Ono to vadí také v okamžiku, kdy se v obvodu děje něco, co se těžko měří - a bez teoretických znalostí se na to nepřijde.
Stejně tak jsem viděl horu zapojení navržených i profesionálními elektorniky, která nefungovala. Např. zapojení, které počítalo s operačním zesilovačem ideálních, nikoli reálných vlastností. Nebo použití keramických kondenzátorů aniž by elektronik chápal, že se velmi liší od ideálního kondenzátoru.
Ohledně různých špiček a překmitech na analogových a digitálních signálech.
A kdybych měl spočítat, kolik zapojení mělo chyby, rušení či fungovalo úplně jinak vlivem třeba takové blbosti jako byly špatně zapojené různé země - tak je to nad mé možnosti.
Představy elektroniků o nekonečné rychlosti vedení proudu, nebo nekonečně rychlé reakce zpětných vazeb na vstupní signál.
A pak přijdete do audio fóra třeba na audioweb.cz, a tam to ovládá partička "machrů", jako třeba danhard, nebo dawsoo, kteří jsouy schopni začátečníkům tvrdit naprosté hovadiny o základní teorii elektroniky - a ještě s radostí rozdávat všem "umíš hovno" na potkání.
A jakmile jdete jen už do audio frekvencí - už tu máme filtry, máme tu přenosovou funkci a póly, a další věci. Přenosová funkce nám posouvá fázi, a pak se audio technik navrhující zesilovač s hordou kondenzátorů ve vazbách setsakra diví, proč mu "ta záporná zpětná vazba" rozkmitává zesilovač.
Se vším výše uvedeným jsem se setkal u profesionálních elektroniků! Beru, že začátečníci mají právo na omyly a hledání. Ale pak tito neznalci teorie sr tím začnou živit - a produkují takové paskvily, až to hezké není. Tedy klidně ať si začátečník jde cestou, jaká ho baví - ale měl by reálně hodnotit co umí.
Ono v elektronice platí, že musím vědět, co dělám.
Jenom blbý měření proudu z knoflíkové baterky. Pokud měřidlo funguje jako voltmetr s rozsahem 200mV (standardní superlevná ICL7106 v multimetru za kilo) s bočníkem a mám ho na rozsahu 20uA, tak vnitřní odpor měřidla bude 10k (Ohmův zákon). Je to moc, nebo málo? Ovlivní to měření? Co se stane, když takhle měřím digitální obvod, kde je bude rychlá špička 120uA? Měřák to zahrne do průměru, ale ovlivní pokles o 1,2V na 3V knoflíkovce (o 40%) funkci obvodu? A bude ten průměr opravdu odpovídat, když část měření s nejvyšším odběrem bude na nižším napájecím napětí?
A teď si představ někoho, kdo nezná základy teorie a při měření odběru zbastlenýho čidla se mu začne MCU restartovat. Hodiny hledá v programu, co se děje (a napájí to debuggerem), program bez chyby (korektně se probudí), takže nic samozřejmě nenajde... Nenapadne ho ani mrknout do specifikace měřidla, ani hodit osciloskop na napájení.
Jaká je šance, že hledání takových chyb začátečníka odradí od dalších experimentů?
Marně si lámu hlavu, že to dřív nebyl problém. Ono to asi souvisí s nekvalitou dnešních knížek a učebnic obecně. Dříve si člověk koupil knížku, během pár večerů udělal ten blikač, a ještě mu - jen tak mimochodem a zábavnou formou - vysvětlila ta knížka, co se v tom blikači děje, a něco ho teoreticky naučila.
Ten závěr je snad jasný a do nikoho se nenaváží. Navazuje na předřečníka, že sice každý nějak začínal - ale je pak smutné, když bastlíř začátečník se považuje za profesionála, aniž by znal vůbec základy teorie. A je to tak strašně častý jev (nejen v elektronice), až to hezké není.
Elektronika má plno zákoutí a pastí - a některé lze překonat jen vysokými teoretickými znalostmi. Ne vše se dá změřit - i měření může být strašně hrubým zásahem do obvodu a úplně změnit poměry v něm.
Nechť si každý najde cestu, která ho baví - dělal jsem a dělám to také. Proti tomu vůbec nic nemám, naopak je to jediná rozumná cesta.
