Vlákno názorů k článku Rozhovor s Petrou Neomillnerovou: Autor knihy nemůže být živ ze slunečního svitu od Radim - Zase tak jednoduché to taky bohužel není. Normální...

Zase tak jednoduché to taky bohužel není. Normální člověk není schopen posoudit, zda se jedná nebo nejedná o trestný čin - hlavní roli zde hraje způsobená škoda. A jelikož "počet stažení" * "cena za kus" nemůže věrohodně škodu vyčíslit, a jiný rozumnější vzorec jsem neviděl a vymyslet nedokážu, sám bych se do soudu, zda se o trestný čin jedná, nepouštěl.

Navíc - neohlášení trestného činu je trestným činem jenom v "několika" konkrétně vyjmenovaných případech, viz Trestní zákoník § 168.

Sám jsem v tomhle hodně v rozpacích - na jednu stranu by byla škoda, kdyby se z finančních důvodů vzdalo tvorby větší množství mých oblíbených autorů. Na druhou stranu - co je pro autora horší? Když si lidé přečtou a nezaplatí, nebo když si lidé nepřečtou?

Těším se na další kroky paní Ilky Pacovské - před nějakým časem nabízela svůj několikadílný román na Palmknihách zdarma. Když jsem ho před několika dny opět hledal, nebyl k nalezení - autorku prý oslovil vydavatel s nabídkou. Jsem hodně zvědavý, jak se jí její počin vyplatí. Vážně uvažuju o tom, že bych se stal hrdým vlastníkem papírového výtisku její knihy.

Jednoduše, stejně jako předtím. Nemůžete je dál šířit. Ale co budou dělat různé webové archivy, to teda nevím.

Webové archivy byly vždycky na hraně. Jedna (mírně přeháním) nevýznamná autorka z malé zemičky kdesi v Evropě, která se chystá vydat knihu, tyhle pomyslné váhy stoprocentně vychýlit nedokáže ani na jednu stranu. A jako většina případů se i tohle bude řešit stylem "kde není žalobce, není soudce" a následně "vždyť jsme to po vašem upozornění z archivu smazali, víc po nás chtít nemůžete". Hladina internetu se ani nezačeří, natož aby si někdo všiml nějaké vlnky.

A s legalitou již stažených knih je to skutečně takhle jednoduché. Zákon tvrdí, že bez výslovného svolení není možné nabízet. Palmknihy a další svolení dostali a nabízeli. Z těchto zdrojů bylo možné knihu legálně získat (nemám sice k dispozici všechny smlouvy a dohody mezi autorkou a nabízejícími, tak předpokládám, že měli - ostatně tahle myšlenka je základem pro šíření děl. Když mi někdo něco nabízí, nemusím se trápit zjišťováním, zda to nabízí oprávněně => "stahování je legální"). Ale ani takhle získanou knihu nebylo možné bez výslovného povolení dál šířit. No a teď se autorka s Palmknihami a dalšími dohodla, že již knížky nabízet nebudou. Již stažené knížky samozřejmě mazat nemusíte, a stále platí, že je nesmíte dál šířit.

Sakra, na to, že jsem chěl jenom souhlasně kývnout, jsem se trochu rozpovídal..

Ne, nemělo by to tak být. Správně by se měla předpokládat tvoje nevina, dokud se neprokáže opak. Důkazní povinností je v první řadě zatížena žalující strana. Když se vrátím k Palmknihám a románům paní Pacovské - těžko po nich někdo může chtít, aby ke každému downloadu vydávali písemné potvrzení. Náš právní řád omezuje jenom šíření díla. Dokud "své" stažené knihy nebudu nabízet dál, nestojí proti mě žádný zákon. Máme tu tedy neoprávněné šíření, ale naproti tomu žádné neoprávněné získání není. Tolik k současnému stavu.. A jsem docela rád, že tomu tak je. Jinak by skutečně mohl nastat stav, který popisujete - kdokoli by mohl buzerovat kohokoli. "Ale ale, tak vy jste se podíval na logo Googlu, které bylo jinde než na jeho homepage, aniž byste si zjistil, zda autor tohoto autorsky chráněného díla dal souhlas k jeho zobrazení na tom konkrétním webu, na který jste se dostal? Kriminálníku!"

Tedy při nejlepší vůli můžete věřit, že ten, kdo dílo šíří, k tomu má i právo - ze zákona to nikdo jiný dělat nemůže. Jiný pohled na věc by snad byl dokonce presumpcí viny. A než byste se jako konzument dopátral pravdy, za to by vám to nestálo..

Můžeme poukazovat na to, že takhle se dá systém zneužít k poškozování autorů, ale obávám se, že při otočení zodpovědnosti by se dal systém zneužít k tahání peněz "ostatních". Jen si představ situaci, že by tvoje město použilo jako znělku obecního rozhlasu skladbu, ke které by neměli svolení. V právním systému, která máme nyní, by autor mohl vymáhat odškodnění od obce - od toho, kdo šíří. Pokud bys převedl povinnost na konzumenty, mohl by autor vymáhat odškodnění přímo od občanů města - vždyť poslouchali a nezjistili si, zda smějí. (V tomhle ohledu zákon nerozlišuje, zda čteš knížku, díváš se na sochu, obraz, fotografii, nebo zda osloucháš hudbu.)

"..mohl by autor vymáhat odškodnění přímo od občanů města..." mno někdy mám pocit že o to jim jde

No jo no, jenže v tom případě by bylo úplně nejlepší, aby se nemuselo nic vymáhat, ale šlo to automaticky, že? :) (Aha, on už to někdo vymyslel, a dokonce prosadil, co? Jenže byl tak hloupý, že nastavil částky příliš nízko - nevynáší to tak dobře.) Protože "tahat" se s každým jednotlivým člověkem - to jsou přestupky v řádech desítek, nanejvýš stovek korun, kdežto sdíleč toho napáchá daleko víc.

Já fakt netoužím stát mezi regály v knihkupectví, a místo o výběr knihy se starat o vazby mezi autorem, vydavatelem a knihkupcem.

Jenže co můžeme udělat pro autory "umělce", abychom jim umožnili žít jenom z nehmatatelných produktů jejich činnosti (a v ideálním případě na takové úrovni, jakou si za svou práci skutečně zaslouží), a zároveň neuvrhli nehmatatelné (a v návaznosti by z toho zákonitě vzešlo i hmatatelné) nebezpečí na všechny?

Mno ono je to tak, že prostě do toho svého díla musí vložit nějakou jedinečnost, která té jejich první kopii zaručí exkluzivitu. Nedělat si vrásky z toho, že si knihu přečte i někdo kdo nezaplatí a spíše toho využít ke svému prospěchu. Jak to někdo tady psal, vždyť ta autorka má a vždy mít bude před piráty náskok. Zabudovávat produkt placement, používat mikroplatby za rychlejší stahování atd.Těch možností je fůra. Nicméně starej model postavenej na prodeji s fyzickým nosičem už prostě nikdy nebude fungovat. Kdo se s tím smíří a přizpůsobí se tomu, ten přežije.