Názory k článku Roman Strejček: Výrobci a nositelé práv podcenili nástup Internetu

Janeček, Janda, Vondráčková ani Gott neuvidí ani haléř, náhradní odměny z kopírek a kopírovacích služeb inkasuje DiLiA, která zastupuje autory literárních děl.

Jinak jde o stejný princip jako u těch disků – při prodeji kopírky nelze rozlišit, zda na ní bude nebo nebude moci být rozmnožováno chráněné dílo, jako při prodeji prázdného DVD nelze rozlišit, zda na něj bude nebo nebude vypáleno chráněné dílo. Za takové situace jsou dvě alternativy: buď bude rozmnožování pro osobní potřebu, nyní povolené v § 30 AZ, zakázáno – jenže to není efektivně kontrolovatelné a vymahatelné, anebo bude povoleno výměnou za ty náhradní odměny, jejichž výše je (v přepočtu na jedno médium) snad snesitelná.

Ohrazujete se proti spotřební dani z každého litru benzinu, i když jej lijete do travní sekačky, se kterou na silnici nevyjedete?

Příklad není scestný (nikoli zcestný), je to reálný a častý případ, plně v souladu s platnými právnimi předpisy. To, co chcete, by vedlo k ještě větší byrokracii, k ještě většímu zapojení „parazitů“ (agentů nebo asistentů jednotlivých autorů) – nebo naopak výraznému omezení užívání děl, protože lze těžko čekat, že by každá vesnická kutálka, každá plesová kapela, každý DJ, každá rozhlasová a televizní stanice... uzavírali dohodu s autory všech skladeb, které chtějí mít v repertoáru. Současné řešení prostřednictvím kolektivního správce je pro většinu z nich výrazně jednodušší.

Není podstatné, jestli kapela hraje zadarmo nebo za peníze, protože autora se nikdo neptal, jestli na konkrétní akci může být jeho dílo veřejně provozováno, pokud se nejedná o zákonné výjimky typu školní představení nebo občanský obřad.

Málokdy kapela hraje výhradně vlastní věci, skladby mají konkrétní autory (a jen v mizivém procentu případů jsou jimi všichni členové kapely). Honorář za vystoupení je honorářem za vystoupení; odměnu za užití skladeb dostanou jejich autoři (včetně těch autorů, kteří stáli s kytarou nebo za mikrofonem na jevišti) prostřednictvím kolektivního správce.

Práva k dílu vznikají autorovi vytvořením díla (§ 9 AZ), netřeba explicitního upozornění například ve formě značky ©. Vámi zmíněné licenční ujednání (licenční smlouva) specifikuje, jaká práva (kromě těch, které máte ze zákona) vám autor díla poskytuje.

Pokud nemáte právo dílo šířit, nemůžete to dělat. Že začnete (díky vlastnostem použité technologie) dílo šířit ještě předtím, než jste zjistil, že jste stáhnul striktně chráněné a ne volně šířitelné video, vás automaticky nezbavuje zodpovědnosti za případnou způsobenou škodu. Zákon, respektive práva autorů, můžete porušit i nevědomě, ale rozhodující by tady byl výrok soudu v občanskoprávním řízení (o náhradě škody).

Dovodit nemůžete nic nebo jen na vlastní riziko. Užít dílo jinak než v rámci výjimek uvedených v AZ, smíte jen tehdy, jste-li k tomu oprávněn. Šíření je takovým způsobem užití díla, který je zásahem do práv autora.

Abyste tedy mohl cizí dílo dále šířit, musí být splněna některá z podmínek:

1. jedná se o dílo, ke kterému dle § 28 AZ doba ochrany autorských práv vypršela (nejčastěji 70 let po smrti autora),
2. jedná se o dílo, které je volné dle § 3 AZ (úřední díla, lidová díla),
3. u díla, u kterého trvá ochrana autorských práv, máte souhlas autora s šířením.

