S přibývajícími informacemi o ADSL v České republice, jako „konkurenci“ kabelových přípojek v oblasti širokopásmového přístupu k Internetu, stojí za to sledovat a porovnávat českou situaci s cizinou. I když ve skutečně vyspělých zemích jsou na tom nepoměrně lépe s pokrytím a nabídkou služeb, s reálnými možnostmi zákazníků to není všude tak neskonale růžové.
Zaměřeno na Velkou Británii
Velká Británie, která v oblasti počtu přípojek výrazně zaostávala (z nedávno překročeného půl milionu širokopásmových je přes 300.000 kabelových; dostupnost kabelových modemů 38 procent), si dala za cíl stát se do roku 2005 podle e-Envoy největším a nejkonkurenčnějším trhem s širokopásmovým přístupem mezi zeměmi G7. Již v roce 2004 plánuje předstihnout Francii, Německo a Švédsko v množství připojených domácností. Přestože už v příštím roce má být 100procentní pokrytí v Londýně a téměř plné v Severním Irsku, málo obydlené oblasti jako Wales nedosáhnou více jak 50ti procent. Na přilákání zájmu provozovatelů budou mít zdejší úřady možnost využívat fond 30 milionů liber. Podporou rozvoje infrastruktury ve Velké Británii se zabývá Broadband Stakeholder Group (viz Final report and Strategic Recommendations of the Broadband Stakeholder Group).
ADSL je ve Velké Británii dostupné zhruba ve dvou třetinách domácností: přibližně 16 milionů se jich již dnes může připojit prostřednictvím ADSL. British Telecom (BT) má důvod k radosti: prostřednictvím svého více než tisíce modernizovaných ústředen instaluje přes 11.000 nových přípojek týdně. BT Wholesale aktuálně hlásí 250.000 uživatelů DSL (podle The Register). A cílem je dosáhnout rovného milionu do roka a do dne.
Zatímco my se v České republice „potýkáme“ (kéž by) s ADSL (Assymetric Digital Subscriber Line) jako nejjednodušší variantou xDSL, ve Velké Británii se již nabízí rychlá symetrická varianta: G.SHDSL (Symmetric High-Speed DSL). V souběžném seriálu o xDSL jistě budou různé typy přípojek popsány, takže se zde omezím pouze na základní údaje: G.SHDSL umožňuje přístup rychlostí od 272 kbit/s (na vzdálenost 5,6 km) do 2,3 Mbit/s (na vzdálenost 2,9 km), symetricky v obou směrech.
Služba, kterou poskytuje společnost Easynet Group, přijde v nejchudší variantě na 1.500 liber ročně. Nejvyšší rychlost 2 Mbit/s pak na šest až sedm tisíc liber ročně. Easynet má přes 35 ústředen (plánuje dosáhnout 100 ústředen do konce roku), kde využívá uvolněné místní smyčky od BT pro své DSLAM (Digital Subscriber Line Access Multiplexer), samozřejmě ve velkých městech. Zákazníci do dvou až tří kilometrů od ústředny mají příležitost získat věci jako email hosting, webový prostor, bezpečnostní služby, filtraci obsahu, antivirovou ochranu, či VPN (Virtual Private Network). Zatím se neplánuje přímá nabídka hlasu.
Evropská unie a EICTA
V Evropské unii je nadále širokopásmový přístup jako jedna z priorit nového programu eEurope 2005, který se právě dokončuje. Erkki Liikanen, člen Evropské komise zodpovědný za informační společnost, o podpoře jeho rozvoje velmi často hovoří (naposledy na konferenci European Broadband Communications 2002, pořádané koncem května European Cable Communications Association (ECCA). Konkrétní kroky k omezení bariér však zatím známy nejsou.
V Evropě se prosazování širokopásmového přístupu věnuje asociace European Information Communications and Consumer Electronics Technology Industry Association (EICTA), kterou jsme si představili v článku Boj o širokopásmový přístup. Podívejme se, jaké má cíle (následně je lze porovnat s obdobnou skupinou v USA):
Manifest EICTA (European Information Communications and Consumer Electronics Technology Industry Association):
- podpořit a agregovat zájem o širokopásmové aplikace, obsah a používání ve veřejných službách s cílem přispět k dosáhnutí masového rozšíření;
- usnadnit spojenectví mezi místní správou a soukromým sektorem pro vybudování primární infrastruktury a využívat ji v oblastech, kde není velký zájem o rozvoj trhu s širokopásmovými službami;
- zvážit uplatnění nižší DPH na širokopásmové služby;
- zavést fiskální povzbuzení pro uživatele – zejména pracovníky na dálku, studenty na dálku a malé a střední podniky;
- zajistit, aby regulace stimulovala investice do širokopásmové infrastruktury, služeb a aplikací.
