Z vlastní zkušenosti vím, že programátoři kolikrát vidí, že je něco špatně. Ale stydí se na to zeptat (aby neztratili punc experta). A ta arogance a odmítání je pak zcela normální obranný mechanismus. Oni ví, že je to špatně, ale prostě to nesmí přiznat. Jejich zaměstnavatel přece dodal špičkovou kvalitu za prémiovou cenu, tak teď nemůže někdo přiznat, že tam něco nebylo na 100%, ne?
Ale co, můžeme si za to sami. V dnešní době každý od každého čeká bezchybnost a neomylnost. Ale člověk je tvor chybující, takže z toho vyleze leda chybovost a neochota chybu přiznat. Upřímnost se dnes trestá a chyba není vnímána jako příležitost k nápravě, ale jako šance vysoudit penále.
Stal jsem se programátorem, protože dodaný software byl sice funkční ale pro trvalou práci nepoužitelný. Jakékoliv připomínky byly jen házením hrachu na zeď a arogance programátorů maximální. Takže nouze naučila Dalibora housti. Vyrobil jsem už toho dost, ale nikdy jsem se nepouštěl do věcí, kterým bych nerozuměl. I dobrá procesní analýza nestačí. Při programování se přijde na hodně dobrých věcí, které v zadání nemusí být. Kdyby programátorským výtvorům rozuměl i jejich pes, hned by byl život pro uživatele snazší. A to je hlavní pointa článku.
ČLÁNKY DO MAILU