Názory k článku Senzory Martina Malého: O smutném vývojáři, který celý den kontroluje, jestli bliká LEDka

Probuch! Na jake nakladove stredisko byste ten fotorezistor vykazal? A jak by jste ho vubec mohl pouzivat, kdyz to nebude oficialne schvalena techonolige (a korporace si plati pracovniky, kteri dohlizeji, ze pouzivate vyhradne schvalene techonologie). A sdilet si potrebne dokumenty? Budete okamzite vyhozen, protoze korporace si plati pracovniky, jejich pracovni naplni je hlidat, ze ostatni pracovnici nic nesdileji jinak, nez vyslovne povolenym zposobem a nesdileji jine informace, nez ty, ktere je vyslovne povoleno sdilet.
Pro neznale korporaci - to neni legrace ani nadsazka, to je cista pravda.

Přiznej, že to byl Siemens.... !
Tak aspoň zamrkej....

Ale nebyla by to špatná reklama, mohl by se použít slogan - naše výrobky jsou testovány lidmi. A k tomu obraz něco jako kdysi měla Ikea, kdy mechanická ruka dokola otvírala dvířka, nebo zásuvky. Zde by ve skleněném boxu místo automatu mohli být lidé v bílém plášti a přilbě, jeden, který by zvedal ruku pokaždé, když by LEDka blikla a druhý, který by to zapisoval, a další, který by na dohlížel. Jeden by byl bílý, druhý černý a třetí jejich vedoucí, který by dohlížel na testování, třeba žlutý. Dva muži, jedna žena.

Kdepak 3 a 2 ku 1!
V dnešní moderní pokrokové korporaci by jich bylo minimálně 5:
- žena
- muž
- nemuž
- nežena
- hermafrodyt

A teď ještě máte problém s barvami, aby se někdo neurazil. Takže to vynásobte minimálně čtyřmi. No a ten bledý muž se nesmí tvářit moc spokojeně, protože kdoví, co má za lubem. Tak ho tam radši vůbec nedáme. Místo něj by tam mohlo být třeba koťátko...

Nejlíp bylo ve firmě, kde majitel věděl, že bez zaměstnanců nebude mít zisk a zaměstnanci respektovali, že bez něho nebudou mít práci... Všechno fungovalo k obustranné spokojenosti a dalo se na lecčems domluvit...

Občas se setkáte i s dokumentací ve formě lidové slovesnosti, která se ve firmě předává už málem mezi generacemi. Zásadně nemá psanou formu. Je třeba si rozprávět s kolegy napříč kontinenty tak jako naši předkové si vyprávěli s potulnými tovaryši při draní peří.
Takový dýchánek je ovšem třeba uspořádat přesně dle interních směrnic a bezpečnostních zásad.

Toto není nic zcela výjimečného, obdobné situace jsem viděl mnohokrát ve více firmách. Málokdy ale má člověk štěstí tyto symptomy odhalit předem, než se do daného prostředí dostane a odhalí, co se tam děje. Málokde mi při přijímacím pohovoru nabídli možnost jít mezi lidi, s nimiž mám pracovat a mluvit s nimi bez něčího dohledu, aby měli možnost se otevřeně vyjadřovat.

Jenže se podívejte, _kdy_ to v tom Xeroxu vznikalo. V 70. a částečně v 80. letech. To byla úplně jiná doba.... Dnes tak spíš vznikne místo pro ředitelku diverzity a nějaké kvóty... Západ degeneruje a korporace samozřejmě s ním.
V korporátu lze sice potkat zajímavou práci, ale to kolem vám ji dokonale znechutí - článek je velmi přesný...

Na jedno odpoledne není nikdy nic. Ale zase, kdyby si člověk myslel, že to nebude na jedno odpoledne, tak by do toho nešel.

Tak pravdou bývá, že všechno vypadá jednoduše, než se to začne dělat. Teprve při jakémsi rozpracování se projeví skutečná hloubka problému. Osobně mám odpozorován násobící koeficient 5.

