 
až klamanie! dal som si do vyhľadávača pirátske preklady a čo mi našlo? obvinenia deciek, ... ale aj článok ako "národný hrdina spisovateľ" odmieta vydanie knihy v rodnej reči! a keď niekto "o vlastnej újme" tú knihu preloží a sprístupní ju pre tých, čo francúzštinou nevládnu ale čítať by chceli tak je nekomerčný amatérsky prekladateľ posielaný do basy!
autorské práva by mali byť tvrdo obmedzené!
1. Nepleťe si informaci s literaturou určenou k pobavení. Jsou to dost rozdílné kategorie.
2. Nepleťte si "právo na přístup k informacím" s "právem na přístup k informacím zdarma". Jinými slovy: To právo znamená, že Vám informace musí být zpřístupněna (tj. dosažitelná). Neznamená to ale, že za ni nesmí být vyžadován (rozumný) poplatek.
3. Kromě práva na informace máme i právo na soukromí. Z čehož plyne, že ani právo na informace Vám nedává oprávnění číst např. mou soukromou poštu (i kdyby byla informacemi nabitá).
4. A pak se nám do toho taky vplétá právo na svobodu podnikání, a nejspíš i pár dalších. Jo, není ten náš svět jednoduchý :)
 
nepletiem! informácia je čokoľvek čo sa dá "sdílet mezi lidma" nie je to iba povinnosť štátu odpovedať. a ani informácie poskytnuté "povinnou osobou" nebývajú "zdarma", pretože mi môžu účtovať kopírovanie, nosič, ... a o tom to je - ja píšem o neochote autora poskytnúť vlastnú verziu diela a jeho žalobu na prekladateľa, ktorý preložil dielo z francúzskeho jazyka do českého a následne "zadarmo" zavesil na nástenku verejne prístupnú. a právo na súkromie? ak niečo zverejním, už to nie je súkromná vec. je to verejne prístupné a každý má právo tú informáciu šíriť - napríklad svojím názorom (správnym, nesprávnym, kritiickým, obdivným, ...) a ak ten zmieňovaný autor odmietol český preklad, odmietol aj kšeft! takža sa tu palče nad rozliatym mliekom na nesprávnom hrobe.
nuž a to "sdílení" nie je v prvom pláne o kopírovaní (podľa acta falšovaní) diela, je to o najľudskejšej črte - o citoch, pocitoch po konzumovaní diela. kto bude čítať knihu a nepodelí sa o zážitok? kto ide do kina aby o svojom pocite mlčal? a o tom je celý problém. zakazovať a dirigovať je nanajvýš nemorálne. nikomu nejde o bezprácny zisk, vždy ide o pocit z krásna.
ak hľadám, nenájdem to v obchode, ale vždy niekde "inde". prvý pol rok po prevrate som bol nalepený na tv obrazovku - videl som filmy, z ktorých som poznal melódie, ... a videl som "všetko". podobne som rok po prevrate našiel celú sadu (sériu) kníh, ktoré si rodičia kupovali a nedostali komplet (šiel do stupy). no a dnes keď pozriem na ponuku v knižnici, tak sa vrátim k červenej knižnici ako k klasickej literatúre.
už skoro nič nové nečítam, všetko som videl.
ktorý preložil dielo z francúzskeho jazyka do českého a následne "zadarmo" zavesil na nástenku verejne prístupnú
A tohle vám opravdu přijde košer, bez vědomí autora mu vlastním překladem (aniž byste dal autorovi možnost ho zkontrolovat) potenciálně znechutit a odradit příslušníky nějaké jazykové skupiny – třeba i pro další knihy v budoucnu?
 
prijde mi od pôvodcu diela neetické odmietnuť preklad do rodnej reči! a vás ako čecha by to malo nielen iritovať, ale priamo srať že vás (generalizujem) má autor za póvl, ktorý nie je hoden jeho povšimnutia.
najmä, ak: má nie jedného prekladateľa jeho diel, má možnosti autorizácie ich prekladov, jeho diela boli vydané v češtine v kanade, ale "sem" sa dostala iba malá časť, takže nemá žiadne právo sa sťažovať a o jeho morálke právom pochybujem.
možno polemizovať o tom či kopírovanie (acta vraví falšovanie) prináša autorom škodu, alebo prospech, je to skôr o nakladateľoch, ktorí plačú nad ziskom, stratou. ale autora by malo blažiť pomyslenie na to, že sa niekto snaží nájsť ich dielo a stiahne si ho.
