Vlákno názorů k článku Senzory Martina Malého: Lifehacking je skvělý. Dokud z něj není neuróza od Nemo - Pěkný článek. Je to o vyváženosti, jako ostatně všechno....

Pěkný článek.

Je to o vyváženosti, jako ostatně všechno. Dnešní technologii nás čím dál více svazují a omezují a světu kolem nás méně a méně rozumíme. Máme pak nutkavou potřebu mít věci pod kontrolou a občas to může vést k nepěkným koncům.

Stejně jako mnoho rodičů jsem řešil, jak mít pod kontrolou pohyb svých dětí ze školy a do školy (jezdí několik zastávek vlakem). Děti jsme vybavili mobilními telefony, kdy po příchodu domů napíšou SMS. Řřešení v podobě GPS trackerů jsou podle mě přílišným zásahem do soukromí a mohou v budoucnu vést k přílišné starostlivosti. Za mých dětských let mobilní telefony neexistovali a dokázal jsem se po světě pohybovat samostatně. Teď to více méně dopřávám dětem a nemyslím si, že se nebezpečí, které jim hrozí nějak povážlivě zvětšilo. Spíše mám strach, že je srazí auto nebo přejede vlak, když budou blbnout ...

Taky jsme řešili dojíždění dětí, máme to podobně, pár zastávek vlakem a pak ještě tramvají ve velkém městě. Děti (13 a 9 let) jsme vybavili mobilními telefony a manželka přišla s tím samým nápadem — každý den budou psát SMS, že dorazily v pořádku do školy a pak odpoledne další SMS, když dorazí domů. Vyžadovalo to určité úsilí, ale nakonec jsem ji přesvědčil na model "žádné zprávy = dobré zprávy." Argumentoval jsem: za našich dětských let mobily neexistovaly a dokázali jsme se pohybovat bezpečně. Nakonec to akceptovala a možná to překvapí, už nám to druhým školním rokem funguje bez problémů. Děti vědí, že mají zavolat, když je problém a dělají to. A jinak mají svobodu.