Korporace nepřinese inovaci protože má korporátní zaměstnance. Nedovedu si představit, že bych celé dny koukal na LEDku jen proto, že mi někdo nedal oficiální půlden na fotorezistor. Druhý den bych si to postavil po pracovní době, kdyby to jinak opravdu nešlo (ale věřím, že by si čas našli). Jenže když někdo přijde v 9, mačká čudlík, protože mu řekli ať ho mačká a v 5 už stojí u píchaček, tak to se pak nic nezlepší.
S tou dokumentací taky, i kdyby to měly být sdílené dokumenty v jedné složce na jejich síti a třeba primitivní markdown, aby se v těch souborech dalo hledat, prostě vždy by se našlo řešení, kdyby se chtělo.

No tak zrovna hlídání blikající LEDky za odpoledne hotové bude. Jinak ale neschopnost realistického ohodnocení časové náročnosti je poměrně běžná na obou stranách - u techniků i u managementu.

Před časem jsem měl zajímavý případ: bylo potřeba cosi naprogramovat do jedné aplikace. Ta část byla zralá na nějaký menší refactoring řekněme zvíci dvou dnů. Po něm by doprogramování trvalo plus minus tři dny. Nebo se dal refactoring odsunout a dalo se to naprogramovat za pět až sedm dnů.
Dohlížející manager tomu nerozuměl, nenechal si to vysvětlit a trval na tom, že se musí dělat právě a jen na té nové funkci, protože takové měl zadání shora. Dopadlo to tak, že vývojáři se na něj vykašlali a za těch celkových pět dnů to udělali i s refactoringem. Zdánlivě happy end, jenže na druhé straně ignorování managementu v projektech, které nejsou one-man-show, taky asi není to pravé ořechové.

Všichni výše diskutující píšou v této souvislosti o korporátu, ale já jsem zažil podobné věci třeba i v menší až středně velké firmě. Bylo to docela demotivující. Co šlo vylepšit bez nutnosti schválení nebo uvolnění prostředků z vedení, to se udělalo a fungovalo většinou docela slušně. Jakmile ale něco muselo jít z nějakého důvodu přes vedení, byla to tragédie a obvykle to nedopadlo.

ale zase pár věcí skoupil a obratem zařízl :-D

Bílý muž bude mávat rukou, protože to je podřízené postavení. A dohlížejícím šéfem bude žena. Ostatní se bude měnit podle kontinentu a kulturního kontexu.

Jak podle kontinentu a kultury?
N E P Ř Í P U S T N É !
Jsme MUTIKUTI, kontinenty jsou pouze myšlenkový konstrukt a stereotyp. Odkazy na místa a kontinenty jsou nežádoucí mikroagresí. Již vyvíjíme předpisy i pro nano, piko a femto agrese, tak pozor.

Ano, to jsem zažil. V oné firmě se znalosti nezapisovaly, tam se tradovaly.

Ony tyhle věci vlastně nejsou charakteristika korporátů, ale českých manažerů. Držet hubu, držet krok a hlavně nebýt vidět! Akorát že s korporáty tam vzniká úžasná symbioza a tenhle rys se zásadně prohlubuje. Ono nebýt vidět ve firmě tak velké, že tam není skoro nic vidět, je tak snadné. A vylhat si pravidla ve firmě tak velké, že všechna jejich pravidla nikdo ani nezná? Tak lákavé! Tak hlavně aby Pepa zase nevymyslel něco, kvůli čemu by bylo potřeba psát do korporátu!

Pokud se takový manažer dostane do menší firmy a majitel ho toleruje, tak tam škodí úplně stejným způsobem.

Za mě úplně špatný pohled na věc. Kdyby si pán večer sednul a splácal fotorezistor s Arduinem z peněz z vlastní kapsy, tak druhý den mohl přijít do práce, přilepit to izolačkou k testovanému hardwaru a pak při koukání z okna přemýšlet, co bude s těmi získanými dvěma hodinami denně dělat. Po čase by se mu třeba podařilo automatizovat další činnosti a nakonec by mohl vzít úplně novou práci a mít dva příjmy.