Jsem Čech, ale např. Báthoryho od Červenáka čtu ve slovenštině, tak nějak z principu, stejně jako anglicky píšící autory čtu v angličtině – mrzí mě, že v češtině vychází jeho knihy dřív (a ještě to ebookové zpoždění do toho), ale chápu že k tomu má ekonomické důvody, je to jeho práce, nějakou etiku bych do toho vůbec nemotal. Asi to ani nemůžu tak prožívat, když nejsem Slovák, ale snad bych neprožíval ani případného Čecha, který by psal jenom anglicky – pokud to dokáže, vydělá si a má v zahraničí fanoušky, proč ne, není to žádný otrok ani národní kulturní památka, ale svobodný člověk, nikdo nemá právo rozhodovat dokonce ani o tom, co by ho mělo blažit. :)
Poku idiot vaseho razeni soukromou postu zverejni, tak mi ustava dava pravo si ji cist.
Ustava nic o zadnych poplatcich neuvadi, nebo dejte odkaz. Pokud si ony informace (a literatura neni nic jineho, opet lzete) dokazu obstarat, vy ani nikdo niny mi v jejich cteni (a dalsimu vyuzivani) nemuze zabranit.
Ano, mnozí se právo na informace (dá se to vyjádřit možná i pojmem "svoboda slova" snaží zmrzačit a uvrhnout ho do cenzury. Jsou to různí totalitní pohůnci, bývalí komunisté, STBáci, mafie AS a jiní. Je potřeba tuhle totalitní zvěř zbavit moci, veřejně je odsoudit a potrestat je!
Hm, je trochu hloupé nadávat někomu do negramotů, když sám zjevně neznáte ani základy české interpunkce.
A když jsme u Ústavy, můžete z ní citovat článek, který zaručuje lidem právo "číst cokoli, co někdo jiný napíše"? Co jsem zatím pozoroval vaše příspěvky pod tímto i jinými články, většinou jen plácáte lži nebo nesmysly bez hlavy a paty.
 
A co to zkusit otočit... tím že autor něco ZVEŘEJNÍ, tím se to stává veřejné, a dostává se to mimo jeho kontrolu...z jeho vlastního rozhodnutí.
Ať si autor píše, sochá a maluje, a nezveřejňuje to, případně vybírá poplatek za návštěvu ve svém ateliéru nebo poplatek za poslouchače ve své veřejné předčítárně :)))
V okamžiku kdy svoje dílo rozkopíruje a rozhází mezi lidi a udělá ho prakticky volně přístupným, co se pak diví, že si to lidi mezi sebou vyměňují, když se to válí na každém rohu.
Kdyby všechna auta měla otevřené dveře a klíčky v zapalování a nápis "nikdo tohle auto nebude ráno postrádat", kolik by jich asi bylo ráno na svém místě? :)))))))))
 
To je kravina (a typická vaše demagogie). Současný stav je takový, že autorovi se dostává (tedy má dostávat) nějaké ochrany, na které nastavil svůj business model. Tím, že něco jednostranně změníte, je třeba změnit i business model a to v právu neprobíhá vždy docela jednoduše zpětně.
Autor dílo nabídnul lidem, jedním z atributů je, že veřejně a za peníze a s tím, že očekává zákonem zaručenou ochranu.
Když ho ochrany veřejně zbavíte zpětně, tedy změníte základní paradigma, se kterým dílo nabídnul, tak to je totéž, co znárodnění.
Nepoužívejte srovnání s hmotným majetkem, když tomu nerozumíte - zejména v situaci, kdy nemalé množství aut bez klíčků ráno není na svém místě :)
 
:))) a promluvil tribun vydavatelů
Obávám se, že to není demagogie, ale legitimní úvaha de lege ferenda vycházející ze současné diskuze o reformě autorského práva... a ani to není z mojí hlavy :) Ale co byste si nerýpl, když jde o Vaši polívčičku že pane Zandl :)
Současný stav je takový, že stovky let staré zákonodárství, postavené na technologii středověku nestíhá řešit problémy současnosti. A že to zpátečníci (jako se zde projevujete vy) nejsou ochotni připustit, to je bohužel realita každého transformačního období, slabší kusy odpadnou a skončí v propadlišti dějin :)
Otázka nezní, zda autorská práva chránit, protože je jasné že ano. Otázka je, do jaké míry a jakým způsobem.