K článku: Příliš nechápu třeba snahy vysvětlovat, že tuzemské součástky jsou drahé, když je to právě naopak. Když budu kupovat přes české e-shopy, tak základní součástky koupím zhusta tak levně, že bych to nekoupil ani přes e-bay. Balík 1000 rezistorů za 5-20 Kč (pokud mi stačí levné uhlíkové, což na LEDky ano), tranzistory pod korunu, základní číslicové obvody a operační zeislovače za několikanásobně nižší ceny, než ze zahraničí. A často velice kvalitní typy, za které dám v zahraničí majlant.
Vadí to v okamžiku, kdy se rozhodne, že už umí dost a je na čase si najít práci v oboru. Není nic trapnějšího, než když mu pohovor odkryje existenci světa, o kterým neslyšel, ale potenciální zaměstnavatel chce, a v něm byl doma.
Btw, i u Atmela, i u TI, i u ostatních se to hradalama v datasheetech jenom hemží. A když už dělám s procesorem a nerozumím schématu I/O nebo timeru, tak je to hodně za hranou...
Ovsem to uz se zaciname bavit o nekom, kdo se tomu hodla venovat profesionalne.
Na rozdil od clanku, ktery miri i na deti skolou povinne, co si chteji vecer po napsani ukolu radsi neco udelat sami, nez jen pustit bednu nebo nejakou gamesu. A tam slib "kdyz se budes par let ucit, tak si pak za odmenu budes moct zablikat diodou odborne" moc nefunguje a nemotivuje.
- No a večer v televizi bylo o tom, že elektrika někoho zabila, ale ten opravář to přece přežil.
- A jak se vůbec ten obraz a zvuk dostanou vzduchem a pak drátem až na tu obrazovku?
A plno dalších otázek.
No a na začátek to samo nebylo žádný Arduino a podobný koniny. První začátky byly takový, že mě strýc ukázal, jak spojit plochou baterku a žárovičku a že to potřebuje dva dráty, že se eden dá přerušit vypínačem,... Něco do dělalo hned a pro kluka to bylo pochopitelný - "slabá elektrika, co ti neublíží", "elektrika musí protíkat z + k -, aby to něco dělalo", "nespojuj + a - natvrdo, zničilo by to baterku". Na první seznámení na prvním stupni ZŠ to bylo OK. Baterky a žárovičky byly tehdy normálně v kovomatu a, včetně objímek a vypínače od lampičky, se daly koupit za pár korun cestou ze školy...
Dneska na to samý někdo potřebuje prvně zjistit, že existuje nějaký Arduino, pak je taky podmínkou zvládnout angličtinu, aby si objednal na e-bayi tunu chvostovin béčkové kvality (a na základce není moc dětí, co by mohly platit samy kartou nebo PayPalem), pak se naučit programovat a ladit Arduino a pak teprve zápisem na port rozsvítí nabastlenou LEDku s tím, že bižuterka kolem procesoru a odpor u LEDky tam musí být, aniž by věděl proč.
A já zase nevím, proč to děckám tak komplikujeme. Vždyť stačí používat mozek...
pro Petra M: no a vadí z nich někomu, že nerozumí hradlum? Pokud ano, to je právě důvod mnoha lidi se to doučit.
Delejte lidi rozdil, mezi naucit, doucit a umet. Umet je az posledni.
Jestli se nejdriv ucim a pak teprv bastlim, nebo bastlim, prasím, patlám a pak se teprve doučím je snad jedno, ne?
Já volím obé, ale to druhé je větší zábava!
Hmm, nechápu závěr příspěvku.
Tento článek je o začátku cesty, o tom, jak se zvědavý člověk začne zabývat elektronikou a co k tomu potřebuje.
Nepopisuje profesionály, kteří někdy dělají chyby, ani jejich méně kvalifikované kolegy.
Začátečník může bastlení rychle nechat, nebo ho to chytne a možná se stane zdatným profesionálem. O tom p. Malý ovšem nepsal vůbec nic.
V každém oboru se najdou amatéři, někteří mohou pomoci, jiní uškodit. A někdy se vypracují na zkušené profesionály. Proč se ale do amatérů, případně jejich snahy něco se naučit, navážet?
ČLÁNKY DO MAILU