Přičemž souhlas uvedený v třetím bodě nemusí být (a pokud se nejedná o svobodné licence typu GPL, GFDL nebo Creative Commons, pak obvykle ani není) přenositelný.

Viz AZ:

§ 4 Zveřejnění a vydání díla

(1) Prvním oprávněným veřejným přednesením, provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti je dílo zveřejněno.

(2) Zahájením oprávněného veřejného rozšiřování rozmnoženin je dílo vydáno.

Oprávněným = zveřejnění provede sám autor nebo někdo, komu autor udělil souhlas.

V tom nejsou rozpory, protože logická návaznost paragrafů je v tomto případě takováto:

1. § 13 odst. 1 definuje, co se rozumí rozmnožováním, které je v § 12 odst. 4 písm. a) uvedeno jako jedno z práv, které má ke svému dílu autor.
2. Autor může licenční smlouvou poskytnout některé ze svých práv k dílu, v tomto případě právo rozmnožování, někomu dalšímu a § 46–55 upřesňují věci okolo licenční smlouvy. Konkrétně § 50 odst. 4 je tu pro případ, kdy autor ve smlouvě neuvede, k jakým způsobům rozmnožování dává souhlas – pak se to bere tak, že dal souhlas ke všemu, co je v tom odst. 4 uvedeno (nic z toho se netýká volného užití, tj. kopie pro osobní potřebu).
3. Aby ochránil dílo před neautorizovaným rozmnožováním, může autor (resp. po dohodě s ním vydavatel) použít nějakou formou „protikopírovací ochrany“ (definováno v § 43 odst. 3), tu není možné dle odst. 1 (vědomě) obcházet, pokud je cílem vytvořit kopii pro osobní potřebu nebo jinou kopii, ke které autor nedal souhlas ani není uvedena ve výčtu přípustných výjimek v odst. 4 (tam je třeba výjimka pro citaci v recenzi, pro soudní řízení, pro archivaci nebo duplikaci zničeného exempláře v knihovnách, pro zdravotně handicapované, pro nemocnice, sociální ústavy a věznice a několik dalších).

CC je postaven na tom, že vydáte jednorázově licenci neomezenému množství uživatelů a nemáte možnost dostatečné kontroly nad tím, zda dochází k užívání v souladu s licenčním ujednáním. (...) Oprávnění udělíte neomezenému počtu uživatelů navždy.

Licence Creative Commons není jedna univerzální, ale existuje více variant podle toho, jaké podmínky na povolené užití stanovuje, například:

• může být povoleno pouze nekomerční užití (NC),
• může být zakázáno vytváření odvozených děl (ND),
• odvozené dílo je možné šířit jen pod stejnou licencí (SA).

Licence CC existují oproti klasickému copyrightu velmi krátkou dobu, znění přizpůsobené českému právnímu řádu (verze 3.0) méně než rok, takže na hodnocení jejich přínosu je brzo. Při použití podmínky NC, ND nebo SA zůstává autorům prostor pro výdělek kdykoliv, kdy strana, která dílo chce užít, nechce nebo nemůže dodržet tyto omezující podmínky.

Vybavuji si případ, kdy obrázek uvolněný pod CC-BY-SA („uveďte autora, zachovejte licenci“) na projektu Wikimedia Commons (sesterský projekt Wikipedie, úložiště multimediálních souborů dostupných pod svobodnými licencemi) byl použit v koláži na titulní stránce časopisu Reflex. Autor se obrátil na Reflex s tím, že užití bylo v rozporu s licencí a požaduje, aby Reflex buď titulní stránku uvolnil pod stejnou licencí, anebo mu vyplatil honorář. Dostal honorář. (Dle platného zákona autor může při neoprávněném užití žádat dvojnásobek obvyklého honoráře, nevím jak konkrétně se domluvili v tomto případě.)

Cim to je, ze z internetu nejde stahnout predstaveni divadla?