U mych francouzskych kolegu byla zase oblibena odpoved na vsechno "usually it should works" :)

To mě taky napadlo, ale tady jde o to, s čím se budou identifikovat diváci, a uspořádání dva muži a jedna žena, generuje aditivní grupu, zahrnuje všechny možnosti, když do toho počtu zahrnete i diváka. Ten se může identifikovat s postavou a nebo si rovnou představit, že je vtažen do děje :-)))

To je Siemens! Na beton! A nebo ta firma hned vedle něj v siemensove ulici.
Vítej u nás! Ponížení inženýři co deevolvuji.

Tak tak. V technice, pokud se něco dokumentuje, tak slova mají jasně daný význam. Když se člověk podívá do třeba do popisu komunikačního standardu, tak tam má popsány i významy may, must, should... Na začátku projektu se dokonce sepisuje doménový slovník, aby člověk použil korektní výraz místo "kulatý tentononc" a předešlo se nedorozuměním. A ten pak bývá někde na začátku produktové specifikace. Protože sestavit takový slovník a používat korektní výrazy je
1) levnější, než řešit nedorozumění
2) člověk si na termíny ze slovníku zvykne a nemusí přemýšlet, co tím ten druhý myslel
3) takto sepsanou dokumentací se dá zabít právník zákazníka, když má blbý kecy, že to mělo být jinak.

Také jsem to zažil. I jsem jich pak část zapsal, ale následně raději zatajil. Protože jedna věc je "slyšel jsem, že" a druhá věc je "v dokumentu, co jsem napsal, tvrdím že". Ono se totiž tradovalo plno blbostí :-( A pár si jich člověk přimyslel, když něco špatně pochopil (tichá pošta?) Má kouzelná fráze byla "My observation is ..."

Docela chápu, že u téhle lidové slovesnosti nebývá odvaha to zpětně sepsat. A také vím, že do svých poznámek si to lidé píšou. Ale o tom nikomu neříkejte! :-)

Jo? Dělal jsem v korporaci šest let. Fajn bylo třeba když veškerá dokumentace k projektu byla formou poznámek ve zdrojáku a ještě ve francouzštině a návod k použití...

Kdysi po mně šéf chtěl vědět, jak se dokumentuje a archivuje výroba jistých komponent pro jaderné elektrárny. Ta výroba už běžela nějakou dobu, ti co to zařizovali už dávno ve firmě nebyli a žádný předpis co by se toho týkal jsem nenašel a to se firma honosila a snad dosud honosí vlastnictvím certifikátu ISO 9000.
http://www.mmspektrum.com/clanek/normy-rady-iso-9000-prinos-nebo-hrozba.html
Tak jsem vzal tužku, notes, prošel jsem výrobou, vyptal a zapsal jsem, co a jak sledují, kam to všude píší a kde se to pak silážuje, dal jsem tomu štábní kulturu a šéfovi jsem to předložil. Pak se už nic nedělo.
Když šéf zahnul kramle a my jsme po něm rovnali kancelář, našel jsem emajl jak komusi psal, jestli by nezdokumentoval tu výrobu, že já jsem to udělal moc pečlivě.

Za ten den bude schéma přípravku, seznam součástek a schválení přímýho nadřízenýho. Když dobře, tak odeslaný požadavek na logistiku. Druhý den, když dobře, to logistika objedná, třetí den dojde balíček od Farnella, ale baba na logistice má dovolenou, takže za dva týdny je fotoodpor na stole a může se začít bastlit...

Nebo by došel bezpečák, našel krabičku bez té správné nálepky a zařídil vytýkací dopis...

