Jenže zrovna z těchto vychytávek pro výrobce moc peněz nekouká. Budou hledat spis hledat způsob jak se dostat k provizim z prodeje spotřebního zboží, jak prodat uživatelská data a jak prodat reklamu. Bílé zboží je dost konzervativní obor a nic než vidina balíku peněz s nim nehne. Nebo proč myslíte, že s vámi vaše současná pračka nemluví přes Bluetooth nebo WiFi ? Ze by moc draha technologie? Nicméně v tuhle chvíli by se rádi zkrátili životní cyklus svých výrobků. Je vážně k zlosti, že pračka má životní cyklus zhruba dekádu zatímco smartphony cca 18 měsíců.
Malý si tu připadá jak evangelista pokroku (pravda, s petiletym až desetiletym zpožděním), ale pravdou je, že jediná zajímáva věc na IoT je obchodní model a legislativa. Nevím jestli rozumí tomu prvnímu, ale legislativě určitě ne a extrapolace jsou/budou beznadějně vágní (jako v tomto článku) nebo beznadějně hospodsko strejcovske (jako ve spoustě jeho jiných článků, kdykoliv se odchyli od patlani webů, což je asi jediný obor, kterému skutečně rozumí).
Nevim mě to teda moc nepřesvědčilo. Nedokážu si představit jak zlepší použitelnost lednička nebo pračka napojená na internet. Dneska prostě přijdu k ledničce a za pár vteřin vím co v ní je a pračka už vůbec nedává smysl, když stejně všechno co dělá se nedá počítačem automatizovat. Počítač mi práci neulehčí, ale naopak zesložití. Jenom umožní sběr dat, takže oba přístroje budou složitější, dražší, ale nebudou lepší. Je to dobře vidět třeba na systémech pro placení v restauracích. Navíc mě se hodně líbí, když neaktivní přístroj je vypnutý a nedělá nic, hlavně ať nesvítí a nevydává zvuky.
Lidi mají ale neuvěřitelnou trpělivost pokud jsou ovládaní počítačem. Viz. třeba tesco samoplatící automaty, které vás buzerují neuvěřitelným způsobem za každou blbost (např. dali ste zboží do tašky místo na tu plošinu, nebo ste si na plošinu odložili svojí tašku) a lidi to v klidu snášejí. Přitom kdyby něco takového udělal prodavač, tak ho pošlou někam.
Třeba tak jednoduchá funkce pračky „odložit začátek“ dává mnohem větší smysl, když může reagovat na aktuální situaci, než když musím ráno hádat, v kolik se asi tak vrátím domů. V obou případech pak má smysl třeba diagnostika – pokud tekoucí pračka nebo pootevřená lednička budou diagnostikovat závadu také na mobil, je mnohem větší šance, že to někdo začne včas řešit. Případně se opravář může připravit předem a nemusí docházet tak často ke klasickým situacím „je to vadné X a to já teď u sebe nemám“.