Umělci (i spisovatelé) sebestřední do určité míry bývají.
Řečnická otázka je natolik obecný pojem, že by ji měl rozpoznat kdokoli, kdo komunikuje jazykem.
Jestliže jsem já jako naprostý technický antitalent zvládl něco výborně, pak u lidí technicky zdatnějších opravdu očekávám, že to zvládnou líp než já nebo alespoň rychleji na stejné úrovni.
Aha, no to jsme se odkopali, takze profesionalni troll, co ma v peci kdo je v diskuzi slabsi a kdo ne, navic tak sebestredny, ze si mysli ze ho maji vsichni nastudovaneho, aby se dalo poznat co je recnicka otazka a co ne. Navic s dalsim objevem co vsechno mohou delat jini, protoze sam to umi vyborne. Takze jste tady dohromady tak 4 s Krakonosem 5. To by mohlo zmenit EU k nepoznani.
Pokud nedovedete odlišit řečnickou otízku od reálné, tak budete vždy slabším partnerem v diskusi.
Vydal jsem pár knih, byť papírových, takže o problematice opravdu ledacos vím. Zkusil jsem si pro sebe vyrobit sérii pdf pro sérii zařízení s různou velikostí zobrazemí, takže opravdu vím, že je to s TeXem záležitost změny jednoho čísla v záhlaví souboru a u formátů pro zobrazení na malých zařízeních proběhnutí vzniklého dokumentu rychloposuvem a vychytání pár problematických dělení slov (tak jedno na 15 - 20 stránek u beletrie, u odborného textu by to mohlo být horší). A je to vše mechanická, nikoli tvůrčí práce, takže opravdu "pro mírně vycvičenou opici".
Ja tam vidim vysoky stupen socialniho inzenyrstvi. Pamatuji model jednoho auta do ulice. "neni problem aby se lidi domluvili, udela se sdileny chart, lidi si to budou bookovat a v jednom vchode bude zamykatena schranka na klice, po kazde jizde automobil uklidi a nacerpaji palivo doplna". "Proc by to neslo, v Amserdamu to v jednom squotu takto maji"... "Kdo to nezkusi, tak nemuze rici ze to nebude fungovat"... jojo, spisovatele si budou sami delat korekce a provali se na korektory, editory a DTP ze stovky let predstirali praci, nebo alespon vykonavali banalni aktivitu.
Napsání textu na počítači i jeho napsání v podobě, nevyžadující další zásahy je prostě součást spisovatelského řemesla a v dohledné době bude nezbytnou podmínkou. Pokud to autor nedovede, tak to za něho dnes někdo v nakladatelství udělá, průšvih spočívá v tom, že si za to vezme naprosto nehorázné peníze a navíc se je snaží dostat i z těch autorů, jejichž texty takové zásahy nepotřebují.
Ideální stav je takový, že prostě autor přinese text, ten se prožene pár programy a bude z toho e-book. To zvládne i opice a jeden majitel internetového obchodu může překlopit do vystavovatelné podoby desítky knih denně.
Pokud to autor nezvládne takto připravit, tak si holt zaplatí ze svého jazykového korektora a případně někoho, kdo mu udělá redakční práci (aby se nestalo, jako třeba ve Váchalově Krvavém románu, že v jedné kapitole hrdince useknou obě ruce a o pár kapitol dále se vášnivě objímá s milencem - tam je to ovšem záměrné, coby parodie).
Tohle zvládne i mírně vycvičená opice. To je totiž řemeslo, nikoli tvůrčí činnost. Prostě dovést text do stavu, kdy už nebude potřebovat ruční zásahy, ale jen spuštění nějakých konverzních utilit (a to zvládne taky mírně vycvičená opice).
Prostě část autorů se naučí vyplesknout své dílo v podobě nepotřebující jazykovou korekturu a redakční zásahy a ve formátu buď přímo pro čtečku nebo umožňujícím ryze mechanickou konverzi do čtečkových formátů. Zbytek postupně vymře. Tak, jako se část autorů naučila psát na stroji a ti, co psali husím brkem postupně skončili, a ještě později proběhla podobná konverze autorů ve směru psací stroj -> počítač.