Změna reality není změna paradigna. Můžete se tvářit jako Guttenberg co mu někdo vyfoukl tiskařský monopol, ale dělat že nevidíte technologii dneška, která prostě mění jistým způsobem poměry na vydavatelském trhu může jen slepý. Vydavatelé bojují se zákazníky, kteří mají v rukou technologii, která byla donedávna vyhrazená pouze vydavatelům. A nemohou vyhrát, protože není cesty zpět, jakmile je hodnota statku jednou devalvována, už díky ubiqitě nejde vrátit zpátky. Buď si zvyknou, že staré dobré časy jsou pryč a změní svoje obchodní modely, nebo si nezvyknou, a pak dopadnou jako třeba sony, co je už několik let v mínusu a nevypadá to na obrat nahoru. Přitom třeba EA nebo Activision, kteří to pochopili jsou těžce v plusu.... tak jak je to možné, když podmínky mají stejné a zákazníky také?
Co se srovnání s hmotným majetkem týká, já ho nepoužil, jen jsem na něj reagoval v předřečníkovi, nemusíte si to hned brát osobně z minulé diskuze.
 
Nejsem tribun vydavatelů. Pouze si narozdíl do fanatiků, jako jste vy, uvědomuji, že systém musí vyhovovat oběma stranám, jinak nebude fungovat. A proto se pokouším takový vybalancovat a najít. Jinak se vrátíme k osvědčenému starému modelu "literatura/umění slouží systému, ne uživateli".
Potíž totiž není v tom, že bychom bojovali s fenoménem "čínské ceny", ale s fenoménem "ceny zdarma". A to je dost rozdíl. Ale to fanatici těžko budou chápat, že na ceně zdarma se těžko najde obživa pro tvůrce.
Zaklínat se bojem s cenou "zdarma" je oblíbená "dinosauří" taktika. Pokud by nešlo bojovat s cenou zdarma, tak mi laskavě vysvětlete, jak může být prodej balené vody tak lukrativní byznys, když má každý doma vodovod a voda v něm je kolikrát kvalitnější než v těch lahvích? A to je jen jeden příklad za všechny.
 
ad p. Zandl: Já žádnou cenu zdarma neobhajuji :) Nepleťte si právní argumenty s argumenty ekonomickými.
Právní realita je taková, že předmětné činnosti jsou protiprávní, ať se nám to líbí (vydavatelům - 1%) nebo nelíbí (většině uživatelů - 99%).
Stejně tak je protiprávní krást a podvádět, ať se nám to líbí (99 % populace) nebo nelíbí (1% zlodějů a tunelářů).
Ekonomická realita je taková, že málokdo (doufám, byť bývalý premiér Topolánek to odhaduje na 50% národa) krade, a všichni to aspoň navenek odsuzují, ale většina stahuje a sdílí a kopíruje, a odsuzují to jen vydavatelé a jejich lobisté a většině uživatelů to přijde správné, zejména proto, že si platí daň ve formě výpalného.
A teď otázka, ke které tady já podávám pouze komentáře, nikoliv řešení, je co s tím. HADOPI ve Francii už za tu chvíli postihlo 5% obyvatelstva. Má právo sloužit většině, nebo menšině?
ad p. Bouda: Jenomže současný stav se spíše (alespoň v teorii) blíží situaci "chránit a absolutně a pod trestem smrti". To po čem já volám je "rozumný kompromis".
Byly časy, kdy se díky kopírovacím bariérám dalo prodávat jen samotné duševní vlastnictví. Kopírovací bariéry padly a duševní vlastnictví má jinou (neříkám že menší) hodnotu, více se diverzifikovalo, takže je potřeba se víc snažit u méně atraktivního duševního vlastnictví, aby se přece jen prodávalo. 150. remaster Beatles a 160. reedice Bachových koncertů už dneska fakt nefrčí. Za některé remastery bych sekal ruce a ne platil.
Napadlo někoho třeba do eknih dávat reklamu? Google si na tom svůj business postavil a funguje mu to. Je to o novém přístupu. Kdyby mi někdo pronajmul třeba čtečku za malý měsíční paušál tak kousnu i DRM z jeho obchodu pokud bude mít dost široký sortiment, nebo mp3 přehrávač s firmware vázaným na jeden obchod s dost širokým sortimentem, tak kousnu i jeho drm.....