V DHL jsem od nich slysel "your application don't walk good". Ale na francouze celkem dobry vykon. "Usually it should works" to zni jako gemalto:-D

Ne, je jich docela málo. Většina je těch, na kterých se podepisuje naučená bezmocnost:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nau%C4%8Den%C3%A1_bezmocnost

Ti potřebují motivaci a podporu, ne další nadávky, které je jen utvrdí v tom, že daná věc není v jejich sféře vlivu. Bohužel řada lidí toto nechápe a buď je odsoudí, nebo s nimi začnou hrát hru na "jak?". Přitom problém není v tom "jak?", tam je problém v tom "proč to udělat?". Pokud s nimi začnete hrát hru na "proč to udělat?", tak je dost často motivujete k tomu, něco udělat, nebo to alespoň zkusit. Oni totiž dávno znají odpovědi na tři otázky: "jak?", "proč by to nešlo?" ale i "jak to udělat tak, aby to šlo?"* Jen jim prostě musíte pomoci najít odpověd na tu poslední otázku, "proč to udělat?" Jak budou mít důvod a motivaci, tak to sami zvládnou.

* Svědčí o tom už třeba to, že s vámi dokáží hrát mnoho iterací na "jak", "proč ne", "tak co kdyby", "proč ani to ne", "nešlo by", "ani to ne, protože" - všimněte si, že oni o těch věcech už dříve přemýšleli a ví. Někde v tom stromě "jak" a "proč ne" jsou uzly, kde k tomu "jak" není reakce "proč ne", ale "možná".

K prvnímu odstavci: jde o spolehlivost. Zlepšovákům se meze nekladou, ale když se stane průser, tak je to zlé. Například se zjistí, že už to pár týdnů nepočítá a nikdo to neumí opravit. Případně že to blbne a ukazuje to čísla o chlup jiná, než by mělo - co s tím, akceptovat chybu? Opravit? Vyhodit...

K druhému odstavci: chybějící dokumentace je věc běžná. Korporace ji chtějí, ale to se jim buď vysvětlí, že na to teď není čas, nebo se jim tvrdí, že dokumentace je. Pak ji nový člověk potřebuje a zjistí, že buď není vůbec, nebo sice je, ale přes tisíce stránek obsahu v ní nic není. Častější je to u malých týmů a prakticky sázkou na jistotu je to u agilních týmů. Agilní metody totiž umožňují to, aby se z toho člověk nezbláznil a udržel si v tom přehled. Jenže dokud v tom má daný člověk přehled, tak je nulový tlak na pořizování dokumentace. To pak narazíte na nedokumentovanou vlastnost, polovina lidí z doby, kdy se to implementovalo, tam už není, a ta druhá polovina si po těch letech nevzpomene proč to tak je (respektive si každý vzpomene, ale každý nějak jinak a neshodnou se). To se vážně někomu nestalo, že by si na standup meetingu chtěl dělat poznámky a dostal za to akorát vynadáno, ať nezdržuje? A to jsem potkal i pár jedinců, kteří nedokumentovali už z principu - chtěli mít know how, kvůli kterému by byli pro firmu nepostradatelní.

Se strašně divím, že ani autora, ani nikoho jiného nenapadlo připojit drátek k patici té LEDky a nemuselo by se vůlbec fušovat s fotorezistorem.

No my jsme na tohle měli v korporátu kaizeny. Ale s klasickým odezdikezdismem. Začínalo to tak, že proces to vyžaduje, tak pokud tě něco napadne, řekni to šéfovi. Ten tě vždycky vyhodí a pokud to za něco stojí, je to teď jeho nápad.

Pak říďovi docvaklo, že lidi by mohli mít fakt užitečný nápady. Tak se rozjel další extrém:
- JIRA na evidenci kaizenů (to byl kaizen šéfa IT a dostal za to bonus - hodně se to líbilo třeba holkám z HR, který neměli o takovým nástroji páru)
- Povinnost všem zaměstnancům 2x ročně napsat kaizen, jinak nebudou prémie
- Komise, která se tím prohrabávala na full time. Pokud něčemu nerozuměli, prostě to vyhodili.
- Komise měla zadání, kolik kaizenů mají ten daný měsíc pustit a pevně daný náklady, který musí propálit. Ani ušetřit (protože pak by dostali míň), ani přestřelit (protože pak by dostali klystýr).

