Vlákno názorů k článku Senzory Martina Malého: Lifehacking je skvělý. Dokud z něj není neuróza od honza - Taky jsme řešili dojíždění dětí, máme to podobně,...

Taky jsme řešili dojíždění dětí, máme to podobně, pár zastávek vlakem a pak ještě tramvají ve velkém městě. Děti (13 a 9 let) jsme vybavili mobilními telefony a manželka přišla s tím samým nápadem — každý den budou psát SMS, že dorazily v pořádku do školy a pak odpoledne další SMS, když dorazí domů. Vyžadovalo to určité úsilí, ale nakonec jsem ji přesvědčil na model "žádné zprávy = dobré zprávy." Argumentoval jsem: za našich dětských let mobily neexistovaly a dokázali jsme se pohybovat bezpečně. Nakonec to akceptovala a možná to překvapí, už nám to druhým školním rokem funguje bez problémů. Děti vědí, že mají zavolat, když je problém a dělají to. A jinak mají svobodu.

Pěkný článek.

Je to o vyváženosti, jako ostatně všechno. Dnešní technologii nás čím dál více svazují a omezují a světu kolem nás méně a méně rozumíme. Máme pak nutkavou potřebu mít věci pod kontrolou a občas to může vést k nepěkným koncům.

Stejně jako mnoho rodičů jsem řešil, jak mít pod kontrolou pohyb svých dětí ze školy a do školy (jezdí několik zastávek vlakem). Děti jsme vybavili mobilními telefony, kdy po příchodu domů napíšou SMS. Řřešení v podobě GPS trackerů jsou podle mě přílišným zásahem do soukromí a mohou v budoucnu vést k přílišné starostlivosti. Za mých dětských let mobilní telefony neexistovali a dokázal jsem se po světě pohybovat samostatně. Teď to více méně dopřávám dětem a nemyslím si, že se nebezpečí, které jim hrozí nějak povážlivě zvětšilo. Spíše mám strach, že je srazí auto nebo přejede vlak, když budou blbnout ...