Sakra to je skvělej nápad, jakto že na to ještě nikdo nepřišel? Hurá já budu milionář :))
Ajooo won to takhle dělá vlastně Apple .... jak je možné, že neschází na oubytě, ale je to nejhodnotnější firma na světě? :))) Přitom v takovém autorskoprávně nehostinném světě? :)) Mezi samými ošklivými a kopírujícími zákazníky? Zákazníky co radši všechno ukradnou, než aby to zaplatili?
Odpověď je jednoduchá, protože přišel na obchodní model, který je tak uživatelsky přátelský, že se to krást už ani nevyplatí.
 
Tak to jste to pochopil úplně obráceně, než to bylo myšleno.
Legislativa je dost zastaralá, realitu na trhu už nereflektuje a prakticky stejně moc nefunguje, nicméně najdou se osvícené výjimky, které tu změnu pochopily a kupodivu se jim daří nadprůměrně dobře. Což ty neschopné, kterým se nedaří, odsuzuje do role neschopných šašků, hledajících někoho, kdo by jim za cenu buzerace zákazníků ještě chvíli podržel jejich dosavadní zisky.
 
tak si treba prečítať čo vraví zákon o autorských právach, trebárs citovanie - zo zverejneného diela a z nezverejneného diela!
a práve literárne diela sa posudzujú podľa práva hmotného! je príznačné, že neumětelové sa oháňajú nejestvujúcimi predpismi!
príklad - čítačka kníh a jej obsah, riadne zaplatený - pri predaji sa smie predať čítačka + pôvodný obsah, obsah zakúpený dodatočne sa s čítačkou predať nesmie!
 
Benzín není autorské dílo, není nadám ubiquitou a nemá nenulové kopírovací náklady.
Ale ano, kdybych měl kopírku na benzín (nebo aspoň ropná pole :)), přišel bych k vám na benzínu, okoukl Váš benzín a nakopíroval si ho kolik chtěl :)))
Naštěstí mám kopírku na řízky, takže jsem je okoukl u Polraicha, picnul pašíka a doma zadal do manželky příslušný program, a sekám si je doma ve vlastní režii :))
No ty jsi ale nepochopil, že duševní vlastnictví je stejným hmotný statkem jako ona benzínka, resp. benzín. Když 1 000 lidí poskládá dohromady 1 000 slov, v průměru bude 998 výtvorů pouze shlukem slov s nulovou hodnotou (či hodnotou limitně se blížící nule), páč to nebude ke čtení. No a zbývající dva výtvory snesou označení dílo, které by stálo za to třeba publikovat. Nebo si snad myslíš, že každý píše jako Coelho či Viveg? Někdo prostě umí psát, jiný zase počítat, jiný peče rohlíky - vytváří hmotné statky. Nebo ti přijde normální ty rohlíky krást?
Nekdo kdo neumi svuj vytvor prodat zjevne neumi vubec nic. Jen tady breci.
Ted me napada, moh bych prodavat deti, a ty hazli co si je odeme nekoupej, ty poslu na sibir, co natom ze si kazdej muze decko skopirovat doma (doslova, 99,99999% jeho genofondu bude totozne). A z kazde pleny budu vybirat 100Kc, protoze by ji nekdo moh pouzit na sracky od neautorizovaneho decka.
Duševní vlastnictví přestává být vlastnictvím ve chvíli, kdy opustí autorovu duši. Právě tak, jako koupel přestává být koupelí ve chvíli, kdy vytáhnu z vany špunt. :-P
Není přijatelné - a vlastně ani možné - nakazovat někomu, jak smí nebo nesmí zacházet s veřejně dostupnou informací ("informací" rozumějme shluk jedniček a nul nezávisle na tom, zda má sloužit k práci, nebo k zábavě). Pokud takové pokusy existují (ať už ve formě zákonných nařízení, nebo zbožných přání původců výše zmíněné veřejné informace), pak jsou v rozporu s lidskou přirozeností i s objektivní realitou fungování informačního prostoru. Neboť ta nám říká, že libovolnou informaci lze udržet pod kontrolou jedině tak, že si ji nechám pro sebe.
To se pleteš, duševní vlastnictví vlastnictvím je (to by se pak duševní vlastnictví mělo jmenovat veřejný /Marešův/ statek…). Právo na informace ti nikdo neupírá, jenže ty směšuješ dva naprosto rozdílné pojmy - informace a umělecké dílo.
