To bude tím, že se jazyk přeceňuje. Velký vliv má samozřejmě runtime prostředí a ekosystém. Ale je málo jazyků, které v práci reálně _překážejí_ (anebo jsem měl to štěstí, že jsem se s nimi dosud nepotkal); to už snad bylo vyřešené v letech sedmdesátých a osmdesátých.
Nejpodstatnější vliv má schopnost programátora (bohužel nebo bohudík). Pokud umí správně myslet, správně dekomponovat problém, správně uvážit celek (resp. vedlejší efekty) a udrží si vnitřní disciplínu, tak napíše dobrou věc v libovolném jazyce. Pokud mu cokoliv z toho chybí, tak buď napíše věc triviální (např. jen instanciuje funkčnost z frameworku) nebo nesprávnou.
Zbytek už je jen ekonomický vztah mezi "kolik peněz stojí dobrý a špatný programátor", "kolik peněz stojí dobrý a špatný kód" a "jaký je zisk a jaké riziko z bezchybného a chybujícího kódu". Tam jazyk trochu vliv má, ale podle mé zkušenosti se ve zprůměrování větších projektů tento vliv vytrácí.
Zajímavá úvaha. Palec hore.
Tohle mě dosti pobavilo:
"Jenže céčko je pro moderního programátora pořád velký low level, a assembler ještě horší."
Moderní programátor bude hledat donekonečna, protože ta low úroveň je vlastně to nej pro tyto slabé čipy/konfigurace, čisté C a nebo pak jít hlouběji k ohňům mordoru -> assembler.
Stačí se podívat na již existující projekty co prorazili - ardurino, rbi, ... povětšinou je to C + nějaká custom nástavba a python.
(to "a" je tam záměrně, programovací vs. skriptovací jazyk)
Přijde mi, že toto čekání na něco lepšího je jako čekání na Godota...