Názory k článku Skutečně může zaměstnavatel číst vaši poštu?

Ano, skutecne muze, nic mu v tom nebrani a bezny uzivatel ma minimalni sanci poznat, ze mu nekdo cte postu.

To je samozřejmě pravda:)

Připadá mi, že jde především o diskusi právních teoretiků, která vůbec nereflektuje realitu a absurdností přesahuje onu pověstnou kočku v mikrovlnce.

Některá uváděná přirovnání napsoto kulhají na obě nohy. Třeba odeslaná pošta. U papírové formy jsou dvě varianty, buď je pošta odesílaná na náklady zaměstnavatele, což znamená, že zcela jistě nejde o soukromou korespondenci (proč by ji měl zaměstanavatel hradit?) a tedy přečtení odesílaných dopisů příslušnou osobou podle podnikové hierarchie je zcela přirozené. Jestli si chce někdo poslat soukromý papírový dopis, tak to nemůže udělat za prostředky zaměstnavatele, může se třeba domluvit s pracovníkem, který jezdí na poštu, aby tam jeho soukromý (řádně vyplacený) dopis předal.
A tedy zcela analogicky pro elektronický dopis - pokud má být považován za soukromý, nesmí jít přes firemní účet - proč by to musel zaměstnavatel strpět?

Stejně tak příjem pošty na firemní e-mailové adresy, klidně ve tvaru jmeno.prijmeni@firma.cz. Jak se odesílatel tuto adresu dozví?
a) na firemních stránkách - a to dá rozumn, že na FIREMNÍCH stránkách nejsou SOUKROMÉ e-mailové adresy
b) od adresáta - ale ten moc dobře ví, která adresa je firemní a která soukromá
c) z hlavičky dopisu který dostal - jak už ale bylo uvedeno výše, k odesílání soukromé pošty nelze používat firemní účet
Z toho vyplývá, že na firemní adresu zaměstance nemají žádné soukromé dopisy chodit.

Nehledě na praktické hledisko - pokud bude zaměstanec 4 týdny na dovolené, znamená to, že zákazníkům nebude nikdo měsíc odpovídat? A co s maily na adresu zaměstnance, který ve firmě již nepracuje? Co to je za Kocourkov?

Kde autor bere názor, že zaměstnavatel je povinen poskytnout své proředky k soukromé komunikaci svých zaměstanců? Jistě to udělat může, pokud chce zaměstancům poskytnout něco navíc, ale povinnost?

Nevím, proč autor uvádí nějaký případ z ciziny, když u nás proběhl právě opačný - televizní odboráři dokonce zveřejnili seznamy čísel na která volali členové televizní rady, a bylo to ohodnoceno jako zcela v souladu s českým právem.

A když už jsme u toho světa - je naprostým standardem, že e-mailová adresa je v nepřítomnosti jednoho pracovníka přesměrována na jiného. Podpora pro toto je standardní funkcí příslušných programů. Je to tak v Německu, Rakousku, Británii, USA, Kanadě, prostě všude. Proč by to zrovna v Česku mělo být jinak? To je ochrana soukromí v EU a USA tak špatná?

Je známo, že pokud se lidé dokáží domluvit a panují mezi nimi dobré vztahy, tak nepotřebují právníky.
Takovéto články pak beru jako PR články na zvětšení počtu klientů těchto právníků, a tak by měly být také jako PR článek označeny.
Jinak v praxi - kdo by si asi na toto "neoprávněné" čtení dopisů mohl stěžovat? Jedině snad zaměstanec, který se firemním e-mailem domlouval s konkurencí nebo nějak jinak poškozoval svého zaměstanavatele? Jaký jiný důvod by mohl být ke sporu mezi zaměstnancem a zaměstanavatelem? A proč by měl být zákon na opačné straně než spravedlnost?

Ochrana soukromí je velmi důležitá věc, ale nic se nesmí přehánět do absurdna, nesmí to být v rozporu s elementární logikou.

Což dle mého názoru podobné články jsou.

Nesmyslná nařízení jsou horší než žádná, protože je (z praktických důvodů) nikdo nedodržuje a jsou jen záminkou k šikanování v situaci, kdy se to někomu hodí. Naopak reálně stanovená omezení mají velkou šanci na to, aby byla všeobecně přijata za správná a dodržována.

Jistě máte pravdu. Zákony neodpovídají vždy realným potřebám. Ale až dojde na lámání chleba, bude se soudit podle těch čísel a odstavců zákonů a rozhodnutí ÚS uvedených v článku. U soudu vám "selský rozum" není k ničemu.

Dovolím si s Vámi nesouhlasit ve jedné věci. Pošta, která prochází firemním kontem, může mít soukromý obsah a přitom to může být naprosto v souladu s výkonem povolání osoby, která takto komunikuje. Například já, jakožto šéfredaktor Interval.cz, si dopisuji s celou řadou osob nejen v ČR. U většiny dopisů přitom nelze oddělit soukromé od pracovního, protože mé jednání s autory článků, partnery a celou řadou dalších osob je závislé na mých osobních vztazích s nimi. Mnohdy mi sdělují řadu soukromých informací a kdyby se nemohli spolehnout na zachování svého soukromí, jsem z profesního hlediska vyřízen a můj zaměstnavatel se mnou ;-)

Jenom jsem chtěl upozornit, že ten problém zkrátka není tak jednoduchý, ze žádného úhlu pohledu ;-)

Ani v provozne odduvodnenych pripadech by cteni posty normalni byt nemelo. Kdo ostatne rozhodne, co je provozne odduvodneny pripad? V pripade, ze jedu na dovolenou, tak si samozrejme nastavim AutoReply s komentarem "v dobe me nepritomnosti kontaktujte meho kolegu XY", to mi muze ostatne zamestnavatel naridit.

Zcela souhlasim s nazorem predchoziho prispevatele, ze posta souvisejici s pracovni naplni muze obsahovat soukrome prvky. Dokonce si troufam tvrdit, ze v pripade dele trvajicich kontaktu tomu tak je zcela pravidelne. Tyto soukrome prvky zcela jiste prispivaji k udrzovani dobrych vztahu se zakazniky, a tudiz maji sve opodstatneni, avsak meho zamestnavatele nemuseji vubec zajimat.

Samozrejme, ze vzdy zalezi na rozumne dohode a zcela jiste plati, ze zamestnavatel, ktery nebude mit duveru ve sveho zamestnance, se s nim asi brzy rozlouci. Ovsem stale ho nic z toho neopravnuje ke kontrole posty, tak jak je to popsano v clanku.

Promiňte, ale nesouhlasím a to jako zaměstnanec, nikoli zaměstnavatel.

1. Zaměstnavatel ručí za své zaměstnance a také za ně platí škody.
2. Zaměstnavatel by měl vystupovat v zájmu svých klientů, kteří obvykle komunikují s firmou, nikoli s osobou. Pro zěmstnavatele vychází jisté povinnosti ke klientům ze zákona, například o ochraně spotřebitelů, ochraně osobních údajů a pod. Opět postižen bude zaměstnavatel, zaměstnance české soudy obvykle neodsoudí (no ony obvykle neodsoudí skoro nikoho myslím...)
3. Představte si zaměstnance, který praští se svou prací a už ho neuvidíte - a nemusí to být nutně jen ve zkušební lhůtě. Mají tedy faktury poslané do firmy na jeho jméno ležet v obálkách a výzvy cz.nic na jeho email v mailboxu ad infinitum abychom neporušili jeho občanská práva? Co když se ještě někdy vrátí do práce? Měli jsme jeden takový případ (a mimochodem nedostali jsme z toho člověka ani mobil, ani nic dalšího co si nechal dokonce ani soudní cestou).
4. Dle mého názoru není obsah elektronické pošty ve firemní schránce povahy soukromé. Zaměstnanec není oprávněn využívat jakýchkoli prostředků zaměstnavatele pro své soukromé účely bez jeho souhlasu.
5. Nerozumím tomu, jak zajistit "nečtení" soukromých faxů pro zaměstnance, když vypadávají všechny do jednoho místa. Je to tak moc odlišné od elektronické pošty? Dáme každému zaměstnanci vlastní fax?

Omlouvám se, ale zde jsou shrnuty všechny věci, u kterých jsme v článku uváděl, že přesně tak nejsou.

Chápu, co přibližně myslíte pod pojmem "firemní" a "soukromá", ale žádné takovéto rozlišení neexistuje.

Souhlasím s Vámi!

Zaměstnanec by spíš neměl využívat firemní emailový systém pro své účely. Pochopitelně, že využije-li ho příležitostně (např. pro vyřízení naléhavé rodinné záležitosti) a jinak to je dobrý a spolehlivý pracovník, tak mu žádný rozumný zaměstnavatel hlavu neutrhne.

Je-li to naopak flákač a firemní prostředky používá extenzivním způsobem pro své vlastní benefity, ať již zcela soukromé (dříve typicky telefonní volání do drahé ciziny), nebo dokonce výdělečné, tak je to na vyražení, ale asi nejen z tohoto důvodu.

Otázka je, zda-li se kvůli prokazování takového počínání nutně musí číst pošta, resp. do jaké míry sledovat.

Podle mne by používání firemní pošty a možnost sledování jejího obsahu zaměstnavatelem mělo být "smluvně volné a přiměřené náplni činnosti zaměstnance" a nikoliv stanoveno tak nebo onak, protože jsou různé firmy a různá postavení zaměstnanců v nich. Kontrolována by měla být jen ta "přiměřenost", tj. aby zaměstnavatelé neukládali v takových dohodách jednostranně nevýhodné podmínky zaměstnancům, např. za to, že jim někdo pošle zvenku email soukromé povahy hned propuštění apod. Mohly by existovat nějaké rozumné "vzorové" podmínky používání firemního emailu a odchylky od nich by musel zaměstnavatel věrohodně zdůvodňovat.

ÚOOÚ zde dělá svému poslání medvědí službu, zatímco případy zásadnějšího porušování ochrany osobních údajů velkými úřady pomíjí, protože na ně nestačí.

Jinak zřídit vlastní fax pro každého zaměstnance lze a není to až tak nákladné. Neumí to klasické faxy, ale počítačové faxové servery ano, fax vám pak dojde do emailové schránky, nebo do faxového klienta. Někdy to je praktické, někdy zase ne, opět záleží na typu firmy.

Občanská práva jsou nezadatelná, nezcizitelná... atd. Jsou nezcizitelná i v zaměstnání! Vás bych nechal umravnit soudem. Tohle nejsou právní kličky, to jen někteří odkojení minulým režimem, stále ještě nechápou nové principy v nové době. Před námi stojí jiný problém, jak dobudoucna zajistit lepší vymahatelnost práva, nikoli jak tato garantovaná práva rušit, upravovat výjimkami atd.
:-)))

Zakony,pokud nevyhovuji,se muzou zmenit tak,aby vyhovovaly pro stale se menici podminky atd.a to nejen na zapade(kde je to bezne) ale i v CR.Podle meho nazoru by mel mit zamestnanec svoleni od zamestnavatele k pouziti podnikoveho zarizani k privatni poste. Dennis

3) Zrusite konto a zadna posta nedorazi - vrati se jako nedorucitelna, pripadne nastavite nejake specificke oznameni o zruseni mailu.
4) OK, vy si nechavate pravdepodobne kontrolovat i stolici, jestli jste v ni neco firemniho nevynesl. Pripadne mate pisemne povoleno pouzivat firemni toaletu pro soukrome exkrementy ?

Pravidla mohou mit vyjimky, na kterych se v oduvodnenych pripadech zamestnavatel se zamestnancem milerad dohodne - coz by byl zjevne vas pripad.

Ale duvody, ktere jasne popsal Petr Soucek, podle meho jasne vysvetluji, jak by to melo byt implicitne.

Promiňte, ale to se mi zdá absurdní. Pokud to dobře chápu, sděluje Vám řada osob prostřednictvím otevřené sítě soukromé informace, které by něměl číst Váš zaměstnavatel, protože pak by utrpěla Vaše důvěryhodnost u nich a přesto je na těchto informacích (Vaším prostřednictvím) zaměstnavatel závislý? Pevně věřím, že Interval neobsahuje převážnou většinu takto získaných a "spolehlivých" informací.
Z toho mi vychází, že Vám dané osoby sdělují něco, co by sdělovat neměly (a pravděpodobně takto pravidelně porušují platné zákony, při čemž jim vědomě asistujete) a Vy to zde označujete jako "soukromé informace". V takovém přípoadě se imho dopouštíte jako zaměstnanec firmy protiprávního jednání a tímto poškozujete opět zájmy svého zěmstnavatele, který je za Vás odpovědný, byť Vás de jure nemá jak zkontrolovat... celkově to zní skutečně absurdně.

Nicméně chápu, co tím chcete říct a také rozumím tomu, že novináři obvykle postupují značně nestandardně. Jen jsem měl za to, že se to odehrává prostřednictvím jiných a mnohem obskurnějších cest, než je elektronická pošta.

Nejedná se o žádné kličky, ochrana listovního tajemství je tradiční věc, je obsažena v základních právních dokumentech tohoto státu (stejně jako ochrana Vašeho obydlí, Vašeho života). Samozřejmě s tím můžete nesouhlasit (to je tam také:) a uvádět argumenty, že Vy takovou ochranu vůbec nepotřebujete. Za právnické kličky bych naopak označil situaci, kdy chce někdo legitimovat čtení elektronické pošty zaměstnavatelem.

ad "firemní" pošta - je adresa petr@ryston.com "firemní"? ja to netuším, ale když Vám budu chtít napsat napíšu Vám a ne společnosti Ryston s.r.o., vy jste adresát, to je tak těžké to pochopit?

Pokud Vám to nikdo neřekne, tak nemůžete z e-mailové adresy poznat, jestli píšete do firmy nebo osobě.

A když to nemůžete poznat, tak to nemůžete ani (jako odesílatel) určit.

Jedině snad tak, když do předmětu e-mailu napíšete něco jako "soukromý e-mail - pouze do rukou Petra Součka".

Na druhou stranu je na mně, jakou e-mailovou adresu napíšu. Kdyby mi mělo vadit, že firemní adresu můžou číst pověření kolegové, tak ji nikam nebudu uvádět.

Ostatně vůbec nevíte, jestli je ta e-mailová adresa v záhlaví příspěvku moje - klidně to může být adresa někoho jiného a já ji sem uvádím pouze ze zlomyslnosti. Klidně to může být adresa směřující do nějaké konference, a případnoý mail na ni zaslaný si přečtou tisíce lidí.

Stejně tak se vůbec nemusím jmenovat Petr Souček.

Už chápete, že jakožto odesílatel máte v TOMTO Vámi uváděném příkladu mizivou šanci poslat mail nějaké jasně určené osobě, a tudíž je celkem bezpředmětné mluvit o listovním tajemství?

O ochranu listovního tajemství se nepřu, ta je zcela vpořádku a taky jsem to do svého příspěvku napsal.
Právnické kličky jsou, když se ji někdo snaží aplikovat na situace, na které podle zdravého selského rozumu neplatí.

Přiznám se, že teď Vám nerozumím. Vy nepíšete poštu konkrétním osobám? Ozančení schránky hraje druhotnou roli. Když mi přijde do mé schránky Váš dopis, nebo dopis mého zaměstnance, také ho nemám právo číst.

Ohledně zdravého rozumu. Takže myslíte, že je rozumné, aby Vám zaměstnavatel odposlouchával tel. hovory, chodil k Vám domu kontrolavat svěřený mobilní telefon, prohledával Vás při odchodu ze zaměstnání apod.??

Osobní maily píšu určitým osobám, firemní maily určitým firmám. Jak správně píšete, označení schránky nehraje roli.

Takže když posílám objednávku na e-mailovou adresu a.b@firma.cz, považuji za zcela logické, že, pokud dotyčný A.B. není zrovna v práci, tak mi na tento mail odpoví nějaký kolega, a byl bych hodně naštvaný, kdyby mi po měsíci odpověděl A.B., že byl na dovolené. To už by ale objednávka byla dávno zrušená.
Praxe ve světě je taková, že mail dostane nějaký C.D. a ten mi odpoví - a všichni jsou spokojeni.

Pokud mi ve schránce přistane dopis, kdy se odesílatel zmýli v adrese, tak ho nemám právo číst. O.K., ale jak zjistím, že není pro mě? Jedině tak, že ho začnu číst, ne? Ale to už jsem se podle Vás dopustil nezákonného jednání? Jak to tedy mám zjistit? Navíc je pro odesílatele nejlepší, když mu napíšu zprávu, že mi poslal zprávu, které není zřejmě pro mě, abych mu ji mohl poslat, musím si ale přečíst, na jakou adresu, ne? Pod listovním tajemstvím si v tomto případě představuji, že takovýto mail nebudu pro pobavení ukazovat kolegům, nebo se ho nebudu snažit nějak využít tak, abych odeslítatele nebo pravého adresáta nějak poškodil.

Ohledně zdravého rozumu - pokud ve firmě vše funguje, jak má, by bylo podobné chování nerozumné, protože by narušovalo chod firmy.
V řadě firem u nás i v cizině jsou hovory zaměstanců odposlouchávány a zaznamenávány z provozních důvodů, druhá strana na to bývá upozorněna pípáním.
Ledaskde funguje i ta kontrola zaměstanců při odchodu ze zaměstnání, zvlášť v případě podezření - jak jinak chcete zabránit krádežím?

Možná jste nakousnul zajímavou analogii. V obchodě mě ochranka jako nakupujícího může vyzvat k ukázání tašky, já jí ale nemusím vyhovět, ona ale může zavolat policii, které už tu tašku ukázat musím, ne? Takže Vaše rada je taková, že pokud budu mít podezření, že je v nějakém mailu něco, co firmu poškozuje, mám zavolat policii, aby se do toho mailu podívala sama? A jak to asi policie udělá, když já ten mail otevřít nesmím?

Rekl bych, ze poruseni listovniho tajemstvi je umyslny trestny cin, takze pokud pokud otevrete dopis v dobre vire tak je to samozrejme v poradku. V poradku neni umyslne a systematicke cteni korenspondence.
Firma pro kterou jsem externe delal kupoval nejaky SE z GB, ktery sniffoval postu a vysledky posilal sefovi, primo paranoidnimu rediteli. Ty vystupy nebyly konkretni, jenom odesilatel, adresat, subjekt, velikost, datum. Pri prilezitosti placeni soukromych hovoru potom omlacoval zamestnancum o hlavu radky jako souzilova@cedok.cz, Rezervace zajedu c. 896232, 1,2 MB, 12.3.2003, 8:55. To mu stacilo, nepotreboval cist co presne pani Souzilova pise panu Kratochvilovi, ktery ma nastarosti nakup torznich tyci.

Jeden z mala rozumnych nazoru. Jestli nekdo chce kontrolovat zamestnancum postu, muze kontrolovat hlavicky mailu. Tohle je pravne v poradku :))

rad bych upozornil, ze krome listovniho existuje jeste postovni tajemstvi.

Ano, přesně tak to taky většinou funguje.

Jenomže podle článku určuje ODESÍLATEL komu je pošta určena, a tedy ten, na koho jsou maily forwardovány může dostat dp své schránky i soukromé maily, které by neměl číst, ale bez přečtení alespoň začátku nezjistí, že je soukromý.

To je zajímavý pohled na věc. A pokud se mohu připojit k odpovědi - ano, je rozumné aby mi zaměstnavatel odposlouchával telefonní hovory, kontrola při odchodu je v podnicích zcela běžná a používání mobilního telefonu je myslím všem zcela jasné, soukromé hovory tam nemají co dělat a kontroluje se to naprosto běžně. Samozřejmě nikoli doma, tuto věc jste tam přidal pouze proto, aby měla věta větší váhu, protože jste vůbec nedokázal argumentovat proti názoru pana Součka. Daleko rozumější je však zaměstnanci, který by měl ke kontrole mobilního telefonu výhrady telefon vůbec nedat, nebo vyžadovat jeho ponechání ve firmě, popřípadě nastavit, že po určité hodině z něj nelze volat. Celkem otravná věc, ano, ale stejně to dopadne s emaily, pokud se na ně bude aplikovat právo, které nedokáže praxi postihnout.
V podstatě je dnes naprosto jedno většině zaměstnavatelů, co jim poštou teče a také zaměstnancům, jestli to někdo někde čte, nebo ne, všichni mají schránky na freemailech. Řekl bych, že zaměstnanaci se zde chovají daleko rozuměji, než právníci a politici, kteří se je snaží "chránit". Jako vždy. Vyleje se dítě s vaničkou a jediný kdo na to doplatí budou zase zaměstnanaci, které natolik omezíme technickými prostředky, že jim z toho půjde hlava kolem. To by mne zajímalo, jestli mohu kontrolovat poštu na adrese: jmeno.prijmeni.toto.neni.soukroma.posta@firma.cz.

Ješte jednou - to že se to tak v praxi dějě, neznamená, že je to legální. Pokud Vám to příjde rozumné, mě nikoliv. Tato právní úprava má svůj výzam a není to žádný výmysl našich politiků, tímto způsobem je to upraveno v každé kulturní zemi. Pokud vy jste proto, aby zaměstnavatel mohl zaměstnacům sekat ruce (to je z hlediska ústavního přibližně na stejné úrovni:), tak klidně, v tom Vám samozřejmě nikdo nebrání.

Na běžný kaslík si taky můžete dát jinou jmenovku... To nejsou argumenty. A i tento kaslík je chráněn... Jsou pořád nějaký lidi tak natvrdlí. :-)))

Dobrý den, je tak těžké pochopit, že v tom případě by Vás tedy měl zaměstnanec upozornit, že mu nemáte psát na tuto adresu, protože neslouží k vyřizování soukromé pošty a zprávou se dále nezabývat?
Myslím, že je to jasný pokus aplikovat zastaralé právo na nové prostředí, v němž se pohybujeme a stálo by za to věc ošetřit. Pokud pošlete do firmy soukromý dopis zaměstnanci, dokážu ještě přijmout, že to firmu nic nestojí a zaměstnanec si přečte dopis po pracovní době. Pokud však pošlete emailem do firmy s pomalým připojením 20 mb velký mpeg s nějakou kravinou, kterou si pak začnou všichni zaměstnanci posílat mezi sebou a dobře se bavit, je to již něco jiného. Nebo třeba 150 stránkový, čistě soukromý dokument, který za pár minut vypadne z některé tiskárny, to už jsem také viděl. Stejně jako databázi klientů, kterou si zkusil odeslat odcházející zaměstnanec. K čemu tedy je, že vypneme na stanicích disketové mechaniky, abychom chránili osobní údaje klientů, pokud nebude možné kontrolovat co teče poštou?
Řekněte - je to vůbec pošta? Čím se to vlastně liší od řekněme ftp protokolu? Kde je ta hranice, která určuje, co ještě kontrolovat lze a co nikoli? Je to pouze tím, že se tomu začalo říkat elektronická "pošta"? Já tvrdím, že to pošta není. Kdo rozhodne?

Nejedná se jenom o poštu, ale všechny dopravované zprávy. Tzn. odposlouchávat konkrétní datové pakety na serveru je také nelegální.

Zase nějaký e-právník, který je technicky negramotný a snědl chrousta.

Je běžné, že se sleduje síťový provoz a to z mnoha technických důvodů. V rámci toho se sledují i pakety obsahující zprávy poštovního charakteru, nelze tomu zabránit, protože se dopředu nemůže vědět, co paket obsahuje, ale zjistí se to, až když se rozebere.

Pochopitelně jiná věc je, co se z toho někam ukládá a co případně čte lidská obsluha, ale zakázat sledování síťového provozu (a i na poštovní server jde spousta dalšího síťového provozu, který může chtít někdo z technických důvodů někdy monitorovat) je technický nesmysl.

Zasílání elektronické pošty internetem je jako poslat pohlednici, také nezabráníte, aby si to všichni pošťáci cestou přečetli, chtějí-li. Jsou prostředky, jak si soukromí e-pošty zajistit, šifrování, jenže lidé jsou líní to používat, jednak tuto podstatu zcela nechápou a dále spoléhají na to, že síťoví pošťáci mají na práci jiné věci, než číst jejich poštu.

Jsme rád, že se takový slovutný odborník se vyjádřil k mému článku.

"ale zakázat sledování síťového provozu", tohle jsem vůbec neuváděl, psal jsem, že žádná OSOBA se nemá seznamovat s obsahem přenášených dat.

"Zasílání elektronické pošty internetem je jako poslat pohlednici, také nezabráníte, aby si to všichni pošťáci cestou přečetli, chtějí-li."

To, že si zamknete auto taky téměř nikomu nezabrání, aby Vám ho ukradl, ale to neznamená, že je to legální.

V perexu mluvíte i o shromažďování a archivaci elektronické pošty, nejen o seznamování se s obsahem.

S tím autem je to trochu jinak - i když je nelegální se projet nezamčeným autem, stejně si ho zamknete a případně zabezpečíte alarmem a dalšími zabezpečovacími zařízeními, když je drahé.
I když je nelegální číst obsah dopisu, stejně ho raději vložíte do obálky a zalepíte, pokud je v něm něco důvěrného, případně ho vložíte do speciální obálky a zapečetíte, když je to hodně důvěrné.
Ani jedno z těchto opatření nezabrání ukradení auta nebo přečetení dopisu, když někdo skutečně chce, proč se to tedy dělá?

Nebo snad na pohlednice píšete něco, co byste nerad, aby četl někdo jiný než adresát?

Inu, tomu se říká Medvěděvův automat. Síťový provoz se může sledovat, ale žádná osoba se nesmí seznámit s tím, co se nasnímalo. Tím, že zavedete dva různé slovní obraty "sledování síťového provozu" a "seznámení s obsahem přenášených dat", ještě neznamená, že si ve svém významu nejsou buď zcela rovny, nebo že se silně nepřekrývají. Z právního hlediska je pak volba pojmosloví irelevantní, jako bývá jedno, zda dokument nazvete DOHODA nebo SMLOUVA.

To co tvrdíte je jako byste říkal, že pošťák si může pohlednice číst, ale nesmí rozumět tomu, co čte. Což ostatně je možné, když bude pohlednice napsána třeba svahilsky, jenže pak na co ji číst, když jí zase není rozumět.

Pokračujte ... Vnuk, otec svého dědečka.

Za kompliment děkuji.

Pane Aujezdský,
Fakticky běžte do háje. Většího v..a sem fakt neviděl...

Zkuste zrcadlo. Pan Aujezdský na rozdíl od vás aspoň nenadává těm, kdo si s ním dovolí nesouhlasit. :-)

Pardon.
Byla to jen bezprostredni reakce na "pravnikovu" argumentaci.
I dnes za strizliva musim ovsem uznat ze trefna...

BTW: Souhlasim s tvrzenimi:
1) zamestnavatel nesmi cist zamestnancovu postu
2) zamestnanec muze mit v praci jakkoliv oznacenou emailovou adresu a o tom zda je soukroma nebo firemni ROZHODNE nerozhoduje odesilatel natoz pan "Ujety", o tom rozhoduje zamestnavatel a pouze o tom zamestnance INFORMUJE.

3) pokud se zamestnavatel z nejakeho duvodu ROZHODNE ze bude zrizovat svym zamstnancum osobni schranky, pak samozrejme jejich postu cist nesmi. Ovsme mel by samozrjme dodrzet vsechny danove nalezitosti s tim spojene.