Pak s tam objevovaly kaizeny jako televize a kamery nad neprůhledný dveře, protože když někdo nevidí, že za nima někdo stojí, mohl by ho těma dveřma fláknout (klika, že nikoho nenapadlo to dát na WC).

Naopak věci jako mirrorovat servery SVN z USA neprošly, protože to by se muselo myslet. Když bylo na projektu 10M zdrojáků, stahování 20Kb/s maximálně a nějaký právník se rozhodl nechat změnit právní cancy ve všech souborech, tak než si všichni stáhli novou verzi, dva dny se stálo... Ale proč pomáhat zaměstnancům při práci? Hlavně, že prošly nový koberce do zasedačky.

Utekl jsem, moudřejší ustoupí.

Minimálně nechci do firmy, které je zatezko dát slušný plat vývojáři/speci­alistovi za to ,že musí někam dojíždět, trpět blbou klimatizací, nosit pitomé sako a dlouhou (8h) pracovní dobu. A pokud má půl dne papirovat ani asistentku nedostane.
Když někam jede na konferenci tak půl firmy to bere jako že si bere dovolenou...atd.
Sorry chlapci. Devadesatkovy přístup je už dávno pase.

Tak tak, korporace dokumentaci chce. Ale lidi jsou líní ji sepsat a manažerům se zdá, že to zdržuje projekt.

Měl jsem jeden čas projekťáka, co záměrně podstřeloval čas projektů a dokumentaci, která byla vyžadovaná, pak řešil tak, že se do systému nahrály za dopoledne prázdný šablony a udělala se fajfka do checklistu, že tam ten dokument je. Pak chtěl člověk za rok použít testovací přípravek, ze kterýho trčelo pět drátů a tři hodiny otravoval ostatní - zjistit autora, zjistit od autora zapojení a jaký napětí použít pro napájení,... V lepším případě, v horším reverse engineering, protože autor odešel/zemřel/byl přeložen jinam.

Empiricky mám zjištěno, že hodina psaní dokumentace ušetřila asi 5h práce v budoucnu.

Hezký povídání na toto téma: https://www.zdrojak.cz/clanky/technicky-dluh/

Za odpoledne bych to mel ve sve firme. Ale ted nepodnikam, jsem v korporatu za slusne penize. A tam to neni o arduinu a fotodiodou. To se musi zdokumentovat podle ISO, testovat to musi nekdo jiny, program musi byt verzovan a musi byt zdokumentovat, atd. V korporatu i trivialita zabere tyden. Vse anglicky a tak aby to pochopil i Cinan v nasi pobocce v Cine nebo Argentinec. Na vsechno mame milion papiru a formularu. Agilne vyvijime :-)

Ale houby. Dělal jsem v korporátu, energetické strojírenství. Každý rok jsme dělali offsite workshop, co zlepšit. Z toho vznikl seznam toho, co chceme během roku změnit a většina se fakt realizovala. A když za mnou někdo přišel s gramotným nápadem na vylepšení, tak jsem to vždycky zařídil (sehnal peníze nebo podporu ředitele, pokud bylo nad mé pravomoci)...

Zákazník má dostat prototyp za týden. Test je o tom sledovat 12 hodin LEDku (nejde urychlit, stejný by byl i s přípravkem). Vyrobit přípravek v čistým čase by trvalo 12 hodin.
- Je rozumný si s tím 12 hodin hrát, aby se to pak 12 hodin testovalo samo a člověk mohl dělat něco rozumnějšího?
- Pokud jo, bude mít zákazník pochopení pro to, že se testovat začne až dva dny po termínu předání (protože schvalování a logistika)?
- Pokud by se i tak termín stihl, jak vysvětlit šéfovi, že týden sedí a čeká?
- Pokud to během čekání otestuje, jak okecá výrobu něčeho, co už není potřeba?

