Vlákno názorů k článku Senzory Martina Malého: Neházejte staré Spectrum do šrotu od Piu - Didaktik M, magneťák a čekání jestli se hra...
-
Radovan (neregistrovaný)
A nepřipadá ti zbytečné kecat v diskuzi o něčem čemu ani trochu nerozumíš?
Pokud ti nejde načíst kazeta, a neumíš "podle ucha" seřídit hlavu, jsi lama. A pokud ti nejde načíst disketa, a nemáš záložní kopii, jsi idiot :-D
Ale nemusíš se bát, ty bys nic podobného ani v té době zažít nemohl. Tehdejší počítače by tě nezajímaly, protože na ně prostě nemáš.
-
A nebylo to "hrát ze všech sil" dáno tak trochu i tím, že počítačové hry vůbec byly (u nás) novinka a moc jich nebylo, takže cokoliv byl zcela nový a výjimečný zážitek? Dnes má každý nápad tisíc klonů a hry jsou všudypřítomné, nejsem si jistý, že kdyby nahrání každé byla loterie, tak by to tu zahlcenost (vy|pře)vážilo.
Jinak řečeno ano, byla to jiná doba, kterou už dnešní mládež skutečně nezažije, ale že by ta nejistota byl klíčový aspekt, to bych fakt neřekl.
-
Hroch (neregistrovaný)
To záleží na tom, jestli to vadí při běžné práci, nebo se tím člověk jenom chce zabavit. To je jako říkat, proč mám jet po sjezdovce na lyžích, když dolu můžu autem. prostě zábava. A že to někdo nechápe, neznamená, že to někoho jinýho nenadchne. Stejně jako pánové nechápou ženy ohledně nákupu oblečení.
-
To jsou dvě různé věci. Ano, pokud si někdo chce dnes hrát s tím, zda se mu to historické železo podaří rozchodit, tak to beru, pak je ta nejistota součástí zážitku a vyhnout se jí/překonat ji výzvou.
Příspěvek, na nějž jsem reagoval, mi ale vyzněl tak, že dotyčný chtěl hrát hru (a ne se snažit vůbec rozchodit počítač) a se slzou v oku vzpomíná na časy, kdy nebylo jisté, zda ji vůbec spustí. A to opravdu nechápu, příměr k tomu lyžování by byl něco jako "chci lyžovat a vzdychám po časech, kdy jsem na blind vyrazil do hor a přes noc sníh buď napadl, nebo ne".
-
lojza (neregistrovaný)
no, co pamatuju, tak problém nespuštění byl spíš výjimečný a týkal se spíš jen pochybných kopií nebo médií (analogové kopie kazet, pozděli balíčky noname disket co neustále putovaly po třídě). Nepamatuju, že bych vlastní záznam na kazetu následně nepřečetl kvůli nespolehlivosti. To jsem procentuelně odepsal víc CD nebo SD karet než kazet nebo disket. Ale to čekání s kazetama bylo něco. Nejdřív pečlivý výběr co si pustím, aby se vyplatilo čekat, pak nohy na stůl, knížka do ruky a už to jelo... při hraní her na osmibitech jsem toho přečetl opravdu hodně :-)
-
Petr M (neregistrovaný)
... A jak se nainstaluje patch, zjistí, že widle nemají kompatibilní verzi ovladače grafiky a místo hraní tři hodiny shání a instaluje na několik pokusů ovladač, protože MS ví přece nejlíp, kterou verzi ovladače právě potřebuje...
Pak začne dobrodružství s multiplayerem, protože je za NATem a ten jeho NAT je za CGNATem. A čistě náhodou ISP ani vydavatel hry netuší, že existuje IPv6. Takže VPNka, tunelování, šaškování, vyhrožování ISPíkovi a tři dny bez výsledku v pr... Stejně si nakonec nezahraje.
Zlatý kazety na Didaktiku. Ale třeba si v tom libuje... Úchylky jsou různý.
ČLÁNKY DO MAILU