Například v Holandsku neexistuje povinná záruční doba. V zákoně je jen poměrně gumová formulace ve smyslu „zákazník má právo na přiměřeně kvalitní výrobek". a ono to funguje.
Když se v pračce po 4 letech vysypal motor, Bosch zaplatit opravu na místě a ještě pak poštou poslat nějaký kupon na 10 nebo 20 euro slevy při nákupu libovolného jejich výrobku.
Po dalších 4 letech se vysypala elektronika, což už jako záruční neuznali, ale dali 100 euro slevu a dovoz zdarma na novou. Do staré pračky jsem nabastlil vlastní ovládání a dál slouží na chalupě.
Mně osobně by se nejvíc líbilo, pokud by výrobce, třeba i po ukončení produkce, zveřejňoval dokumentaci. Přinejmenším triviální závady by tak bylo možno snadno řešit i bez přímé podpory výrobce a tím udržet výrobek v provozu déle. U takového výrobce bych si třeba pračku koupil jednou za 12 let místo jednou za 8 let, ale na druhé straně pokud bych potřeboval či chtěl nějaký jiný produkt, asi bych dlouho neváhal nad tím, ke komu jít. Takže by se to dost možná vyplatilo i tomu výrobci.
Ale houby. Pokud státá nařídí, že záruka bude dlouhá, prostě výrobce založí dceřinnou firmu každý rok. Ta bude oficiálně vyrábět výrobky toho roku, a po dvou až třech letech dceřinná firma zanikne. A ti, kteří budou chtít opravit výrobek v záruce budou mít smolenku, protože výrobní firma už neexistuje. A letošní výrobky už vyrábí zcela jiná dceřinná firma.
Čeští podnikatelé toto používají už rutinně. Například řada stavebních firem zakládá na každou stavbu vlastní s.r.o. a zkuste si reklamovat po koupi nedostatky stavby! Krátce po prodeji všech bytů s.r.o. jde do likvidace a máte smůlu.
Takže nápad s delší zárukou je sice hezký, ale firmy si umějí velice dobře poradit. Podívejte se, jak krachuje Westinghouse a Toshiba - blbě chytly pár podobných subdodavatelů, kteří - po vzoru západního kapitalismu - se rychle naučili zbavovat průserů rychlými prodeji svých firem a řetězi prodejů. Toshiba navíc byla tah hloupá, že koupila subdodavatele Westinghouse, a tím na sebe převedla všechny závazky ze zpackané stavby dvou jaderných elektráren v USA - holt Japonci končí a v rukou mají černého petra.
Nechávat si zisky a shazovat na stát, města a zázkazníky (případně dodavstele/odběratele) problémy zvládá západní kapitalismus skvěle, a proto také má čím dál větší problémy. Namísto jejich řešení ale hledá nepřítele a kdo za to může - obvykle Putin, Trump, či někdo jiný.
OK, zákon proti kurvítkům ne. A co to tedy udělat naopak - prodloužit zákonnou záruku na dobu, po kterou by měl reálně vydržet dobře navržený výrobek (televize řekněme šest let, auto patnáct, nábytek dvacet, barák čtyřicet), a nechat výrobce, ať se s tím popasují.
Já pořád ještě mixuju na mixéru ETA MIRA. Dvakrát jsem byl měnit uhlíky, jinak to jede furt. Když to šlo v šedesátých letech, co by to nešlo dnes?
Je třeba odpovědnost fyzických osob stojících za právnickými a vymáhat ji. Firma musí ručit za svou práci či zboží, a to pojistkami či jistinami - nemá velkou jistinu, nemůže dělat velké zakázky, musí se vypracovat. Taky nebudete dávat postavit barák nějakému bezejmennému joudovi. Ale to všechno už tu mělo být dávno.
tak se prislusne zvedne cena (protoze bude potreba pouzit kvalitnejsich soucastek + nejaky ten vyzkum) a bude se hledat reseni, ktere vydrzi 3,4,5,6 let - hura, uz plnime normu, konec badani PRESNE TAKTO to nechte - a zakon utre, protoze ja zivotnost jen zvysoval a pravidla splnuju. Nelze po me pozadovat, abych zvysoval vic, nez je mi ulozeno ....
Takze nejakou dobu pojede cily obchod ze second handu s levnymi sunty , dokud prevazne nedojdou a pak pojede obchod s predrazenymi sunty, co vydrzi opet presne zarucni dobu + dva tydny pro jistotu.
ČLÁNKY DO MAILU