Vlákno názorů k článku Hrozí nám dvourychlostní internet? Operátoři po nařízení EU testují půdu od David - Dobrý den, může mi někdo několika málo větami vysvětlit,...
-
Ivan Nový (neregistrovaný)
No nějaký algoritmus, který by hledal optimální stav, by se asi dal najít. Optimalizoval by na maximalizaci počtu zákazníku a přírůstku přenesených dat na zákazníka (vážený průměr). Protože když počet zákazníků roste a průměrný zákazník stahuje více, tak to znamená, že je spokojený. Náklady pro firmu při této optimalizaci zůstanou stejné, tržby větší. A toto by byl přirozený stav shodný s realitou. Systém by se automaticky přizpůsoboval měnícím se preferencím zákazníků a maximalizoval využití stávající infrastruktury a tím i zisk společností.
-
Abyste se mohl vůbec nějak rozhodovat, potřebujete určit nějaké znaky, které budete u těch paketů sledovat. Takovým znakem může být třeba zdrojový port. Které znaky by podle vás ISP použil pro rozhodování?
Jinak je hezké, že svůj komentář o tom, jak by se dal regulovat internetový provoz, obhajujete tím, že regulace nefungují.
-
Ivan Nový (neregistrovaný)
Za prvé nefungují statické státní regulace, funguje jen dynamická autoregulace, jako například trh.
No a vtip je v tom, že jak ty pakety poznávat, by si systém nalezl sám, náhodně by zkoušel preferovat některé a jejich znaky by si označil feromonovou stopou, a mezi znaky může patřit zdroj, ale nejen to, obsah, délka, protokol a podobně. Navíc jednotlivé uzly mohou tu feromonovou stopu sdílet a preferovat provoz podle ní, čímž se ta informace šíří internetem.
Protože feromonová stopa zvětrává, systém optimalizuje podle aktuálních potřeb a feromonová stopa zajišťuje, že systém se vydá optimální cestou.
De facto algoritmy směrování paketů už v minulosti kopírovaly v nějaké podobě algoritmus ACO, vynalezený přírodou, jen si to nikdo neuvědomoval.
-
Páteřní znaky určitě budou mít čas na zkoumání všech možných prvků paketu… Navíc je jasné, že ze šifrovaného obsahu se nic nepozná, a ostatní prvky lze snadno podvrhnout tak, abych se trefil do charakteristiky preferovaného provozu. Takže celé by to byl jen souboj učících se algoritmů na straně ISP a učících se algoritmů na straně těch, kteří chtějí ten systém podfouknout.
Navíc je chybný už vás výchozí předpoklad, že když jsem něco chtěl rychle jednou, budu to chtít rychle i podruhé.
Ve skutečnosti by tahle autoregulace fungovala jedině tehdy, pokud by si uživatel mohl připlatit něco za to, že nějaká data dostane rychleji – a mezi ISP by pak mohla proběhnout nějaká aukce o to, kdo ta data dokáže přenést rychleji. Jenže tohle momentálně technicky realizovat nedokážeme.
-
Michal (neregistrovaný)
Je to cele o tom, ze ISP beznym zakaznikum neprodavaji garantovanou, ale agregovanou (sdilenou) konektivitu. Pocitaji s tim, ze zakaznici vetsinou jen surfuji na webovych strankach a to zatezuje linku jen minimalne. Takze napr. privedou do baraku 100 Mb/s konektivitu a pak v tom baraku, ktery ma treba 150 lidi prodaji kazdemu 100 Mb/s. Dokud lide sufuji jen na strankach, tak je vsechno v pohode a kazdy si mysli, ze ma 100 Mb/s. Jenze ve chvili, kdy vice lidi soucasne zacne sledovat videa a stahovat soubory, tak jim prestava stacit konektivita. Tato situace se da resit vice zpusoby:
1) navysit kapacitu site pro vsechny
2) omezovat rychlost datove narocnych sluzeb (coz prave zakazuje princip sitove neutrality)
3) omezovat datove narocne zakaznikyIdealni je samozrejme prvni pripad, jenze to by ISP museli zmenit cenovou politiku vuci zakaznikum a toho se strasne boji, protoze
hloupejsi zakaznici mohou prejit k levnejsi konkurenci (ktera casem bude mit stejny problem). Takze ISP radeji premysleji, jak vydirat poskytovatele datove narocnejsich sluzeb prostrednictvim jejich zakazniku. Me to pripada absurdni (viz prirovnani k elektricke siti a zakaznikum, kteri maji klimatizace). -
Starous (neregistrovaný)
plus ještě jeden problém - v ideálním případě by se ta kapacita omezovala až když je linka plná, ale často se to omezuje preventivně aby jeden typ trafficku nebo jeden uživatel neměl šanci zabrat všechno. To je taky jedna z věcí která se řešila v rámci neutrality v USA a EU jinak. Zda má poskytovatel právo omezovat uživatele preventivně nebo ne.
