobil, který může jezdit po silnicích - a musíte platit povinné ručení, i kdybyste nikdy nezavinil nehodu. Nebo právo cestovat po světě - a za vydání pasu musíte zaplatit a je to určitě víc, než skutečné náklady na vydání pasu. Nebo právo se stěhovat - a za každé ohlášení změny trvalého pobytu zaplatíte 50 Kč, což ještě před pár lety nebylo - přestože jste úředníky už zaplatil z daní.

Zatimco kdyby autorske pravo platilo i pro vynalezce, tak se kulickova pera neprosadila dodnes.