Jinými slovy informace uměleckým dílem nejsou, ale také platí, že umělecké dílo není informací (v jednotlivých případech ale může být). Autorský zákon nechrání informace, nýbrž způsob zpracování informací (autorovu invenci). Chrání ale i autory, kteří invenci nemají a bylo by lépe, kdyby vůbec nepsali. Dnešní knihkupectví jsou toho jasným důkazem.
Jinak souhlasím, že dnešní způsob distribuce je poněkud pozadu a že dnešní paperbacková literatura by se klidně mohla prodávat z 90% na netu za výrazně nižší ceny, než je tomu u tištěné produkce. A třeba 1/3 knihy by byla zdarma, na zkoušku. Po přečetení (prolistování) této třetiny by čtenář (ten s IQ nad 40, ten pod 40 stejně číst neumí) dokázal posoudit, má-li cenu produkt číst (tedy koupit) a nebo ne. Ale nechtěj komunismus a nenuť autory psát zadarmo (pokud si to sami výslovně nepřejí). Nebo ty také chodíš do práce (tedy pokud vůbec) bezplatně?
To co požaduješ ty, tady již zkoušel násilím zavést Lenin - komunismus. Ano, tehdy mělo platit - každému podle jeho potřeb, nikoliv podle zásluh. Podle tvé logiky budu-li chtít auto, třeba Porše, mám právo si jej ukrást, protože mi nestačí jezdit ve škodovce či tramvají jako dosud.
Klidně jezdí tramvají a nebo choď pěšky, nikdo tě ke koupí auta nenutí. No ale pokud chceš v autě jezdit, tak si jej kup, nekraď.
A, pan placal zase plka z cesty ... kde ze sou v ustave ty § odlisujici "umelecke dilo" a ostatni informace?
Narozdil od Lenina vas nikdo psat zadarmo nenuti, ale vy votravujete se svoji neschopnosti sve blaboly prodat cely svet. Kdyz si porse vyfotim a doma z nej udelam 100 000 kopii, tak nikdo nerekne ani popel.
Umělecké dílo je natolik mlhavý a objektivitu postrádající pojem, že bych jím snad raději vůbec neargumentoval. Ale ať už se shodneme na uměleckosti či neuměleckosti toho kterého díla, každé dílo je nevyhnutelně současně informací. V případě zveřejnění se tato informace stává sdělením a tlumočí se (nebo je tlumočena) nějakým způsobem mezi konzumenty. Uměleckost nebo neuměleckost s tím nemá co dělat.
Komunismus bych do toho netahal. Já samozřejmě uznávám autorovo morální právo na uznání autorství (a tedy i na odměnu). Jen konstatuju, že výši takové odměny by měl určovat konzument, protože zaplacení či nezaplacení je jen otázkou jeho dobré vůle. Neprobíhá tady žádná směna zboží, protože autor už žádné zboží nemá (zveřejnil je) a nemůže mi tedy za mé peníze nabídnout vůbec nic. Nanejvýš mlhavě dobrý pocit, že jsem oblíbenému autorovi přispěl na rohlík s máslem a nový volant k Ferrari. Autor by tedy neměl kušnit o pirátech a měl by raději na konec textu připojit své platební údaje. Možná ze mě nedostane tři sta čtyřicet korun jako za vázanou knihu, ale nějakou tu pětku mu na účet docela jistě pošlu. Jen musím vědět kam.
Bylo to zveřejněno? Bylo. Okamžikem zveřejnění ztrácí autor nad dílem moc (pomineme-li zločinné obezličky typu dálkové mazání z Kindlů), dílo se stává součástí veřejného prostoru a tedy vlastně veřejným statkem. Jakékoliv placení autorům je pak fakticky pouze projevem dobré vůle ze strany konzumentů.
Jak už jsem onehdy napsal, autor by měl mít výhradní právo být jediným příjemcem zisků, vzniknou-li jaké. Jaksi honoris causa, z titulu svého autorství. To je věc slušnosti. Ale nemůže mít už z principu právo "kecat" do toho, jak veřejnost s jeho dílem dále naloží - protože moci nad dílem se vzdal okamžikem zveřejnění. Přiznáme-li autorovi právo mít nad dílem moc i po zveřejnění, upíráme tím zbytku světa právo zprostředkovávat, šířit a jinak užívat získané informace. A něco takového by bylo nesmyslné - už proto, že jakékoliv dílo vzniklé v kontextu jakékoliv lidské kultury je ve své podstatě jen regurgitátem toho, co sám autor nejprve vstřebal ze svého okolí. Jediné dokonale originální (a tedy bezvýhradně "copyrightovatelné") dílo by mohl vytvořit snad jen člověk vyvinutý v umělé děloze a až do dospělosti odříznutý ode všech smyslů. Takže autoři, kteří nestrávili prvních osmnáct let života v nádrži pro navození senzorické deprivace, nemají na co remcat: ve svých dílech jen vracejí světu to, co si nejdřív sami "ukradli" z okolí. Pokud jsme jim za to ochotni zaplatit (což evidentně jsme, jen si chceme sami určovat podmínky), pak je to jen naše dobrá vůle. A dobrou vůli nelze vymáhat, na tu lze nanejvýš apelovat.