-
fd (neregistrovaný)
A pak je tu ta ctvrta a spravna varianta, ze se zakaznikum sdeli realne parametry jejich linky, a pokud provoz prekroci moznosti, tak se jednoduse rozdeli v pomeru, v jakem zakaznici plati.
Pricemz pokud nastrelim, ze 10kKc cca odpovida 100Mbit, tak za sve 3 stokoruny muze zakaznik dostat maximalne +- 3Mbit, realne spise tak 1/2.
Pokud se pak jako ISP budu drzet tzv "prirozene" agregace (cca 1:8), tak je pravdepodobnost, ze by na nejake omezovani nekdy doslo naprosto miziva. Coz znamena, ze muzu, po drtivou vetsinu casu, zajistit zakaznim za ony 3 stokoruny rekneme priblizne 10Mbit symetricke konektivity.
-
Síťová neutralita znamená, že provozovatelé síťové infrastruktury přistupují k veškerému provozu stejně. Postupně dostávají požadavky poslat někam nějaká data, tak je posílají, v tom pořadí, v jakém ty požadavky přišly.
Opakem síťové neutrality je to, že provozovatelé infrastruktury přistupují různě k tomu, co mají přepravovat. Ono to může dávat smysl, některý provoz je třeba náchylnější na dobu odezvy. Když budete přes internet telefonovat nebo sledovat (on-line) video, nějaké zdržení na síti způsobí sekání videa, případně hovor bude nesrozumitelný a bude vypadávat. Když někdo (nebo i vy) vedle toho odesílá e-mail nebo kopíruje zálohu, na nějaké sekundě mu nezáleží – a bylo by logické v takovém případě upřednostnit to sledování videa nebo videohovor před tím e-mailem nebo stahováním. Jenomže když tohle upřednostnění provozovatel udělá, už není neutrální. Navíc v takovém případě je ten provozovatel tím, kdo rozhoduje, co má přednost a co ne. U toho živého videa nebo hovoru by s tím asi většina lidí souhlasila – jenže ten poskytovatel může jít dál a může upřednostňovat třeba data od toho poskytovatele nějaké služby, který mu zaplatí víc. Takže třeba když byste se koukal na dvě stejná videa od dvou různých poskytovatelů, jedno video by se vám trhalo, ale druhé by bylo plynulé, protože provozovatel toho druhého videoportálu by zaplatil víc. No a problém pak je, že když využíváte na internetu nějakou službu, provoz jde typicky přes několik poskytovatelů, takže takové případné platby nemusí mít vůbec nic společného s tím, jak internetový provoz reálně putuje, a hranice mezi „příspěvkem na provoz kvalitní služby“ a vydíráním je velmi tenká.
Navíc pokud by ten provozovatel neupřednostňoval obsah podle původce nebo adresáta, ale chtěl by to dělat férově podle typu obsahu (tj. upřednostnit třeba právě ty hovory a on-line video), hrozí, že toho nějací vykukové budou zneužívat a svůj jiný provoz budou maskovat jako video nebo hovory, aby si třeba DVD se svým oblíbeným filmem stáhli o 3 vteřiny rychleji. No a když takových bude čím dál víc, budeme mít na internetu za chvíli jenom samý prioritní provoz, a jsme tam, kde jsme byli.
Takže upřednostňovat některý síťový provoz před jiným by sice bylo hezké, ale vedou se spory o to, zda to dokážeme udělat tak, aby to bylo spravedlivé a přínosné, nebo zda by to nakonec nenadělalo víc škody než užitku.
ČLÁNKY DO MAILU