Vlákno názorů k článku Senzory Martina Malého: Průmysl 4.0 nevzejde z brainstormingu na teambuildingu od Pavel Riedl - Tak to se ani neptejte :-(

Když je obchoďák placený podle objemu uzavřených kontraktů a ne podílem na zisku, tak je uzavíraní smluv ze kterých není jasný předmět díla naprosto běžné. Zvláště pak u dlouhodobých projektů, kdy může s velkou pravděpodobností předpokládat, že až se konečně zjistí jakou šílenost zákazníkovi nasliboval, on sám už bude mimo dosah a bude uzavírat ohromný objem kontraktů v jiné firmě.

A na základě čeho se dělají odhady ceny a termínů? "Bude upřesněno později" ve smlouvě je bianco šek a zákazník si na něho napíše, co jako dodavatel snesete. A někdy i víc a ještě si napočítá penále.

To je ženský prvek v mužském světě, u krejčího poskládat oděv z prvků, které se líbily na jiných oděvech konkurentek :-))) Vidění světa na základě líbit se a ne na základě hledání hlubší pravdy a toho jak funguje. Oba přístupy mohou být funkční.

Problém je v terminologii: programátor má skutečně programovat podle zadání. Od toho aby zadání reflektovalo požadavek dělníka (či později zmíněného účetního) je tam projekťák. Bohužel v ČR spousta lidí stále nepochopila že projekťák není obchoďák, a že projekťák je od toho aby dával smysluplné zadání.

Důsledek je, že český "jakoprojekťák" dá zadání "naprogramuj účetní systém", a od programátora se očekává že si sedne, nastuduje legislativu, a pak to na jejím základě začne dávat dohromady. Výsledek toho je samozřejmě katastrofa: buď se programátor časem zblázní protože se bude očekávat že to bude reflektovat všemožné změny legislativy které má "samozřejmě nastudovat on", nebo se zblázní firma v okamžiku kdy programátor odejde, protože projekt který je postavený podobným způsobem je nepředatelný.