2) zamestnanec muze mit v praci jakkoliv oznacenou emailovou adresu a o tom zda je soukroma nebo firemni ROZHODNE nerozhoduje odesilatel natoz pan "Ujety", o tom rozhoduje zamestnavatel a pouze o tom zamestnance INFORMUJE.

Dříve než začnete být vulgární a dávat na obdiv svůj "rozum", bych Vám doporučil se seznámit s tím, co vlastně pojmy "soukromý" a "firemní" znamenají.

O tom, komu je zpráva určena rozhoduje odesílatel, což je snad logické. Vy když posíláte dopis, tak nevíte komu ho vlastně píšete?? To tam ani neuvádíte adresu a čekáte, kdo z náhodných kolemjdoucích "vybere" schránku na rohu ulice a přečte si Vaši zprávu určenou celému světu??

Nějaké určení zaměstnavatelem, nemá pro odesílatele žádný vliv. Nebo byste snad chtěl, aby můj zaměstnavatel určoval Vám, s kým si Vy můžete psát??

s pozdravem

Dobra pokusim se tedy byt trochu vulgarni a pouziji urcitou analogii a vysvetlim Vam sve chapani slov "soukromy" a "firemni".

Jiste se shodneme, ze presto, ze zachod na pracovisti patri zamestnavateli, tak nema zadne pravo smirovat zamestnance na tomto zachode pri vykonavani potreby.

Jiste se shodneme na tom, ze pracovni stul na pracovisti take patri zamestnavateli

Jiste se shodneme, ze o tom kde se zamestnanec pan Ujety vysere rozhoduje vyhradne on a ze je to jeho nezadatelne pravo

Doufam ze se shodneme v tom ze pokud se zamestnanec pan Ujety rozhodne vysrat se v praci na stul, neni zamestnavatel povinen okamzite opustit mistnost pripadne vytvaret mu takove podminky aby mohl dustojne a nerusene srat na pracovnim stole.

Pracovni emailova schranka v zamestnani = pracovni stul
Soukroma emailova schranka v zamestnani = zachod

O tom kde bude zachod a kde pracovni stul rozhoduje ZAMESTNAVATEL a ne pan Ujety

Zachody je zamestnavatel povinen zridit - tedy pan Ujety se ma kde v praci vysrat ale muze to udelat jen a jen na zachode.

Soukromou emailovou schranku zamestnanci NEMUSI (ale muze) zamestnavatel zridit a pokud mu ji NEZRIDI neni ve firme zadna schranka do ktere by mohla panu Ujetemu prijit SOUKROMA posta.

Pan Ujety tedy nemuze zasirat firmani schranku svymi soukromymi maily a to v zadnem smeru.


Konec koncu bezte se vy....

Ja porad nechapu, co nechapete - pokud prijde do schranky, byt napriklad sdilene, dopis s vylozene soukromym obsahem, je jasny zamer odesilatele sdelit tento obsah konkretni osobe a ja se s timto obsahem seznamim, je nezakonne tento obsah napr. vyvesit na nastenku nebo ze skutecnosti v nem sdelovanych vyvozovat jakekoliv zamery. Prste bych mel delat, jako bych to necetl a pokud mozno obsah uchranit od dalsich potencialnich ctenaru. Tecka. Vzdyt je to jednoduche, logicke a spravne! Nevim, proc to nazyvate "pravnickou klickou".

Priklad: Rekneme ze dostanu kontakt na nejakeho cloveka od treti osoby, ktera ze sveho pracovniho styku zna jeho firemni adresu, a napisu mu zpravu s jeho cinnosti nesouvisejici - pak je jasny muj zamer oslovit konkretni osobu a nevim, proc by z toho mela mit na pracovisti jakekoliv problemy.

BTW, pristup "v praci se pracuje a ja vas platim za kazdou vterinu kazdeho casu" mi jako idelani firemni kultura neprijde a v dusledku nevede k nicemu dobremu pro zamestnance ani zamestnavatele. Prekvapuje me, kolik lidi ho zde zastava.

Mmch., analogie: asi si vzpominate na nedorucene obsilky v cause Antl. Spravna vyhrada je, ze pokud neni zastizen doma, mel ho prislusny urad obeslat na pracoviste - myslite, ze zamestnavatel ma pravo seznamit se s obsahem obsilky, pripadne z tohoto samotneho faktu vyvozovat jakekoliv zavery?

"BTW, pristup "v praci se pracuje a ja vas platim za kazdou vterinu kazdeho casu" mi jako idelani firemni kultura neprijde a v dusledku nevede k nicemu dobremu pro zamestnance ani zamestnavatele. Prekvapuje me, kolik lidi ho zde zastava."

Kdepak, jen je treba v cechach pripomenout zamestnancum, ze krome prav maji take povinnosti. Vsimete si, jak kazdy zamestnanec hnedka vi, na co ma narok, na co nema narok zamestnavatel atd., ale tito kriklouni vetsinou jsou notoricka netahla. Sehnat dnes poctiveho pracanta, co neokrada zamestnavatele (jakkoliv) a jeste poctive pracuje je jako vyhra v loterii a takovy zamestnanec rozhodne nestrada a nema potrebu resit "kraviny".

nu ano, ale jde prece o oboustranne rozumny pristup. absolutni restrikce ze strany zamestnavatele jsou nedustojne a jakekoli dusno na pracovisti prave ty pracanty, co si mohou vybirat, absolutne odpuzuje. prave tak zamestnavatel musi znat jistou miru (napriklad, ze stahovat prilis mnoho dat je dosti nekoser). v zasade jde o to, ze idealni je poskytnout takove prostredi, kde budou lide pracovat s chuti a motivovat je ukolove, nikoli za kazdou cenu lpet na propracovanem case.

S timto s vami 100% souhlasim, proto take pisi, ze poctivy pracant tyto kraviny resit nemusi. Bohuzel vetsina zamestnancu zna pouze sva prava... :(

To lze snadno i otocit: Sehnat poctiveho zamestnavatele, ktery dodrzuje vsechny zakone podminky a pravidla zamestnavani je jako vyhra v loterii :). Spousta zamestnavatelu totiz velice rada zapomina, ze take neco musi.

Reknu to jeste jinak. Kdybych po svem zamestnavateli chtel aby splnil vsechny zakony tykajici se naseho vztahu, a vyuzil vsech zakonych moznosti, nemusim do prace vubech chodit. Budu se pravda v nasich podminkach soudit 10 let, ale za 10 let mi zamestnavatel vyplati veskerou uslou mzdu + pripadne dalsi nahrady.

s prvnim odstavcem souhlasim, ulicnici se najdou na obou stranach. zamestnani je v podstate obchod - zamestananec vymeni svou praci za penize. pokud jedna strana nechce dodat sve zbozi v odpovidajici kvalite, s obchodem budou problemy.

ohledne druheho odstavce snad jedine: lupa neni server zamereny na sci-fi.

No vidite ja kdyz nekde pracoval v EU, vzdy soukromou postu jsem odesilal danim do outboxu v praci a to na zaklade "direktivy" od zamestnavatele.. proc? nechtel si sve zamestance, co sehnal tezko, nastvat a tenhle benefit ho moc nestal, protoze toho nikdo nezneuzival. Proc taky?

Stejne tak posta a pod? Naklady zamestnavatele minimalni, benefit pro zamestnance.. Musi tu byt tlak zamestnancu na zamestnavatele, ze tohle tolerovat nebudou, verim, ze si to zamestnavatele uvedomi a nebudou buzerovat zbytecne

Ano, to je rozumný přístup a jsem pro.

Musí jít ale o vzájemnou dohodu, není na to právní nárok.

Jenomže článek není o zbytečné buzeraci zaměstnanců, je ABSOLUTNĚ o všech případech, a tedy s vaničkou vylévá i dítě.

ano to jsem pochopil, ale vy jste to napsal explicitne a srozumitelne.. tak jsem rad, ze ne vzdy je na muj prispevek obrovsky thread napadajicich me z fanatismu

Základ právní úvahy autora je v tom, že rozhodnutí, zda se jedná o soukromou poštu je na adresátovi, bez ohledu na to, zda je k soukromému sdělení zneužita firemní schránka a firemní prostředky. No budiž. Je to sice poměrně zvláštní, jak to asi všem vrtá hlavou, chápeme, že to tak úplně v pořádku není. Způsob úvahy je však jasný. Předpokládejme, že to tak je.
A co když napíše zaměstnavatel do ceníku svých služeb: Jeden přijatý mail: 1000 Kč (nebo třeba 100000 Kč). A pak vybere za každý neveřejný - tedy soukromý mail - od příslušného adresáta předem určený poplatek, který všichni znají. Jsou restaurace, kde nejlevnější láhev vína stojí 5000 Kč a nikdo je neobviňuje ze spekulace - chcete pít víno právě u nás, tak plaťte předem známé ceny.
Také by mne zajímalo,jak by se po příjmu soukromé pošty vyrovnal (kdyby ten ceník neexistoval) zaměstnanec s faktem výpovědi pro hrubé porušení pracovní kázně, ke kterému došlo zneužitím firemní techniky a majetku. V tomto smyslu existují pravomocné judikáty.

Výsledek: jistě nelze nikoho nutit, aby ukazoval veřejně lidem svoje intimní zprávy, ale lze jej velmi přísně trestat za zneužití cizí věci a cizích práv.

Řešení: Nejlépe učiní ti zaměstanci, kteří si zřídí svou mailovou schránku na volny.cz, seznam.cz, hotmail.com nebo někde jinde - koneckonců je to povětšinou zadarmo, a nebudou svou soukromou agendu tahat do práce. To je správný stav, ke kterému by měl veškerý tlak směřovat. Pak by veškerá tato "vědecká" diskuse byla jaksi nadbytečná.

Obecně k právnímu přístupu autora - každé právo, které se dostane do rozporu (a v tomto případě hrubého) se zdravým rozumem je právo k ničemu a výsledkem podobných kocourkovských systémů je nakonec totální bezpráví. Pokud budou soudy rozhodovat nesmyslně a proti zdravému rozumu, nebude se jejich výkladem světa zanedlouho nikdo řídit. V naší realitě k tomu chybí už jen maličko - soudy opravdu velkou mravní roli nevykonávají a nejsou sloupem společenského systému. Nesrozumitelné právo, které nelze dodržovat v praxi...tolerované krádeže majetku, podvody, naposledy zákony vyžadující dokazování neviny !!! FUJ. PŘÍŠERNÉ. A je jedno, jakou argumentaci nevzdělaní socialističtí hňupové používají, (nepochybuji, že konají v dobrém úmyslu). Soudy v tom tedy jistě nejsou samy, ale jejich postoj je klíčový.

Vyborna argumentace. Chci nekoho financne znicit? Poslu mu par soukromych mailu do prace ...
Pisete trochu rychleji, nez myslite.

A vy dokonce rychleji píšete, než čtete. Obě uvedené situace jsou modelové ve smyslu co kdyby to tak bylo - co pak - řešení, které považuji za správné, je o pár řádků níže.

Pochopte. Absurdní předpis, zákon a pod. lze lépe pochopit, je-li aplikován v absurdních příkladech. Tohle nechápu jako návod, ale jako model. A velmi správnou argumentaci.
Mimochodem - pokud zákonodárce vypotí kravinu, nebo ji nějaký soudce podobně hloupě použije, je pak nejlepší obranou ji použít přesně takto. V tom také vidím smysl precedentů a lituji, že to u nás neexistuje. Možná by se pak více měřilo, než řezalo, kdyby soudce věděl, že to co rozhodne pak použije milion dalších lidí v podstatě bez práce a nákladů k totálnímu zesměšnění systému.

Základní úvaha autora je: komu je pošta určena rozhoduje ODESÍLATEL!

Nevím, co odporuje zdravému rozumu na tom, že nemáte číst cizí dopisy?

Ohledně nákladů zaměstnavatele: zaměstnavatel velmi mnoho jiných možnosti (právních i faktických) pro kontrolování pracovních výkonů zaměstnance, čtení cizí pošty patří mezi ty nelegální.

Zdravému rozumu odporuje fakt, že pro své potřeby zaměstnanec užívá cizí věci a práva, aniž by jejich majitel s tímto souhlasil.
Je sice nesprávné číst cizí dopisy, ale je stejné nesprávné používat cizí věci. Za sebe prohlašuji, že obě chování mám za chybné a nedopouštím se ani jednoho. Ani jedno neobhajuji - jsou obě špatně a na této diskusi je špatně především to, že se ze dvou špatně snaží vybrat jedno, které je dobře. Není žádné dobře a tím se celá diskuse dostane do slepé uličky urážek a citových výlevů.
Rozhodnutí je o tom, co je více nesprávně, respektive, kdo nebo co je příčinou.
Dá se to lépe ukázat na extrémnějším případu. Zcela jistě je nesprávné pozorovat polonahého spícího zaměstnance. Ale co má majitel budovy a zaměstnavatel učinit, jestliže se bez jeho souhlasu některý ze zaměstnanců rozhodne nocovat v kanceláři a na firemním divanu v zasedačce si prostě ustele? Nesmí vstoupit? Nesmí ho budit? Nemám v tomto modelovém případě na mysli spánek v pracovní době, ale situaci, kdy se prostě zaměstnanec rozhodne bydlet v práci a bude z toho titulu nárokovat podobnou ochranu soukromí, jakou má ve svém soukromém bytě. Koneckonců zaměstanavateli škoda vcelku žádná nevznikne, protože v noci v kancelářui žádná druhá směna není, že.
Odkazuji na první dva odstavce, a nemám, co bych dále dodával, takže se loučím.

Myslim, ze mimo pracovni dobu nemate na pracovisti co delat.

je diiik :-), to ja budu rikat svemu zamestnavateli, zvlast kdyz v IT se proste mlcky predpoklada flexibilni pracovni doba :-)

ehm vasku? ze jsem Te tu jeste nevidel po 18.00? :o))

to je mozne .. ja radsi chodim driv, vzdyt vis sam, kdy me dasa budi :-)... ale to ty co chodis v 10 nemuzes vedet :-)

Cteni cizi posty se mi nelibi, ale Vy argumentujete dost podezrele. Kdyz se Vam to hodi, tak email srovnavate s telefonovanim, a jindy zas s normalni postou.

Predstavte si, ze jste majitel firmy ana adresu Vasi firmy prijde Vasemu zamestnanci obycejny nevyplaceny dopis. Podle Vasi "telefonicke" logiky, kdy nemuzete ani zjistovat, od koho ten dopis chodi, a zaroven ani se dovedet, co bylo v dopise, tak budete muset za takovyto dopis poste zaplatit. Odmitnout ho nemuzete, protoze pro Vas muze byt dulezity, coz ale nemuzete ani odhadnout.

Ano, v pripade jednoho dopisu se zas tak moc nedeje, ale co kdyz takovych dopisu bude dvacet ze sta?

Na zjistovani adresy, odkud email prisel, nevidim jako zamestnavatel nic moc zavadneho, pokud za operaci s timto emailem musim zaplatit, a to v pripade emailu musim. Nehlede na to, ze zamestnanec neni placen od poctu prectenych soukromych emailu. Podobne je to za zjistovani adres, kam se maji dorucit odchozi emaily.

Navic, ten pravni spor o telefonnich cislech proti Spojenemu kralovstvi je podle me pomerne dost vykonstruovany a jako mnoho dalsich soudnich sporu priveden az do absurdna. Nastesti nejsem zastancem precedentu.

Pokud zamestnavateli zalezi na tom, aby zamestnanec mel vetsi svobodu (veri, ze ho zamestnanec nepodrazi), neni problem se na tom domluvit.

Obecne je pravda, ze o tyhle veci se zacne nekdo skutecne zajimat az v pripade, ze alespon jedna ze stran zamestnavatel - zamestnanec je pekna svine. Normalni lidi se vzdycky dohodnou. Na tomhle serveru je to spis takova akademicka diskuze, ktera toho zas tak moc neprinasi.

"Cteni cizi posty se mi nelibi, ale Vy argumentujete dost podezrele. Kdyz se Vam to hodi, tak email srovnavate s telefonovanim, a jindy zas s normalni postou."

no jistě, vše spadá pod jedno ustanovení Listiny základních práv a svobod a pod jedno ustanovení trestního zákona.

Uveďte prosím velmi mnoho jiných možností (právních nebo faktických) pro kontrolu toho, zda zaměstnanec nepoškozuje prostřednicvím emailu svého zaměstnavatele, jeho zákazníky, nespamuje (a tím opět nepoškozuje firmu), nebo naposílá "soukromé" informace o svém zaměstnavateli někomu venku. Buďte konkrétní.

Spamovani se podle me da odhalit vcelku snadno bez toho, aby zamestnavatel odesilanou postu cetl. Pokud je duvodne podezreni, ze zamestnanec prostrednictvim e-mailu firmu poskozuje, tak mam za to, ze na to prostredky jsou, nehlede k tomu, ze k vynaseni "soukromych" informaci o zamestnavateli apod. pouzije firemni pocitac asi jenom opravdovy kreten. A pokud zamestnavatel zamestnava kreteny a sveri jim pocitac, firemni mailovou adresu a dokonce snad i nejake duverne informace, tak mu to podle me patri. Ostatne apriorni predpoklad, ze se zamestnanec bude snazit zamestnavateli skodit, mi pripada trosku paranoidni...

nezakladejte zamestnancum emaily jmeno.prijmeni@firma.cz ale vzdy jen oddeleni@firma.cz, info@firma.cz a podobne. u vetsich firem to bohuzel implikuje nutnost zrizeni podatelny.

Gratuluji, to je snad ta největší hovadina, co tu dnes vidím. Pokud chci s někým komunikovat obchodně, tak v určitém okamžiku nemám chuť posílat mail na nějakou společnou adresu do oddělení. Já komunikuji a uzavírám obchod s konkrétní vyčleněnou osobou a ne s celou společností včetně vrátného a uklízečky...
Také je to jeden z důvodů proč většina z uživatelů telefonu volá na mobil, protože za mobilním číslem je ve většině případů jedna konkrétní osoba a ne nějaké oddělení.

A když je ta konkretní osoba nemocná nebo ji propustili pak už Vás ten obchod nezajímá? ;))

V takovém případě si jako průměrně inteligentní osoba zjistím, kdo toho člověka zastupuje, nebo nahrazuje, ale neposílám nabídky jen tak nablind padni komu padni. Zkuste si představit oddělení s cca 50 zaměstnanci. To bude každé oddělení mít jednoho člověka jako "manuálního forwardéra"?

cituji:
Z tohoto důvodu je naprosto rozhodující určení té osoby, jenž je označena odesílatelem jako adresát. Názory zaměstnavatele, že veškerá pošta směřující na emailové adresy jím zřízené, je určena jemu, nelze považovat za důvodné. O tom, komu je zásilka určena, rozhoduje odesílatel. Pokud odesílatel zašle email na adresu jmeno.prijmeni@firma.cz, nutno v prvé řadě předpokládat, že adresátem je fyzická osoba (samozřejmě to tak v konkrétním případě být nemusí), jejíž jméno adresa obsahuje.

Autor se snaží za pomoci velice nejednoznačných argumentů (spekulativně odhaduje úmysly odesilatele) prokázat soukromou povahu e-mailové zprávy. A tím zde velice názorně poukazuje na základní slabinu celé své obhajoby.

Pokud by se mělo jednat o dopis soukromé povahy, bylo by možno oprávněně předpokládat, že odesilatel zná cílové podmínky a s tímto vědomím odesílá svoji zprávu.

A tím se dostáváme k jednoznačnému odpovědi na nadpis tohoto článku. Zaměstnavatel nemůže číst vaši poštu, neboť k vaší poště se za běžných podmínek nedostane.

Zde se přiznám, že nerozumím Vašemu příspěvku.

vysvětlení:

Vy zde prezentujete doměnku, že e-mailová adresa ve tvaru josef.novak@firma.cz patří nějaké konkrétní osobě. Tuto doměnku se dále snažíte podpořit argumentem, že odesilatel odesílal s nějakým záměrem. A na základě těchto (snadno vyvratitelných) konstrukcí dále předkládáte tezi, že se jedná o soukromou korespondenci.

Já vám tedy ve svém příspěvku vysvětluji, v čem Vaše doměnky považuji za mylné.

Nikdy jsem nepoužil termín, soukromá korespondence, ani nevím, co si mám pod ním v této souvislosti představit - soukromá chápu jako opak veřejné. To že nějaký dopis určen zaměstnavateli přece neznamená, že se jedná o věřejnou korespondenci nebo ano?

Pokud odesíláte někam poštu, tak jí odesíláte určité osobě nebo nikoliv? Ano, máte pravdu předpokládám, že josef.novak@firma.cz někomu patří, někdo schránku snad zřídil. Také v článku uvádím že: "Komu je zpráva určena v případě, že emailová adresa obsahuje zkomoleniny jména, fantazijní názvy apod., je vždy nutno posoudit v konkrétním případě."

Nikdy jsem nepoužil termín, soukromá korespondence, ani nevím, co si mám pod ním v této souvislosti představit

nejlépe bude, když si pod tím představíte to, co je zde předmětem debaty. Jinak nemá cenu se bavit.

Pokud odesíláte někam poštu, tak jí odesíláte určité osobě nebo nikoliv?

Nikoliv, pokud je moje korespondence obchodní povahy. Pro další vysvětlení Vám už jen doporučím další příspěvky z této diskuze, které jinými slovy říkají to samé:

15.01. 10:26 Tomas Svoboda
 - Smí zaměstnavatel na svém serveru provozovat soukromé schránky zaměstnanců? 
15.01. 10:48 Igra 
 - Povinnosti a práva zaměstnavatele 

Pokud odesíláte někam poštu, tak jí odesíláte určité osobě nebo nikoliv?

"Nikoliv, pokud je moje korespondence obchodní povahy"

Začínám z Vás být poněkud nešťastný. Každý dopis musí být určen konkrétní osobě (jinak se vrátí, pakety neví, co si mají počnout). Vždy musí být někdo adresátem...a to buď osoba fyzická nebo osoba právnícká. Nehledě na to, že pokud jednáte s právnickou osobou, ta jedná pouze prostřednictvím fyzických osob anebo je zastoupena fyzickými osobami.

To bude tím, že Vy jste právník, a tedy pokud se řekne osoba, tak si hned představíte fyzickou i právnickou, já právník nejsem, tak si představím pouze tu fyzickou.

Tak teď už víte, že pod slovem "osobní" jsem měl na mysli určitého konkrétního člověka, zatímco pod slovem "firemní" jsem měl na mysli nějakou firmu, ať již fyzickou nebo právnickou osobu, prostě pokud s někým jednám obchodně.

Už rozumíte mým příspěvkům lépe?

V pořádku. Takže je jasné, že každá zpráva je určená konkrétní osobě, a to buď při podnikání anebo "soukromě". S obsahem té zásilky má právo seznámit pouze osoba, které je zásilka určena, pokud je tato osoba právnickou osobou, mohou se z obsahem seznámit pouze pověřené fyzické osoby. Souhlas?

Souhlas. Ale pak adresa jan.novak@firma.cz, patří právnické osobě FIRMA ;))

:)) z čeho tak usuzujete, podle domény? co adresy jmeno.prijemni@seznam.cz, co domény, které obshují zkratky firem, navic se ve vetsine pripadu vubce doména s obcodní firmou podnikatele neshoduje, vždyť obchodní firmu podnikatele tvoří například i dodatek (s.r.o. apod.)?

:)) z čeho tak usuzujete, podle domény? co adresy jmeno.prijemni@seznam.cz, co domény, které obshují zkratky firem, navic se ve většině případů vůbec doména s obcodní firmou podnikatele neshoduje, vždyť obchodní firmu podnikatele tvoří i dodatek (s.r.o. apod.)?

Tak ale teď už zase já nerozumím vůbec Vám. Tvrdíte:

a) "každá zpráva je určená konkrétní osobě, a to buď při podnikání anebo "soukromě". S obsahem té zásilky má právo seznámit pouze osoba, které je zásilka určena, pokud je tato osoba právnickou osobou, mohou se z obsahem seznámit pouze pověřené fyzické osoby."

b) "Ozančení schránky hraje druhotnou roli."

c) "Základní úvaha autora je: komu je pošta určena rozhoduje ODESÍLATEL!"

Pokud přistane e-mail ve firmemní schránce (tedy v e-mailové schránce vytvořené zaměstnavatelem výhradně k firemním účelům) jak tento zaměstnavatel pozná, jaký byl úmysl ODESÍLATELE, komu je pošta určena, aniž by si ji přečetl?

Předpokládám, že "firemní schránkou" myslíte, schránku vytvořenou podnikatelem pro přijímání jeho pošty - tzn. zprávám určeným jemu (tzn. podnikateli buď fyzické osobě nebo právnické osobě)

Pokud zjistí (kdokoliv - nejenom zaměstnavatel), že se tam dostala cizí pošta, např. moje, Vaše, jeho zaměstnance, měl by se zprávou přestat nakládat (viz článek). Možná to může někomu připadat absurdní, ale když Vám přistane doma dopis určený sousedce (pokud to poznáte), otevřete ho?

OK, ale pak jsme zase na začátku u toho, co je ta "schránka vytvořená podnikatelem pro přijímání jeho pošty - tzn. zprávám určeným jemu (tzn. podnikateli buď fyzické osobě nebo právnické osobě)"

Jak už jsem Vás citoval v milulém příspěvku:

b) "Ozančení schránky hraje druhotnou roli."

c) "Základní úvaha autora je: komu je pošta určena rozhoduje ODESÍLATEL!"

V rozporu s tím v článku píšete

"Pokud odesílatel zašle email na adresu jmeno.prijmeni@firma.cz, nutno v prvé řadě předpokládat, že adresátem je fyzická osoba (samozřejmě to tak v konkrétním případě být nemusí), jejíž jméno adresa obsahuje"

Takže záleží na označení schránky nebo ne?

Mimoto zaběhlá praxe v Západní Evropě i v USA (tedy nejen u nás) je taková, že v tvaru jmeno.prijmeni@firma.cz je používáno pro ony schránky vytvořené podnikatelem pro přijímání jeho pošty, takže pro onen předpoklad nevidím důvod.

žádný rozpor v tom nevidím

"Mimoto zaběhlá praxe v Západní Evropě i v USA (tedy nejen u nás) je taková, že v tvaru jmeno.prijmeni@firma.cz je používáno pro ony schránky vytvořené podnikatelem pro přijímání jeho pošty, takže pro onen předpoklad nevidím důvod."

vždyť je tam jméno a příjmení té osoby, komu jinému už by to mělo být určeno? Pokud je toto schránka podnikatele, tak jak pak vypadá "soukromá" schránka. A podle čeho to má odsílatel rozlišit, když schránka josef.aujezdsky@seznam.cz, není moje, ale společnosti Seznam.cz, a.s.??

"A podle čeho to má odsílatel rozlišit, když schránka josef.aujezdsky@seznam.cz, není moje, ale společnosti Seznam.cz, a.s.??"

to je právě to jádro pudla, které stále, pane Aujezdský, nechcete pochopit:

Jestliže příjemce/doručovatel (pozor, zde nikoliv adresát) není schopen přesně identifikovat adresáta, nezbývá nic jiného, než zásilku otevřít a zjistit pro koho je. SOUHLAS?

