Váš názor by měl smysl, kdybyste se nedíval, jak to vypadá v okolních státech, a to i takových, které mají podobnou velikost trhu. Je smutné, když vyjde zboží ze zahraničí nakoupit několikrát levněji včetně poštovného. Nebo tedy spíš je to smutné pro obchodníky, protože věci jako oblečení v ČR už prakticky nenakupuji.
Nebyl stanoven počet tři a konec!! Může jich být klidně 300, ale musí si obhájit důvod svojí licence - tj. musí předložit schopný business plán a musí se v dohledné době dostat do ČERNÝCH ČÍSEL (tj. do ZISKU!).
Příkladem operátora, který neměl dostat licenci na CDMA je například takový U:Fon - volání zdarma, všechno zdarma je super, ale operátor kvůli tomu musel zrušit všechny značkovky a v podstatě se úplně vykašlat na volání a teď se drží v předsmrtné křeči v které ještě poskytuje nějaký mobilní Internet... Ale vypadá to, že zanedlouho se zatřepe a chcípne :-(
Jinak nutit operátory k pouštění virtuálů do sítě nelze - síť a infrastruktura operátora je jeho soukromý majetek, který si vybudoval. Je to jako kdyby k Vám domů chtěl někdo nastěhovat rodinu Oláhovu a Deméterovu, protože těm chudákům někdo přes noc vytrhal parkety a uřezal topení a někde bydlet potřebují :-DDD
Koukám, že se zde sešlo dost frustrovaných uživatelů, kterým připadá, že platí moc vysoké ceny. A víte co? Já ten pocit mám taky. Platím moc za mléko, za nájem, za rohlíky, za oblečení a nedávno jsem si chtěl koupit nové auto a zjistil jsem, že je drahé a mě to přijde nehorázné! Chci levné a kvalitní věci a chci je hned! Je jasné, že stát selhává při regulaci cen a existuje jediné řešení - EK paušálně nařídí snížení všech cen na všech trzích na nulu. Tímto jednoduchým opatřením dramaticky zvýšíme životní úroveň všech obyvatel, protože si všichni budou moci dovolit vše. Nechápu, proč to dosud neudělali, asi jsou všichni podplacení
Jestli jste si nevšiml, lidé chtějí určitý druh regulace (ne nařízení snížení cen) na trhu který má omezené vstupní podmínky. Rohlíky může prodávat každý, alkohol může prodávat každý kdo dostane formálně licenci, ale u mobilních operátorů byl stanoven počet tři, konec. Zásadní to rozdíl.
Když vám nedochází princip, tak snad raději nic nepište. Na rozdíl od oligopolu mobilních operátorů je trh s rohlíky trhem s vysokým počtem soutěžitelů a regulace by na něm byla zbytečná.
Ale pane kolego, píšete nesmysly! Jde totiž o to, že pro mobilní veřejné telefonní služby je omezený počet dostupných frekvencí. Takže pokud se objeví jakýkoli nový žadatel mimo státem organizované "výběrové řízení", bude s pravděpodobností blížící se jistotě odmítnut. A to právě z důvodu nedostatku frekvencí pro přidělení. Ostatně, můžete si to vyzkoušet - požádat o příděl může prakticky kdokoli. Všechny ostatní podmínky, jako černá čísla a pod., jsou vcelku podružná selekční kritéria až v okamžiku, kdy ono výběrové řízení probíhá.
Pokud se týká Ufona, ten se k postu "čtvrtého mobilního operátora" dostal tak říkající zadními vrátky a proti záměrům ČTÚ. Totiž tehdy, když implementace evropské legislativy umožnila, provozovat mobilní telefonii i na frekvencích MobilKomu, dříve určených pouze pro trunkové radiostanice.
Zcela pravdu také nemáte v otázce virtuálních operátorů, byť je nepopiratelné, že infrastruktura operátora je jeho soukromý majetek. Co ale není soukromé, to je rádiové spektrum, které mobilní operátoři využívají! Přidělené frekvence jsou totiž "národním bohatstvím" (jinak řečeno, každý občan vlastní přibližně desetimilióntinu spektra), které v naší demokratické společnosti stát jen spravuje, a to prostřednictvím ČTÚ. A operátoři si kmitočtové příděly nekupují, ale jen "pronajímají". Specifické přitom je, že služby pak operátoři poskytují faktickým vlastníkům toho národního bohatství, které si "pronajali". A je evidentní, že pokud by ten vztah nebyl upraven nějakými "regulemi", mohl by nájemce snadno vlastníka "přechytračit". Takže je celkem logicky možné a žádoucí, přijmout taková opatření, aby nájemci nezneužívali své postavení vůči vlastníkům. A takovým opatřením (podstatně mírnějším, než přímá regulace koncových cen) může být například "věcné břemeno", spočívající v povinnosti operátorů, poskytnout za náklady a přiměřený zisk možnost využití síťové infrastruktury jiným subjektům. Další možností je například tzv. "funkční separace" která umožňuje rozdělení operátora na část síťovou a část služeb, s tím, že síťová část je pak povinna umožnit za nediskriminačních podmínek přístup k infrastruktuře vedle své "službové" složky i jiným poskytovatelům. (Funkční separace je zakotvena v novém evropském regulačním rámci a zatím neplatí. Mimochodem, příznačné je, že jedním z nejvíce protestujících národních regulátorů proti uzákonění takové možnosti byl náš ČTÚ.)