A taky jistě byli tací, co říkali, že na psacím stroji zvládne psát 0,01% lidí, a že husí brk a duběnkový inkoust mají neomezenou a světlou budoucnost.
To, že hodnota není pouze funkcí závislou na knize, ale funkcí závilsou na dvojici proměnných kniha a zákazník nic nemění. Tedy v nepřesném nematematickém jazyce je subjektivní, neznamená že neexistuje, a že se shodnotou nedá počítat.
Nicméně existuje něco jako průměrná subjektivní hodnota pro zákazníky, nebo pro skupinu lidí.
Cena e-knihy s DRM je velmi nízká, a chytrý kupující by to měl zohlednit. E-knihu s DRM nebo jinak bloknutou by měl chytrý kupující kupovat pouze za babku, protože velkou cenu nemá, spíše blízkou nule.
Pokud je kniha s DRM, pak je to zpravidlo vázáno nejen na jedno (nebo několik) zařízení, ale také na existenci vydavatele/prodejce. Takovou knihu klidně za měsíc nepřečtete, pokud firma jistící certifikát zkrachuje, nebo opustí trh s knihami.
Jsme člověk, který pár e-knih vydal, i pár papírových pomohl zejména okolí vydat a vysázet. Tudíž mám přehled, kolik stojí papírová i e-kniha. V zásadě vydání e-knihy není o moc levnější, než papírové knihy, ta cena tisku není více, než třetina nákladů. Kromě toho velcí vydavatelé e-knih, jako je Amazon, odírají autora mnohonásobně více, než vydavatelé papírových knih. Takže pro autora je lepší vydat papírovou knihu, vydělá více i při teoretickém předpokladu prodeje stejného počtu kusů. Přečtěte si pravidla Amazonu pro autory a leccos vám dojde.
Nicméně pro kupujícího má e-kniha nižší hodnotu, i když nemá DRM, a to z právního hlediska. Nelze legálně e-knihu půjčit, nelze jí zdědit, nelze mnoho věcí, které s papírovou knihou lze.
A to ještě nemluvím o tom, pokud lidstvo postihne stejná katastrofa jako u filmů či hudby či software, kde když u vás najdou něco, na co nemáte po ruce složenku, tak si vymýšlejí miliónové sumy jako odškodné. Vlastnictví třeba placeného software se tak stává velmi rizikové pro „vlastníka“, a musí být kdykoli připraven dokázat, že vše legálně koupil. Jakmile třeba ztratí stvrzenku, je kriminálník. Není moc daleko od pravdy, že koupí software byste měli mít po ruce vždy zabalený zubní kartáček, pyžamo, číslo na právníka. Už jen proto je lepší někdy vsadit na free a open source software.
Pokud se někdy u e-knih rozjede stejná mašinérie, pak bude zle.
Řeším to, že když koupím papírovou knihu, tak ji mohu bez omezení půjčovat, darovat, prodat. A když ji neprodám, tak ji zdědí moje děti. S e-bookem nic z toho nemohu. Pokud je s DRM, tak je zpravidla vázán na jedno konkrétní zařízení, pokud to se podělá, tak minimálně o část e-booků s DRM prostě přijdu; oficiálně to nemohu ani půjčit, ani darovat, ani odkázat.
A za takovýto shit chtějí soudruzi nakladatelé prakticky to samé, jako za papírovou knihu, u níž žádná takováto omezení nejsou.
Pokud vám to nedochází, tak jste prostě výtečný "materiál" pro zloděje.
Úplně mi uniká co řešíte, zda tušíte o čem diskutujete. Když opustíte knihy a podíváte se na jiné domácí věci, budete to mít stejné. Někdo má starý porcelán, křišťál nebo sady nádobí po svých předcích, nebo kupuje něco, co předá svým potomkům a ti to pak vrazí na půdu, protože budou mít jiné koníčky jako vy. Ale jejich potomci to třeba velmi ocení a budou vám děkovat.