V případě, že nelze identifikovat příjemce je situace samzořejmě jiná, ale pokud adresa obsahuje jméno a příjmení určité osoby, není dle mého názoru těžké příjemce identifikovat. V článku jsou uvedeny případy, kdy to podle mého názoru, může být sporné.

Mimochodem, pokud zaměstnavatelé čtou cizí poštu, tak to nedělají z toho důvodu, že by nemohly příjemce identifikovat. Souhlasíte?:)

"V případě, že nelze identifikovat příjemce je situace samzořejmě jiná, ale pokud adresa obsahuje jméno a příjmení určité osoby, není dle mého názoru těžké příjemce identifikovat."

v případě firemního mailového serveru je *vždy* těžké jednoznačně specifikovat příjemce.

Dokonce, v souladu s běžnou praxí vyhodnocování pořadí uvádění adres u pírové pošty, je vždy příjemcem firma, protože v případě doručování e-mailu se adresa vyhodnocuje zprava - a záměna není možná.

"Mimochodem, pokud zaměstnavatelé čtou cizí poštu, tak to nedělají z toho důvodu, že by nemohly příjemce identifikovat. Souhlasíte?:)"

Je mi líto, ale nemohu souhlasit, neboť stále trvám na tom, že zaměstnavatelé mohou číst pouze vlastní=tj.firemní poštu. Žádná cizí pošta ve firemním serveru neexistuje, zaměstnanci pouze mají k dispozici komunikační kanály s přidělenými adresními preferencemi a tudíž nemohou žádnou firemní komunikaci považovat za vlastní.

A jestliže se do firemní komunikace připlete šum ve formě osobní komunikace, je základním úkolem každého zaměstnance tento šum co nejdříve eliminovat tak, aby nebyl poškozován obsah firemní znalostní databáze.

Ještě jednou Vás musím odkázat na článek, to, že emailová adresa obsahuje doménu, která je registrovaná na nějakého podnikatele a on na ní má umístěný svůj poštovní server nic neznamená. Tato správa domény a poštovního serveru se v ničem neliší od freemailové služby, vztah mezi provozovatelem a uživatelem je smluvní. V této smlouvě se nikdo nemůže předem vzdát svých ustavních práv.

"Tato správa "--firemní--(moje pozn.)" domény a poštovního serveru se v ničem neliší od freemailové služby"

Naopak, zde je diametrální rozdíl.

S freemailem máte jakousi dohodu o tom, že jeho prostřednictvím budete přijímat a odesílat korespondenci týkající se vaší osoby.

Se zaměstnavatelem žádnou takovou dohodu nemáte.

Zaměstnavatel ani jeho technické prostředky tu (narozdíl od freemajlu) nejsou od toho, aby svým zaměstnancům poskytovaly jakékoliv služby, a už vůbec ne poštovní.

Zaměstnanec zde má *právě-a-pouze* oprávnění při komunikaci zastupovat zaměstnavatele a k tomuto účelu jsou mu zaměstnavatelem přiděleny komunikační prostředky jako je telefon, fax, papírová pošta, e-mail, sms atd...

(Navíc se jistě také shodneme na tom, že zaměstnanec není oprávněn používat zaměstnavatelem svěřené prostředky pro osobní účely.)

A jsme doma.

Jestliže je zde zaměstnanec v roli fyzické osoby oprávněné jednat v zastoupení jiné osoby(zaměstnavatele) pak není myslitelné, že by zastupovaná osoba(zaměstnavatel) neměla právo kdykoliv nahlížet do veškerých písemností které se jí týkají.

A zároveň z výšeuvedeného plyne, že veškerá komunikace proudící přes zaměstnavatelovy komunikační prostředky se týká zaměstnavatele.

Poto je zaměstavatel bez vší pochybnosti oprávněn kdykoliv nahlížet do libovolných zpráv, tedy i do těch, které se objeví v jeho e-mailovém serveru a teprve v případě, že zjistí, že jakousi náhodou mu některé zprávy nebyly adresovány (to jsme u toho problému s určením adresátáa), měl by se zachovat v souladu s pravidly o zachování listovního tajemství.

Dokážete mi to vyvrátit pane Aujezdský ?

Prostě hovoříte úplně o jiné věci. Já zabývám otázkou, že zaměstnavatel nesmí číst zaměstnancovu poštu, a vy tím jestli smí zaměstnanec používat prostředky zaměstnavatele k vyřizování svých věcí. Odpověď na druhou otázku je: ne nesmí, ale zaměstnavatel nemá žádné právo zjištovat porušování pracovní kázně zásahy do základních práv a svobod.

Naprosto dvě odlišné věci. To, že jsou to "zaměstnavatelovy komunikační prostředky" je NAPROSTO irelevantní.

"souladu s pravidly o zachování listovního tajemství."

Žádné takovéto pravidla nejsou, je pouze obecné ustanovení, které zakazuje "číst" cizí poštu (všechny dopravované zprávy), proč si nejdříve nepřečtete ten článek nebo nenahlédnete do Listiny základních práv a svobod,než začnete dlouze popisovat argumenty proti.

jestli souhlasíte, pojďme krok-po-kroku:

myslím, že se shodujeme v mnoha věcech, pokud ne, upozorněte mě:

1. zaměstnanec nesmí používat prostředky zaměstnavatele k vyřizování svých věcí

2. jasný je pojem *prostředky_zaměstnavatele*

3. jasné jsou pojmy jako jste právě použil Vy, tj. *zaměstnanec ... k vyřizování svých věcí*

4. řekněmě že *pravidla_listovního_tajemství* je to, čemu vy říkáte *zákaz_číst_cizí_poštu*

5. zbývá tedy jediný pojem, cituji z vaší reakce:

"Já se zabývám otázkou,
že zaměstnavatel nesmí
číst zaměstnancovu poštu"

a tím je definice pojmu *zaměstnancova_pošta*

---

jak si Vy, pane Aujezdský, vykládáte pojem *zaměstnancova_pošta* ?

zaměstnancova_pošta: Vse co ma v adrese jmeno zamestnance.

Pokud se to zamestnavateli nelibi, nemuze takove adresy zrizovat.

To je sporne. Zamestnavatel si jiste muze zridit jakekoliv schranky. Soucasne muze nejakemu svemu zamestnanci ulozit, aby v ramci svych pracovnich povinosti vyrizoval postu doslou do teto schranky. To, jestli je v takovem pripade pripustne ci nepripustne aby zamestnavatel oznacil schranku jmenem teto poverene osoby by patrne bylo predmetem sporu na ochranu osobnosti. Faktem je, ze v takovem pripade osoba tohoto jmena MA vztah k teto schrance - je poverenou osobou k zpracovavani posty do ni dosle - a proto ji zamestnavatel oznacil jejim jmenem. Ale nelze tak snadno dovodit (cimz nevylucuji, ze to neni mozne vubec), ze ji ta schranka (a tedy posta do ni dosla) osobne patri.

Diskuzi nesleduji od začátku, ale můj dojem je, že se zde přepříliš zaměřujeme/te na VLASTNICTVÍ oné schránky, a z toho /podle jistých názorů nesprávně/ se dovozuje "vlastnictví" do ní doručených zpráv. Ono vůbec SCHRÁNKA je pojem příliš technický.
U listovní pošty je rovněž schránka - a ta může být i jediná, z čehož ale jistě neplyne, že nemůže obsahovat dopisy určené různým konkrétním osobám.

To je jen technicko-terminologicke nedorozumeni. Schranka, o ktere je tady rec je "to" co je oznaceno nejakou konkretni emailovou adresou. O skutecnem technickem provedeni takove schranky (takze treba o tom, ze posta pro vice ruznych takovych adres/schranek nakonec konci, napriklad, v jednom souboru) tu rec nebyla a to je skutecne pro ucely teto diskuse nezajimave.

A co tenhle priklad:

MFDnes bezi svuj firemni server a rekneme ze kazdy z novinaru pisicich pro nej ma svoji schranku ve tvaru:
jmeno.prijmeni@mfdnes.cz

Jak by se asi libilo novinarum, kdyby jim nekdo cet jejich zpravy, kde jim treba pisou tajne zdroje z vlady, velkych firem, kriminalni sfery... informace o skandalech ?

Rikate, ze si to teda radsu maj nechat posilat nekam na free email, nebo pres nakou mrtvou schranku ? Ale vzdyt prece oni tyhle citlive informace nepotrebuji pro sebe, ale prave proto aby taky jejich zamestnavatel (MFdnes) vic vydelal.

Problem tehle diskuze je v tom, ze nerozlisujete mezi ruznymi druhy povolani.
- To o cem vy mluvite, jsou problemy uplne low level manazeru/obchodniku, kteri kdyz onemocni, tak musi byt rychle nahrazeni. Mimochodem to se da vyresit i jinak (treba nakym poloautomatickym systemem pro reseni obchodnich pripadu).

- ale jsou tady povolani, ktere primo vyzaduji soukromi i uvnitr firmy. Reditel by asi nebyl potesen, kdyby mu nekdo cet postu:-)
Nemluve o high level manazerskych pozicich, kam se lide dostavaj hlavne proto, ze maji KONTAKTY. A tyhle kontakty si pochopitelne chtej nechat jen pro sebe. Nezamestnavaj se proto, aby vsechny kontakty predali zamestnavateli, ale jen proto aby je vyuzili pro prospech firmy. Firma si nemuze narokovat, aby jim tyhle manazeri predali sve kontakty, protoze koneckoncu vetsinou to je to jedine co oni maj, a je to prave to, zaco dostavaj silene penize:-)

Jasně, to zní naprosto logicky a je to úplně vpořádku,

Jenomže to je o něčem úplně jiném než tento článek - v článku se tvrdí, že (zamýšeleným) příjemcem e-mailů došlých do firmy je nějaká konkrétní fyzická osoba a nikoliv ta firma, a tudíž NIKDO jiný z té firmy NESMÍ tyto maily číst - za žádných okolností.

Naproti tomu třeba můj názor je ten, že tím příjemcem je firma, a ta určuje svými vnitřními předpisy, kdo smí (a musí) maily došlé do určitých schránek číst.

Aplikováno na Váš příklad s MFDNES - vedení redakce rozhodne, jak v zájmu dobrého fungování redakce rozdělit odpovědnosti. Může rozhodnout, že převažuje soukromí, a pak bude mít právo číst pouze každý svoji schránku. Nebo převáží hledisko, že je nutné došlé informace rychle zveřejnit, protože nic není staršího než včerejší noviny, a při nepřítomnosti se budou zprávy forwardovat na zodpovědného zástupce. A o tomto rozhodnutí budou všichni informováni. Podle článku ale toto udělat nelze.

Třeba poštu toho ředitele bude asi číst jeho asistentka, málokterý ředitel má tolik času, aby třídil spam a nesmyslné nabídky od užitečné pošty. Podle článku ovšem tato asistentka jedná nezákonně.

A zcela na okraj - posílat nezašifrovaným e-mailem jakékoliv důvěrné zprávy je neomluvitelná naivita a nezodpovědnost. Vy byste snad poslal nějakou důvěrnou zprávu svému oblíbenému redaktorovi Josefu Novákovi, aniž byste si předem zjistil, kdo se ke zprávě odeslané na adresu Josef.Novak@noviny.cz může dostat? A teď říkám může, nikoliv smí.
Nevěřím tomu, že tajné zdroje z vlády svěřují informace redaktorům tímto způsobem.

Kdyz to berete takto (vse co je na serveru patrri firme), v tom pripade muze ale zamestnanec odmitnout mail pouzivat, protoze sam nemuze ovlivnit zda mu bude chodit nejaka soukroma posta a odmita propujcit sve jmeno firme - k tomu ho tezko muze nekdo nutit.

Takze Vam nezbude nez zrizovat maily jako obchodnik1,2,3...@.. Protoze stejne jako nemuze nikdo dalsi pouzivat nazev vasi firmy, nemuzete Vy bez souhlasu zamestnance pouzivat jeho jmeno => i pripadne maily na adresu obchodnik1 podepise jako obchodnik1.

"...muze ale zamestnanec odmitnout mail pouzivat..."

100% souhlas

"...nezbude nez zrizovat maily jako obchodnik1,2,3...@..."

to už záleží na tom, kolik zaměstnanců opravdu odmítne, aby jejich jméno figurovalo v přidělené pracovní e-mailové adrese.

Neni vubec pravda, ze bych nemohl pouzivat cizi jmena. Mohu ted klient prohlasit, ze Libor Forst je v praci muj sef a nemusim ho zadat o svoleni pouzit jeho jmeno. Cizi jmeno lze (nebo nelze) pouzivat zpusobem stanovenym v zakonech - a ty rozhodne nerikaji nic tak jasneho a jednoznacneho, jako ze se v tomto pripade pouzit smi (nesmi). To, ze jste zamestnanec zamestnavateli zcela zretelne urcita prava dava - nepotrebuje vas souhlas, aby mohl dat na dvere kancelare, kterou pouzivate, vasi jmenovku. Jestli potrebuje Vas souhlas na to, aby mohl oznacit Vasim jmenem svoji elektronickou postovni schranku kdyz prave vas hodla poverit zpracovanim (jeho) posty do ni dosle je vec, na kterou neznam jednoznacnou odpoved - ale myslim, ze ji neni stanovit jednoduche.

Zde jde spis o to, jak ke jmenu pouzitemu danym zpusobem pristupuji lide.

Podle me drtiva vetsina internetove verejnosti proste predpoklada, ze pokud jde o mail, tak bude dorucen vzdy a pouze jedne konkretni osobe (v pripade ze je pouzito k oznaceni jeji jmeno) a nepredpoklada, ze si to bude cist jeste nekdo jiny.
Pokud je z oznaceni zrejme (napr. prodej@firma.cz) ze o konkretni osobu nemuze jit, pak lze predpokladat, ze takovy mail muze cist vice lidi.


Jen si vzpominam, ze takovato debata uz tu byla a vyresilo se stejne prd. Nechapu zamestnavatele, kteri maji potrebu maily cist - pokud to zduvodnuji "vynasenim firemnich informaci", znam milion dalsich zpusobu jak to udelat, pokud jim vadi sem tam privatni mail, zbytecne vyhrocuji situaci coz vede je snizeni pracovnich vykonu. A pokud nekdo pracuje malo, lze to zjistit snadno jinak - kontrolou plneni ukolu.

A oblibene plky o nakladech jsou uplne out, firma plati stejne pausal = nejake to MB mesicne navic nikoho nevytrhne, a kdo ma povoleno posilani mailu vetsich nez 2 MB je proste idiot.

Podle me drtiva vetsina internetove verejnosti proste predpoklada, ze pokud jde o mail, tak bude dorucen vzdy a pouze jedne konkretni osobe (v pripade ze je pouzito k oznaceni jeji jmeno) a nepredpoklada, ze si to bude cist jeste nekdo jiny.

To je ovsem dost sporny predpoklad. Zrejme se kazdy pohybujeme v trochu jine spolecnosti. Ja znam velice malo lidi, kteri by jen na zaklade toho, ze jim reknu nejakou emailovou adresu troufli "vedet" komu ta adresa patri. Vetsina z nich prinejmensim vi, ze na svete jsou desitky lidi se stejnym prijmenim a krestnim jmenem - a jen z teto znalosti i ti zcela technicky nedotceni odvodi, z priradit emailovou adresu (kdyz nevim nic dalsiho) konkretni osobne proste "uvahou" nelze ...

Mimochodem, ja take nevidim zvlastni duvod, proc by zamestnavatel nemohl svym zamestnancum na svem serveru zridit soukrome schranky. Ale nevidim ani rozumny duvod, aby to byla jeho povinost. Je to (nebo neni) soucast dohody (a na tu musi byt vzdy dve strany), kterou spolu mame - na necem jsme se dohodli - a to nam obema vyhovuje - nebo jsme se nedohodli - a pak u nej, patrne, nepracuji.

Samozrejme, ze nechci, aby mi nekdo lezl do me schranky. Ale resenim preci neni to, ze zacnu nekomu ukladat povinost, ze mi schranku musi zridit, nebo ho budu omezovat v tom, jak si na svem serveru svoje schranky oznacuje. Me, kdyz nekdo chce napsat, tak si samozrejme zjisti jakou mam adresu - nehada ji. Ano - pisi mi i lide, co odesilaji postu na nahodne adresy, aniz presne vedi, komu ta adresa patri. Typickym obsahem techto dopisu jsou nabidky na vyhodnou koupy Viagry. Musim priznat, ze me vubec nevadi, ze tyhle dopisy nedostanu - a jiste to nevadi ani odesilatelum, protoze stejne nevedeli komu pisi ...

Ja mam na svem serveru zalozeno nekolik schranek, jejichz oznaceni by mohlo byt jmenem a prijmenim zijicich osob - ackoliv nikoho s takovym jmene a prijmenim neznam. Rozhodne bych nestal o to, aby se jednoho dne vyvrbil nekdo, koho rodice nahodou sikovne pojmenovali, a ja se od nej dozvedel, ze celou tu dobu mu schranka i s veskerou postou, ktera do ni dosla, patrila a tim, ze jsem si ji cetl ja (v dobe, kdy jsem vubec netusil, ze nekdo takovy vubec existuje) jsem spachal trestny cin ...

Nebo si predstavte situaci, ze leta z nejakych duvodu mam na svem serveru schranku se jmenem Krasoslav.Nabuchodonozor do ktere si ja, coby jednatel spolecnosti nechavam (pro spolecnost) neco posilat a ctu si to. A jednoho dne, co cert nechtel, prijme personalni, jakkoli se zdalo byt neuveritelne, ze by nekdo takovy mohl existovat, osobu takoveho jmena. To se od toho okamziku stane veskera posta ve schrance jeho osobni ?

Vzdyt je to ptakovina. Je to opravdu to, co povazujete za ruzumne a ucelne ?

To uz jsme daleko mimo jakoukoliv pravni argumentaci - ted se jen ptam, jestli jste domyslel vsechny nasledky svych prani. Pritom je reseni tak proste - co ma kdo co psat na nejake nahodne adresy. Kdyz chci nekomu napsat, tak si snad jeho adresu zjistim (a on preci vi, jestli nejaka schranka je jeho osobni nebo jestli mu nepatri - nezavisle na jejim oznaceni). A pak nemuze k zadnym nedorozumenim dojit. Tak proc to cele komplikovat ?

"A oblibene plky o nakladech jsou uplne out, firma plati stejne pausal = nejake to MB mesicne navic nikoho nevytrhne, a kdo ma povoleno posilani mailu vetsich nez 2 MB je proste idiot."

je videt, ze o provozu mailoveho serveru nevite v podstate nic. Domluvte se s nejakym spravcem, at vam ukaze odchozi frontu na nejakem serveru, kde si mohou uzivatele prez smtp posilat co chteji. Hlavne oblibene "hromadne zabavne" dopisy s prilohou jsou pro server zabavne, pokud mate alespon 100+ useru a preposilaji si neustale podobne kravinky kolem dokola. Razem se prestane jednat o "nejake to MB mesicne navic".

Ohledne limitu 2MB na mail - jak by to bylo krasne, kdyby to slo vsude nastavit, aniz by vas behem nekolika hodin management firmy, kde to nastavite, nevypiskal.

Heh, cirou nahodou nejaky ten mailserver mam tu cest adminovat a odesilani hromadnych mailu nema nic spolecneho s jejich ctenim ani s tim, jestli si nekdo posle 2-3 soukrome za den. Pokud nahlednu do logu a zjistim extremni narust, snadno zjistim kdopak ze to dela bordel a na prislusneho uzivatele si s radosti doslapnu.

Ohledne limitu, to je zavisle predevsim na presvedcovacich schopnostech admina. Pokud si dobre pamatuji, dle RFC je povinost prenest 64kB. Vic netreba, na to jsou jine protokoly (FTP ...). Take jsem to musel vysvetlit svemu sefovi, presvedcil jsem jej celkem snadno, kdyz poslal znamemu radove desitky MB a prestal fungovat web na znacne dlouhou dobu ;), a zbytek firmy po tu dobu nemohl temer pracovat. Nebojte, znam takove veci jako HTB/CBQ, ale jako presvedcovaci metoda pro cloveka ktery tomu nerozumi to stacilo.

Dalsi veci jsou maily s prilohou bez tela a subjektu. Napriklad mi onehda prisel takto M$ DOC, kde bylo asi 5 radek textu. Odesilateli jsem prompte vysvetlil, ze velikost takoveho mailu je aspon 10x vetsi nez totez v tele. Takove rovnou na serveru likviduji. Kdyz chce nekdo pouzivat nejakou sluzbu, mel by se to nejdrive naucit.

BTW: Predpokladam, ze pri prislusnem poctu uzivatelu ma ten mailserver take prislusne pripojeni. Pokud se bavime o 100+ uzivatelich na 64kbit lince, pak takova linka musi byt ucpana neustale.

hromadne odesilani mailu skutecne nema nic spolecneho s jejich ctenim, ale ja o takove souvislosti ani nepsal. Reagoval jsem na vas vyrok o par MB mesicne.
Ohledne RFC: je to pekna vec, ale zrovna v tomto neslucitelna s praxi. Pokud jde o jednoho sefa, ci par lidi v jedne firme, ktere muzete osobne obehnout, je to v pohode.

Ohledne priloh *.DOC *.XLS atd. s vami musim souhlasit. Bohuzel je zde velika cast uzivatelu, kteri si pod "velikost souboru" neumi nic moc predstavit a ani je to nezajima. Na tahle divna slova je preci admin.

100+ uzivatelu na 64kb si pri beznem kancelarskem provozu predstavuji tak, ze jeste v noci by se v odchozi fronte dalo neco najit :)))

ono preposilani ruznych zabavnych *.mpg, *.jpg stylem nekolikaradkoveho cc: vam dokaze zacvicit s provozem klidne i na 512kb lince.

Pokud jde o jednoho sefa, ci par lidi v jedne firme, ktere muzete osobne obehnout, je to v pohode

No, ja zatim nemam prilis zkusenosti s firmami rizenymi demokraticky. Kdyz dospeju k zaveru, ze je z nejakeho duvodu nutne se siti neco udelat, musim presvedcit pouze sefa, vyjimecne, ve vetsich firmach, vice sefu (nikdy to ale nebylo vic nez tri). Samozrejme, ze neobiham vsechny zamestnance - to uz je preci prace tech sefu, do ktere ja jim nemluvim ...

ja znam vice firem, kde je sefu vetsi mnozstvi a vsichni tvrdi, ze zrovna oni jsou ve firme nejdulezitejsi :))) ale to uz jsme uplne mimo tema.

Sám jste napsal "Ozančení schránky hraje druhotnou roli."

Myslím, že jste správně dříve v diskusi uvedl, že odesílatel nemůže zjistit, jestli jde o schránku podnikatele nebo schránku "soukromou". To ví jen její provozovatel a mšl by pravdivě informovat její(ho) užvatele.

Takže mu nezbývá nic jiného, než aby předpokládal, že schránka MŮŽE být schránkou podnikatele, a podle toho se zařídil. Například tak, že napíše do subjektu "Soukromé". Nebo se adresáta jednoduše zeptá.

BTW, e-maily nemají obálku jako dopisy, tedy se podobají spíše pohlednicím.

"BTW, e-maily nemají obálku jako dopisy, tedy se podobají spíše pohlednicím."

nemají sice obálku v pravém slova smyslu, ale mají obálku ve formě hlavičky, ze které lze kdykoliv během přenosu identifikovat komu je určena (adresu)

"Takže mu nezbývá nic jiného, než aby předpokládal, že schránka MŮŽE být schránkou podnikatele, a podle toho se zařídil. Například tak, že napíše do subjektu "Soukromé". Nebo se adresáta jednoduše zeptá."

s tím přece nelze souhlasit, když někomu posíláte dopis apriori předpokládáte, že ho bude číst listonoš?

Tu hlavičku s adresou má ale pohlednice taky, ne?

Nepředpokládám, ale nikdy bych taky neposlal pohlednici na firemní adresu, kdybych na ni chtěl napsat něco skutečně soukromého. A ani dopis, pokud bych si předem u adresáta neověřil, že v dotyčné firmě vědí, že když je jméno na prvním místě, tak má neotevřenou obálku dostat adresát. V mnoha podnicích o tom nemají ani ponětí.

no, to je zase jiná otázka, všichni víme, že nezašifrovanou elektronickou poštu se může každý přečíst...ale to přece neznamená, že na to má právo

Zaměstnavatel zde není listonoš, obvykle soudím ani nemá oprávnění k poskytování podobných služeb, takže tento argument neobstojí. Zaměstnavatel je naopak příjemcem této pošty a zaměstnanec pouze osobou oprávněnou ji dočasně číst. Stejně tak nelze imho vyžadovat po zaměstnavateli, aby po rozvázání pracovního poměru přeposílal "soukromou" poštu zaměstnance na jeho nové pracoviště. Nebo ano?

Zajímal by mne však Váš názor na další otázku spojenou s tímto problémem. Jestliže tvrdíte, že schránka je defacto soukromá a firma pouze pošťák, pak mi řekněte, jak bude pošta postupovat proti adresátovi, kterému denně přijde několik desítek dopisních bomb a občas to zlikviduje poštovní úřad? Pokud je totiž schránka soukromá, pak lze předpokládat, že je za ni majitel (zaměstnanec) osobně odpovědný a všechny ty viry a wormy jsou jeho problém. Je tedy na něm zajistit bezpečnost? Mám právo jeho poštu odvirovat, i když je to občas stejné, jako by mu na poště vybrali z dopisu vzorek cigaret, protože mohou teoreticky poškozovat zdraví? Stále to chcete srovnávat s pozemní poštou? Můžeme jít ještě mnohem dále.

Ještě jedna poznámka - tipuji, že 90% všech adres ve tvaru jmeno.prijmeni@domena.cz jsou schránky podnikatelů (firemní) a jen 10% je "soukromých".

Většina "soukromých" adres má tvar jirka1975@email.cz, darkmaster@pooh.cz, osx@atlas.cz a podobně, tedy charakteristickým znakem "soukromých" adres naopak je, že jméno a příjmení NEOBSAHUJÍ.

Co to mate za zname? Nejake parice her? Takove mailove adresy jako uvadite - nokia9210@seznam.cz apod se vyskytuji v diskuznich skupinach apod. Tzn. ze jsou hodne videt, ale dle me jich bude tak 10%. Zbytek bude obsahovat jmeno, pripadne jeste cislo, ci nejake doplneni pokud bylo treba krestni jmeno obsazeno.. jirka1@ jirka.k@ jiri.konecny1 apod. Kazdy to asi vidime jinak.

To máte asi pravdu a právo to myslím dokazuje, že nelze na straně ODESILATELE usuzovat ze jména schránky, zda jde o schránku osobní, firemní, či jinou (třeba robota který vyřizuje poštu). Na rozdíl od pošty pozemní, kde jméno a přijmení skutečně popisuje cílovou osobu, protože nemusí být unikátní.