(Osobně jsem to řešil jako "ladění a prototypování produkčního testeru" s tím, že se něco ve fabrice opravdu použilo)

No jo, tak zase někdo vynalezl kolo.
Za totality jsme měli v podniku zlepšovacího referenta a já jsem s ním úzce spolupracoval. Podal jsem mu zlepšovací návrh a on mi ho zamítnul:-D Pak jsem přišel na to, jak se to dělá. Když za mnou někdo přišel, že to co vymýšlím by se mu taky hodilo, tak jsem se s ním dohodl, že na to napíšu zlepšovák, on mi ho pochválí a další tři stovky jsou v kapse (šlo o to, že jsem počítače co v podniku byly instalované učil česky. Pokud někdo namítne, že počítače už česky umějí tak proč něco zlepšovat, tak to dřív neuměly). Pak se vymyslelo, že na pořizování dokumentace se pořídí soupravy Text01 - to bylo něco podobného jako ty počítače co jsem je naučil česky. Taky jsem jednou hlásil zlepšovacímu referentovi, že jsem další počítač naučil česky a ušetřil jsem tak podniku dvěstětisíc za Text01 a on opáčil: "Neušetřil jsi ani halíř, pro toto pracoviště souprava Text01 neměla být pořizována".

Ovšem, mezi rovnými existují ale rovnější.

Někdy dokumentace nechybí, ale je zastaralá. Žádná firma nedokáže zajistit, aby dokumentace odpovídala aktuálnímu stavu.

Možná se tomu blíží metoda TDD, kdy samotný test je automaticky i dokumentací správného použití.

Kolegové, co přešli do soukromé mikrobiologické laboratoře, museli mít speciální povolení, že smějí používat klíče k určování druhů a další podobné knihy, které byly jejich vlastnictvím.

Ono taky jde o to, jestli ušetřit práci sobě nebo někomu jinému :-D

Skvělý článek, pěkně se to čte !

Jo, pan Maly asi nikdy nedelal v korporatu :-)

Zkuste vyjet do zahranici. Pokud jste ve svem oboru dobry, poperou se o vas za slusny plat.

Vtip(?):
Podnikatel, aby podnítil své zaměstnance k vyšší aktivitě vyvěsil ceduli s nápisem: "Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek."
Ještě ten den vyhlásily odbory stávku.

Připomělo mi to, jak jsem asi před dvěma lety v jednom mezinárodním korporátu udělal jednoduchý script - cca deset jednoduchých příkazů typu zabalit logy, odeslat to na server, promazat složku, obnovit výchozí konfiguraci...
Museli jsme totiž nouzově ručně otestovat několik set jednotek, a pak výsledky testování nahrát na server. Nastala totiž výjimečná situace, která se jinak než ručním proklikáním vyřešit nedala. Můj script by každý ten test zkrátil o cca dvě tři minuty mechanické činnosti, což v celkovém součtu dávalo pár hodin uspořeného času, ale hned jak jsem se s tím pochlubil nadřízenému, musel jsem ten script ze všech testovacích jednotek vymazat, protože ho nikdo z vedení neschválil.

Údernější by bylo: Je testována na lidech!

Treba to neni mozne. Napriklad pokud slo o test stability proti EMC ruseni.

Není to Siemens? Výtah je teď plný podobných blábolů.

Na piko-agresi si dejte pozor... :-/

To platí pro kosmetiku, ale já měl spíše na mysli produkty a služby, které si pro sebe budou vybírat stroje :-)))

V siemensu jsem to hodil stazistovi/bri­gadnikovi. Muj plat byl nekde jinde a firma resenim, ktere nelze reusnout pro jine reseni neziska nic. Uz jen ze by to nekdo musel vzit a nastudovat je slozitejsi nez to dat nekomu kdo stoji daleko min nez cas ktery bych na tom tenkrat stravil ja.
Ono je to pekne kdyz si doma clovek bastli a zkousi, ale pokud mu za krkem dycha manazer ktery drzi v jedne ruce kolejnici a v druhe pantograf, tak to neni zrovna "atmosfera na hrani".

