OK, zákon proti kurvítkům ne. A co to tedy udělat naopak - prodloužit zákonnou záruku na dobu, po kterou by měl reálně vydržet dobře navržený výrobek (televize řekněme šest let, auto patnáct, nábytek dvacet, barák čtyřicet), a nechat výrobce, ať se s tím popasují.
Já pořád ještě mixuju na mixéru ETA MIRA. Dvakrát jsem byl měnit uhlíky, jinak to jede furt. Když to šlo v šedesátých letech, co by to nešlo dnes?
tak se prislusne zvedne cena (protoze bude potreba pouzit kvalitnejsich soucastek + nejaky ten vyzkum) a bude se hledat reseni, ktere vydrzi 3,4,5,6 let - hura, uz plnime normu, konec badani PRESNE TAKTO to nechte - a zakon utre, protoze ja zivotnost jen zvysoval a pravidla splnuju. Nelze po me pozadovat, abych zvysoval vic, nez je mi ulozeno ....
Takze nejakou dobu pojede cily obchod ze second handu s levnymi sunty , dokud prevazne nedojdou a pak pojede obchod s predrazenymi sunty, co vydrzi opet presne zarucni dobu + dva tydny pro jistotu.
Ale houby. Pokud státá nařídí, že záruka bude dlouhá, prostě výrobce založí dceřinnou firmu každý rok. Ta bude oficiálně vyrábět výrobky toho roku, a po dvou až třech letech dceřinná firma zanikne. A ti, kteří budou chtít opravit výrobek v záruce budou mít smolenku, protože výrobní firma už neexistuje. A letošní výrobky už vyrábí zcela jiná dceřinná firma.
Čeští podnikatelé toto používají už rutinně. Například řada stavebních firem zakládá na každou stavbu vlastní s.r.o. a zkuste si reklamovat po koupi nedostatky stavby! Krátce po prodeji všech bytů s.r.o. jde do likvidace a máte smůlu.
Takže nápad s delší zárukou je sice hezký, ale firmy si umějí velice dobře poradit. Podívejte se, jak krachuje Westinghouse a Toshiba - blbě chytly pár podobných subdodavatelů, kteří - po vzoru západního kapitalismu - se rychle naučili zbavovat průserů rychlými prodeji svých firem a řetězi prodejů. Toshiba navíc byla tah hloupá, že koupila subdodavatele Westinghouse, a tím na sebe převedla všechny závazky ze zpackané stavby dvou jaderných elektráren v USA - holt Japonci končí a v rukou mají černého petra.
Nechávat si zisky a shazovat na stát, města a zázkazníky (případně dodavstele/odběratele) problémy zvládá západní kapitalismus skvěle, a proto také má čím dál větší problémy. Namísto jejich řešení ale hledá nepřítele a kdo za to může - obvykle Putin, Trump, či někdo jiný.
Je třeba odpovědnost fyzických osob stojících za právnickými a vymáhat ji. Firma musí ručit za svou práci či zboží, a to pojistkami či jistinami - nemá velkou jistinu, nemůže dělat velké zakázky, musí se vypracovat. Taky nebudete dávat postavit barák nějakému bezejmennému joudovi. Ale to všechno už tu mělo být dávno.
Například v Holandsku neexistuje povinná záruční doba. V zákoně je jen poměrně gumová formulace ve smyslu „zákazník má právo na přiměřeně kvalitní výrobek". a ono to funguje.
Když se v pračce po 4 letech vysypal motor, Bosch zaplatit opravu na místě a ještě pak poštou poslat nějaký kupon na 10 nebo 20 euro slevy při nákupu libovolného jejich výrobku.
Po dalších 4 letech se vysypala elektronika, což už jako záruční neuznali, ale dali 100 euro slevu a dovoz zdarma na novou. Do staré pračky jsem nabastlil vlastní ovládání a dál slouží na chalupě.
Mně osobně by se nejvíc líbilo, pokud by výrobce, třeba i po ukončení produkce, zveřejňoval dokumentaci. Přinejmenším triviální závady by tak bylo možno snadno řešit i bez přímé podpory výrobce a tím udržet výrobek v provozu déle. U takového výrobce bych si třeba pračku koupil jednou za 12 let místo jednou za 8 let, ale na druhé straně pokud bych potřeboval či chtěl nějaký jiný produkt, asi bych dlouho neváhal nad tím, ke komu jít. Takže by se to dost možná vyplatilo i tomu výrobci.
ČLÁNKY DO MAILU