Bohužel, musím být v této oblasti spíše skeptický. Tento projekt již nedokáže nikdo zastavit - zájmy na jeho realizaci jsou příliš velké.
A co se tedy stane?
Centralizované připojení začne být pro školy pomalé (tunelování přes internet do intranetu a zase ven na výkonu nepřidá - a po pravdě řečeno, nepřidá vůbec žádnou hodnotu, spíše omezí funkčnost některých aplikací). Školy se začnou ve větší míře připojovat individuálně - dokonce i na vlastní náklady. Nastane další mezník: první škola získá výjimku - bude se smět připojit dokonce v rámci "indoše" přímo k internetu (!), ovšem pouze v době, kdy bude centrální server nedostupný. O tuto výjimku se začnou zajímat i další školy. Některé školy se opominou odpojit od internetu v době, kdy se intranet opět zprovozní...
Uplyne pár let a nikdo si nevzpomene na to, že jsme mohli mít místo unikátního českého intranetu s vlastním a jistě hodnotným obsahem ve školách dvojnásobek počítačů (nebo o nějaké procento nižší daně).
Obávám se, že tento projekt je, tak jak je postaven, velmi nehospodárný a neprůhledný. Zcela konkrétně bych se rád zeptal:
1. Proč se vůbec buduje školní "intranet"? Jaké jsou výhody tohoto přístupu oproti nákladům, které přinese? To je z odborného hlediska nejproblematičtější část celého projektu. Pokud se totiž navíc zachová konektivita již připojených škol, nemá toto řešení nejmenší opodstatnění, a to dokonce ani z hlediska centrální bezpečnostní politiky -- pouze přidává nesmyslné náklady a centrální zranitelný prvek, který je zdrojem nespolehlivosti celého systému.
V rámci tohoto přístupu je zapotřebí vybudovat Centrální internetový server CIS. Jaká bude jeho funkce? Internet je nástroj, který je ve své podstatě velmi robustní a spolehlivý. Pokud ale k němu budou všechny školy přistupovat prostřednictvím jediného serveru, přidává se slabý článek, při jehož výpadku budou všechny školy bez internetu. Navíc tento článek odřízne od přístupu k datům žáky, kteří by se chtěli připojit z domova. A navíc tento server budeme muset zaplatit, včetně jeho provozování - i když to je asi ten důvod, proč se buduje :-((. A aby to nebylo levné, navíc se bude budovat centrální datový sklad. Proč, proboha? Co přinese tento sklad školám? A jaké jsou na něj náklady?
2. Proč se dodávka hardware spojuje s vytvořením portálů (Acol a Indos)? Proč vůbec mají vzniknout tyto portály z peněz daňových poplatníků a jaký bude jejich přínos školám?
PS: Pokud jsou na to peníze, myslím si, že by se místo toho mohl pro školy koupit například neomezený přístup k encyklopedii Britannica. Ten má alespoň garantovanou a ověřenou kvalitu. Ale kupovat by se nemuselo nic - na internetu je pěkné právě to, že je studnicí informací. Radil bych tedy vyměnit tyto portály za více počítačů, aby se k této studnici dostalo více žáků.
3. Proč se spojují jedné zakázky věci, které spolu nesouvisí? Tedy dodávka PC, dodávka konektivity, vytvoření a provozování portálů a implementací datového skladu (pokud bychom připustili, že tyto projekty jsou přínosem)? Zvyšuje se tím složitost projektu, jeho neprůhlednost a nakonec i cena (u projektu na dodávku PC si každý spočítá, na kolik to jedno PC vyšlo, tady ale ne). To už by s trochou nadsázky mohla zakázka znít "na vybudování soukromého internetu pro české školy".
Bohužel, internet2 už tady je :-(.
Toto jsou konkrétní dotazy. Byl bych velmi rád, kdyby zde někdo mohl uvést konkrétní odpovědi.
Jak z toho ven? Jedním z rozumných řešení je projekt v této podobě zrušit a místo něj vypsat jediný projekt:
1. Výběrové řízení na generálního dodavatele PC, jehož výsledkem by byla rámcová smlouva s dodavatelem.
V rámci této smlouvy by si školy mohly, ale nemusely domluvit nákup počítačů a konektivity s centrálními dodavateli v rámci finančního limitu, který by školy podle své velikosti dostaly na tento projekt přidělen -- zde by se tedy uplatnily kategorie škol. Bylo by ale v pravomoci škol rozhodnout, jakou část z těchto účelově přidělených financí budou věnovat na nákup PC, jakou na nákup konektivity a jakou na instalaci sítí. Školy nejlépe znají své potřeby -- nechť si škola sama zváží, zda při konektivitě 64 kbps opravdu potřebuje kabeláž pro 100 Mbps, nebo raději zvolí jednodušší propojení a pořídí počítače pro více studentů.
Pouze v oblasti dodávky PC má tedy centralizace smysl a může zaručit množstevní slevu. Při spojení dodávky PC a dodávky konektivity do jednoho projektu a přidání nesmyslných komponent, které jsou popsány výše, je však ekonomický dopad navrhované centralizace přesně opačný. Zaplatíme jej bohužel všichni.
ČLÁNKY DO MAILU