Vlákno názorů k článku Senzory Martina Malého: O smutném vývojáři, který celý den kontroluje, jestli bliká LEDka od Petr - Korporace nepřinese inovaci protože má korporátní zaměstnance. Nedovedu...

Korporace nepřinese inovaci protože má korporátní zaměstnance. Nedovedu si představit, že bych celé dny koukal na LEDku jen proto, že mi někdo nedal oficiální půlden na fotorezistor. Druhý den bych si to postavil po pracovní době, kdyby to jinak opravdu nešlo (ale věřím, že by si čas našli). Jenže když někdo přijde v 9, mačká čudlík, protože mu řekli ať ho mačká a v 5 už stojí u píchaček, tak to se pak nic nezlepší.
S tou dokumentací taky, i kdyby to měly být sdílené dokumenty v jedné složce na jejich síti a třeba primitivní markdown, aby se v těch souborech dalo hledat, prostě vždy by se našlo řešení, kdyby se chtělo.

Probuch! Na jake nakladove stredisko byste ten fotorezistor vykazal? A jak by jste ho vubec mohl pouzivat, kdyz to nebude oficialne schvalena techonolige (a korporace si plati pracovniky, kteri dohlizeji, ze pouzivate vyhradne schvalene techonologie). A sdilet si potrebne dokumenty? Budete okamzite vyhozen, protoze korporace si plati pracovniky, jejich pracovni naplni je hlidat, ze ostatni pracovnici nic nesdileji jinak, nez vyslovne povolenym zposobem a nesdileji jine informace, nez ty, ktere je vyslovne povoleno sdilet.
Pro neznale korporaci - to neni legrace ani nadsazka, to je cista pravda.

Kolegové, co přešli do soukromé mikrobiologické laboratoře, museli mít speciální povolení, že smějí používat klíče k určování druhů a další podobné knihy, které byly jejich vlastnictvím.

Ale nebyla by to špatná reklama, mohl by se použít slogan - naše výrobky jsou testovány lidmi. A k tomu obraz něco jako kdysi měla Ikea, kdy mechanická ruka dokola otvírala dvířka, nebo zásuvky. Zde by ve skleněném boxu místo automatu mohli být lidé v bílém plášti a přilbě, jeden, který by zvedal ruku pokaždé, když by LEDka blikla a druhý, který by to zapisoval, a další, který by na dohlížel. Jeden by byl bílý, druhý černý a třetí jejich vedoucí, který by dohlížel na testování, třeba žlutý. Dva muži, jedna žena.

Kdepak 3 a 2 ku 1!
V dnešní moderní pokrokové korporaci by jich bylo minimálně 5:
- žena
- muž
- nemuž
- nežena
- hermafrodyt

A teď ještě máte problém s barvami, aby se někdo neurazil. Takže to vynásobte minimálně čtyřmi. No a ten bledý muž se nesmí tvářit moc spokojeně, protože kdoví, co má za lubem. Tak ho tam radši vůbec nedáme. Místo něj by tam mohlo být třeba koťátko...

To mě taky napadlo, ale tady jde o to, s čím se budou identifikovat diváci, a uspořádání dva muži a jedna žena, generuje aditivní grupu, zahrnuje všechny možnosti, když do toho počtu zahrnete i diváka. Ten se může identifikovat s postavou a nebo si rovnou představit, že je vtažen do děje :-)))

Bílý muž bude mávat rukou, protože to je podřízené postavení. A dohlížejícím šéfem bude žena. Ostatní se bude měnit podle kontinentu a kulturního kontexu.

Jak podle kontinentu a kultury?
N E P Ř Í P U S T N É !
Jsme MUTIKUTI, kontinenty jsou pouze myšlenkový konstrukt a stereotyp. Odkazy na místa a kontinenty jsou nežádoucí mikroagresí. Již vyvíjíme předpisy i pro nano, piko a femto agrese, tak pozor.

Údernější by bylo: Je testována na lidech!

To platí pro kosmetiku, ale já měl spíše na mysli produkty a služby, které si pro sebe budou vybírat stroje :-)))

... prostě ten člověk, se jen vymlouval. Takových hovad je mraky, najdou všechny myslitelné způsoby, PROČ něco nepůjde, než aby si vytáhli hlavu z.p.r.d.e.l.e

Ne, je jich docela málo. Většina je těch, na kterých se podepisuje naučená bezmocnost:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nau%C4%8Den%C3%A1_bezmocnost

Ti potřebují motivaci a podporu, ne další nadávky, které je jen utvrdí v tom, že daná věc není v jejich sféře vlivu. Bohužel řada lidí toto nechápe a buď je odsoudí, nebo s nimi začnou hrát hru na "jak?". Přitom problém není v tom "jak?", tam je problém v tom "proč to udělat?". Pokud s nimi začnete hrát hru na "proč to udělat?", tak je dost často motivujete k tomu, něco udělat, nebo to alespoň zkusit. Oni totiž dávno znají odpovědi na tři otázky: "jak?", "proč by to nešlo?" ale i "jak to udělat tak, aby to šlo?"* Jen jim prostě musíte pomoci najít odpověd na tu poslední otázku, "proč to udělat?" Jak budou mít důvod a motivaci, tak to sami zvládnou.

* Svědčí o tom už třeba to, že s vámi dokáží hrát mnoho iterací na "jak", "proč ne", "tak co kdyby", "proč ani to ne", "nešlo by", "ani to ne, protože" - všimněte si, že oni o těch věcech už dříve přemýšleli a ví. Někde v tom stromě "jak" a "proč ne" jsou uzly, kde k tomu "jak" není reakce "proč ne", ale "možná".