1. Faktem je, že ochrana autorských práv je silně hypertrofovaná až do naprosté absurdity. Bez přehánění: Pokud si upšouknete do mikrofonu a nahrajete to, tak je to autorské dílo, chráněné ještě 70 let po vaší smrti. Toto je prostě neúnosné a je nutno to změnit.
2. Je to další k mnoha jiným důvodům, proč z EU odejít, nebo (ještě lépe) iniciovat její rozbití.
Obávám se, že EU už ve svém rozkladu překročila bod možného návratu (rád bych se mýlil, ale nejsem tak nezřízený optimista, abych si pletl přání s realitou). A jsem toho názoru, že jakékoli pokusy o gruntovní (a jiná nemá smysl) opravu EU povedou k jejímu rozložení (jak se Gorbačovovi rozpadl pod rukama SSSR).
Jistěže se může dosáhnout nějakých dílčích a ve své podstatě nevýznamných oprav a úprav, ale ty nebudou mít větší význam, než kosmetika, prováděná pohřebními ústavy u nebožtíků, kteří mají být před pohřbem vystaveni.
Povídají si dvě přítelkyně u kafíčka.
Alena: "Můj manžel mi ubližuje. Neustále se snaží se mnou manipulovat a nutí mě dělat věci, které dělat nechci a zásadně s nimi nesouhlasím. Nechce přistoupit na žádnou rozumnou diskusi, pouze se snaží jakýmikoliv prostředky prosadit svůj názor. Asi od něj odejdu."
Beáta: "Zase vedeš ty infantilní řeči o odchodu? Víš přece, že když od svého manžela odejdeš, okamžitě připadneš svému sousedovi Rudému. Sama nebudeš nikdy, buď budeš patřit manželovi, nebo sousedovi."
Alena: "Ne, nesouhlasím s tebou, já se dokážu o sebe postarat sama a nemusím patřit ani manželovi ani sousedovi. Nechtěla bych od manžela odejít a snažila jsem se celou dobu s ním všechny problémy otevřeně probrat, ale on na žádné moje argumenty zásadně nechce přistoupit a jen chce vždy prosadit svou, bez ohledu na moji vůli. Takhle se přece nedá žít v partnerství. Nechtěla bych od něj odejít, kdyby se změnil a začal mě více respektovat jako rovnocenného partnera, ale on se takhle změnit nedokáže. Po těch letech soužití jsem se o tom už mnohokrát přesvědčila. Tam kde není respekt a nelze vést smysluplnou diskuzi, tam nelze ani nalézt harmonii, kterou partnerství potřebuje. Odejdu od něj a bude to jen proto, že ke mně nemá žádný respekt a ignoruje všechno, co mu už hodně let říkám."
V tomhle souhlas. Navíc ještě na konci 19. století a začátku 20. autoři běžně žili z veřejných přednášek (většinou na témata, související s jejich díly), nebo veřejných čtení (navíc tato akce byly spojeny s autogramiádami).
Takto by se dnes naprostá většina literárními cenami ověšených autorů a autorek neuživila, protože jejich díla nikdo nečte, akorát to kupují dekoratéři a bytoví aranžéři na metry do různých reprezentačních prostor.
Dokonce byly časy, kdy osvícené státy (u nás třeba Rakousko za Josefa II) podporovaly vydavatele "patisků", které měly nějaký pozitivní význam pro vzdělání obyvatel a ekonomiku státu (vesměs tedy encyklopedie, technické příručky apod.).
Evropa musí projít časovou tranformací, aby vůbec byla schopna v čase budoucím se začlenit do světového dění a uspět v něm, protože stávající situace ve které se nachází Evropa je ve své setrvačností směrem k zaostalosti. Je v podstatě uplně jedno jestli bude Evropa ve formě EU nebo čehokoliv jiného je to a bude stále Evropa ;)
Existuje ještě třetí cesta - Trojmoří. Stát se pro nás technologickou a průmyslovou velmocí s vlastním kapitálem s pomocí USA, jak to dokázala Jižní Korea, by neměl být problém. EU se stejně brzy rozpadne, jak už prorokuje Friedman a už dnes za Trojmoří lobuje v Maďarsku odkud pochází.