No a co že tam je? To že se někam napíše jméno ještě neimplikuje, že to je tohoto člověka, nemyslíte? Pojďme to zahnat ještě dále do absurdna... co když ten zaměstnanec má interními předpisy dané právo poštu pouze odesílat, ale nikoli přijímat? Možná má outlook nastaven pouze tak, že pošta odejde, ale nedojde zpět? Možná se o příjem pošty zpět stará někdo jiný? Třeba sekretářka? Mám právo nechat vyřizovat svoji příchozí poštu asistenta, když se nesmím vzdát svého zákonného práva na ochranu pošty? Mohu ho k tomu ustanovit a pak ho vyhodit za to, že mi čte moji poštu, protože na to nemá právo?
Ptáte se jak ve firmě vypadá soukromá schránka? Nijak. Taková schránka neexistuje. Jen technické prostředky žádají, aby se ty schránky nejak diferencovaly a je logičtější to dělat na jména, než třeba na skladnik1, skladnik2.... atd.
Stále vycházíte a dogmaticky obhajujete tvrzení, že o zprávě rozhoduje odesilatel. Nikoli. Společně o komunikaci rozhodují oba - odesilatel i příjemce. Vaši poštu pro mne mohu dobrovolně směrovat někam úplně jinam a nic s tím neuděláte, ať již se snažíte, jakkoli chcete.

Jen technická reakce: V naší firmě je výše popsaný způsob BĚŽNÝ u řady osob (mame format jmeno.prijmeni@firma.cz), tyto osoby mohou maily pouze odesílat. U těchto osob je příchozí pošta forwardována na tzv. sběrnou adresu, kterou čte zaměstnavatelem pověřená osoba. Důvod je prostý - negativní zkušenost. Je přímo žádoucí z pohledu systémů jakosti briskně reagovat na požadavek zákazníka, i když je adresát na SC nebo na dovolené!!

No vidíte, jak pěkně se ta konstrukce rozpadá, když se naaplikuje na systém něco, co s ním nemá nic společného. Pomalu docházíme k tomu, že vlastně odesilatel rozhoduje o tom, komu zprávu posílá, ovšem naprosto nemůže tušit, jaké jsou cílové podmínky, stejně jako nezná cestu a způsob, jak bude zpráva doručena. Tím dle mého názoru přistupuje při odeslání emailu dobrovolně k tomu, že vůbec není jisté, komu bude zpráva doručena, kdy bude doručena, jak bude doručena, jestli vůbec bude doručena, jestli taková osoba vůbec existuje. To se dost liší od pozemní pošty, nemyslíte? Stále na to chcete aplikovat zcela nesouvisející zákony?

"To se dost liší od pozemní pošty, nemyslíte?"

v čem?

A pokud bydlíte v pronajatém bytě a poštovní schránka s Vaším jménem patří k bytu (domu), tak majitel také může přijít a zkontrolovat, co Vám přišlo a okdud...

Naprostý souhlas ;-) Co dál?

Zde bych mel jednu odlehcujici otazku: Da se s pravnickou osobou soulozit? Casto prave o tohle v tech soukromych emailech jde.

Jistě dá, ale pouze za asistence právníků a bude to tím pádem asi dražší jako ve velmi luxusním bordelu. Podobnou soulož lze pak popsat jako "vyjebání s firmou", což se děje možná častěji než běžný domácí sex. Přítomnost právníků při daném procesu je pak umisťuje velmi viditelně do role, ve které mnoho právníků ve skrytu je, ale nechtějí se o tom veřejně šířit (pardon, jsou i výjimky).

"Začínám z Vás být poněkud nešťastný"

Ale to nebudte ;) Lepe udelate, kdyz predlozite nejake logicke argumenty, coz se tezko da konstatovat o nasledujicim:

"Každý dopis musí být určen konkrétní osobě (jinak se vrátí, pakety neví, co si mají počnout). Vždy musí být někdo adresátem...a to buď osoba fyzická nebo osoba právnícká. Nehledě na to, že pokud jednáte s právnickou osobou, ta jedná pouze prostřednictvím fyzických osob anebo je zastoupena fyzickými osobami."

vse co tu pisete je (i pri akceptovani nekterych terminologickych nepresnosti) sice pravda, ale nijak to nepodporuje Vasi teorii, ze e-mail doruceny na adresu josef.novak@firma.cz smi cist pouze Josef Novak (a to dokonce ani pote, kdy pominu pripady, kdy ve firme muze byt Novaku vice nebo ze tam zadny Novak Nepracuje).

Opakuji, pokud si opravdu peclive a s rozmyslem prectete diskuzni prispevky na ktere Vas odkazuji v predesle odpovedi, jiste v tom budete mit vice jasno.

"vse co tu pisete je (i pri akceptovani nekterych terminologickych nepresnosti)"

není mi jasné, jaké nepřesnosti máte na mysli. Spíše si myslím, že vůbec netušíte, co je to firma - viz § 8 a násl. obchodního zákoníku.

"nijak to nepodporuje Vasi teorii, ze e-mail doruceny na adresu josef.novak@firma.cz smi cist pouze Josef Novak (a to dokonce ani pote, kdy pominu pripady, kdy ve firme muze byt Novaku vice nebo ze tam zadny Novak Nepracuje)."

tak kdo všechno jí podle Vás může číst?

"odkazuji v predesle odpovedi, jiste v tom budete mit vice jasno."

já v tom mám zcela jasno:)

No, pokud použiji Vaší terminologie, tak "pověřená osoba" může být kdokoli, koho vedení firmy k tomu "pověří". Tj. pověřím "někoho" kdo bude číst "vše" co přijde do firemní schránky. A jsme doma....
Tedy zaměstnavatel může číst prostřednictvím "pověřeného" . (patologický příklad, ale k věci)

V pořádku, s tímto souhlasím, pokud má podnikatel - zaměstnavatel zřízenou schránku, kde ho můžete kontaktovat, pověří nějakou osobu.

V tomto však problém vůbec nespočívá, problematické (reprobované) je četní pošty, která je určená jiné osobě (např. fyzické). Komu je pošta určena zaměstnavatel nerozhoduje.

=== [1]

"tak kdo všechno jí podle Vás může číst?"

Číst ji může právě a jen adresát, tj. osoba které byl e-mail určen. V tom se 100% shodujeme ;) a tím Vám znovu vysvětluji a znovu dokládám 100% platnost toho, co jsem řekl ve své zcela 1. reakci v této diskuzi a čemu jste si dovolil nerozumět a co je zároveň odpovědí na nadpis vašeho článku:

váš zaměstnavatel nemůže číst vaši poštu, protože se k ní za normálních podmínek nedostane.

=== [2]

2 "drobnosti" co se rozumí pojmem "vaše pošta" a co "normální podmínky".

-- vaše pošta --

Řekněmě, že se jmenujete Josef Novák a pracujete ve firmě ABC. Potom email zaslaný na adresu Josef.Novak@ABC.CZ *NENÍ* vaše pošta.

Dovolím si dokonce tvrdit, že v uvedené firmě ABC 100% existuje *NEJMÉNĚ* 1 osoba, která *NENÍ* Josef Novák a která současně má právo číst e-mailovou zprávu s hlavičkou TO:Josef.Novak@ABC.CZ (laicky řeceno, zaslanou na adresu Josef.Novak@ABC.CZ)

A naopak - opět - pokud se jmenujete Josef Novák a zřídil jste si freemail adresu Josef.Novak@seznam.cz, pak pošta doručená na tuto adresu je *VAŠE POŠTA* a váš zaměstnavatel, firma ABC, ji nemůže číst dokud platí :

-- normální podmínky --

nikdo z firmy ABC nemá vaše svolení číst poštu doručenou na freemail server seznam.cz s adresou Josef.Novak@seznam.cz

=== [3]

Je tedy nevyvratitelné, že číst poštu doručenou na adresu Josef.Novak@ABC.CZ může nejen *TEN* Josef Novák kterého asi máte na mysli, ale jak jsem uvedl výše, ještě nejméně jedna další osoba ve firmě ABC --- ( za předpokladu že Josef Novák není v jedné osobě současně majitel, jednatel, zaměstnanec a atd... v této firmě ;))

=== [4]

vrátím-li se na laicky chápanou úroveň nadpisu tohoto článku,
mohu si dovolit laicky a přesto zcela zodpovědně odpovědět

Váš zaměstnavatel může číst "*VAŠI POŠTU*"

a ještě dodat:

a Vy s tím nic nenaděláte ani kdybyste se rozkrájeli.
(mimo vyjímek potvrzujících toto pravidlo)

myslím, že se pohybujeme v kruhu

"Řekněmě, že se jmenujete Josef Novák a pracujete ve firmě ABC. Potom email zaslaný na adresu Josef.Novak@ABC.CZ *NENÍ* vaše pošta."

nemůžu s Vámi souhlasit - o tom komu je pošta určena rozhoduje odesílatel, mezi doménou abc.cz a společností, která má zergistrovánu tuto doménu, nemusí být žádný vztah. Aby se dalo na nějaký vztah usuzovat, musela by se doména přesně shodovat s obchodní firmou podnikatele (což není nikdy). Navíc to předpokládá u odesílatele znalost těchto vztahů, navíc znalost vztahů mezi Josefem Novákem a společností ABC (jak bylo uvedeno v článku).

"A naopak - opět - pokud se jmenujete Josef Novák a zřídil jste si freemail adresu Josef.Novak@seznam.cz, pak pošta doručená na tuto adresu je *VAŠE POŠTA* a váš zaměstnavatel, firma ABC, ji nemůže číst dokud platí :"

ale zaměstanci společnosti Seznam.cz, a.s. mají také adresy končící @seznam.cz, takže je nemůže nikdo číst? ...pokud moje adresa končí abc.cz, tak je zaměstnavatel číst může a pokud končí seznam.cz tak nikoliv, to nedává žádný smysl.

Nejde totiž ani tak o to, čí je vlastně ta pošta, neboť to jak vidno je velice těžké rozlišit.

Více jde o to, kdo ji smí číst - neodbíhejme od nadpisu.

A tvrdím, že v případě, že nějaký e-mail dorazí do serveru mého zaměstnavatele, je můj zaměstnavatel oprávněn zcela v dobré víře předpokládat, že se jedná o komunikaci v rámci mých zaměstnaneckých povinností a tudíž je oprávněn k nahlédnutí do obsahu každé takové zprávy -- samozřejmě jsem byl o této skutečnosti informován a mám ji zakotvenu v pracovní smlouvě -- .

Taková kotrola zpráv zdaleka nemusí sloužit jen pro tak přízemní účel, jakým je kontrola plnění pracovních povinnosti (to je tu často zmiňováno), ale například pro účely indexace za účelem budování firemní informační a vědomostní báze.

A co potom? Je zcela absurdní aby v takovém případě měl zaměstnavatel podřízenou roli.

zkuste si ještě jednou prosím přečíst ten článek, je tam napsáno, kdo smí poštu číst, že pracovní ani kolektivní smlouva s tím nic neudělá atd.

na druhou stranu tam není, že dobrá víra zaměstnavatele může mít vliv na případnou trestněprávní odpovědnost. Avšak dobrá víra nic nezmění na protiprávnosti jeho chování, pokud si čte cizí poštu.

s pozdravem

> zkuste si ještě jednou prosím přečíst ten článek, je tam napsáno, kdo smí poštu číst, že pracovní ani kolektivní smlouva s tím nic neudělá atd.

A to je právě jen Vaše tvrzení a názor, se kterým tu zřejmě vůbec nikdo nesouhlasí. Zdá se mi, že ten skutečný kruh, ve kterém se tu všichni pohybují se netýká obsahu, ale formy argumentace. Vy jste stanovil několi předpokladů, na kterých trváte a stavíte svůj názor. Tyto předpoklady dle mne a myslím že i jiných diskutujících nejsou správné. Proto zde není možné k ničemu dojít, zvlášť když zvážím, že v podstatě na jakýkoli protiargument neodpovíte, pouze ocitujete některý z Vašich prvotních předpokladů, pokaždé ohnutý do podoby, která Vám zrovna vyhovuje i za cenu, že si občas protiřečíte.

Jelikoz kazdy pripad se posuzuje extra, predstavme si dve hypoteticke situace.
1, zamestnanec je zavolan k nadrizenemu, ktery ma vytisknutych 15 mailu z korenspondence zamestnance s manzelkou a cestovni kancelari zcela na soukrome tema. Jelikoz ma zamestnanec jiz jeden vytykaci dopis mesic stary, (za porusovani pracovni kazne napr. opakovane pozdni prichody), podepise dalsi, ze pouzival sluzebni postu k soukromym ucelum a dostane vypoved bez odstupneho.
2, Zamestnanec otehotni (na plazi v Chorvatsku) a odejde na materskou dovolenou. Je to mala firma a schranku ma jenom jednu. Jednatel firmy zavola kojici, byvalou pracovnici a informuje ji, ze schranku jiz 14 dni nikdo nevybral a ze bude nucen schranku krivankova@iol.cz vybirat on. Pracovnice nesouhlasi s poukazem, ze ji tam chodi soukroma posta.
Myslite si, ze oba pripady budou posuzovany stejne? Podle me ne, prvni pripad zcela zrejme prohraje zamestnavatel a bude to neplatna vypoved. V druhem pripade podle me staci kdyz zamestnavatel rekne, ze postupne otviral dopisy a v pripade zjevne soukromeho dopisu dal necetl a v pripade kdyz to byla "objednavka" tak mail cely precetl a i vytiskl. Teoreticky se bavit je podle me tezke, toto jsou pekne priklady. Mysli si nekdo ze by to mohlo byt jinak?

vidim to tak, ze poku zamestnavatel "v dobre vire" precte soukromou korespondenci, nesmi z toho vyvozovat zadne zavery vuci zamestnanci, natoz predavat precteny obsah dal.

Mozna s vyjimkou, pokud ze zjisteneho obsahu zjisti nejake protipravni jednani. I tak vsak dle meho laickeho nazoru nemuze zachyceny obsah slouzit jako dukaz, nebot byl ziskan nelegalne.

Presne tak jsem to myslel, kdyz jsem sem psal ty dva priklady. Tady kupodivu dost lidi obhajuje zamestnavatele (to tu nebyva zvykem) ale soud rozhoduje konkretni pripad. Ne vzdy je to jasne, koleguv znamy vyhral soud -- vjel z vedlejsi na hlavni, kde se srazil s autem. Myslim, ze ty dva priklady pekne pokryly cely vejir moznych pripadu krome topmanagmentu a jinych specialit (napriklad pusobeni byvalych ministru v komernich firmach apod). Proste plati ze nesmi dojit k vedomemu a systematickemu (to uz vubec ne)cteni korenspondence, ktera je soukromeho charakteru, byt je psana na "skolnim, tedy kradenym inkoustem". :-)

dneškem zavádím ve firmě nový pojem ve spojení s doručováním pošty:

"adresní preference"

a jeho konkrétní nasazení v praxi bude následující:

--------

všeobecná firemní adresa je:

info@nase-firma.cz

pro jednotlivá firemní oddělení jsou zřízeny e-mailové adresy označující základní adresní preference:

obchod@nase-firma.cz
logistika@nase-firma.cz
vyroba@nase-firma.cz

a dále jsou pro jednotlivá oddělení specifikovány e-mailové adresy s uvedením osobní "adresní preference", tj. informace označující osobu, které *by měla* být zpráva doručena.

tyto adresy s adresními preference pro jednotlivá oddělení jsou:

obchod:

jan.novak@nase-firma.cz
petr.rychly@nase-firma.cz

logistika:

alena.dopravakova@nase-firma.cz
zuzana.skalicka@nase-firma.cz

výroba:

petr.motor@nase-firma.cz

-------
dodatek:

výše definované "adresní preference" říkají právě a pouze toto:

pro jakoukoliv zprávu doručenou na firmení server s adresou ve tvaru "<jmeno>@nase-firma.cz

1:

(a)
není zaručeno že
zpráva *BUDE DORUČENA* osobě, jejíž jméno se shoduje s částí adresy označenou jako <jmeno>

(b)
není zaručeno že
zpráva bude doručena *VÝHRADNĚ* osobě, jejíž jméno se shoduje s částí adresy označenou jako <jmeno>

2:

je zaručeno že
při doručování zpráv bude v kontextu s dalším obsahem zprávy preferováno doručení také osobě jejíž jméno je uvedeno části <jmeno>.

3:
osoby, které si nepřejí aby jejich jméno bylo zařazeno do adresních preferencí mají právo požadat o změnu znění adresní preference.

--------

> tak kdo všechno jí podle Vás může číst?

Myslím, že na základě interních směrnic či běžných zvyklostí firmy v podstatě kdokoli, kdo je k tomu určen, v mnoha případech dokonce i ten, jehož jméno je uvedeno ve jméně mailboxu, který byl vytvořen a nadále zůstal majetkem společnosti.

Odpoved na nadpis je s nejvetsi pravdepodovnosti zaporny. Ovsem nektere dalsi argumentace v clanku jsou podivne.
Je normalni, ze napriklad u telefonnich hovoru zamestnavatel sleduje kam a jak dlouho se vola nebo u firemnich aut se sleduje spotreba a najete kilometry. A kdyz se mu neco nezda tak si zavola prislusneho zamestnance na koberecek a zada vysvetleni. Nevim proc by to same nemelo platit u emailu. Jaksi z podstaty ze je to nehmotne nebo naklady na poslani emailu jsou vetsinou konstatni nehlede na mnozstvi? Zkuste to vysvetlit prodejcum software nebo organizacim zastupujici autorska prava ;-)
Takze kdyz to jde u telefonu a aut, proc by to nemelo jit u emailu? A pokud se objevi vycuranci argumentujici ze i volana cisla/adresy spadaji pod ochranu pak se temto lidem pravo pouzivat tento firemni prostredek (telefon/email) omezi ci uplne odejme.
A u spolecnosti s vlastni rozsahlou vnitrni telefonni siti snad dokonce i existuje povinnost, jako u operatoru, evidovat hovory z vnitrni site do verejne. Nehlede na to, ze se takove zaznamy vedou i kvuli ucetnictvi. Neco podobneho je to i u pristupu na internet. Byl jsem svedkem jiz nekolika incidentu a policie je velmi vdecna za vypisy z evidence zamestnavatele, ktere pomohou objasnit jestli doslo nebo nedoslo k nelegalnimu konani. Zamestnavatel se evidenci chrani proti nezakonnemu zneuzivani firemnich prostredku.

Stejne je vse jen placani pusou a jedine soud v kazdem konkretnim pripade rozhodne jak to je.

Opět trochu zarážející stanovisko, to se tak běžně v praxi dělá, tak to musí být správně. To, že většina řidičů nedodržuje pravidla také neznamená, že tím se tímto jejich počínání legalizuje.

Znovu uvádím, že kontrolu svěřených prostředků zaměstnavatel provádět samozřejmě může, ale ne za cenu zásahů do základních práv a svobod. Nebo chcete, aby měl právo chodit k Vám do bytu kontrolovat svěřený mobil?

Jiste, bezna praxe nelegalizuje neopravnene konani. Ovsem nikde jsem u nas nevidel, ze by napriklad kontrola projeteho benzinu a najetych kilometru nebo volanych cisel byla duvodem k zalobe. Nebo je ve svete bezne, ze zamestnanec ktery ma k dispozici neoznacene firemni auto a po pracovni dobe treba i s vlastnim benzinem s nim jezdil a vyrizoval si soukrome veci? Tedy pokud to nema domluveno se zamestnavatelem. V cem pokulhava tato analogie s emailem? Jestli je to tedy spatne, pak kde jsou ty zaloby zamestnancu proti zakazu pouzivani firemniho auta k soukromym ucelum ;-)

Proc by chodil ke me do bytu? A neni povinosti pracovnika na zadost zamestnavatele predlozit sverene prostredky? Zamestnavatel muze prijit, slusne zazvonit a zeptat se kde mam mobil. Pokud ho vypoklonkuju a nic neukazu pak muze podat trestni oznameni, zaroven ja uz nemusim chodit do prace a zamestnavatel si pak mozna priste prijde pro mobil s doprovodem :-)
A v prikladu s mobilem nejde ani tak o hmotnout vec, ale o poskytovanou sluzbu spojenou s mobilem. Tam muze zamestnavatel velice jednoduse zjistit jak se dana sluzba vyuziva a v pripadne nutnosti ji zrusit/omezit.

To si vůbec nerozumíme. Kontrolovat svěřené prostředky zaměstnavatel může, to je jasné.

Chráněným statkem je zde listovní tajemství, v příkladu s bytem je to domovní svoboda - článek je o tom, že kontrolou svěřených prostředků nelze zasahovat do základních práv a svobod, tzn. lézt někomu do bytu, číst někomu poštu.

Pokud Váš zaměstnanec neoprávěně používá svěřený automobil nic Vám nebrání, aby jste z toho uplatňoval vůči němu své nároky. Ale nemůžete ho za to popravit:) anebo mu prohledávat kapsy. Právní řád má určitou hiearchii, kde nejvýšše stojí určitá práva (právo na život, listovní tajemství).

Ano nerozumeli jsme si. Ja resil prakticky problem, vy pravnicko-teroreticky :-) Listovni tajemstvi jako takove je nezpochybnitelne. Ale polozme si otazku, kdy nejspise nastava situace, kdy zamestanvatel potrebuje cist zamestnancovu postu. Predpokladam ze vetsinou tehdym, kdyz chce zamestnavatel zjistit jestli zamestnanci nezneuzivaji sverene prostredky.

Takze priklad: Zamestnavatel sveri pracovnikovi firemni mail ve tvaru jmeno.prijmeni@firma.cz. Zamestnanec bude seznamen s tim, ze je to firemni mail, ze je evidovano kolik, kdy, kam nebo odkud poslal/prisel mail, ze na soukromy mail se nesmi odpovidat a ze v pripade jeho indispozice/propusteni bude posta dosla na tento mail predavana dalsim osobam podle potreb zamestnavatele. Take mu bude sdeleno, ze v pripade nejasnosti bude pozadan o vysvetleni pouziti sverene emailove adresy. To vse se zakotvi v pracovni ci kolektivni smlouve s tim ze poruseni vyse uvedenych pravidel je hrube poruseni pracovni kazne.
Mam v tomto prikladu nejakou zasadni chybu, ktera by toto reseni znemoznovala? Pokud ne, pak zamestnavatel neporusi listovni tajemstvi a presto je chranen proti zneuziti svych prostredku.

Edo, plně s tebou souhlasím a podepisuji. Strašně by mě zajímalo, jaký "služební" mail používá pan Aujezdský. Domnívám se podle jeho postoje, že má pouze privátní. Pokud má i služební, pak je určitě jedním z těch, kteří zneužívají prostředků zaměstnavatele a ze všech sil se toto zneužívání snaží ospravedlnit. A jsem ochoten se vsadit, že není vlastníkem společnosti, jejíž zaměstnanci mají přidělené mailové adresy. Každé srovnání kulhá, tedy i to jeho s mobilem a přístupem do bytu. Já mám taky jedno, taky kulhající, to se týká např.: kontrola plynoměrů, vodoměrů, elektroměrů, měřičů tepla, telefoního přístroje, apod. t.j. zařízení, které lze zkontrolovat jen na daném místě. To taky nemůže přijít kontrola do bytu??? Holt argumenty se používají jak se hodí.

za prvé: pokud chcete zjitit něco o mé osobě, neváhejte mi napsat

za druhé: kontrolu plynoměru pouštíte do bytu dobrovolně nebo tam k Vám chodí, když není nikdo doma?

ad za prvé: použil jsem stejnou argumentaci jako Vy, tedy postavil jsem své předpoklady na základě spekulace "komu ku prospěchu" (určitě jako právník víte o čem mluvím) a k nim přiřadil závěry. A stejně jako Vy, když ze "svých" předpokladů nehodláte ustoupit, ani když je téměř celé plénum proti, nehodlám z nich ustoupit ani já, a proto mě Vaše osoba v podstatě nezajímá. Navíc, Vám už nejde o merito věci, ale o hájení "své" pravdy a neschopnost přiznat, že i lidé s technickým vzděláním mohou mít v některých právních věcech jasněji než Vy.

Moudrost a vzdělání si nejsou rovny!

ad za druhé: myslím, že toto srovnání kulhá ještě víc, než ty předchozí... Vidím, že diskuze už není kruh, ale klesající spirála.

ad za prvé: použil jsem stejnou argumentaci jako Vy, tedy postavil jsem své předpoklady na základě spekulace "komu ku prospěchu" (určitě jako právník víte o čem mluvím) a k nim přiřadil závěry. A stejně jako Vy, když ze "svých" předpokladů nehodláte ustoupit, ani když je téměř celé plénum proti, nehodlám z nich ustoupit ani já, a proto mě Vaše osoba v podstatě nezajímá.

To, že je plénum proti se dalo očekávat, zatím se zde však neobjevil jediný názor, který by byl podložen právní argmentací. Nehájím zde za každou cenu své stanovisko, jen jsem se chtěl vyjádřit k většině příspěvků, o kterých se domnívám, že jsou chybné. Většinou jsou založeny na předpokladu jako: zdraví rozum, takhle se to u nás ve "firmě" dělá, četl jsme to v LN apod. A je Vaším právem si myslet a psát, co chcete.

slovo "merito" me desi.
meritum bez merita, k meritu.
nebo rikejme proste "jadro veci" a budeme si rozumet vsichni.

Kde jsou dva právníci jsou tři názory.
Osobně se přikládám k názorům, že zaměstnavatel e-maily kontrolovat může.
Jasno vnese do situace až nějaký judikát (možná :-).

Pokud by zaměstnavatel svému zaměstnanci poskytoval emailovou schránku pro soukromé použití, pak by podle zdejších osvícených předpisů musel
- z této služby odvádět DPH, i když je poskytována zadarmo a to podle ceny obvyklé na trhu
A/NEBO
- tuto službu (ve smyslu naturálního plnění) započítat do zaměstnancovy daně z příjmu a sociálních a zdravotních odvodů.

Pokud zaměstnavatel tyto idiotské podmínky neplní, pak (jelikož zajisté neporušuje zákon) je schránka služební, ne soukromá, bez ohledu na její adresu.

Tomáš Svoboda

A co kdyz pujdu na sluzebni zachod, nebo se ohreju po pracovni dobe ve vratnici? Co firmy, ktere maji zdarma kavovary a v odpocinkove mistnosti mohou sledovat TV? Nejste trochu vedle?
BTW: vzdy jsem si myslel ze je to o tom, ze mam pravo sledovat adresaty, data o case a predmety. S vypisem tohoto mohu "navstivit" zamestnance at me oznaci soukrome maily (toto se bezne deje u telefonu). Sam si oznaci firemni maily - do tech mohu nahlednout, a mozna oznaci soukrome maily, do tech nahlednout nemohu, ale zamestnanec se priznal ze zneuziva vypocetni techniku k soukromym ucelum.
A jinak si myslim, ze ve firme kde se neco takoveho deje je neco spatne, takto se pracovat neda.

> A co kdyz pujdu na sluzebni zachod, nebo se ohreju po
> pracovni dobe ve vratnici? Co firmy, ktere maji zdarma
> kavovary a v odpocinkove mistnosti mohou sledovat TV?
> Nejste trochu vedle?

