Učím na střední už skoro 40let (učil jsem i na PMD a IQ), mám žáky, co si hrají s arduinem. Neznám však už nikoho, kdo by se dobrovolně a zadarmo věnoval 3-4 talentovaným žákům v odpoledním čase. Za běžné peníze v projektech je odměna za odučenou hodinu 165 Kč/hod. (zeptejte se herce, kolik času dělá příprava na premiéru - učitel jich má za měsíc desítky).
Na volitelný předmět musí na běžné škole být ve třídě min. 18 žáků a učitele nezaplatíte (Ing + ped. vzdělání+odborník) - programátor za 19 tis. při celém úvazku s 2 VŠ.
Peníze na projekty padnou na platy manažerů, lektorů, nějaké učební pomůcky a učitel, který se naučí něco praktického z oblasti IT, rychle odejde ze školství jinam.
Na specializované věci jsou asi lepší firmy nebo vysoké školy, které mohou odborníky na výuku IT lépe zaplatit, nebo z projektů hradit přímo odborníky a ne přeškolovat a doškolovat stávající pedagogy.
Jenomže zájmová činnost má svoje specifika. V tomhle případě je to fakt, že je možnost učit děcka doma, online formou (narozdíl třeba od akvabel). Děcka potřebují, aby jim to někdo vysvětlil a měly se koho zeptat. Děcko si může hrát třeba 2h denně a ví, že v úterý od pěti do sedmi se může zeptat někoho zkušenějšího a probrat s ním problém.
Technicky to není problém, spíš organizačně - registrace, prezenčka, distribuce materiálu, placení (příspěvek školy/obce na základě prezenčky a registrací). A sehnání někoho, kdo tomu rozumí.
Tak to se děti za posledních pár let hodně změnily. Dříve vyhledávaly kolektiv, kde na věcech dělaly s obecenstvem. Vzájemně se předváděly, soutěžily, opisovaly od sebe. Samotné je to moc nebavilo, o věci na doma nikdo moc nestál. Plno dětí chodilo do kroužků hlavně proto, že tam byly další děti. Bylo jim celkem jedno, zda je to o počítačích nebo je to keramický kroužek. Hlavně že tam byly další děti a bylo se komu chlubit tím, co udělaly.
Opravdu se doba tak změnila a typické dnešní dítě je těžký introvert, který si dělá věci doma do šuplíku?
Tak se na ně někdy podívejte. Dětskou (spíše obecně lidskou) potřebou je stádovost. I na tom VoIP a YT jde o to, aby nebyly samy. Všimněte si, jak začnou být frustrované, když se nikdo z "přátel" nepřipojí nebo jim nenapíše. Donekonečna kontrolují příchozí zprávy a jak nemají 30 sekund odpověď, tak spamují "jsi tam?"
Zkrátka ano, máte pravdu v tom, jak to vypadá. Ale pletete se v tom, že by to dětem vyhovovalo. To "sem ti právě poslal(a) tu fotku" je důležité - je to sociální kontakt. A nenahraditelný. Kdyby ano, tak si nic vzájemně neříkají, fotku jen pošlou a budou čekat. Ta věta je signál, že čekat nechce. A vlastně to není ani nijak nové, za nás jsme běžně ve skupince každý čuměli do vlastního ABC a naše komunikace byla na obdobné úrovni: "už jsi četl to o Strahovském tunelu?" Prostě si všimněte rozdílu v chování dvou "skoro slečen", když sedí každá doma ve svém pokoji oproti tomu, když sedí ve stejné místnosti. Můj názor je, že i dnes má smysl nahnat děcka do stejné místnosti, i když si pak každé "jede po svém".
Jenže pokud je zájem děcka minoritní (bastlíři jsme na 2. stupni ZŠ byli asi čtyři ve 12 třídách, v DDM měli vybavení na elektro kroužek, ale jenom dva zájemce), právě forma kroužku jako videokonference může rozšířit partu, ve které budou sdílet projekt.
Alternativou je:
1. Kroužky pro 3-5 děcek - ekonomicky a personálně nesmysl
2. Zahnat je o počítače a poslat je hrát fotbal - dnešní stav
3. Nutit děcka cestovat do třeba 20km vzdálenýho města, aby seděli v jedné místnosti - bezpečnost, větší náklady i ekonomická zátěž.
Si vyber...
zajímavé, teď to očividně je neřešitelný problém a přitom před dvaceti lety jsme neměli problém vést skupinu pro radioamatéry, výuka byla na dobrovolné bázi, děti tam byly několika věkových kategorií a sami se navzájem vzdělávaly.
Principálně je něco podobného možné i v dnešní škole, ale mimo standarní školní procesy, stačí, aby stát/ředitelé nesvazovali ruce.
Jo, to si pamatuju, v počítačovým kroužku začátkem 90. roků (2x IQ151, 2x PMD85-2, 2x Didaktik M) nás bylo 8.
Jenomže škola fňuká, že nemá peníze (a vyhazuje je při tom za kraviny), předpisy nedovolí učit nikomu bez pedáku,... Na jednu stranu by bylo fajn děckám zprostředkovat znalosti a dát jim zázemí, na druhou stranu 80% energie by šlo na to, aby vedoucí získal všechny papíry (z pedagogické VŠ, od psychologů,...) a překecal vedení školy. a to si drtivá většina lidí rozmyslí.
Teď zrovna doučuju jednoho kluka ve druháku na střední automatizaci, vůbec se nechytal. Ani skripta nebo nějakou knížku nemají. Když jsem se zeptal na základní věci (logický součet v reléové logice, klopný obvod, zpětná vazba,...), čuměl jak žaba z křa... Patří k lepším ve třídě, má zaslouženě 4-. Hlavně, že ten úd, co je to učí, má štempl z pajdáku. Kdyby měl týden Ačko ve škole, prostě nemá šanci se znovu chytnout - spolužáci mimo, vyučuje debil a není, kdo by jim to vysvětlil. A dokud škola bude placená od stáda a ne od výsledků (srovnávací testy nebo průměr u maturit / celostátních srovnání), nic se nezmění.
Byvaly casy, kdy podobne veci delali vysokoskolsti studenti ... bez "pedagogickeho" vzdelani a prevazne temer zadarmo. Dokonce jsem znal cloveka, ktery se zivil v IT, a do zakladni skoly chodil ucit na 2-3 hodiny tydne, ve svem volnu a take prakticky zdarma (jelikoz to byly oficialni hodiny, tak mu skola neco platit musela, ac za to nic nechtel). Ovsem take nemel to spravne vzdelani.
Tudiz nezbyva nez konstatovati, kdo chce kam ... on si totiz nikdo VS delat nebude, aby pak ve svem volnu laskave smel "odborne" vzdelavat ditka. Pricemz v nasem terezianskem systemu setrvale plati, ze neni dulezite kdo co umi, ale zda na to ma papir.
ČLÁNKY DO MAILU