Mám poměrně obsáhlou knihovnu klasických knih, ovšem v posledních letech čtu především e-book, protože mají mnohem více výhod a větší konfort. Investice např do encyklopedií jsou mi dnes k prdu. Ale v knihovně se to vyjímá. Takže knihu která pro mě má hodnotu si koupím i v papíru, ale bude to menšina proti tomu co přečtu jinak. Tudíž nedumejte co vše je k mání, žijte tak aby jste byl spokojen vy osobně, i když budete u ostatních exot.
V knihovně mám několik knih, starších sto let a mnoho takových, které koupili moji rodiče v první polovině 20. století. A řadu dalších, které jsem kupoval třeba před 35 - 45 lety jako student. Je mi schopen kdokoli zaručit, že knihu s DRM budu moci za sto let přečíst?
Druhou věcí je, že jsem některé z uvedených knih zdědil (některé i přes jednu generaci, tj. zdědili je rodiče a po nich já), zatímco e-booky se oficiálně dědit nedají.
Takže nevím proč bych měl za méněcenný shit, jehož životnost není nijak garantována a který nemohu oficiálně předat svým potomkům, měl platit řádově tolik, jako za papírovou knihu, která všechny tyto uvedené vlastnosti má.
Dodal bych, že zrovna u Grady je toto pro zákazníka větší problém, než kde jinde... Ono totiž ne právě malé procento jejich zákazníků to kupuje jako studijní literaturu, kterou po čase (typicky konec semestru) už nepotřebuje a leckdy jde s jistou ztrátou prodat dalšímu studentovi. Takže dá za knihu třeba nemalých 500 korun, ale pokud ji za 350 prodá, tak je najednou na přijatelné ceně 150 korun. Ovšem u "ebooku" tohle legálně nejde, takže i kdyby ho Grada nabízela za 50% ceny, tedy 250 korun (a reálně je poměr horší), tak by to pořád bylo nevýhodné.
Pokud je ekniha chráněná pomocí DRM, budete si ji moct číst tak dlouho, jak dlouho bude fungovat prodejce/vydavatel (DRM znamená ověřování práva na čtení na serverech prodejce nebo vydavatele).
Pro jistotu dodám, že tzv. "sociální DRM" nemá s "technologií DRM" nic společného (tzn. tam tato závislost/omezení není).
Pokud kniha nemá DRM, nebude s ní problém. Formát PDF s námi zřejmě bude ještě dlouho. Ostatní formáty nejspíš taky, a kdyby ne, budou existovat konvertory do novějších formátů.
V horizontu 5 let zaručeně problém nebude; a v horizontu 20-50 let velmi pravděpodobně také ne (nejspíš se vystřídá pár formátů, ale pokud budete číst, tak se o tom včas dozvíte a zkonvertujete sbírku do novinky).
Pak už zbývá jen riziko kolapsu civilizace - kdyby došlo na to, že lidstvo nebude schopno vyrábět technologii pro čtení e-knih. V takovém případě bychom byli za papírové knihy dost rádi - ne že bychom měli čas na čtení (veškerý čas by nám vzal cyklus orání-setí-sklizeň, aspoň těm málo z nás, co by přežili), ale na podpal by papírové knihy byly neocenitelné... :)
Začínám se seznamovat s e-knihou - včera jsem si cosi od Googlu nainstaloval do mobilu. Možnost ukázky, možnost relativně rychle koupit - to je zajímavé, pohodlné. Mobil mám pořád při sobě - když půjdu k doktorovi, můžu si číst, ve vlaku také, nic to neváží. Ale nějak mi to přijde takové, že něco zaplatím a vlastně nic nemám.
Když koupím papírovou knihu, dám ji do regálu a za 5 let se k ní vrátím, pokud není plesnivá, dá se normálně číst. Půjde za 5 let přečíst moje zakoupená e-kniha? To už budu mít zcela jiný telefon, který se bude ovládat pohybem oční panenky :-) jak to bude s mojí zakoupenou e-knihou za 5 let? Přečtu si jí?