Pravidla co smí zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci jsou absurdní, v praxi se nedodržují, ale jsou platná. Normálně jsou spíš pro srandu, ale v tomto případě je můžeme použít jako validní argument proti jiným právním absurditám.

TS

Myslím, že je potřeba si nejdříve srovnat vedle sebe povinnosti a práva zaměstnavatele a teprve potom hledat řešení, které je v souladu s právním řádem (odkaz na zvyklosti/nešvary u soudu zaměstnavateli nepomohou).

Co zaměstnavatel nesmí:
- porušovat zákony včetně zákonů upravujících ochranu přepravovaných zpráv a to zejména
- získat právo k porušování ústavou zaručených práv osoby formou ustanovení oboustranně stvrzeného dokumentu (např. pracovní smlouva) nebo jednostranně vydaného dokumentu (např. závazného pracovního postupu/řádu).

Co zaměstnavatel může :
- zřídit firemní infrastrukturu pro komunikaci (telefony, faxy, email, internet)
- stanovit pravidla pro použití firemní infrastruktury
- zpracovávat služební komunikaci (jejímž adresátem je zaměstnavatel a která je zpracovávána/kopírována/zpřístupňována v zastoupení zaměstnavatelem stanoveným pracovníkem) v souladu s potřebami zaměstnavatele/vlastníka
- uzavírat smlouvy na zajištění výše uvedených infrastruktur dodavateli (např. provozovateli emailových serverů)

Pro hledání řešení považuji za zásadní stanovení pravidel pro odlišení služební komunikace od soukromé. Tato pravidla mohou mít formu (v pořadí od nejvhodnějšího) dodatku zákona nebo vyhlášky nebo stanoviska ÚOOÚ nebo stanoviska příslušného (?nejvyššího?evropského?jiného?) soudu.

Protože u emailů nelze provést rozlišení na základě pořadí uvedení jména osoby a firmy (jako u listovních zásilek) je třeba najít způsob, jak toto odlišení provést.

Toto odlišení je nezbytné pro zajištění ústavou chráněných oprávněných potřeb zaměstnavatele při řešení situací jako :
- převzetí agendy jiným zaměstnancem při úmrtí/odchodu/onemocnění pracovníka
- hodnocení kvality komunikace obchodních zástupců se zákazníky
- kontrole dodržení pokynů nadřízeného pracovníka (např. nabízené podnínky dodání)

Příkladem právní možnosti zajištění záznamu, kontroly a případného dalšího zpracování služebních zpráv se souhlasem zaměstnance je trvalý záznam telefonních/faxových hovorů pracovníků bank obchodujících s cennými papíry.

Jako právně nejčistší a technicky realizovatelný se mi jeví postup stanovení pravidel pro provoz firemní komunikační infrastruktury ve kterých jsou všichni jejich uživatelé informováni o povinnosti používat ji POUZE pro služební účely/komunikaci a všechny soukromé zprávy ihned mazat. Povinností pracovníků i zaměstnavatele by např. mohlo být informování o služebním charakteru této adresy. Toto informování nevidím jako nezbytné, protože může být všeobecně akceptováno.

IMHO nezáleží na METODĚ ODLIŠENÍ služebních a soukromých emailů, ale je potřeba, aby odpovědné státní instituce umožnily zaměstnavatelům ochranu jejich ústavou chráněných práv bez rizika způsobovaného současnou PRÁVNÍ NEJISTOTOU.

Hezké vidět, co vymyslí právník mimo realitu a podstatu věci. Zaměstnavatel samozřejme moji poštu číst nemůže. Jak by se k ní dostal? TO by musel být kouzelník nebo koudelník.

O schopnosti autora zůstat v realitě svědčí i použité fráze, třeba "zaměstnavatel může kontrolovat veškerou poštu odesílanou z „jeho“ schránky" ... Co to znamená, pošta odesílaná z „jeho“ schránky? Jak se dá elektronická pošta odeslat z nějaké schránky? S elektronickou poštou už dělám přes deset let ale tohle bych asi neuměl.

Elektronická pošta se dá odeslat z počítače, _z_ emailového klienta. Soukromého, firemního, nebo jiného. _Přes_ nějaký poštovní server. Opět soukromý, nebo firemní. Ale odeslat poštu "ze schránky"? A ještě ke všemu jedné konkrétní schránky? Co to technicky znamená? Jak by to dotyčný právník dokazoval? Formuloval? To by byla zajímavá konstrukce, ještě lepší, než tenhle článek. Docela rád bych si jí přečetl. A rád bych byl k takové konstrukci pozván jako znalec :-)))

možná nejsem odborník na technickou stránku elektronické pošty jako vy...

ale na druhou stranu na rozdíl od Vás vím, co znamenají pojmy "firma", "soukromý" atd. A nebyl by problém si z toho dělat legraci na tři stránky

BTW: proč by se nemohl na serveru dostat zaměstnavatel k Vaší poště, tu si snad může číst každý na každém serveru přes který jde (pokud není šifrovaná).

Po precteni Vaseho clanku bych Vam chtel navrhnout, zda-li byste se nevrhnul i na jine oblasti. Jednou z nich jsou bezpecnostni kamery. Aniz by jejich vlastnici meli muj souhlas, klidne si me nataceji (staci se zastavit u bankomatu, v bance, na letisti apod.). Dle meho soudu se jedna jednoznacne o porusovani meho soukromi. Domnivam se, ze tohle by mohlo byt to prave pro pravniky (pachatelem jsou bohate instituce/stat apod.).

K MOJÍ poště se zaměstnavatel na svém emailovém serveru dostat nemůže, protože tam MOJE pošta není a ani přes něj neprochází. To je celkem jednoduché. Asi by to měl být jeden ze základních principů, který by mohl v této oblasti docela dobře fungovat.

K firemní poště, která přichází na firemním serveru do firemního kastlíku na jednu z několika desítek firemních email adres, které pro firmu používám, se samozřejmě zaměstnavatel dostane. Pokud by chtěl a měl k tomu důvod. Nedokážu si představit, proč bych měl zaměstnavateli bránit v tom, aby se na tu poštu díval. Asi to mám v životě všechno trošku jednodušší a přímější.

Jám mám radši, když se vymýšlí reálné a spravedlivé řešení aktuálního problému, než když se realita tlačí do právních kliček. Proto tolik ironie, omlovám se. Právníci, soudci a celá tahle branže bude ty kličky v mnoha oblastech dělat radši, protože jim zřejmě vynesou výrazně více, než rozumné řešení problémů lidí. Je to vaše práce. Co se dá dělat.

"Jám mám radši, když se vymýšlí reálné a spravedlivé řešení aktuálního problému, než když se realita tlačí do právních kliček."

:)) v pořádku, tak uveďte jaké je reálné a spravedlivé řešení, zkuste se zamyslet nad souvisejícími vztahy, tak aby to nebylo řešení vztahující se pouze k úzkému problému (např. elektronická pošta), ale obecně použitelné na veškerou komunikaci mezi lidmi.

nejlepsi reseni by bylo, aby kazda firma pri uzavirani smlouvy se zamestnavatelem mela POVINNOST informovat ho jestli cte nebo necte jeho emaily, s tim, ze obe moznosti jsou jen na uvazeni firmy, ale pokud se jednou firma zavazi necist emaily zamestnancu tak to delat nesmi.

Tim se vyresi veskere problemy.
Se specialnimi zamestnanci (treba novinari komunikujici s utajenymi zdroji, nebo manazeri co maj sve kontakty treba na ministerstvu) se uzavre smlouva, kde bude garance necteni emailu.

Zaklad je, aby to bylo v KAZDE smlouve, aby to prinutilo firmy zvolit si urcitou strategii. V soucasnosti bez klauzule si totiz jak zamestnanec tak i firma muze vykladat zakon jak chce. A nejhorsi by bylo, kdyby doslo k soudu a ten vydal nakej precedentni rozsudek. Protoze v tehle diskuzi se krasne ukazalo, ze obecne povolit nebo obecne zakazat cteni emailu neni to prave.

Problém je v tom, že listovní tajemství patří mezi základní lidská práva a svobody, ty jsou nezadatelná, nezrušitelná, nezcitelná a nepromlčitelná. Tzn., že do nich preventivně SMLUVNĚ (či JEDNOSTRANĚ) zasahovat nemůžete. Stějně jako se ze zaměstnavatelem nemůžete dohodnout, že Vám za porušení pracovní kázně uřízne ruku.

A co když jsem zaměstnavatel i zaměstnanec zároveň?

Mohu číst svou poštu? Jak poznám, jsem-li zrovna zaměstnanec a mohu si číst poštu mě určenou, nebo jsem-li zrovna zaměstnavatel a nemohu si číst poštu, určenou zaměstnanci?

Teoreticky by tato otázka mohla zajímat i daňový úřad, totiž využívání podnikové pošty pro soukromé účely by se mělo vykazovat jako nefinanční plnění a danit daní z příjmů fyzických osob!

Může daňový úřad číst poštu zaměstnanců?

jak to lze udělat, že budete sám sebe zaměstnavatelem??

V zásadě asi neexistuje žádná zákonná překážka pro to, aby fyzická osoba podnikající na živnostenský list zaměstnala sama sebe jako zaměstnance. Na druhou stranu mne ovšem nenapadá jediný rozumný důvod, proč něco takového dělat – finančně by to bylo dost nevýhodné.

Dle mého názoru je překážka v tom, že jezde jenom jeden subjekt - fyzická osoba (ať už podnikatel či nepodnikatel). Na to aby vznikl pracovní poměr potřebujete alespoň dva subjekty...

samozřejmě jiná situace nastává, pokud je např. někdo jediným společníkem s.r.o. - zde jsou subjekty dva

Tak to mi nedošlo. Nějak mne nenapadlo něco takového zkoušet, takže jsem to do detailů nepromýšlel.

Co když já, živnostník vyrábějící trpaslíky, koupím podnik od jiného živnostníka vyrábějícího trpaslíky, kdy ten jiný živnostník je současně mým zaměstnavatelem?

Nebo: jsem zaměstnán v obchodě své matky a ta zemře?

viz trpaslíci: podnik nemá subjektivitu, takže dojde ke splynutí - závazek zaniká

viz matka: zemře matka podnikatelka, pokud její podnik dědíte dojde ke splynutí - závazek zaniká, pokud dědí někdo jiný - jsou tu dva subjekty

K tomu splynutí:

S názorem odvolacího soudu, že v pracovněprávních vztazích nemůže být analogicky aplikováno ustanovení občanského zákoníku, dovolací soud souhlasí. Právní úprava pracovněprávních vztahů, jež je obsažena především v zákoníku práce, vychází z úplné samostatnosti pracovního práva vůči občanskému právu (z tohoto důvodu zákoník práce obsahuje rozsáhlá obecná ustanovení, zejména vymezení subjektů pracovněprávních vztahů, způsobilosti k právnímu úkonům, zastoupení, úpravu právních úkonů, včetně jejich neplatnosti, zajištění práv a povinností z pracovněprávních vztahů, uspokojení nároku, lhůty a doby atd.), a právní předpisy proto ani nevymezují vztah mezi zákoníkem práce a občanským zákoníkem a neupravují analogické používání zákoníku práce v občanskoprávních vztazích či občanského zákoníku ve vztazích pracovněprávních. Nebyla-li v pracovněprávních vztazích přijata obdobná úprava jako pro oblast občanskoprávních vztahů v občanském zákoníku, není přípustné a bylo by v rozporu se zákonem (jeho smyslem a účelem) "nahrazovat" záměr zákonodárce v tomto směru analogií práva (občanského zákoníku), která je pro pracovněprávní vztahy zásadně vyloučena.

:))...tak co budete aplikovat. Nic? = denegatio iustitae

"vychází z úplné samostatnosti pracovního práva vůči občanskému právu."

to je jasné, ale v tomto případě zřejmě neudržitelné

dle mého názoru se v tomto případě nemusí chápat jako subsidiarita (či analogie) OZ, ale jako analogie juris (a výklad v souladu s právní teorií a rozumem).

NJN, ale když narazíte na tvrdou palici z dubového dřeva, kterou místo hlavy nosí někteří úředníci, tak milerád sám se sebou uzavřete dohodu o skončení pracovního poměru.

OSVČ jsem právě na mysli neměl. Avšak u spol. s r.o. nyní existuje stanovisko úřadů MPSV, že každý jednatel s.r.o. musí mít uzavřenu mandátní smlouvu. Pokud je společník s.r.o. pouze jeden a je zároveň i jednatelem (což bývá a mzda jednatele se daní a platí stejně pojištění zdravotní a sociální stejně jako u zaměstnanců), musí pak nutně ten jeden společník uzavřít sám se sebou mandátní smlouvu, ergo je zároveň zaměstnavatelem i zaměstnancem. Takže tuto eventualitu jsem měl na mysli, pochopitelně jako příklad argumentace dovedené ad absurdum, kam až právní řád ve výkladu úřadů ČR může jednoho dovést.

Prijde mi, ze nejvice matouci skutecnosti pro pochopeni je to, ze se jedna o postovni zpravu v elektronicke podobe. At se vam to libi nebo ne, postovni zprava at v listovni ci v elektronicke poziva u nas i vsude ve svete stejne urovne pravni ochrany. Takze zapomente na jakekoliv "speciality" jen pro to, ze se jedna o elektronickou formu postovni zpravy do ktere se da snadno "nabourat".

Je to stejne jako s normalni listovni zasilkou. Pokud nekdo vi, ze urcity pracovnik pracuje pro urcitou firmu a najde si jeji adresu ve zlatych strankach a zasle mu dopis s adresou zacinajici jmenem firmy, pokracujici jmenem osoby a pak zbytkem adresy, tak tuto zpravu nesmi otevrit nikdo jiny nez vlastnim jmenem uvedeny adresat. Skutecnost ze pro zpravu musel dojet pracovnik firmy na postu automobilem firmy, kde ji vyzvedl spolu s ostatnimi zasilkami a privezl na podatelnu firmy, kde ji dalsi pracovnik v ramci sve pracovni naplne vytridil a postoupil opravnenemu adresatovi NEDAVA zamestnavateli zadne OPRAVNENI k poruseni ustavni zasady tykajici se ochrany listovniho tajemstvi, viz cl. 13 listiny zakladnich prav a svobod tvorici nedilnou soucast ustavy CR.

Dalo by se pouze souhlasit s postupem, kdy prichozi posta (at v elektronicke ci v listovni podobe) oznacena nikoliv vlastnim jmenem konkretniho adresata ale pouze nazvem a adresou firmy, pripadne nazvem oddeleni ci jine organizacni slozky firmy muze byt otevrena v zasade jakymkoliv pracovnikem (nebo vice pracovniky) ktere k tomu zamestnavatel v ramci jejich pracovni naplne zmocni. Pokud by tedy chtel zamestnavatel omezit soukromou korespondenci zamestnancu, muze v tomto smyslu vytvorit vnitrni pravidla pro vytvareni e-mailovych schranek tak, aby nebyly vytvareny na osobnim zaklade. I v tomto pripade by se vsak s obsahem e-mailove zpravy, ktera by svym charakterem byla zjevne osobni (napriklad uvedenim konkretniho jmena pracovnika v predmetu zpravy) nemel seznamovat nikdo jiny (chapu vyhradu ze technicky z duvodu nahledu postovni zpravy u e-mailovych klientu tezko proveditelne)

Ve veci odesilanych zprav je situace opet podobna jako u listovnich zasilek v tradicni podobe. Zamestnavatel muze svym organizacnim opatrenim vytvorit uzavreny adresar zakazniku firmy jimz mohou pracovnici zasilat firemni e-mailovou postu. (Stejne tak jako plati postovne za tradicni pisemnou korespondenci ktera je zaslana pouze skutecnym obchodnim kontaktum firmy). Pokud vsak postovni server umoznuje zasilat zamestnancum zpravy i jinym adresatum, zamestnavatel NEMA pravo seznamovat se s obsahem takovych zprav, jedna se o stejny pripad jako kdyz nekdo odesle soukromou korespondenci ve firemni obalce za firemni penize - ani tento pripad NEOPRAVNUJE takovou zasilku, pokud jeji vyskyt zamestnavatel zaznamena, OTEVRIT a seznamit se s jejim obsahem. Uvedeny priklad samozrejme nevylucuje pripadny pracovne pravni postih zamestnance pro poruseni pracovnich povinnosti v souladu se zakonikem prace.

Zaverem bych chtel zduraznit, ze zamestvavatel (majitel firmy) ma podle meho nazoru dostatek legalnich nastroju k omezeni soukrome korespondence svych pracovniku. Staci se zamyslet nad organizaci prace firmy a vytvorit odpovidajici pracovni postupy a pravidla. Pokud vsak takove kroky zamestnavatel z jakehokoliv duvodu neucini, nema v zadnem pripade pravo na poruseni listovniho tajemstvi zachycenych soukromych postovnich zprav. Pripadna vznikla ztrata ci financni skoda jde plne na vrub jeho nedostatecnych manazerskych schopnosti.

Pokud nekdo vi, ze urcity pracovnik pracuje pro urcitou firmu a najde si jeji adresu ve zlatych strankach a zasle mu dopis s adresou zacinajici jmenem firmy, pokracujici jmenem osoby a pak zbytkem adresy, tak tuto zpravu nesmi otevrit nikdo jiny nez vlastnim jmenem uvedeny adresat.

Obráceně. Je-li první jméno firmy, bere se to jako zásilka pro firmu, kterou by měl pokud možno vyřizovat dotyčný zaměstnanec. Je-li první jméno zaměstnance, chápe se to jako zásilka pro tohoto zaměstnance.

Jen doplním o podrobnější informace:

http://www.ceskaposta.cz/sluzby/detail.asp?objID=673

Jinak souhlasím s názorem IGRA: 15.01.2004, 10:48

Bohuzel, ani doporuceni Ceske posty tykajici se spravneho psani adresy, ktere nema zadnou pravni vahu, by vas neopravnovalo seznamit se s obsahem zasilky na ktere je uvedeno osobni jmeno konkretniho adresata.
Jak jsem psal uz v predchozim prispevku, mate dostatek moznosti jak v ramci firmy odesilani a prijimani postovnich ci jinych zprav upravit. Nemate ale pravo zadnou zasilku, byt zaslanou v rozporu pracovnimi pravidly ktere jako zamestnavatel mate pravo vytvorit (musi byt vsak v souladu s pravnim radem) otevrit, cist, nebo se jinak seznamovat s jejim obsahem.

Vazeny pane Aujezdsky. Celkem rad si prectu kazdy clanek od vas, ale je zrejme, ze v tomto mediu se k vasim clankum nelze dobrat rozumne diskuse. Jde totiz o dialog Tatara s Madarem, z nich zadny neumi jiny jazyk krome sveho rodneho. Technicky zalozena cast diskutujicich ma problemy s presnymi vyznamy pravnickych pojmu (a tak slovo "osoba" chapou jen ve vyznamu "fyzicka osoba"), vy, naprosti tomu, pramalo rozumite technicke casti (napriklad posilate dopis "ze schranky").

Navzdory tomu, ze bych byl rad, kdyby se vseobecne prosadil nazor, ktery prosazujete, bohuzel, za jiste a jednoznacne to rozhodne nelze mit. Nerozumim sice dostatecne pravu, nicmene, je zrejme, ze znacna cast vasi argumentace je zalozena na predpokladech, ktere v praxi nejsou splneny, nebo je zcela nemozne zjistit skutecny stav veci u ktere predpokladate, ze jej zjistit lze. To znamena, ze az se setkate u soudu se svym oponentem, on bude podobne nejasne pouzivat neexistujici fakta ve svuj prospech, jeho vyklad bude vypadat naprosto stejne logicky a naprosto stejne logicky bude smerovat ke zcela opacnym zaverum. (Tvrzeni, ze tam kde se sejdou dva pravnici vzniknou na stejnou skutecnost tri zcela ruzne pravni nazory je sice nadsazkou, ale jen mirnou.) Konecne rozhodnuti tak bude na soudu. A vzhledem k neprecedentnimu charakteru naseho soudnictvi bohuzel ani po probehnuti prvniho soudniho procesu v teto veci nelze rict, jak dopadne druhy, treti nebo jedenacty.

Navzdory tomu, ze to zde uz padlo, nemohu nechat bez povsimnuti nektere pasaze vasi argumentace. Nelze nic namitnout proti tomu, ze prijemce urcuje odesilatel - a ten jediny vi, zda zamyslenym adresatem byl ten nebo onen. Vnejsim projevem jeho vule byl zapis emailove adresy. Ta jednoznacne identifikuje konkretni postovni schranku, do ktere ma byt dopis dorucen. Neidentifikuje ale zadnou konkretni osobu (podotykam, ze tento pojem pouzivam v zakonnem slova smyslu, tedy oznacuje fyzickou i pravnickou osobu), ktere je dopis urcen. Elektronicka posta proste neumoznuje navenek projevit jasne a zretelne vuli adresata po doruceni konkretnimu odesilateli - prinejmensim ne na zaklade zkoumani "vnejsich" znaku, tedy bez zkoumani obsahu dopisu. Prijemce tedy NEMA sanci, jak "predem" vuli odesilatele odhalit (ponechme nyni stranou situaci, kdy ji zjisti AZ pri zkoumani obsahu). A zde se dopoustite velmi sporneho bodu argumentace. Listovni korespondence umoznuje rozlisit soukromy dopis zaslany do firmy, od firemniho dopisu s "preferovanym urcenim" nejakemu konkretnimu zamestnanci - cini se tak poradim v zapisu adresy. Mimochodem, v pripade soukromeho dopisu nemusi byt ona osoba v zadnem pravnim vztahu k firme, ktera bude v adrese take uvedena - tento zpusob zapisu adresy tedy neni omezen pouze na soukrome dopisy "zamestnancum" - muze jit take o hosta hotelu, napriklad. Elektronicka adresa ale zadne poradi nema - protoze cela adresa je jeden zapis. Pokud ma tedy adresa format jmeno.prijmeni@firma.xx pak nelze zadnym zpusobem urcit zda jde o soukromy dopis zamestnanci J.P one FIRMY, zda jde o FIREMNI dopis s preferovanym urcenim do rukou konkretni osoby nebo zda jde o soukromy dopis osobe zastizitelne ve FIRME, ktera ale jinak nema s firmou zadny pravni vztah (to jsou onu freemaily). Vase argumentace ma, podle meho nazoru, nejslabsi bod prave v tomto miste - vy sice tvrdite, ze to z adresy poznat jde, ja ale pro takove tvrzeni neshledavam zadny pravni ani jakykoliv jiny duvod. Jde pouze o nazor, ktery bude mit pravnik zastupujici druhou stranu jiny. A rozhodne az nazor soudu. Rozhodne neshledavam moznost oznacit spor v tomto bode za jednoznacne rozhodnutelny na zaklade existujicich zakonu.

Kazdopadne, dopis skonci v nejake konkretni schrance, ktera nekomu patri. Ten "nekdo" muze byt jak osoba pravnicka tak fyzicka. I v pripade, ze jde o osobu pravnickou, je, samozrejme, ctenim dopisu v takove schrance, poverena nejaka konkretni osoba fyzicka. Schranka pak muze ve sve plne adrese obsahovat i jmeno teto poverene osoby (tedy jmeno.prijmeni@firma.cz), muze obsahovat ale i jine jmeno (treba jednatele spolecnosti, ktery ale pritom bezne schranku cist vubec nebude - od toho ma onu poverenou osoba) a muze byt oznacena jmenem nebo skupinou znaku zcela fantazijni - ani v jednom pripade nelze z oznaceni na zaklade zadneho zakona automaticky dovodit vztah nejake konkretni osoby ke zminene schrance. Tento vztah je zalozen nejakym smluvnim vztahem (leckdy pouze ustnim) a jen tento vztah je ohledne vztahu konkretnich osob ke konkretni schrance urcujici - nikoliv jeji oznaceni. Prijemce nema celkem jinou moznost, nez predpokladat, ze odesilatel, ktery vyjadril svoji vuli zaslat zasilku zcela konkretnimu adresatovi mel na mysli prave "vlastnika" schrany, jejiz adresou zasilku oznacil - a v dobre vire tak zasilku otevrit a precist. Nicmene, v tomto okamziku plne souhlasim s Vasim tvrzenim, ze pokud pri cteni dopisu zjisti, ze adresatem ve skutecnosti neni, musi zpracovani prerusit a dopis vratit (pripadne predat skutecnemu adresatovi). Nemohu ale souhlasit, ze pri tom porusil listovni tajemstvi. Podle zapsane adresy on totiz BYL adresatem. To, ze vnejsi projev odesilatelovi vule (tedy zapis adresy) se neshoduje s vuli samou je chyba odesilatele, ktery si nedostatecne zjistil, komu patri schranka, jejiz oznaceni pouzil. Mam dojem, ze za techto okolnosti se odesilatel sveho prava dovolat uspesne nemuze. Ani listonos nebude stihan po pro otevreni dopisu, na kterem nalezne svoji adresu - ani tehdy, kdyz pote zjisti, ze do obalky byl vlozen dopis nekomu uplne jinemu.

A to cele zatim bylo o pripadu, kdy adresa ma format jmeno.prijmeni@firma.xx - jenze, neni trivialni urcit, zda konkretni kombinace pismen je jmenem fyzicke osoby a jeste slozitejsi je to s oznacenim pravnickych osob (ktere se navic casto v adrese vyzkytuji jen zkracene). Tam uz VUBEC nelze z jejiho nazvu urcit vlastnika schranky a je tedy tim mene urcitelne, zda jde o osobu fyzickou nebo pravnickou.

Jak to vidim ja, nepravnik, cela vase argumentace stoji na tezi, ze z oznaceni schranky lze dospet k pravne zavazne domence, zda je vlastnikem schranky osoba fyzicka nebo pravnicka. Tedy, ze z vnejsiho projevu vule odesilatele lze urcit zda jde o postu urcenou fyzicke nebo pravnicke osobe. Ja se domnivam, ze pro takovou uvahu nemate dostatecnou oporu ani v zakone ani v existujici judikature jde tedy o (sporny) pravni nazor.

Druha moznost je, ze vase argumentace je zalozena na tom, ze vule odesilatele je zavazujici pro kazdeho komu je zprava dorucena bez ohledu na to, ze prijemce nemuze z vnejsich projevu odesilatelova chovani skutecnou vuli odesilatele urcit. A dokonce usuzujete, zda se mi, ze prijemce, muze byt postizitelny zato, ze se choval v souladu s vnejsimi projevy vule odesilatele, ale v rozporu s jeho vuli skutecnou. Doufam, ze to v zakone oporu nema take - i kdyz, tady se opravdu mohu mylit.

Treti moznost je, ze osoba ctouci dopisy ve sve schrance se sice dopusti trestneho cinu kdyz precte dopis, ktery sice byl adresovan to teto schranky ale adresatova vule byla adresovat ho jine osobe nez drziteli schranky jejiz adresou zasilku oznacil, nicmene, s odvolanim na dobrou viru takoveho prijemce nebude precteni takoveho dopisu fakticky postizitelne (za predpokladu, ze po zjisteni, ze se jedna o dopis urceny jinemu adresatovi zpracovani ukonci). A hadka v teto diskusi je o tom, ze "neopravnicky lid" do kategorie "zakazano" nezahrnuje cinnosti formalne zakazane za jejichz prekroceni ale nehrozi zadna sankce - a cely spor je tedy jen terminologickym problemem ...

