Vlákno názorů k článku Stane se rozhodčí řízení řešením doménových sporů? od Petr - Právník nejsem (občas mám chuť říct, zaplaťpámbu), takže...

Jistě. Já osobně bych to neudělal, a klientům to vždycky vymlouvám (zatím úspěšně).

Riziko, že rozhodčí nález bude shledán nezákonným a zrušen je příliš velké.

Navíc předběžné opatření stejně musí vydat obecný soud, a podávat pak další žalobu k rozhodčímu soudu, když soudce obecného soudu už má věc prostudovanou a s velkou mírou pravděpodobnosti rozhodne stejně jako v předběžku, to mi přijde dost kontraproduktivní.

Riskovat, že rozhodčí soud dopadne jinak než předběžné opatření a tak klienta vehnat do řízení o náhradě škody z předběžného opatření mi nepřijde příliš rozumné.

Máte pravdu, motivace Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR je poměrně jasná. Nicméně si myslím, že to je kontraproduktivní přístup.

Získáte k rozhodnutí několik doménových sporů (to zas není tak lukrativní záležitost) za cenu diskreditace u (odborné) veřejnosti. Pokud byste měl důležitou věc, chtěl byste jí svěřit takovému rozhodčímu soudu, který si rozhoduje (dovozuje svojí pravomoc) podle toho, jak si zamane (bez ohledu na právní úpravu). Myslím, že tahle otázka není ani o právním názoru, tohle je poměrně jednoznačná situace. Na druhou stranu v ČR moc alternativ pro kompetentní rozhodování moc není, takže jim možná trocha té diskreditace nevadí.

Ono je celkem logické, že rozhodčí soud svou pravomoc našel :) Protože tím samozřejmě vytváří prostor pro svou činnost a získává prostředky na provoz a odměny rozhodců atd. To že veřejný návrh na rozhodčí doložku je v podstatě ze strany CZ.NIC násilně vnucem každému vlastníkovi domény ač smlouva by měla být uzavírána svobodně, bez tésně atd a v tomto případě podle pravidel je "uzavírána" dokonce bez střětu souhlasných projevů vůle jejích účastníků, to je už jen perlička takové nesmyslné právní konstrukce.

Je potřeba ovšem kostatovat, že rozhodčí řízení je zpravidla dražší, než řízení u soudu, že poplatek za rozhodčí řízení se určuje ad hoc dle úvahy rozhodců (tj. na kolik si rozhodci odhadují cenu předmětu sporu - což je u domény otázka navýsost nejasná a velmi rozdílně interpretovaná a rozhodci pojimaná v řádech tisícú, ale i statisíců u lukrativních domén).

Navíc neexistuje možnost odvolání, a pokud rozhodce rozhodne nesprávně, není šance to nijak změnit. V případě důležitějších domén, nebo tam, kde se protistrana hodlá bránit, zpravidla klienti preferují možná pomalejší, ale jistější a opravným prostředkem vybavené soudní řízení.

Podstatné také je, že rozhodci nejsou vázáni procesními předpisy, ale pouze hmotnými, a dokonce i hmotné předpisy mohou překročit a rozhodovat podle obecných zásad a spravedlnosti, a to už je opravdu skoro ruská ruleta.

Ale pro řešení sporů, kde se squatter nebrání a jde jen o formalitu to může být skutečně výhodnjší než čekat půl roku na rozhodnutí MS Praha. Po novele 221/2006 Sb. rychlost a kvalita rozhodování ve známkových věcech poněkud vzrostla.

Důvodem proč doposud žádný rozhodčí nález nebyl napaden u soudu je zřejmě to, že se k rozhodčímu soudu podávají především tzv. jasné případy a "zmeškačky" a složitější věci má v řešení soud.

Marku, z mé strany se domnívám, že zde o víc, než jestli to funguje. Tady je o princip, jestli lze uzavřít tímto způsobem rozhodčí smlouvu. To je celkem důležitá věc, jelikož osoba rozhodce může být poměrně určující v tom smyslu, jak bude rozhodnuto.

Pokud tuto situaci „naroubujeme“ na jiný případ dojdeme k absurdním výsledkům. Ad absurdum: Například se zaregistruju se na freemailu, který bude mít ve svých obchodních podmínkách veřejný návrh na uzavření rozhodčí doložky ve všech mých majetkových věcech k pofidernímu rozhodci. Všichni na světě mě pak budou moci žalovat k tomu rozhodci ve všech majetkových věcech. To se mi nejeví jako rozumné.

Další právní argumenty proti jsou, že ten návrh na uzavření rozhodčí smlouvy nemůže být z principu neodvolatený a že veřejný návrh na uzavření smlouvy je upraven pouze v obchodním zákoníku, takže ho nelze aplikovat na spotřebitelské vztahy (podrobněji to nemá smysl rozebírat).

Možná byl CZ.NIC veden dobrým záměrem, nicméně podle mého názoru jsou takovéto poměry neústavní. Smutné pak je, že se k tomu Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky propůjčí.

Ještě jednou bych se chtěl zastat (pro mě) neznámé autorky, která měla odvahu tuto záležitost publikovat.

Každý člověk má právo na názor a každý právník má právo na nejméně dva právní názory. :-) Otázky, které si klade článek, jsou proto legitimní, ale přeci jen trochu akademické. Jako vlastníka domén mne víc zajímá, jak to funguje v praxi: a tady myslím žádné problémy nejsou. Rozhodčí soud už řešil řadu doménových sporů, zcela bez problémů a podstatně pružněji než v případě sporů u obecných soudů.

Zda má být formulace rozhodčí doložky v pravidlech taková či maková, o tom se dá mezi právníky jistě diskutovat. Současná podoba je výsledkem opakovaných konzultací mezi Rozhodčním soudem a CZ.NICem a protože v praxi funguje, je možná lepší na ni zbytečně nesahat. :-) Důležité je, zda rozhodčí řízení v doménových sporech plní svůj účel, a to myslím ani v tomto článku nikdo nezpochybňuje.

Na okraj: vzhledem k tomu, že jsem v tomto případě hned dvojitým, ne-li trojitým "insiderem", mohou být moje názory pouze ryze osobní. :-)