Za oceánem
Ve Spojených státech, jak jsem naznačila v posledních článcích o dění v širokopásmovém světě (Širokopásmový přístup k Internetu v USA a Boj o širokopásmový přístup), se vede zejména politická kampaň za rozšíření rychlého Internetu mezi většinu amerických domácností (zatím je připojeno pouze 11 procent). Ale politické tlaky nestačí, byť jsou podpořeny řadou návrhů zákonů, které se různým (a často protichůdným) způsobem mají zasadit o zpřístupnění širokopásmových přípojek k Internetu, a to pomocí různých technologií. Trh dělá své a nemůže se dostat se začarovaného kruhu: zatím je zákazníků málo na to, aby se měsíční paušály snižovaly, takže není nač nové uživatele nalákat (spíše naopak).
Někteří tuto situaci nazývají inflací širokopásmového připojení. Podle americké analytické společnosti ARS se za první kvartál letošního roku zvýšily ceny jak kabelových služeb, tak ADSL. Kabelová přípojka stála v USA v březnu o čtyři procenta více než na konci roku 2001: 44,95 dolarů měsíčně (za rok 2001 se poplatky zvedly o 12 procent). Základní cena za přípojku ADSL se ve stejném období zvýšila jen nepatrně (o 1,4 procenta), a to na průměrných 51.82 dolarů (za rok 2001 se poplatky zvedly o 10 procent). V USA bylo podle TeleChoice ke konci prvního čtvrtletí téměř pět milionů uživatelů DSL; na konci roku 2001 bylo v USA podle OECD kolem 7,2 milionu kabelových přípojek.
Existuje řada marketingových akcí, poskytovatelé služeb nabízejí většinou modemy DSL zlevněné nebo zdarma a současně levnou instalaci, ale přesto se zákazníci nehrnou. Naopak se předpokládá, že většina uživatelů bude nadále využívat vytáčené připojení k Internetu, jako dosud.
Pozvolný růst cen namísto jejich ohlašovaného snižování pod tlakem politiků (zřejmě ale nepodloženým jakoukoli motivací – vůči provozovatelům nebo koncovým zákazníkům) neladí s požadavkem na přístup rychlostí 100 Mbit/s pro 100 milionů amerických domácností do roku 2010, který vyhlásila skupina TechNet (viz jí vyhlášené principy).
Principy pro širokopásmové služby v USA podle TechNet:
- omezit regulaci aplikací a služeb;
- ve veřejném zájmu je povzbudit nové investice do širokopásmových sítí prostřednictvím zavedení konkurence a odstranění regulačních nejistot a překážek;
- národní politika kmitočtového spektra by měla být postavena na tržních principech, aby se zamezilo umělému nedostatku kmitočtů pro důležité aplikace;
- povzbuzení v podobě investic nebo daní by se měla zaměřovat na oblasti s minimálním pokrytím širokopásmovými službami;
- podpořit inovace a (politicky) nestanovovat vítěze a poražené v technologiích.
Američtí politici se postarali o vznik několika návrhů zákonů, které se projednávají v Senátu a Kongresu. Senátní výbor (pod vedením Ernesta Hollingse) vypracoval Broadband Telecommunications Act of 2002, který je reakcí na sněmovní návrh Internet Freedom and Broadband Deployment Act of 2001 (H.R. 1542, přezdívaný jako Tauzin-Dingellův) více v článku Širokopásmový přístup k Internetu v USA. Oba návrhy představují extrémy politického spektra, takže bude nutné najít mezi nimi kompromis.
Nejnovější návrh zákona, představovaný v Senátu právě nyní senátorem Josephem Liebermanem, se týká národní strategie širokopásmového přístupu: National Broadband Strategy Act of 2002. Připomínám, že USA je v této oblasti černou ovcí mezi vyspělými zeměmi, protože dosud nemá vypracovanou národní politiku širokopásmového přístupu.
ČLÁNKY DO MAILU