Nemusite mi odpovidat, natozpak dlouze, nicmene, najdete-li si trochu casu, potesilo by me, zda se mi podarilo alespon jedna z moznosti vystihla podstatu problemu spravne, nebo zda se domnivate, ze teziste rozhodnuti je jeste nekde uplne jinde ...

"vy, naprosti tomu, pramalo rozumite technicke casti (napriklad posilate dopis "ze schranky")."

Tohle se mě trochu dotklo:), ne že bych si hrál na odborníka, ale přibližně vím, jak funguje elektronická pošta včetně jejího přenosu. Za to, že jsem jednou použil nevhodnou formulaci, se omlouvám všem specialistům.

"Listovni korespondence umoznuje rozlisit soukromy dopis zaslany do firmy, od firemniho dopisu s "preferovanym urcenim" nejakemu konkretnimu zamestnanci - cini se tak poradim v zapisu adresy."

rozlišování "firemní" - soukromý, je dle mého názoru nesmysl

"Pokud ma tedy adresa format jmeno.prijmeni@firma.xx pak nelze zadnym zpusobem urcit zda jde o soukromy dopis zamestnanci J.P one FIRMY, zda jde o FIREMNI dopis s preferovanym urcenim do rukou konkretni osoby..."

Tzn., je tam jméno+příjemní a doména. Má argumentace spočívá, v tom, že s obsahem správy se může seznámit jedině příjemce, jenž vzhledem k tomu, že doménu může mít kdokoliv a jakoukoliv, se dá určit pouze na základě jména a příjmení. Samozřejmě, jak je uvedeno v článku, nemusí být samotná zpráva určena jemu, ale třeba jeho zaměstnavateli. Tyto pochybnosti však, v případě, že adresát je zřejmý, nemůžou odůvodnit čtení pošty třetí osobou (zaměstnavatelem, providerem).

"Nicmene, v tomto okamziku plne souhlasim s Vasim tvrzenim, ze pokud pri cteni dopisu zjisti, ze adresatem ve skutecnosti neni, musi zpracovani prerusit a dopis vratit (pripadne predat skutecnemu adresatovi). Nemohu ale souhlasit, ze pri tom porusil listovni tajemstvi."

To jsem netvrdil, pokud Vám příjde omylem do schránky zpráva, která není Vaše a vy to nemůžete poznat, tak samozřejmě listovní tajemství neporušujete. Něco jiného je, pokud informací z této zprávy nabytých, nějak zneužijete.

"Jak to vidim ja, nepravnik, cela vase argumentace stoji na tezi, ze z oznaceni schranky lze dospet k pravne zavazne domence, zda je vlastnikem schranky osoba fyzicka nebo pravnicka. Tedy, ze z vnejsiho projevu vule odesilatele lze urcit zda jde o postu urcenou fyzicke nebo pravnicke osobe"

To je nutné vždy zkoumat v konkrétním případě zvlášť. Žádná právně závazná domněka neexistuje. Avšak ještě jednou uvádím: Tyto pochybnosti však, v případě, že adresát je zřejmý, nemůžou odůvodnit čtení pošty třetí osobou.

"Druha moznost je, ze vase argumentace je zalozena na tom, ze vule odesilatele je zavazujici pro kazdeho komu je zprava dorucena bez ohledu na to, ze prijemce nemuze z vnejsich projevu odesilatelova chovani skutecnou vuli odesilatele urcit.

Takhle jsem nikdy neargumentoval:), samozřejmě, když nelze určit z vnějšího označení a někdo se DŮVODNĚ domnívá (ne když je na zásilce jméno jiné osoby), že je zpráva určena jemu, může se začít se zprávou seznamovat. Pokud pro něj není...viz výše.

"Treti moznost je, ze osoba ctouci dopisy ve sve schrance se sice dopusti trestneho cinu kdyz precte dopis, ktery sice byl adresovan to teto schranky ale adresatova vule byla adresovat ho jine osobe nez drziteli schranky jejiz adresou zasilku oznacil."

To je to samé, co jste uváděl výše. Pro trestný čin potřebujete úmysl, tzn. chtít si přečíst cizí poštu.

s pozdravem

máte pravdu, že tento článek asi neměl být určen pro neprávníky, je z toho zmatek, snažil jsem se, aby to bylo srozumitné pro všechny, ale asi se to nezdařilo.

Aujezdský

Zdá se tedy, že hlavní rozpor je v tom, kdo je příjemce.

Vy tvrdíte, že pokud je součástí e-mailové adresy Petr.Soucek, tak že příjemcem je jedině nějaký Petr Souček, ať už k fyzický přístup uvedené schránce má ve skutečnosti kdokoliv. Problém je, že těch Petrů Součků můžou být tisíce, a jak poznáte toho pravého? Nebo snad můžu beztrestně číst maily poslané na emailovou adresu Petr.Soucek@uplnejakakolivdomena.cz? To asi ne. A co kdyže e-mailová adresa ve tvaru Soucek@firma.cz, Petr@firma.cz, PSoucek@firma.cz, SoucekP@firma.cz, PetrS@firma.cz, PS@firma.cz, které ještě určují nějakou fyzickou osobu jako příjemce a které už ne?

Narozdíl od Vás většina diskutujících včetně mě tvrdí, že příjemcem e-mailu s takovouto adresou je firma, provozující e-mailovou schránku. U toho Seznamu je to tak, že na základě smlouvy firma Seznam.cz, a.s. pronajímá tyto schránky jednotlivým zákazníkům, a na základě této smlouvy je pak příjemcem ten zákazník - zase klidně fyzická nebo právnicá osoba.

Podkladem pro toto tvrzení je to, že odesílatel, vzhledem k samotnému principu elektronické pošty i zaběhnuté praxi, nemůže důvodně považovat za adresáta pouze konkrétní fyzickou osobu. Prostě ať už je v e-mailové adrese cokoliv a má jakýkoliv tvar, odeslítatel z ní nemůže poznat, jestli jde o e-mailovou adresu, jejímž příjemcem je určitá fyzická osoba, nebo jejímž příjemcem je např. nějaká firma (právnická nebo fyzická osboba), která může pověřit čtením obsahu této schránky kohokoliv, bez ohledu na to, jak se ta schránka jmenuje.

A protože podle tohoto tvrzení je zaměstnavatel příjemcem, nelze ho srovnávat s listonošem nebo providerem.

Domníváte se, že třeba tajemník (nebo jiní pracovníci kanceláře Václava Havla) porušuje zákon, když čte e-maily poslané na adresu vaclav.havel@volny.cz - viz http://old.hrad.cz/president/Havel/cvp_adr.html ?
Pochybuji, že je všechny čte výhradně osobně.

"Problém je, že těch Petrů Součků můžou být tisíce, a jak poznáte toho pravého?"

je to ten Petr Souček, kterého zamýšlel odesílatel. Vždy je ta zpráva někomu konkrétnímu určena, i když používá jakýkoliv pseudonym. Úplně jiná věc je, jak to v konkrétním případě poznat. S tím může být samozřejmě problém, nutno posuzovat v každém konkrétním případě zvlášť.

To jste ale odpověděl jen na menší část mého příspěvku, ve kterém snad poměrně jasně uvádím, že ta domněnka, že odesílatel chtěl poslat mail skutečně pouze mě a ne firmě Ryston Electronics s.r.o. není oprávněná.

Sám jste uváděl, že odesílatelem zamýšleným příjemcem může být i právnická osoba, a podle mě tomu tak je i v tomto případě.

"Sám jste uváděl, že odesílatelem zamýšleným příjemcem může být i právnická osoba, a podle mě tomu tak je i v tomto případě."

Určitě takovéto mít doměnky mít můžete, ale troufám si tvrdit, že pokud je v adrese uvedeno jméno fyzické osoby, není tato doměnka správná (jiný identifiakční údaj tam není). Připomínám, že ekonomické hledisko, kdo platí jaký server, doménu apod., nemůže mít žádný vliv. Samozřejmě z obsahu zprávy může vyplynout, že zpráva byla skutečně určena právnické osobě.

"ale troufám si tvrdit, že pokud je v adrese uvedeno jméno fyzické osoby, není tato doměnka správná (jiný identifiakční údaj tam není). Připomínám, že ekonomické hledisko, kdo platí jaký server, doménu apod., nemůže mít žádný vliv."

tím že neuznáváte příslušnost domény nějakému majiteli (což je samo o sobě dost absurdní) pak si řežete větev na které sedíte:

potom totiž tvrzením, že jméno domeny nema vliv, tezko obhájíte identifikovatelnost konečného příjemce. Kterého z tisiců majitelů jmena "Josef.Novak" měl adresat na mysli?

A jestliže zaměstnavatel nemohl identifikovat konečného příjemce, pak ho(zaměstnavatele) těžko poženete k jakékoliv odpovědnosti za to, přečetl jakkoliv adresovaný majl.

Takže nám zbývá vyřešit, kolik andělů tancuje na špičce jehly. Reálné právní důsledky ale zůstávají v nedohlednu.

"tím že neuznáváte příslušnost domény nějakému majiteli (což je samo o sobě dost absurdní) pak si řežete větev na které sedíte:"

Dle mého názoru naprosto obracíte mé vyjádření. Neuznávám, tvrzení některých přispěvatelů (autorů článků), že skutečnost, že zaměstnavatel má zaregistrovanou určitou doménu znamená, že veškerá pošta, která tam dorazí, je určena tomuto zaměstnavateli!! Samozřejmě, že doména má velký význam pro identifikaci adresáta. Avšak celý článek a veškeré mé příspěvky zde, vycházejí z předpokladu, že řešíme situaci, kdy si konkrétní zaměstnavatel osobuje právo číst korespondenci odeslanou na určitou adresu. Nesnažíme se zde o identifikaci mezi všemi uživateli elektronické pošty. Stejně tak listovní obálka pouze se jménem Josef Novák (bez dalších údajů) nemá žádnou identifikační schopnost. Avšak lze, dle mého názoru, předpokládat, že odesílatel zamýšlel konkrétního Josefa Nováka, jinou věcí!!! je posléze vnější označení zprávy.

"...Dle mého názoru naprosto obracíte mé vyjádření. ..."

dle mého názoru jsem neobrátil nic, jak jinak jsem si tedy měl vysvětlit to co jste napsal:

"ale troufám si tvrdit, že pokud je v adrese uvedeno jméno fyzické osoby, není tato doměnka správná (jiný identifiakční údaj tam není). Připomínám, že ekonomické hledisko, kdo platí jaký server, doménu apod., nemůže mít žádný vliv."

když říkáte: "...jiný identifikační údaj tam není..."

Proč podle vás "jméno domény není identifikační údaj", a naopak "jméno poštovní schránky je identifikační údaj"? Proč?

Jak můžete tvrdit, že v adrese Daniel.Peder@infoset.cz není možnost identifikovat společnost Infoset s.r.o. a naopak lze identifikovat nějakého konkrétního Daniela Pédera?

proč výraz "infoset" neidentifikuje firmu Infoset
a proč výraz "Daniel.Peder" identifikuje jméno Daniel Péder? Vžyť ani u jednoho z výrazů nemůžete nalézt plnou shodu. U "jména firmy" chybí s.r.o. a naopak u "jména fyzické osoby" přebývá tečka a chybí interpunkce.

Chápete, že tím že popíráte jedno, nemůžete schvalovat to samé o zavináč vedle?

když říkáte: "...jiný identifikační údaj tam není..."

uznávám, že asi mělo být uvedeno "jiný směrodatnější identifikační údaj tam není".

aby naše komunikace mohla někam vést, je nutné si ujasnit termíny - co je to firma, co je to doména

obchodní firmu chápu ve smyslu § 8 ObchoZ, tzn. název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Je dobré si uvědomit, že firmou fyzické osoby podnikatele je jeho jméno a příjmení. Ohledně výkladu, co je to obchodní firma Vás můžu odkázat na náš člának na www.ucetnisvet.cz.

právní podstata doménového jména, to je daleko zapeklitější oříšek. Spolu s většinou se kloním k názoru, že se jedná pouze o závazkový právní vztah mezi registrátorem a třetí osobou.

A zde možná narážíme na důvod, z kterého usuzuji, že jméno a příjmení fyzické osoby, je důležitější než doménové jméno. Mezi jménem a příjmením fyzické osoby a jménem a příjmením (i když možná zkomoleným - bez diakritiky) této osoby uvedeným v emailové adrese je přímý vztah (je zde absolutní ochrana jména fyzické osoby dle § 11 a násl OZ).

Zatímco vztah mezi obchodní firmou podnikatele a "jeho" doménovým jménem je daleko komplikovanější a navíc vzdálenější. Nejenom, že se obchodní firma podnikatele a doménové jméno nikdy úplně neshoduje (připomínám povinnost podnikatele používat svojí obchodní firmu přesně tak, jak zapsána v obchodním rejstříku - tzn. včetně dodatku, velkých a malých písmen atd.) Velmi často je doména pouze zkratkou obchodní firmy podnikatele apod. Navíc ne každý podnikatel má své doménové jméno, doménová jména některých podnikatelů jsou používána pro freemailové služby, některé doménové jména podobné obchodním firmám podnikatelů jsou squattované spekulanty. Jeden podnikatel může mít neomezeně doménových jmen - a o všech bude tvrdit, že pošta tam došlá je jeho?

A hlavně největším rozdílem je, že mezi podnikatelem a registrátorem domény je závazkový právní vztah - tento relativní (ve smyslu právním) vztah je jediným určovatelem. Nikdo nemá absolutní právo na držení jakékoliv domény, zatímco každý člověk má vždy právo na ochranu svého jména a příjmení. Z těchto důvodů lze dle mého názoru usuzovat, že daleko směrodatnějším údajem případ, kdy odesílatel v adrese uvede jméno a příjmení.

tak snad tak

pominu vše (opět sice pravdivá tvrzení avšak zcela irelevantní) až na poslední odstavec, speciálně toto:

"každý člověk má vždy právo na ochranu svého jména a příjmení"

Byť nepopiratelný fakt, snad jen říká, že zaměstnanec by, případně, mohl zažalovat zaměstnavatele za zneužití svého jména použitého jako součást e-mailové adresy. Stále však chybí důkaz, že zpráva doručená do poštovní schránky s jeho jménem(zaměstnance) byla určena právě jemu(zaměstnanci) a nikoliv zaměstnavateli.
A zároveň by tím přiznal, že existuje poměrně jednoznačný vztah mezi názvem firmy zaměstnavatele, doménovým jménem.

Pane Aujezdský, vy máte jeden základní problém, vycházíte z toho, že jste právník a ostatní okolo jsou laici. A tento nadřazený pohled Vám brání v racionálním přístupu k debatě, neboť Vaše mysl je neustále zamlžována "pocity", že ti ostatní tomu nerozumí. Viz vaše různá poučování o tom že osoba může být nejen fyzická ale i právnícká a že nevíme co je to firma atd. Jste v těžkém omylu, jen mi doposud přišlo poněkud přízemní vám tento dojem vyvracet. Tak teď to dělám, protože vidím, že samotnému vám to nedojde.

A v průběhu celé debaty se tu zcela nekonzistantně točíte v nekonečném kruhu, kde ve chvíli kdy nemůžete prokázat jednoznačnou indetifikovalnost adresáta, začnete operovat vůlí odesílatele. Když Vám zde někdo z diskutujících poukáže na nejednoznačnost vůle odesilatele, začnete operovat identifikací adresáta. Avšak jen a pouze na základě jakési podobnosti --- všimněte si, že říkám podobnosti, neboť shodu NIKDY nenajde --- podobnosti s jeho skutečným jménem. A tak stále dokola.

Škoda že se nemůžeme sejít u soudu, kde bychom řešili konkrétní případ. Tam byste se svojí argumentací pohořel. Minimálně v tom smyslu, že byste nevyhrál jediný případ, kde by si zaměstnanec stěžoval na to, že mu zaměstnavatel čte poštu. Stačilo by totiž, aby si zástupce obhajoby nechal vypracovat takový posudek znalce z oboru, který by vyjadřoval stanovisko které zde obhajuji já a ostatní diskutující v této diskuzi. Tj. to, že zaměstnavatel není schopen rozlišit, který mail v jeho serveru je určen jemu a který není. A jestliže to není schopen rozlišit, má právo předpokládat že jsou určeny všechny jemu a libovolně do nich nahlížet.

A podotýkám, že je zcela jedno zda zaměstnavatel je právnická či fyzická osoba.

"A tento nadřazený pohled Vám brání v racionálním přístupu k debatě."

Myslím, že nadřazný přístup vypadal spíše tak, že by na některé příspěvky nereagoval. Pokud došlo k vyvětlování některých termínů, tak jen z toho důvodu, že bez společné řeči to nejde, jak už bylo uvedeno jedním Vaším kolegou.

"A v průběhu celé debaty se tu zcela nekonzistantně točíte v nekonečném kruhu, kde ve chvíli kdy nemůžete prokázat jednoznačnou indetifikovalnost adresáta, začnete operovat vůlí odesílatele. Když Vám zde někdo z diskutujících poukáže na nejednoznačnost vůle odesilatele, začnete operovat identifikací adresáta."

Jedná se o dvě úplně rozdílné věci, což si myslím Vám zatím nedošlo. Vůle a její projev jsou dvě nádoby, sice spojené, ale dvě.

"obhajoby nechal vypracovat takový posudek znalce z oboru, který by vyjadřoval stanovisko které zde obhajuji já a ostatní diskutující v této diskuzi."

Ostaní diskutujícími zřejmě myslíte několik rozhořčených kritiků, kteří zde uvádějí většinu příspěvků. Chápu, že se jim článek nelíbí, ale nikdo z mých kolegů (právníků), kterým jsem dával článek číst, se takto rozhořčeně nevyjadřoval. Navíc jsou zde i pozitivní reakce (díky :), ale ty nejsou tak zajímavé.

Máte pravdu v tom, že jsem si měl rozmyslet publikaci článku na Lupě, vzhledem k zaměření některých čtenářů. Veřte, že to není nic příjemného nechat se úražet od někoho, kdo se prozatím neseznámil ani se základy zmiňované problematiky a spoléhá na "zdravý rozum", popř. informace z MF Dnes.

s pozdravem

"...že nadřazný přístup vypadal spíše tak, že by na některé příspěvky nereagoval..."

to by pak nebyl žádný přístup ... ale nemám zájem tu do Vás zbytečně tepat, takže to nebudu rozvádět.

Spíše k věci:

"Vůle a její projev jsou dvě nádoby, sice spojené, ale dvě"

toto chápu od počátku dokonce včetně těch důsledků, které naopak Vám, zdá se, stále unikají :) a na kterých já stavím svoje argumenty:

Vůle odesilatele ať byla jakákoliv bohužel není z jejího projevu ve formě e-mailové adresy jednoznačně identifikovatelná !!!

a teď abych nemíchal jabka s hřebíkama:

"Ostaní diskutujícími zřejmě myslíte několik rozhořčených kritiků"

Myslím především Dana Lukeše a Petra Součka, kteří zde snesli mnoho smysluplných a povícero relevantních názorů se kterými se mohu v zásadě plně ztotožnit. A rozhodně bych se musel ohradit kdyby tyto názory měly být hodnoceny jako

"od někoho, kdo se prozatím neseznámil ani se základy zmiňované problematiky a spoléhá na "zdravý rozum", popř. informace z MF Dnes."

A to, že se nikdo z vašich kolegů právníků nerozhořčoval vypovídá snad pouze o tom, že mají chladnější hlavy anebo že na celý problém nahlédli pouze povrchně. A to musím přiznat, právě z toho prvního pohledu jsou vaše argumenty celkem logické. Teprve po hlubší analýze jsou zde k nalezení zásadní nesrovnalosti.

"A to, že se nikdo z vašich kolegů právníků nerozhořčoval vypovídá snad pouze o tom, že mají chladnější hlavy anebo že na celý problém nahlédli pouze povrchně. A to musím přiznat, právě z toho prvního pohledu jsou vaše argumenty celkem logické. Teprve po hlubší analýze jsou zde k nalezení zásadní nesrovnalosti."

Netvrdím, že mám patent na rozum, avšak pokud má článek zásadní nesrovnalosti, musí být nějaký jiný názor ten správný. Byl bych rád, kdybyste ho uvedl. Nic ve zlém pokud si myslíte, že je jednoduše jinak, tak uveďte, jak to s tou elekronickou poštou v zaměstnání je.

Pokud se mohu pokusit uklidnit zbytecne vzrusenou diskusi (probihajici navic v threadu, ktery jsem zacal), pak ja jsem si na sebe termin "rozhorceny kritik" rozhodne osobne nevztahl. Prinejmensim ne zpusobem, ktery by se me dotkl a neni tedy treba me branit.

Mimochodem, nesdilim Vase presvedceni, ze v pravnim svete, a specialne u nas, existuje neco, co by se dalo oznacit jako "spravny nazor". Existuji pouze nazory, ktere soudce v konkretni kauze akceptuje a nazory ktere neakceptuje. Pricemz to, ze konkretni nazor konkretni soudce v konkretni kauze akceptoval jako "spravnejsi" nez jiny nezarucuje, ze jiny soudce v teze kauze, stejny soudce v jine podobne kauze nebo jiny soudce v jine kauze relevanci stejnych nazoru vyhodnoti stejne. Vim, ze to tak uplne neni - ze existuji i zavazne vyklady, kterymi se soudce musi ridit, ale tech je, v celkovem objemu nazoru pravniku, jen maly pocet. Vas nazor tedy muze byt "spravny". Bohuzel, uplne stejne "spravny" muze byt ve stejnou chvili i nazor naprosto opacny.

A my, laici, nemame naprosto zadnou moznost jak posoudit, ktery z tech nazoru je spravnejsi. To se, k nasemu stesti, nebo k velke smule, vzdy dozvime az u soudu. A proto si kazdy laik ze zcela (pro nej) rovnocennych protichudnych nazoru ruznych pravniku vybere ten, ktery pripada rozumnejsi jemu - coz se, zhusta, kryje s podminkou, ze je pro nej vyhodnejsi ...

Dobra, budu tedy nadale predpokladat, ze principum, na kterych funguje el. posta rozumite. Verim, ze i vy me prominete obcasne nepresne formulace. Abych tedy ujasnil zasadni nejasnost, o ktere se zminujete - pak pojmem "soukroma" posta minim postu adresovaou osobe fyzicke kdezto firemni postou postu adresovanou osobe pravnicke. V tomto kontextu Vam snad uz bude, to co jsem rikal, jasnejsi.

Musim vam oponovat uz jen v drobnostech. Za klicovou cast vasi odpovedi povazuji pasaz (vyskytujici se v kontextu pochyb, zda lze z vnejsiho projevu vule odesilatele, tedy ze zapisu emailove adresy, urcit, zda je posta adresovana fyzicke nebo pravnicke osobe), kterou ocituji:

"To je nutné vždy zkoumat v konkrétním případě zvlášť. Žádná právně závazná domněka neexistuje. Avšak ještě jednou uvádím: Tyto pochybnosti však, v případě, že adresát je zřejmý, nemůžou odůvodnit čtení pošty třetí osobou.

Myslim, ze to je opravdu stezejni myslenka. V teto chvili se uz rozchazime pouze v jedinem - vy pripoustite situaci, ze "adresat je zrejmy". Ja samozrejme nemohu vyloucit vznik takove situace, ale neznam zadny prakticky priklad takoveho jevu. Domnivam se, ze Vase presvedceni, ze neco takoveho v praxi existuje plyne z trochu nekonzistentniho uvazovani o emailove adrese. Napsal jste totiz: příjemce, jenž vzhledem k tomu, že doménu může mít kdokoliv a jakoukoliv, se dá určit pouze na základě jména a příjmení. Emailova adresa ma dve ZCELA ROVNOCENNE komponenty - "local-part", ktera se vyskytuje "pred zavinacem" a "domain", ktera se vyskytuje za zavinacem. Pristoupim na vasi tezi, ze domenu si muze zaregistrovat kazdy a proto z oznaceni domeny nelze nic usuzovat o vztahu nekoho k postovnim schrankam zrizenim v ramci teto domeny. Onen drzitel domeny ale v ramci sve domeny muze zridit komukoliv jakkoli oznacene postovni schranky - a to vcetne oznaceni slozeneho z takovych slov, ktera se bezne pouzivaji jako jmena osob. Jinymi slovy, drzitelem jakkoli oznacene postovni schranky muze byt, podobne jako u domeny, kdokoliv. Analogicky tedy dospivame ke shodnemu zaveru - nelze-li z oznaceni domeny urcit neci vztah k postovnim schrankam v ni vedenych protoze onu domenu muze drzet kdokoliv, nelze ani z oznaceni konkretni schranky na zadny takovy vztah usoudit - protoze i tuto schranku muze drzet kdokoliv. Dospivame k jedinemu moznemu zaveru - ze z oznaceni schranky nelze urcit jejiho drzitele a tedy osobu opravnenou k jejimu uzivani - at jde o osobu pravnickou nebo fyzickou. Samozrejme - schranka je zrizena smluvnim vztahem mezi provozovatelem postovniho serveru a tim, pro koho byla shranka zrizena (pricemz v pripade pravnicke osoby to dokonce muze byt jedna a tataz pravnicka osoba, ktera provozuje postovni server a soucasne si na nem zridila pro svoji potrebu libovolne, libovolne jak oznacena postovni schranky) - a jen tyto dve smluvni strany zcela jednoznacne vedi, kdo je opravnenou osobou a drzitelem konkretni schranky. Nikdo jiny to nevi, pokud mu to nektera z techto stran nerekne. To plati pro vsechny bez vyjimky, vcetne odesilatele. Domnivam se, ze se blizime k jedinemu moznemu zaveru - kazda schranka ma sveho drzitele, ktey se jim stal smluvnim vztahem s tim, kdo schranku zridil. Tento - a jen tento - drzitel ma legalni pravo cist veskerou korespondenci do ni doslou (pomineme pripady, kdy pri cteni zjisti, ze byla dorucena omylem). Lze jiste predpokladat, ze odesilatel, ktery oznaci zasilku nejakou adresou VI, ze tato adresa oznacuje nejakou postovni schranku a VI kdo je osobou opravnenou tuto schranku cist. Vyjma chyb (za ktere by ale byl stejne odpovedny ten, kdo je ucinil, tedy odesilatel) tedy naprosto nepripada v uvahu situace, ze by odesilatel odeslal postu pro fyzickou osobu "Dan Lukes" na adresu dan.lukes&fio.cz - protoze vi komu schranka s timto oznacenim patri a tak vi, ze tato schranka VUBEC nepatri zadne fyzicke osobe, ale patri osobe pravnicke.