A pak zapli v menirne napajeni trakce...;)

Jde o to, udělat něco dobře.

Ještě jednodušší by bylo, pověsit logovani na tu funkci, která přímo obsluhuje blikani ledkou. I když bez znalosti konkrétního případu je to možná příliš idealisticky představa.

Tady ale řešíme, kolik čistého času na tom zaměstnanec umlátí, ne za jak dlouho to bude k použití.

Požadavky a možnosti jdou často proti sobě. Střetem, de facto násilím, se pak nalézá optimální kompromis.

Korporace jsou dobré na to, aby perspektivní nápady převzaly od menších firem a dotáhly je do konce, právě s ohledem na náklady a zajistili jejich optimální reprodukci.

Šéf měl rozum, kdyby se něco stalo, tak by vás u soudu podle té vaší dokumentace upekli za živa, protože by se jistě našlo něco, co by jí neodpovídalo.

Proto prosazují standartni / standardizaci terminologii a ostré se vyhrazuji pro krcmarove a kakademicke lobby na rootu za české paskvily. Protože vím jak to dopadá ve více jazycích vcetne čínštiny a japonstiny. Právě tak jak popisujes. V případě nestandartni terminologie v docce mít glossary.jako co je to sezení, jižní můstek, předběžne konání instrukcí nebo "kdyz"... znáte z hloupých vs skript...

Korporace nejsou od toho, aby něco nového vymýšlely, ale aby nové nápady ukradly a šířily napříč systémem.

Je tady ovšem otázka optimální ekonomické granularity. A ta je dnes narušena existencí evropského sociálního modelu státu, který tiskne peníze nekryté reálnými výkony proto, aby mohl financovat rostoucí požadavky sociálního a penzijního systému, který je přirozeně deficitní.

Tyto nekryté peníze nenafukují jen akciový trh, což je v podstatě pozitivní přirozený obranný mechanismus, který brání inflaci, ale bohužel umožňují taky nafukování korporací do neoptimálních rozměrů.

Přerostlé korporace pak z trhu nasávají lidi, kteří by v normálních podmínkách tvořili inovační bázi společnosti, za což by ale platili svou krví a potem, tak si v korporacích žijí jako v bavlnce a díky tomu jejich motivace klesá. Korporace taky díky své velikosti a přirozených problémů plynoucích z jejich centrálního plánování, je nedokáží efektivně využít. Trpí úplně tou samou organizační patologií jako náš dřívější režim.

Ale všeho do času, nadcházející krize se nedotkne jen bank, jak to bylo v roce 2008, ale i "produkčních" korporací. Cena zlata už začíná růst, Bitcoin překonává všechny meze.

... prostě ten člověk, se jen vymlouval. Takových hovad je mraky, najdou všechny myslitelné způsoby, PROČ něco nepůjde, než aby si vytáhli hlavu z.p.r.d.e.l.e

... si musíte vybrat v jaký firmě chcete dělat.
- buďto ve firmě kterou má majitel na to aby mu vytvářela zisk
- nebo ve firmě kterou má majitel na to aby mu utratila vytvořený zisk a zkusila udělat něco novýho ...

Já mám z článků pana Malý už delší dobu dojem, že jsem nepochopil, kdo je čtenář, ani o čem to má být. Matně mi to připomíná, jako když manažer ještě před rokem řídící firmu na Coca-Colu a dnes řídí elektroniku: jde vysvětlovat akcionářům své projekty.

Nicméně dal jsem tomu cca 2 měsíce, a opravdu tu šaškárnu a zbytečnost od pana Malého si už odpustím. Toto byl poslední díl, nyní už to budu ignorovat.

Nepatri toto tema spise do osobniho blogu nez sem? Uz dlouho jsem se od autora nedozvedel nic zajimaveho :(