Já bych toho pána označil za člověka orientujícího se v realitě, spíše pravicového zaměření - myslí i na reálný zisk. Levicové totalitní (v pravdě přímo komunistické) zaměření mají nejvíce mafie AS - myslí na omezování práv a na kriminalizaci většiny bez ohledu na jakoukoliv reálnou hodnotu díla.
Za prvé, Pavel Medek, takto překladatel HP, je profesionál bez uvozovek, profík par excellence. Za druhé nic nevykradl, což se dá ukázat na srovnání kterékoli stránky. Nevypůjčil si ani moc pěkně vymyšlený neologismus "obletníky". (Nutno taky rozlišovat, zda mluvíme o HP5 nebo HP6, přičemž u HP6 jsou dva alternativní neofiko překlady). Za třetí, u HP5 přeložila Bc. Starkiller za měsíc 400 stránek - pozoruhodný výkon ve slušné kvalitě; rád jsem ji dohodil několika nakladatelstvím, zbytek už dopřekládali jiní lidé, ale fakt ne "v řádu hodin". A ano, u HP6 jeden tým rozhodil kapitoly desítkám lidí a výsledek byl prakticky nečitelný, proto se další měsíce potýkali s redakcí takového textu (ale výsledek se prostě nemohl poměřovat s profi překladem).
> u HP5 přeložila Bc. Starkiller za měsíc 400 stránek - pozoruhodný výkon ve slušné kvalitě; rád jsem ji dohodil několika nakladatelstvím
Proc? Aby se nekdo obohatil na praci kvalifikovaneho nadsence?
Neco podobneho se stalo i me. Byl jsem kontaktovan nakladatelstvim, ktere chtelo muj volne dostupny obsah pro rozsireni sve komercni knizni databaze. Odpovedel jsem, ze ten obsah radeji necham pro verejnost zdarma.
Verte tomu nebo ne, kvalitni obsah neni jen komercni. Pokud by z komercni tvorby vlivem technologickeho pokroku (kopirovani) zustalo jen 1%, kultura jako takova prezije. O tu se vubec, ale vubec nebojim.
Dohodil jsem ji proto, že slečna měla talent a protože by bylo škoda nechat ho ležet ladem. Dneska je z ní úspěšná literární překladatelka. Vůbec netvrdím, že by to beze mě nedokázala, jen vím, že jsem jí značně usnadnil tu cestu.
Jinými slovy: několika nakladatelům jsem ji dohodil, aby překládala _jiné knihy_ a dostávala za to _peníze_ - snad už je to jasnější :)
Se obavam ze netusite o cem je rec, neb prvni nastrel, priapadne minimalne nekolik prvnich kapitol, ktery se nasledne samozrejme upravoval byl na webu dostupny jiz rano po vydani EN verze (a mluvim obecne o vsech dilech). Samo se preklad nasledne doladoval a upravoval a jelikoz vim jak to chodi, tak samozrejme drtivou vetsinu prace na tom vzdy odvede jeden clovek, kteremu spousta lidi kolem pricmrnduje.
A ne, nemluvim o tom ze to nekdo prohnal translatorem (i takove zhuverilosti se samozrejme objevovaly). Preklad v "beta" verzi byl prakticky vzdy hotovy do tydne.
Vazne nechci dohledavat konkretni terminy, ale moc dobre si pamatuju, ze se to halasne na forech po vydani ofiko prekladu probiralo.
Profik muze byt jaky chce, kdyz mu preklad trva 1/2 roku(a dalsicho 1/4 roku se pripravoval tisk, tudiz mluvim o cistem casu na preklad). To bych pochopil v situaci, kdy bude prekladat vsechny knizky najednou. Ciste matematicky, pokud ta knizka ma rekneme 400 stran, tak prekladal 2 stranky denne, tomu rikam fofr.