Cela vase argumentace je tedy, zcela zrejme, postavena na jedine tezi - ze v nekterych pripadech lze ze zapisu emailove adresy ucit konkretni osobu, ktere patri schranka touto adresou oznacena. Pro tyto ucely teto teze pak bez zjevneho duvodu oznacite urcitou cast emailove adresy za dulezitejsi a jinou za mene podstatnou ("local-part" versus "domain"). Tu (podle vas) mene podstatnou odmitnete vzit na vedomi (domenu si muze zaregistrovat kazdy) a v te (podle vas) dulezitejsi vyslovite tezi, ze pokud jeji oznaceni je shodne se jmenem a prijmenim existujici fyzicke osoby, pak existuje duvodna domenka, ze tato osoba ma k one schrankce velmi vylucny vztah. A na zaklade takovo vykonstruovane domenky o vztahu konkretni osoby ke konkretni postovni schrance pak uz logocky dovozujete dalsi skutecnosti.

Je mi lito - opravdu by me potesilo, kdyby se veci mely tak, jak rikate. A ony tak prevazne skutecne jsou - nikdo nemuze cist postu urcenou nekomu jinemu. To co nas ale vsechny zajima je, zda schranka zrizena zamestnavatelem patri pravnicke osobe nebo fyzicke osobe. Vy tvrdite, ze osobe fyzicke, ale dovozujete to na zaklade tak argumentace, ktera mi zni velmi podezrele a umele vykonstruovane - a to proto, ze pouziva terminy z oblasti, ve ktere jsem "ja doma", terminy, o kterych se domnivam, ze jejich vyznam neni nijak kodifikovan a jediny jejich "normalni" vyznam tedy musi pramenit z te oblasti, kterou ja znam - a vy jim presto prisuzujete vyznam, o kterem ja jsem nikdy neslysel. Proto se obavam, ze jiny pravnik by stejnym slovum prisoudil zase jiny vyznam, ktery by se vice hodil jemu, a tim zcela prevratil veskere vase vyvody. A pritom by jeho argumentace byla, az na tu drobnost se zmenou vyznamu vhodnych pojmu, stejne presvedciva a logicka jako ta vase. Rad si pockam na prvni pravomocne rozhodnuti v nejakem takovem sporu (ne, ze by jedno rozhodnuti v nasem pravu znamenalo nejakou jistotu vykladu - ale voditko to bude) ...

Bohužel nemám dostatek sil (času) odpovídat na všechny příspěvky a podněty, ale zkusím se zkráceně vyjádřit. Myslím, že většina těchto věci je už uvedena v článku.

Je naprosto nerozhodné komu poštovní server patří, kdo zřídil schránku apod. Česká pošta má schránku na každém rohu a není pochyb, že nemá právo (kromě určitých vyjímek) se seznamovat s obsahem zpráv. Navíc zpráva zaslaná elektronickou poštou navštíví různé servery, které patří různým providerům, těm ty také servery patří - mohou si snad poštu číst? (prakticky samozřejmě ano, ale není to legální).

Nechápu, co je nelogického na tom, když Vám napíšu na adresu dan&obluda.cz, že chci poslat zprávu Vám, ať jste kdokoliv a ať Vám schránku zřídil kdokoliv. Netvrdím, že důležitější část před zavináčem nebo za ním. Tvrdím, že s doménového jeména nelze usuzovat na to, že osobě, která si tuto doménu zaregistrovala a provozuje poštovní server, jsou určeny všechny zprávy, které tam příjdou. Navíc pokud adresa obsahuje jméno a příjmení osoby (konkrétní osoby), které chci poslat zprávu, není zde žádného důvodu předpokládat, že zpráva "patří" někomu jinému.

Když mi dáte svůj email do práce, nemůžu Vám napsat dopis?...protože z Vašeho výkladu by vyplývalo, že mohu napsat jenom Vašemu zaměstnavateli.

Myslím, že do toho stále zcela neopodstatněně mícháte Českou poštu. Ta je v úplně jiném postavení, stejně jako poskytovatelé internetové konektivity.

Nelze přeci směšovat organizace poskytující poštovní a telekomunikační služby (pošta, ISP) s jejich koncovými zákazníky (třeba firmy).

Taková firma žádné poštovní ani telekomunikační služby mikomu neposkytuje a ani psokytovat nemůže, protože by na to potřebovala licenci.

Ale jak už jsem napsal jinde - problém je v tom, že se domníváte, že (jako odesílatel) umíte rozpoznat schránku patřící výhradně konkrétní fyzické osobě od schránky "firemní". Domníváte se, že uvedení písmen, která se podobají jménu a příjmení určité osoby vlevo od zavináče je tím rozlišením. To je ale pouze domněnka nemající žádnou oporu v realitě.

Jinak pokud bych Vám dal svůj mail do práce, tak pokud mi na něj napíšete, tak píšete přirozeně mému zaměstnavateli s tím že já jsem tím, kdo ho pravděpodobně dostane k vyřízení. Když mi budete chtít napsat soukromě, tak napíšete do předmětu zprávy "Soukromé - pouze do vlastních rukou Petra Součka" a pak takovou zprávu nikdo jiný jistě číst nebude - protože jste jasně vyjádřil, že mi chcete psát soukromě, ne pracovně. To je totéž, jako když na obálku dopisu napíšete jméno člověka na první řádku, tam je to již ustálená zvyklost.

I když Vám dám svůj telefon, tak při mé nepřítomnosti nebo obsazení linky je hovor přesměrován na asistentku.

Totéž fax.

V dobře fungující firmě jsou všichni zvyklí zaskakovat za sebe v případě potřeby zcela pro blaho zákazníka, pokud by mělo platit to, co píšete, tak by to firmy dost paralyzovalo. A je jedno, jestli jde o komunikaci telefonickou, faxovou, mailovou, dopisem, osobní nebo jinou.

Vážený pane Souček, není v mých silách, ani mým úmyslem Vás přesvědčovat o něčem, na co už máte názor dávno vytvořený. Ale mrzí mě, že jsem Vám nebyl schopen poskytnout informace, na kterými byste se alespoň zamyslel.

"Nelze přeci směšovat organizace poskytující poštovní a telekomunikační služby (pošta, ISP) s jejich koncovými zákazníky (třeba firmy)."

Z hlediska listovního tajemství je to to samé. Zkuste se prosím podívat na tu zákonnou úpravu.

"Domníváte se, že uvedení písmen, která se podobají jménu a příjmení určité osoby vlevo od zavináče je tím rozlišením. To je ale pouze domněnka nemající žádnou oporu v realitě.!"

Rozlišením je to, co je tam napsáno. Nutno posuzovat v každém konkrétním případě zvlášť (např. pokud bude moje adresa josef@aujezdsky.cz). Pokud posílám zprávu někomu, kdo má adresu obsahující jméno a příjmení, tak dle mého názoru, je naprosto logické si myslet, že to skutečně posílám tomuto člověku. Samozřejmě, že tak být nemusí!!! Když budete psát mě na adresu josef.aujezdsky@eadvokacie.cz, tak komu píšete?

"Jinak pokud bych Vám dal svůj mail do práce, tak pokud mi na něj napíšete, tak píšete přirozeně mému zaměstnavateli."

Já přeci nechci psát Vašemu zaměstnavateli, já chci napsat Vám. Jak můžu vědět, kdo je Váš zaměstnavatel? Je mi úplně jedno jestli Vám schránku zřídil Seznam.cz, a.s. nebo Tabák Kutná Hora. Stejně jako je mi jedno, jestli zprávu přepravuje DHL, Messanger, Česká pošta nebo Váš zaměstnavatel, já jsem označil Vás jako adresáta. A to je rozhodující!! A pouze vy se máte právo s obsahem zprávy seznámit.

Ale to stale vychazite z velmi diskutabilniho predpokladu, ze ze samotneho zapisu emailove adresy lze OBECNE (tedy bez toho, ze se musim zeptat teto konkretni osoby nebo zrizovatele schranky) urcit ZCELA konkretni osobu, ktere se tato adresa tyka. Vidite, a UOOI si to, napriklad nemysli - ten se brani pripustit, ze by emailova adresa byla (sama o sobe) osobnim udajem, coz, jinymi slovy, znamena, ze podle tohoto uradu emailova adresa sama o sobe NENI zpusobila identifikovat konkretni osobu. Jak uz jsem napsal, vazim si vas. Ale to neznamena, ze vas povazuji za neomylneho. Je samozrejme mozne, ze se myli onen urad (nelze si take nevsimout, ze urad neni v pristupu k adresam elektronicke posty ve svych nazorech vzdy konzistentni alespon sam se sebou). Ale presto, pokud bych si mel vsadit, zda nejaky konkretni soud da za pravdu Vam (dokonce i za predpokladu, ze svoji tezi o tom, ze nektere adresy je primarne nutne povazovat za osobni udaj, dokazete podeprit nejakym zduvodnenim - kterezto zduvodneni jste ani v naznaku, ani v clanku ani v diskusi, neuvedl) nebo zda da za pravdu Uradu na Ochranu Osobnich Informaci pak musim pripustit, ze bych, patrne, na Vas nevsadil. A je-li cela krasna konstrukce postavena na tezi, ktera je sporna (a ma dokonce jen dost tezko pominutelneho oponenta), pak je ponekud neduveryhodna cela tato konstrukce.

Ale jinak je krasna a pral bych Vam, abyste vyhral. Moc by se mi totiz, pri boji s rozesilateli nevyzadanych dopisu hodilo, kdyby alespon NEKTERE adresy byly "primarne" povazovany za osobni udaj. Coz je totez, co potrebujete vy, aby mela cela argumentace vubec nejaky smysl ...

Mimochodem, napsat me osobne samozrejme muzete. Ale musite si ode me (nebo z jineho DUVERYHODNEHO zdroje) zjistit adresu ME OSOBNI postovni schranky (nepiste mi, prosim, na zadne nahodne adresy, o kterych se domnivate, ze by mohly byt moje - mohl byste se velice snadno splest - a to ani v pripade, ze tyto adresy obsahuji nektere ze jmen, ktere nosim; dekuji). Pro vasi informaci, adresa uvedena v hlavicce oznacuje (po zamene "&" za "@") postovni chranku, ktera je moje osobni ...

"Ale to stale vychazite z velmi diskutabilniho predpokladu, ze ze samotneho zapisu emailove adresy lze OBECNE (tedy bez toho, ze se musim zeptat teto konkretni osoby nebo zrizovatele schranky) urcit ZCELA konkretni osobu, ktere se tato adresa tyka."

Vychazim z predpokladu, ze pokud mi date (nekde ji uvedete) svoji adresu, ktera obsahuje Vase jmeno a prijemni, predpokladam, ze se jedna o Vasi adresu a tedy, ze zpravu adresuji Vam? Je to nelogicke?

Nemate duvod ridit se jakymikoliv predpoklady, protoze vse co potrebujete je objektivne zjistitelne. Je nelogicke uprednostnovat dohady pred fakty.

Jestlize jste mi vy chtel osobne napsat, zjistil jste si ODE ME (nebo z jineho DUVERYHODNEHO zdroje) adresu schranky, ktera je MOJE. Neni duvod, abyste se moji adresu pokouse uhadnout nejakymi domenkami - neexistuje zadny duvod, na zaklade ktereho byste se mel domnivat, ze takto vytvorena domenku odrazi fakticky stav s vetsi nez nahodnou pravdepodobnosti. Pokud schranka skutecne moje je, pak je vse v poradku a nikdo jiny ji cist nemuze. To jestli je nebo neni moje ja (i onen duveryhodny zdroj) samozrejme vi, takze neni duvod se v tomto ohledu cokoliv domnivat. Pokud jsem lhal a schranka moje nebyla, pak jste jako odesilatel byl jiste poskozen, ale vlastnik schranky za to nemuze a nenese odpovednost.

Nenachazim ZADNOU kombinaci vychozich podminek, za kterych by skutecny vlastnik schranky nesl odpovednost za to, ze si precte obsah posty do schranky dorucene. Soucasne, vlastnictvi schranky muze vzniknout (jak uz zmineno v predchozim prispevku) jedine smlouvou (i kdyby ustni nebo vzniklou konkludentne) - takze vlastnictvi schranky je objektivne zjistitelna skutecnost, ktera je zcela nezavisla na domenkach tretich osob (odesilatele).

Ano - jiste mate pravo predpokladat, ze kdyz vam JA dam adresu, tak je moje. To predpokladat muzete. Ale pokud se ukaze, ze predpoklad byl chybny a nebyla to pravda, pak vinikem NIKDY nebude skutecny vlastnik schranky. Zamestnavatel tedy nikdy nebude postizen zato, ze cte postu ve SVE schrance - i kdyby byla oznacena jmenem a prijmenim shodnym se jmenem a prijmenim nejakeho zamestnance na zaklade toho, ze Vas tento zamestnanec mylne informoval, ze tato schranka je jeho ac nebyla nebo jste se to Vy domnival (z jakehokolvi duvodu).

Jednou vetou by se tedy dal obsah vaseho clanku shrnout techto tri vet: "Zamestnavatel NESMI cist postu svemu zamestnanci, pokud MU zridil schranku. Pokud ale zridil schranku sobe a (pouze) poveril nejakeho zamestnance vyrizovanim korespondence do ni dosle, je opravnen takovou postu cist i sam (prostrednictvim jinych poverenych osob) - a to bez ohledu na to, jakym zpusobem je schranka oznacena a bez ohledu na to, ze byl pripadny odesilatel nejak nebo nekym uveden v omyl o skutecnem vlastnikovi teto schranky. Samotny fakt, ze schranka je oznacena jmenem a prijmenim shodnym se jmenem a prijmenim nejake konkretni fyzicke osoby nezaklada, samo o sobe, teto fyzicke osobe zadna prava k takto oznacene schrance, protoze takovy vztah muze vzniknout pouze na zaklade smluvniho vztahu mezi touto osobou a zrizovatelem schranky, ale nemuze vzniknout na zaklade domenky odesilatele o vlastnictvi teto schranky, at uz k te domence dospel jakymkoliv zpusobem.".

Je to nelogicke ?

Určitě chápete, že není v mých silách adekvátně reagovat na všechny Vaše (i ostatní) příspěvky. Stručně pouze uvádím.

Otázka, kdo je vlastníkem hardware a oprávněným uživatelem k software, který potřebujete k vyřizování elektronické pošty, je naprosto irelevantní. Stejně jako když si pronajemete dům, ke kterému patří poštovní schránka. Existence vlstnického práva k domu neznamená to, že by měl majitel domu oprávnění číst Vaší poštu.

Pokud Vás tato problematika hlouběji zajímá odkázal bych Vás na literaturu týkající se základních práv a svobod. Bohužel není v mých možnostech zde reprodukovat znění, výklad a jednotlivé poznatky právní vědy v tomto oboru.

Mne také mrzí že se naše argumenatce míjí.

Pokud je firma příjemcem každé pošty, které dotazí do jejích schránek, kromě omylem zaslaných e-mailů, tak je opravdu v jiném postavení než Česká pošta. To je můj pohled.
Váš pohled je že příjemcem jsou jednotlivé fyzické osoby a firma musí zachovávat listovní tajemství, stejně jako Česká pošta.

Jediné, v čem se lišíme, je názor na to, kdo je oním příjemcem, a z toho se odvíjí vše ostatní.

Pokud chcete napsat mě, jako fyzické osobě, tak si na mě musíte nejprve zjistit moji soukromou e-mailovou adresu.

Jediné, co jsem Vám v onom příkladu dal, byla moje e-mailová adesa do práce, tedy využívaná k pracovním účelům, a tedy využívaná mým zaměstnavatelem. a můj zaměstnavatel mě pověřil její obsluhou.

Tuto pracovní adresu můžete použít k zaslání soukromé zprávy, musíte ji ale jako soukromou označit.

Pokud ji tak neoznačíte, měl by ten pověřený pracovník zaměstnavatele, který zprávu začne číst a zjistí, že je soukromá, v tom okamžiku s čtením zprávy přestat.

Vy tvrdíte, že pouhý tvar e-mailové adresy takovým označemím je. Já zase tvrdím, že taková domněnka nemá oporu v reálném stavu používání e-maiových adres v Česku i ve světě.

Souhlasíte s tím, že pohled na to, co vyjadřuje e-mailová adresa je jediný rozdíl mezi Vaším a mým pohledem na celou problematiku?

Pokud ano, jakým argumentem jste podepřel své tvrzení?
Dokonce tak striktní tvrzení, že z něho vyvozujete, že neexistuje smluvní volnost mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v tom, jaké je využití poštovní schránky.

A už jen na okraj zmíním jednu věc, která tu dosud nezazněla - řada zvláště menších firem používá tzv. doménový koš, kdy je schránka jenom jedna a končí v ní všechny maily s adresu cokoliv@firma.cz. Podle Vás je snad toto uspořádání nelegální, pokud tato firma používá adresy ve tvaru jmeno.prijmeni@firma.cz?

"A už jen na okraj zmíním jednu věc, která tu dosud nezazněla - řada zvláště menších firem používá tzv. doménový koš, kdy je schránka jenom jedna a končí v ní všechny maily s adresu cokoliv@firma.cz. Podle Vás je snad toto uspořádání nelegální, pokud tato firma používá adresy ve tvaru jmeno.prijmeni@firma.cz?"

Nelegální není žádné označení ničeho, nelegální je číst zprávy určené někomu jinému, o tom komu je zpráva určena rozhoduje odesílatel. Sporná může být otázka vnějšího označení té zprávy (tzn. adresa). Označení je však podle mě nesporné pokud obsahuje jméno a příjmení fyzické osoby, jelikož žádný jiný identifikační údaj z emailové adresy vyčíst nemůžete.

Nevyjádřil jste se k otázkáám, jestli dobře popisuji rozdíl mezi našimi pohledy. Rozumím tomu správně tak, že mlčení = souhlas?

Nenapsal jsem že by bylo nelegální označení schránky, ale že by bylo nelegální toto uspořádání, jehož vlastností je, že všechny zprávy čte jedna určená fyzická osoba, bez ohledu na to, co je napasné před zavináčem.

Žádný jiný údaj z e-mailové adresy vyčíst nemůžete - a proč chcete používat pouze tuto malou část hlavičky každé e-mailové zprávy? Její nedílnou součástí je kromě jiného i předmět (subject), který je zobrazován snad ve všech poštovních klientech hned vedle vedle e-mailové adresy a tedy umožňuje odeslílateli, který neví, kdo je skutečným uživatelem uvedené schránky, snadno vyjádřit svůj úmysl, komu má být zpráva určena - a majiteli schránky to tím dát jasně na srozuměnou.

Pak není třeba se domnívat a spekulovat, ale vše je jasné.

Vážený pane Souček, bohužel není v mých silách (i když jsem se snažil) reagovat na všechny zde uvedené příspěvky, takže z mé nečinnosti nemůžete vyvozovat žádné závěry. Navíc pokud bych chtěl zodpovědět některé z uvedených dotazů a připomínek, tak, aby byla odpověď správně pochopena, musel by předcházet rozsáhlý výklad o základech právní vědy. Většina diskutujích bohužel není seznámena ani ze zákadními instituty práva (což samozřejmě není nijak na škodu). Pokládají tak za rozhodující informace (většinou na základě zdravého rozumu:), které se k předmětnému tématu vůbec nevztahují. Snad to pro mě bude ponaučením do budoucna:(

s pozdravem

Stačilo napsat ano nebo ne.

Pro většinu lidí je velmi nepříjemné, že existuje tak velká odtrženost práva od "zdravého rozumu", pro Vás je to naopak velká výhoda, protože v takové situaci jsou snad právníci jediní, kdo se v právu může apoň trochu vyznat.

To jsem psal už v prvním příspěvku, že odtržení práva od "spravedlnosti" vede k absurditám a k tomu, že ono právo není respektováno.
Se všemi negativními důsledky, které z toho plynou - třeba tím, že je možné komukoliv kdykoliv prokázat protiprávní jednání.

"Pro většinu lidí je velmi nepříjemné, že existuje tak velká odtrženost práva od "zdravého rozumu", pro Vás je to naopak velká výhoda, protože v takové situaci jsou snad právníci jediní, kdo se v právu může apoň trochu vyznat."

Právo se stává čím dál víc komplikovanější, jelikož realita je čím dál více komplikovaná. Všechny obory lidské činnosti musíte nějak regulovat. Vyznáte se například v geneticky modifikovaných organismech? Já nikoliv, přesto je potřeba jejich výrobu nějak regulovat. Proto musí přijít někdo, kdo se v tom "vyzná", a společně s právníkem dát dohromady zákon, kterému pak bohužel rozumí pouze menšina lidí. Navíc laická veřejnost je desinformována sdělovacími prostředky, jejichž "zprávy" jsou opravdu naprosto neodborné a zavádějící.

Je mi jasné, že pro laiky se stává právo nesrozumitelné, ale není v mé moci s tím cokoliv udělat.

Proto musí přijít někdo, kdo se v tom "vyzná", a společně s právníkem dát dohromady zákon, kterému pak bohužel rozumí pouze menšina lidí.

V ramci racionalizace se, ovsem, z tohoto procesu ten odbornik casto vynechava a nahrazuje se pravnikem, ktery o sobe prohlasi, ze rozumi (i) prislusnemu oboru ... ;-)

A pak to dopada tak, jak to dopada - zakonum nikdo nerozumi ne proto, ze jsou slozite - ale protoze rikaji to, cemu se obycejny rozum vzpira uverit, ze by to bylo vubec mozne.

Omlouvam se, to jsem si nemohl odpustit - snad mi to odpustite alespon Vy.

Ale mate pravdu, ze Vy, jako jednotlivec, s tim nemuzete nic delat. Proto velmi ocenuji, ze se, mezi nami laiky, alespon pokousite sirit nejakou tu osvetu (jakkoli se Vam to zrovna v mem pripade prilis nepodarilo - ale to nemusi byt Vase vina). Ale to uz jsem hodne odbocil ...

"V ramci racionalizace se, ovsem, z tohoto procesu ten odbornik casto vynechava a nahrazuje se pravnikem, ktery o sobe prohlasi, ze rozumi (i) prislusnemu oboru ... ;-)"

Vetsinou navrhy zakonu pripravuji jednotliva ministerstva a troufam si tvrdit, ze pomerne odborne (nezavisle na tom, ktera vlada zrovna vladne). Naprosto nelogicke jsou pak pouze zasahy vzesle z poslaneckych pozmenovacich navrhu. Ale to uz je zase jina kapitola...

Prominte, ale dovolil bych si velmi silne oponovat odbornosti jednotlivych ministerstev. Prostrednictvim sve zeny a jejich kontaktu, vcetne prednasek se slovutnymi kapacitami v oboru leciv, mam pomerne dobrou predstavu jak vznikla nezanedbatelna cast zakonu z MZ po roce 1990... - Docela silne to odporuje Vasi predstave. Spolecne je pouze jedno - je to nezavisle na aktualni vlade, na tom se shodneme, bohuzel mocenske skupiny ovladaji temer vsechny ministerstva...

Jo a kdyz uz jsem to nakousl, az pani ministryni vyhodi (nebo to vzda sama), nebojte, ona uz ma zajistene dobre mistecko v Brne, protoze soucasny pan reditel nemocnice "dostane" vymenou kreslo namestka MZ, takze jen takove vizualni skatule skatule hejbejte se...

Pokud odesílatel zašle email na adresu jmeno.prijmeni@firma.cz, nutno v prvé řadě předpokládat, že adresátem je fyzická osoba (samozřejmě to tak v konkrétním případě být nemusí), jejíž jméno adresa obsahuje.

Ano,mate pravdu vsechno je obsazeno v clanku., jen jedna dulezita vec tam neni, ale na te jsme se dohodli v diskusi. Jde o to, ze ten, kdo se duvodne domniva, ze zasilka je adresovana jemu neporusi zakon, pokdu zasilku precte - a to ani v pripade, ze se ukaze, ze adresovana byla nekomu jinemu. To znamena, ze ten, komu postovni schranka patri, muze cist zpravy do ni dorucene. A to bez ohledu na to, komu odesilatel ZAMYSLEL zpravu adresovat. Dulezite je, ze jako adresu pouzil identifikaci konkretni emalove schranky. Dorucenou zpravu tak muze v dobre vire cist jeji majitel a dalsi osoby jim poverene. Tim je zrejme, ze klicovou otazkou pro posouzeni, zda je ci neni konkretni osoba postizitelna za cteni konkretni zpravy je to, zda ji cetal ze schranky, kterou vlastni (pripadne byla zmocnena jejim vlastnikem) nebo nikoliv. Pokud byla odeslana zprava dorucena do spravne schranky a pokud zpravu ve schrance precetl vlastnik teto schranky nebo jim poverena osoba, pak pravum odesilatele bylo dostato nebo byla, nejvyse, porusena zpusobem, ktery nezpusobi zadny postih (byla prectena vlastnikem schranky v dobre vire, ze adresatem je on). Predpokladejme tuto situaci a tim se odesilatelem uz nemusime dale zabyvat.

"Vlastneni" schranky je vysledkem smluvniho vztahu (ktery mohl vzniknout i ustne nebo konkludentnim jednanim) mezi tim, kdo provozuje prislusny postovni server a tim, pro koho byla schranka zrizena (jedina jina moznost je, ze takovy vztah vznikl mezi prislusnymi subjekty primo ze zakona). Takovy vztak bud' mezi provozovatelem postovniho serveru (predpokladejme, ze to je soucasne pravnicka osoba, zamestnavatel) a druhou smluvni stranou, u ktere predpokladejme, ze to je soucasne fyzicka osoba, zamestnanec, bud' existuje nebo neexistuje. Presne jak pisete - v clanku - v pripade jakekoliv adresy, tedy i adresy ve tvaru jmeno.prijmeni@firma.cz takovy vztah muze existovat a pak je vlastnikem te schranky a opravnenou osobou cist dopisu do teto schranky dorucene ona konkretni fyzicka osoba - zamestnanec, nebo takovy smluvni vztah neexistuje a pak tomu tak proste neni (jak jste spravne podotknul "nemusi tomu tak byt"). Nevim, na jakem podklade jste dovodil, ze "primarne" se musime domnivat, ze takovy vztah existuje, ale i kdyby to tak bylo, neni to podstatne. Ona fyzicka osoba - zamestnanec - se totiz nic takoveho nemusi domnivat - on (i zamestnavatel) vi, zda takovy vztah uzavren byl nebo nebyl. Ledaze se snazite rict, co by se primarne mel (nebo spis, co se bude) domnivat soud, pokud zamestnanec bude tvrdit, ze takovy smluvni vztah existuje, kdezto zamestnavatel bude tvrdit, ze neexistuje. Nu, snad jsem konecne pochopil, co rikate. Povazuji za velmi odvazne predjimat, co se bude soud domnivat (vim, jsem jen drzy laik) - podle me by uplne stejne mohl vyjit z pozice, ze dukazni bremeno je na zalujici strane a pokud nebude dokazano, ze ona smlouva existovala, je nutne prisvedcit zalovane strane a predpokladat, ze takova smlouva neexistovala, tedy, ze zalujici nema k dotcene schrance zadny vztah, ten ma (pravdepodobne) zalovany, ktery si tedy zpravu do teto schranky dorucenou precetl v dobre vire, ze je adresatem.