Opravdu nejde divadelní představení zaznamenat a poté šířit jako nahrávku? Dokonce s tou výhodou, že mimiku obličeje uvidíte a dialogy uslyšíte lépe než z posledních řad. Zkuste do divadla přijít s kamerou a postavit si ji do uličky na stativ, pak dejte vědět, jak jste pochodil.

Napisu pisen, dohodnu se s kapelou bud na konkretni cene odkoupeni prav, nebo na pausalni cene... jak si ji kapela zhodnoti je jeji vec.

Tento model je možný již nyní, v platném AZ jej upravuje § 61 (dílo na objednávku), přičemž to, která práva si jako autor ponecháte, je součástí smlouvy o dílo. Ale pokud byste chtěl tento model nařídit jako jediný možný, tak se představte takovouto situaci: z jedné vaší písně nečekaně stane mezinárodní hit, který kapela zhodnotí statisíci prodaných CD nebo placenými staženími – pořád budete spokojen s původní zaplacenou cenou? A co když kapela zhodnotí vaši píseň tak, že ji „prodá“ do reklamy velké nadnárodní společnosti, ale podle vašeho modelu vy jako autor hudby už nedostanete ani korunu, protože jste veškerá majetková práva k dílu „prodal“ kapele?

A OSA? K cemu?

OSA je zde hlavně kvůli hromadnému zastupování autorů, v tomto případě skladatelů a textařů (výkonné umělce, spisovatele, herce, výtvarné umělce zastupují jiné, obdobné organizace), v situacích, kdy není jednotlivé vykonávání práv možné nebo efektivní.

Příklad: kapela na plese hraje skladby desítek autorů, má pořadatel plesu žádat o souhlas s užitím písně a vyplácet po desetikorunách (akci obvykle dělá kvůli výdělku nebo jinému svému prospěchu, takže je fér, aby se nějak podělil s autory) každého z desítek autorů z playlistu zvlášť? A z opačné strany: má autor nebo jeho zástupce celý den vyřizovat telefony, maily a papírovou korespondenci kvůli řádově desítkám halérů až desítkám korun z každé smlouvy? Proto autoři založili (OSA je občanské sdružení) organizaci, která je zastupuje v takových a podobných (vedle tzv. veřejné produkce třeba též užití v rozhlasovém a televizním vysílání nebo tolik kritizované náhradní odměny z prázdných médií).

...protože v zákoně je jasně a doslovně napsáno, že mam právo vytvořit si rozmnoženinu pro vlastní potřebu a sem k tomu oprávněn použít a teť cituji "všechny dostupné technické prostředky".

Kde je to napsáno? Můžete uvést konkrétní paragraf? Já v platném znění na portal.gov.cz v § 30 a souvisejících takovou větu nenacházím.

Jsou to výrobní firmy jako každá jiná firma a nemají žádná jiná práva. Oni jen vylisovali audio nebo audiovizuální dílo na nosič a v této podobě prodávají tato autorská díla veřejnosti.

Teď máte na mysli fabriku typu Gramofonové závody Loděnice, která na zakázku lisuje CD a DVD na zakázku, nebo vydavatelství, které má s autory uzavřenou nakladatelskou smlouvu a do pořízení nahrávky investovalo svoje peníze a producentské schopnosti?

Zato takhle jsem utratil za koncerty a tricka nejmin nekolik tisic, a predpokladam ze z toho vetsina sla dane kapele do kapsy.

Většina určitě ne, tohle všechno polyká peníze: tisk plakátů a jejich výlep, propagace v médiích (ať už za peníze nebo za vstupenky jako ceny do soutěží) provize předprodeje vstupenek, pronájem sálu nebo přírodního amfiteátru, pořadatelská služba v místě koncertu, stavěči a bourači pódia, zvukaři a osvětlovači, a to nezmiňuji provizi nebo zisk pro, mám-li užít vašich slov, příživníků – agentury, která kapelu zastupuje (málokdy dělá manažera bubeník), a firmy, která koncert pořádá (málokdy je pořadatelem koncertu agentura, která kapelu zastupuje).