Zajímavá úvaha. Palec hore.
Tohle mě dosti pobavilo:
"Jenže céčko je pro moderního programátora pořád velký low level, a assembler ještě horší."
Moderní programátor bude hledat donekonečna, protože ta low úroveň je vlastně to nej pro tyto slabé čipy/konfigurace, čisté C a nebo pak jít hlouběji k ohňům mordoru -> assembler.
Stačí se podívat na již existující projekty co prorazili - ardurino, rbi, ... povětšinou je to C + nějaká custom nástavba a python.
(to "a" je tam záměrně, programovací vs. skriptovací jazyk)
Přijde mi, že toto čekání na něco lepšího je jako čekání na Godota...
To bude tím, že se jazyk přeceňuje. Velký vliv má samozřejmě runtime prostředí a ekosystém. Ale je málo jazyků, které v práci reálně _překážejí_ (anebo jsem měl to štěstí, že jsem se s nimi dosud nepotkal); to už snad bylo vyřešené v letech sedmdesátých a osmdesátých.
Nejpodstatnější vliv má schopnost programátora (bohužel nebo bohudík). Pokud umí správně myslet, správně dekomponovat problém, správně uvážit celek (resp. vedlejší efekty) a udrží si vnitřní disciplínu, tak napíše dobrou věc v libovolném jazyce. Pokud mu cokoliv z toho chybí, tak buď napíše věc triviální (např. jen instanciuje funkčnost z frameworku) nebo nesprávnou.
Zbytek už je jen ekonomický vztah mezi "kolik peněz stojí dobrý a špatný programátor", "kolik peněz stojí dobrý a špatný kód" a "jaký je zisk a jaké riziko z bezchybného a chybujícího kódu". Tam jazyk trochu vliv má, ale podle mé zkušenosti se ve zprůměrování větších projektů tento vliv vytrácí.