Taky jsme řešili dojíždění dětí, máme to podobně, pár zastávek vlakem a pak ještě tramvají ve velkém městě. Děti (13 a 9 let) jsme vybavili mobilními telefony a manželka přišla s tím samým nápadem — každý den budou psát SMS, že dorazily v pořádku do školy a pak odpoledne další SMS, když dorazí domů. Vyžadovalo to určité úsilí, ale nakonec jsem ji přesvědčil na model "žádné zprávy = dobré zprávy." Argumentoval jsem: za našich dětských let mobily neexistovaly a dokázali jsme se pohybovat bezpečně. Nakonec to akceptovala a možná to překvapí, už nám to druhým školním rokem funguje bez problémů. Děti vědí, že mají zavolat, když je problém a dělají to. A jinak mají svobodu.
Přesně tak, nejlepším řešením je důsledně nacvičený dril. Před zabouchnutím dveří VŽDY strčit klíč do zámku a pootočit jím o 90°. Tím si ověříte, že máte ten správný klíč (protože se může stát, že jiný klíč, který také nosíte, má stejný profil a tudíž se do zámku vejde, ale jiné uspořádání zoubků a tudíž s ním už neotočíte). Zabouchnout, zamknout a klíč HNED vytáhnout a vložit na určené místo (vždy do stejné kapsy, apod.).
Důležité je provádět tyto úkony jako sekvenci a nenechat se při ní vyrušit zvonícím mobilem, kolem jdoucím sousedem, ničím. Sekvenci dokončit a až pak se věnovat čemukoliv jinému. A hlavně postup dodržovat vždy i když jdu jen 10 metrů se smetím.
Tentokrát souhlas.
Za sebe můžu říct, že jsem skeptik a nehodlám utrácet za iracionální kraviny a sebestresování. Jediná technologická vychytávka, co jsem si pustil k tělu a funguje, je Redshift (v aktuální verzi Gnome je integrovaná a stačí povolit v nastavení). Hned se člověku večer líp usíná...
Všechny ty vyjmenované "lifehacking" metody nejsou ve skutečnosti seberozvoj, ale obyčejná technologická buzerace. Metody pro zklidnění mysli a principy rozvoje osobnosti, které by prospěly technicky založeným lidem včetně autora, se na podobných konferencích neučí - a nutno dodat, že by je stejně nejspíš na první pohled považovali za ještě větší ezoteriku.
Já si věším klíče zevnitř dveří na kliku. Jednak je nikdy nezapomenu doma (prostě mi při odchodu padnou do ruky) a jednak je "vezmu na vědomí", protože je z té kliky musím stáhnout. A to už bych musel být fakt totálně našrot, abych zapomněl zamknout pět sekund poté, co jsem vědomě uchopil klíče.
Ale samozřejmě, jsou lidi, kterým ani tohle nepomůže. ;)
Jak nám kdysi pravil jeden přednášející na Time Management: Připadáte si jako křeček, co běhá v kolečku a nestíhá. Tak si zavedete nějaké to GTD a výsledkem je, že pořád běháte jako křeček v kolečku, akorát rychleji a rychleji ... :-)
Ale nějaké řešení na to, abych zamykal vědomě a nemusel se vracet, bych rozhodně ocenil.
Pěkný článek.
Je to o vyváženosti, jako ostatně všechno. Dnešní technologii nás čím dál více svazují a omezují a světu kolem nás méně a méně rozumíme. Máme pak nutkavou potřebu mít věci pod kontrolou a občas to může vést k nepěkným koncům.
Stejně jako mnoho rodičů jsem řešil, jak mít pod kontrolou pohyb svých dětí ze školy a do školy (jezdí několik zastávek vlakem). Děti jsme vybavili mobilními telefony, kdy po příchodu domů napíšou SMS. Řřešení v podobě GPS trackerů jsou podle mě přílišným zásahem do soukromí a mohou v budoucnu vést k přílišné starostlivosti. Za mých dětských let mobilní telefony neexistovali a dokázal jsem se po světě pohybovat samostatně. Teď to více méně dopřávám dětem a nemyslím si, že se nebezpečí, které jim hrozí nějak povážlivě zvětšilo. Spíše mám strach, že je srazí auto nebo přejede vlak, když budou blbnout ...
Kamarád takhle přišel domů, dveře pootevřené. Volal policii, přijela zásahovka, mladý borec s pistolí v ruce dveře otevřel kopem dokořán a řval "jménem zákona"... prohledali byt...
Pak se zjistilo, že jsou dveře sice zamčené, ale kamarád asi zamkl, aniž by byly dveře dokonale dozavřené.
Věk je svině.
Z venkovní strany dveří prostě není klika a pokud zapomenu zamknout, stejně nikdo bez klíče, násilí na vložce zámku nebo dveřích neprojde :)
Online indikace by byla na houby, protože pak by byl o to větší stres pří výpadku napájení nebo konektivity, popř. pokud by to oznámilo, že jsem opravdu nezamknul, tak srtes, jak se tam dopravit a otočit klíčem. To vše při vyšší ceně řešení...
Věk netřeba, stačí jen odcházet ve spěchu a dělat přitom víc věcí zaráz. Tohle zamknutí téměř dovřených dveří se mi už povedlo taky, naštěstí si toho všimla sousedka, a celé dopoledne ty dveře hlídala (a sháněla tel. číslo na mě).
Ostatně případů, kdy jsem naopak já narazil cestou po schodech na svazek klíčů čouhající ze zámku některých dveří, jsem zažil o dost víc, a to nebydlím v domově důchodců :-). Spousta lidí je prostě občas roztržitých.
Měli jsme souseda, co to tak dělal celý život. Posledních pět let to ale občas končilo tím, že byl doma, ale klíče měl z venku.
Takže dle mého názoru to neděláte dobře. Počínáte si dost riskantně. Stačí malá chyba a skončíte s tím, že jsou dveře zavřené a klíč pootečný v zámku, ovšem na druhé straně.
Zkrátka, rituály jsou fajn a také je mám. Ale s věkem začnete dělat chyby. Dnes možná platí "nejsem blbej abych...", ale to nebude trvat věčně. Vaše VŽDY a HNED jsou slabá místa, která se vám ve vyšším věku vymstí.
Dril právě ten zmiňovaný problém moc neřeší. Po nadrilování je to automatická a bezmyšlenkovitá činnost. To říkám z pozice člověka, který na takové "Opravdu jsem zamkl?" hodně trpí. U mně se to navíc kombinuje s tím, že mi při opakovaných činnostech vypíná mozek hodně rychle (díky tomu jsem se třeba nebyl schopný naučit psát všemi deseti pomocí klasických cvičení).
Tohle je ale víc o vztazích rodičů a dětí a tom, jaká je mezi nimi důvěra.
Můj syn už je plnoletý, ale přesto má na iPhonu neustále aktivní "Find my Friend", kdy jako rodiče vidíme jeho přesnou GPS polohu. A je mu to úplně fuk - taky proč by mu vadilo, že víme jeho polohu, když jednak nemá co tajit a za druhé moc dobře ví, že se nikdo z rodičů žádným kontinuálním sledováním nezatěžuje a podívá se spíš výjimečně jednou za pár dní v situaci, kdy skleroticky zapomene, kde vlastně má být anebo opravdu potřebuje něco řešit.
Připadá mi, že se někdy tvrzeními o zásahu do soukromí zakrývá neochota připustit si úplně jiné problémy ať už z jedné nebo druhé strany :-(