Nicmene, za uspech povazuji, ze jsem pochopil co rikate. Bohuzel se nemohu zcela oprostit od faktu, ze u bezneho soudniho rizeni jsou pritomni dva pravnici z nichz ale jen jeden ma nazor, kteremu da v praxi soud za pravdu. Jinymi slovy (mirne nadnesene), cela polovina vsech nazoru, ktere pravnici maji u soudu neobstoji. Ja si Vas pomerne vazim a tak verim, ze ve vasem pripade je pomer vyrazne lepsi nez zminenych 1:1 - ale k v duvere, ze to, co rikate by v praxi skutecne obstalo to ma jeste, preci jen, hodne daleko (jakkoli, jak uz jsem nekolikrat uvedl, vas vyklad se mi tentokrat libi a hodi - nepatrim ale k tem, co uveri vecem jen proto, ze by se jim hodilo, kdyby to bylo tak) ...

To co pise je proste konstatovani faktu, ze existuje tzv. listovni tajemství ktere plati obecne, tudiz i na e-maily. A je to naprosto v poradku ze je tady tato svoboda garantovana v Ustave. Proste to patri ke svobodnemu zivotu... Smirte se s tim, nebo se prihlaste do KSCM nebo k fizlum. Prvni nectili a necti jakekoli zakladni osobni svobody a tem druhym je take trnem v oku.

Nerika nic o tom, zda ma nebo nema zamestnanec pouzivat pro sve ucely zarizeni zamestnavatele. (Samozrejme ze nema)To je ale na jinou diskusi. Jen si uvedomte, ze kvuli tomu, ze existuji zlodeji si take doma kolem baraku na zahrade neudelate minove pole, kvuli kteremu tu zahradu nebudete moci pouzivat... Pak se s vasimi nazory nedivte, az otisky prstu a fotky nebudou jen do USA, ale budou je snimat dle predpisu do 10ti minut po narozeni. Co kdyby uz v porodnici nekdo chystal atentat.:-))

Možná bych uvedl ještě jednu praktickou situaci. Vycházím z toho, že emailová adresa a mailová schránka jsou dvě odlišné věci (omlouvám se za technicky nepřesné formulace, vždy záleží na způsobu implementace). Ještě na upřesněnou, nejsem právník.

-----------------------------------------------------------

část první

Na poštovní serveru zaměstnavatele existuje schránka, označím ji jako mbox123 a tuto schranku maji pravo sledovat a cist nasledujici zaměstnanci (funkční místa): ředitel, obchodnik a pravnik. Současně se veškerá komunikace zaznamenává, sleduje a archivuje. Všichni zúčastnění zaměstnanci jsou o tomto stavu věcí informování.

Předpokládám, že na toto řešení má zaměstnavatel plné právo a není žádný zákonný důvod jej v tom omezovat.

-----------------------------------------------------------

část druhá

Za označením funkčních míst se samozřejmě skrývají lidé z masa a kostí, takže ředitel je Josef Odvážný, obchodník je Miroslava Zdatná a právník je Karel Opatrný.

Aby komunikace byla pro obchodní partnery "přívětivá", je pro každého zaměstnance vytvořena "emailová adresa", v našem případě tedy:

josef.odvazny@firma.cz
miroslava.zdatna@firma.cz
karel.opatrny@firma.cz

K temto emailovym adresam vsak neexistuji fyzické schránky. Veškeré příchozí zprávy jsou dle výše uvedených pravidel ukládány do jedné schránky, a to mbox123.

Obchodní partner tedy ví, že se mu věnuji konkrétní člověk. To, že zprávy mohou číst i ostatní oprávněné osoby jej víceméně nemusí zajímat, protože komunikuje s FIRMOU za určitým obchodním účelem.

Předpokládám, že ani tyto kroky nejsou v rozporu se základními právními předpisy.

-----------------------------------------------------------

Část třetí

Za běžného provozu je vše v naprostém pořádku. Z firmy odchází a do firmy přichází nejrůznější obchodní korespondence, která je odpovědnými osobami řádně vyřizována. Korespondence je archivována pro pozdější využití, například pro reklamační řízení.

Ojediněle může nastat situace, kdy na některou z emailových adres dojde (a do společné schránky je uložena) zpráva osobního charakteru.

Elektronický systém bohužel nemá tu schopnost, aby tuto skutečnost zjistil a podle toho se náležitě zachoval. Zpráva je proto volně přístupná všem uživatelům schránky.

Pokud by tedy jeden z uživatelů (zaměstnanců) tedy tuto zprávu začal zpracovávat a zjistil, že má osobní charakter a není určena jemu, měl by ji okamžitě přestat číst a upozornit toho, komu je určena.

OTÁZKY

1) Může zmíněný zaměstnance, pokud zjistí, že ve schránce je zpráva osobního charakteru (a tudíž tam nepatří), zprávu vymazat aniž by porušil právní řád?

2) Smí zaměstnavatel archivovat a dále elektronicky zpracovávat veškeré zprávy ve schránce uložené? Vycházím z předpokladu, že není výpočetním systémem možné automaticky oddělit zprávy obchodního a osobního charakteru.

-----------------------------------------------------------

Část čtvrtá - klasická pošta

Dodavatel zašle do firmy fakturu. Jako adresáta uvede toto:

Firma ABC, s.r.o.
Účtárna
paní Jana Poctivá
Tovární 1
100 10 Praha

Nicméně paní Jana Poctivá již pro firmu nepracuje, ale shodou okolností se o této skutečnosti dodavatel nedozvěděl.

OTÁZKY

Jak se má zaměstnavatel - firma zachovat při zpracování této zásilky?

Nabízím následující řešení:

1) Zaměstnance, který je nyní na místě paní Jany Poctivé, zásilku otevře a zpracuje.

2) Zaměstnanec, který obdrží zásilku ji vrátí neotevřenou zpět dodavateli spolu s informací o správném adresátovi.

3) Zaměstnanec, který obdrží zásilku ji přepošle na jemu známou adresu paní Jany Poctivé a ta ji otevře a pokud bude dostatečně poctivá, tak ji odešle zpět zaměstnavateli, nyní již se správným adresátem.

Jak se má zaměstnavatel - firma správně zachovat, aby zajistila optimálně svůj chod a zároveň neporušila právní normy? Co by radil p. Aujezdský (či jiný, právními znalostmi obdařený čtenář), pokud by byl v roli podnikového právníka?

pokud z adresy "petr.novak@eurotel.cz" nelze (podle pana Aujezdského) poznat, že majitelem schranky je Eurotel a.s., pak to nemůže být ani Petr Novak, protože Petr Novák který pracuje v Eurotelu se jmenuje "Petr Novák" a nikoliv "petr.novak".

sem pouze zkopíruji příspěvek uvedený výše. To se snad smí.

aby naše komunikace mohla někam vést, je nutné si ujasnit termíny - co je to firma, co je to doména

obchodní firmu chápu ve smyslu § 8 ObchoZ, tzn. název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Je dobré si uvědomit, že firmou fyzické osoby podnikatele je jeho jméno a příjmení. Ohledně výkladu, co je to obchodní firma Vás můžu odkázat na náš člának na www.ucetnisvet.cz.

právní podstata doménového jména, to je daleko zapeklitější oříšek. Spolu s většinou se kloním k názoru, že se jedná pouze o závazkový právní vztah mezi registrátorem a třetí osobou.

A zde možná narážíme na důvod, z kterého usuzuji, že jméno a příjmení fyzické osoby, je důležitější než doménové jméno. Mezi jménem a příjmením fyzické osoby a jménem a příjmením (i když možná zkomoleným - bez diakritiky) této osoby uvedeným v emailové adrese je přímý vztah (je zde absolutní ochrana jména fyzické osoby dle § 11 a násl OZ).

Zatímco vztah mezi obchodní firmou podnikatele a "jeho" doménovým jménem je daleko komplikovanější a navíc vzdálenější. Nejenom, že se obchodní firma podnikatele a doménové jméno nikdy úplně neshoduje (připomínám povinnost podnikatele používat svojí obchodní firmu přesně tak, jak zapsána v obchodním rejstříku - tzn. včetně dodatku, velkých a malých písmen atd.) Velmi často je doména pouze zkratkou obchodní firmy podnikatele apod. Navíc ne každý podnikatel má své doménové jméno, doménová jména některých podnikatelů jsou používána pro freemailové služby, některé doménové jména podobné obchodním firmám podnikatelů jsou squattované spekulanty. Jeden podnikatel může mít neomezeně doménových jmen - a o všech bude tvrdit, že pošta tam došlá je jeho?

A hlavně největším rozdílem je, že mezi podnikatelem a registrátorem domény je závazkový právní vztah - tento relativní (ve smyslu právním) vztah je jediným určovatelem. Nikdo nemá absolutní právo na držení jakékoliv domény, zatímco každý člověk má vždy právo na ochranu svého jména a příjmení. Z těchto důvodů lze dle mého názoru usuzovat, že daleko směrodatnějším údajem případ, kdy odesílatel v adrese uvede jméno a příjmení.

tak snad tak

Asi mi to příliš nepřísluší, protože zde byly hlavními diskutujícími jiní, přesto se pokusím shrnout to, co přinesla pro mě a možná i pro řadu dalších.
1) Nedošlo ke konsensu mezi diskutujícími stranami a proto není nutné iniciovat jakékoli změny v emailových adresách, ať už firemních nebo soukromých (terminologie z hlasu lidu)
2) Právníci mají k dispozici hlas odborného lidu (a dle mého názoru fundovaně zastupovaného zejména Danem a Petrem)
3) Existují dva světy, právnický a odborný. Pokud ale dojde v budoucnu ke kauze v zmiňované oblasti, asi vyhraje názor lidu, neboť důkazy právníků musí stát na odborných posudcích technických pracovníků.
4) Musí logicky vzniknout právní dokument (zákon?), který tuto oblast zprůhlední. Jde jen o to, jestli počkáme na první kauzu, nebo se někdo chopí iniciativy dříve než k ní jednou dojde (Pane Oujezdský, můžete v této oblasti něco udělat, např. projevit iniciativu, třeba přes ministerstvo informatiky, nebo přes UOOI?) Síla argumentů obou stran by měla být zužitkována.
5) Je velice dobře, že tato diskuze vznikla, byť mi vzala spoustu času pouhým sledováním (obdivují hlavní diskutující!!!) Pokud se problém v budoucnu jednoznažně vyřeší, budeme mít i nástroj proti odesílatelům nevyžádané pošty.

Díky a ahoj

3) Existují dva světy, právnický a odborný. Pokud ale dojde v budoucnu ke kauze v zmiňované oblasti, asi vyhraje názor lidu, neboť důkazy právníků musí stát na odborných posudcích technických pracovníků.

Omlouvam se, ale lepe jsem se v teto diskusi nepobavil. Vyhrava vzdy nazor pravniku, protoze to, ktery nazor vyhraje urcuje soudce - a to je pravnik. Nazor lidu naopak nevyhrava v podstate nikdy (tedy, vyjma statisticky nahodnych korelaci). Co se soudnich znalcu tyce, je potreba videt, ze to, co nabizeji, je placena sluzba. Nejsou vybirani podle toho, jak dobri a nestrani odbornici to jsou. Soudniho znalce si typicky (prinejmensim v obcansko-pravnich sporech) objednava nejaka strana sporu - a ta ho take plati. Pokud soudni znalec nebude svym klientum vychazet maximalne vstrict, budou klienti chodit k jinym soudnim znalcum. Posudek samozrejme nesmi byt primo nepravdivy - ale "seda zona" je opravdu velmi siroka a objednany posudek tento fakt plne reflektuje. A pokud se navic spor odehraje mezi zamestnavatelem (spolecnosti, ktera preci jen nemiva takovou nouzi o penize) a zamestnancem (kde je naopak v typickem pripade nutne na naklady dbat daleko vic), pak se nejspis stane, ze zamestnavatel bude mit dobreho pravnika i libovolny pocet znalcu svedcicich v jeho prospech, kdezto zamestnanec bude mit, mozna, nejakeho pravnika. Vysledek sporu pak sice neni jasny, ale je jasne na ci vyhru vypisi sazkove kancelare horsi kurs.

Mam tetu. Ona je soudce. Rika neco v tom smyslu, ze nejvetsi chybou laicke verejnosti, ze ktere pak vychazeji zklamana falesna ocekavani, je, ze se verejnost domniva, ze soud a soudci jsou zde kvuli spravedlnosti. Neni to pravda. Zakon jen vagne pozaduje aby soudili spravedlive - co vsak narizuje zcela striktne je, ze maji soudit podle prava ...

pane Aujezdsky, resite s prominutim kraviny. Zamestnanci jsou v zamestnani proto, aby pracovali a ne proto, aby si vyrizovali sve soukrome veci, vcetne e-mailu.

:)) děkuji, ale ten článek je o úplně něčem jiném

je to o tom, co nemá dělat zaměstnavatel

s pozdravem

Resi to ovsem situaci. Zamestnavatel dodrzuje vas vyklad zakona, jelikoz ma zakonadbale zamestnance, takze nema co kontrolovat. Veskera posta ve firme je totiz diky tomu pouze postou firemni. A zamestnanec, ktery se snizi k tomu, ze si v pracovni dobe vyrizuje soukrome veci a porusuje tim zakon, nebude preci tak malicherny, aby zaloval sveho zamestnavatele, ktery by take jen porusil zakon.

Myslim, ze uz to fakt prehanite. Posilani soukromych mailu a jejich prijem je snad uplne neco jineho. Pokud nekomu nekdo posle osobni zpravu (a treba i nalehavou, aby napriklad sdelil, ze umrel nekdo z rodiny), da se to asi sotva interpretovat tak, ze ten PRIJEMCE zneuziva firemni mail k soukromym ucelum. A ODESILATEL, pokud pise treba sve pribuzne na adresu eulalie.cubikova@firma.cz, tak asi nepredpoklada, ze si ten mail bude cist pul firmy a smat se mu, ze v rozruseni napsal spatne i/y a vynechal dve interpunkcni znamenka.

prave naopak. snazim se definovat zaklad, od ktereho si pote muze kazdy definovat vlastni ROZSIRENI PRAVIDEL a VYJIMKY(viz. vas priklad). Problem vsech pravniku totiz je, ze delaji jednoduche veci zbytecne (schvalne?) slozitymi.

Uvedu analogii k nesmyslu, co se zde resi:

Diplomat v diplomatickem voze zapomene doklady a nemuze dokazat, ze jeho kufrik je diplomaticka schranka, obsahujici velmi tajne materialy. Je zastaven PCR a je mu otevren a zkontrolovan i onen kufrik. Pruser. Aby se toto nemohlo opakovat, je zakazano PCR kontrolovat JAKEKOLIV vozidlo.

"ROZSIRENI PRAVIDEL a VYJIMKY(viz. vas priklad)."

Vyjimkou je zde právě zásah do jinak obecného práva na listovní tajemství. Tento zásah je možný pouze na základě zákona, a to veřejnou mocí (např. v případě trestního řízení) rozhodně ne ROZSIRENIm PRAVIDEL ze strany soukromých subjektů (zaměstnavatel). Nechápu, co je na tom složitého??

sloziteho na tom neni nic, jen vy stale hledate soukromou postu tam, kde neni. Proste jste postavil dum na spatnych zakladech a misto ho strhnout a postavit znovu, tak ho podepirate tramy.

Neexistuje žádný protiklad soukromá vs "firemní". Protikladem soukromého je naávíc dle mého názoru pojem veřejný. Každá pošta (až na nepatrné vyjímky - tzv. otervřený dopis) je soukromá, a to ať už je určena zaměstnaci nebo zaměstnavateli. O tom komu je určena přece nemůže rozhodnout zaměstnavatel, vždyť to je logický nesmysl. Kdybychom připustili tento výklad, tak by se mohl kdokoliv rozhodnout, že veškerá pošta na světě patří jemu.

Opet misto reakce k veci pouze slovickarite, bez ohledu na logiku veci. Dosadte si tedy:

soukroma - posta zamestnance, kterou ma ulouzenou kdekoliv mimo firmu, vybira si ji ve svem mimopracovnim case za sve penize za pripojeni na internet.

firemni - posta, ktera je adresovana na firemni maily.

Ztrácím naději. Nejde vůbec o slova, ale o pochopení věci. Vždy je zpráva někomu určena a téměř vždy je "soukromá", i když je určena zaměstnavateli. Např. předvolání k soudu, Vám může být doručeno kamkoliv, i na pracoviště, což však neznamená, že je toto předvolání je určeno zaměstnavateli. Není to srozumitelné? Naprosto nezáleží na tom, kdo si vůči schránce činí jakékoliv nároky. To je stejné jako když máte pronajatou nemovitost, to Vám také může číst majitel bytu poštu??

Pravnici nedelaji podle meho vzdy problem zbytecne slozitym, pravo se snazi s vetsim ci mensim uspechem operovat ve svete, ktery je slozity sam o sobe. Zjednodusovani a pragmatismus nemusi byt vzdy zadouci. Ale ja nejsem pravnik, takze to zkusim pragmaticky.

Muj pohled na vec je takovy, ze pokud ma nekdo pridelenou schranku se svym jmenem, mel by jeji obsah v idealnim pripade cist jenom on sam. Pokud existuje napriklad nebezpeci, ze diky jeho nepritomnosti by mohlo dojit k ohrozeni nejakeho kontraktu, je legitimni, kdyz do jeho posty nahledne i nekdo jiny. Pokud ale zjisti (z predmetu, osloveni, zacatku textu - poznat se to obvykle da), ze zprava je osobniho charakteru, mel by to respektovat a necist dal. Ne kvuli listovnimu tajemstvi, ale z obycejne slusnosti.

S tim by se dalo souhlasit. Klicove je "pokud ma nekdo pridelenou". Pokud ji totiz pridelenou nema, pak tato implikace neplati i kdyby schranka nakrasne nesla oznaceni shodne s jeho jmenem a prijmenim. I kdyz, ja si myslim, ze podminka na "jmeno a prijmeni" je nadbytecna, protoze "pokud ma nekdo pridelenou" je podminka jak nutna tak postacujici.

To mate pravdu. Pokud nekdo nekomu posle osobni zpravu do mailboxu, ktery mu osobne nepatri, tak ta zprava samozrejme zustava osobni. Ten mailbox ale kvuli tomu majitele nezmeni a zustane stale toho, komu patril pred tim, nez tato zprava prisla. A pokud si takovy osobni mail precte nekdo, kdo byl tim, komu ten mailbox patri aby to udelal, pak neporusi zadny zakon. Samozrejme, pri cteni zjisti, ze dopis mu nepatril a podle toho s nim musi dale nakladat - ale to uz ho (nepostizitelne) precetl.

V zaverecne vete ale pravdu nemate - klicem je formulace "pise treba sve pribuzne na adresu, ...". Chcete-li napsat nekomu osobni dopis, nemuzete tam jako adresu napsat jen tak "treba" neco. Musite tam napsat JEHO adresu. A tu adresu musite vedet - ne se ji jen pokusit uhadnout. Pokud vam tedy vase pribuzna rekla, ze TOTO je jeji adresa (a nelhala) pak skutecne na vysloveny predpoklad pravo mate. Pokud jste ale jeji adresu jen hadal, musite pocitat s tim, ze ta schranka ve skutecnosti patri nekomu uplne jinemu a ten si, zcela v dobre vire, vas dopis precte.

Ja samozrejme nechci zachazet do extremu a nejsem si jist, zda to byl zamer autora clanku - spis bych rekl, ze byl spatne pochopen. Ja jsem mluvil o pripadu, kdy dotycny VI, ze Eulalie C. je onou Eulalii C., kterou zna a proto onu adresu pouziva. Co se tyce vlastnictvi schranky - ano, vlastnikem je majitel spolecnosti, ale schranka byla zrizena k tomu, aby do ni chodila posta urcena E. C. (samozrejme pokud mozno ve vecech, ktere jsou v souladu se zajmem dane obchodni spolecnosti). Pokud E. C. zjisti, ze neni adresatem zpravy, je to zase trosku jina situace...

Obavam se, ze to, ze nejsem pravnik se podepsalo na tom, jak pouzivam pojem "vlastnictvi" ve vztahu ke schrance. Za vlastnika jsem povazoval toho, pro koho byla tato schranka zrizena, coz je tedy ten, kdo ma pravo v dobre vire cist dopisy do ni dosle a ten, kdo pripadne muze zmocnit dalsi osoby k vyrizovani dosle korespondence. Jestlize tedy schranka byla zrizena proto, aby do ni chodila posta pani E.C., pak je ona tim, koho ja oznacuji za vlastnika a nikdo, tedy ani zamestnavatel nemuze dopisy dosle do te schranky cist. Jestlize ale je vlastnikem schranky spolecnost, ktera "jen" poverila pani E.C. aby vyrizovala postu do teto schranky doslou, pak tataz spolecnost muze poverit (a to i bez vedomi ci souhlasu E.C.) i dalsi osobu, ktera obsah teto schranky bude cist, ledaze to predchozi zmocneni vylucuje (v kazdem pripade ale muze zmocneni odvolat a poverit nekoho jineho). Nicmene, je zrejme, ze vy evidentne pouzivate pojem "vlastnictvi schranky" v jinem vyznamu, takze je mozne, ze nerikate nic jineho ...

Zamestnavatel muze delat (a asi i casto dela) leccos. Ja bych ale prirovnal takovou schranku ke kancelarskemu nabytku. Zamestnanec, ktery ma "vlastni" stul se supliky, dostane tento stul pridelen, aniz by podepisoval nejake explicitni ujednani, ze mu tyto supliky byly "prideleny". Ale pripadalo by mi nanejvys podivne, kdyby nejaka poverena osoba pravidelne chodila ty supliky prohledavat. Samozrejme neni asi nic zavrzenihodneho, pokud do nich nahledne nekdo, kdo hleda treba nejake instalacni CD, ktere si onen zamestnanec s urcitou pravdepodobnosti vypujcil a strcil do supliku. V pripade, ze v supliku vidi neco, co je evidentne osobni veci zamestnance, ktery ty supliky dostal prideleny, tak si toho, pokud ma alespon spetku slusnosti, nebude vsimat. Konkretni okolnosti mohou byt samozrejme trosku jine; napriklad se muze stat, ze se u stolu pravidelne strida vice lidi, ale urcite minimalni pravo na soukromi by melo podle meho nazoru zamestnancum byt priznano a to bez ohledu na to, ze v pracovni dobe maji predevsim pracovat. Koneckoncu, v dobre firme zamestnanec obvykle nepocita kazdou hodinu, kterou stravi v praci navic a na druhou stranu zamestnavatel, ktery si zamestnance vazi, se k nemu podle toho i chova.

U tech e-mailu, ktere jsou zaslane treti osobou, by melo byt brano v uvahu i soukromi one treti osoby. Ale ja si myslim, ze si v tomto s Vami i s naprostou vetsinou ostatnich diskutujicich rozumime.

S priklady je ten problem, ze vzdy lze najit takovy, ktery bude podporovat tu teorii, kterou si preju podporit. Proto se jejich pouziti vyhybam, i kdyz se mi to nedari dokonale ...

Samozrejme, ze zamestnancum je treba priznat pravo na soukromi (co priznat - to je zakladni lidske pravo - oni ho proste maji) - kdyz da veci do svych supliku, tak do nich nikdo nema co lezt (to, ze to v praxi budete tolerovat v "oduvodnenych" pripadech je vec, ktera neni predmetem diskuse). Kdyz to da do supliku, ktery neni vyhradne jeho, pak i v tomto pripade zustava "evidentne soukroma vec" veci soukromou - ale uz nemuze nic namitat tomu, ze ona vec byla (nekym) prozkoumana alespon tolik, ze mohla zjistit, ze se jedna o vec soukromou. Takze je potreba vedet, "ci je suplik" (jaky je vztah konkretniho zamestnance ke konkretnimu supliku). V pripade emailu je to naprosto stejne.

Rád bych také přiložil svůj názor k danému článku a k následující diskusi. Předesílám, že jsem právnický laik a že jsem zaměstnavatel. Na rozdíl od mnohých přispěvovatelů diskuse však v zásadě souhlasím s postojem pana Aujezdského. Bohužel mi přijde, že jednak mnoho čtenářů nepochopilo podstatu článku (např tu padají výkřiky o tom, co by (ne)měli zaměstnanci dělat, p.Aujezdský se zjevně neúspěšně snaží poukázat na to, že o tom článek není). Mám za to, že hlavní myšlenka, a to fakt, že jdou-li proti sobě dvě práva - v našem případě právo zaměstnavatele kontrolovat, jak jsou využívány jeho prostředky, a právo zaměstnance na zachování listovního tajemství- musí mít přednost právo vyšší (v právní hierarchii), stále hlouběji v diskusi zapadá. To co považuji za smutné je, že tolik zjevně inteligentních a technicky vzdělaných lidí naprosto nemá cit pro toto zásadní rozlišení a jen hledá technické způsoby, jak to obejít, proč to je to technicky komplikované atd. Ano, lze to obejít a důsledná ochrana tohoto práva je často technicky složitá, z čehož zde někteří zcela mylně usuzují, že jeho nerespektování je zcela v pořádku.
Mrzí mne, že zde v ČR panuje mezi lidem technickým (k němuž patřím i já) tak hluboká neúcta k základním principům práva a že se ani u diskuse k tomuto článku příliš nepodařilo překročit stín technických detailů (opravdu si nemyslím, že takové RFC má co říct k ochraně ústavních práv).

Obavam se, ze jste presne vystihl duvod hluboke neucty nekterych z nas k pravu. Zakon, ma-li byt uctyhodny, musi reflektovat realne potreby realnych lidi zijicich v realnem svete. Lze jen tezko mit v ucte neco, cemu, jak to tady padlo, rozumi vlastne jen hrstka vyvolenych (ale ridit se tim jsme povinni vsichni). Ja chapu ze, pokud se dostaneme do hlubin teoretickeho prava tak tam lze, celkem neskodne, vest hlubokomyslne filosoficke spory o tom, odkud ktere pravo prameni, ktere je silnejsi a o spouste jinych veci. Pak zde ale musi existovat pravo pro realny zivot - takove, ze ktereho lze v mazimalni mozne mire DOPREDU urcit, jestli to ci ono smi nebo nesmi. Takove pravo, ktere lze v realnem zivote chapat a pouzivat. Takove ale nemame. Nemuzu mit v ucte neco, cemu nerozumim.

Vím že tento příspěvek přímo nesouvisí s tématem. Ale nepřímo ano, co když zaměstnavatel jako MV např. blokuje přístup na soukromou poštu např. přes www.seznam.cz? Je to v pořádku ?

A co se na to podivat obracene - vy mate se zamestnavatelem nejakou smlouvu o tom, ze vam poskytuje pripojeni k Internetu ? Pokud ano, tak se do ni podivejte - odpoved zda vam musi povolit pristup (i) na www.seznam.cz tam najdete sam. Pokud zadnou takovou smlouvu nemate, pak vam samozrejme neni povinen poskytovat internet vubec. Pokud se rozhodl to presto ucinit, cini tak v rozsahu a zpusobem, ktery si sam urcil - vy samozrejme nemate zadnou povinost takovych sluzeb vyuzivat, pokud vam nevyhovuji. Jinymi slovy - on vam seznam neblokuje. On vam na nej jen neposkytuje pristup - coz rozhodne povinen neni. Pokud Vam pomuze analogie - pokud zamestnavatel zablokuje na vasem telefonnim aparatu, co mate v praci na stole, pravo volat na nektera telefonni cisla (co ja vim - treba mezimesta ci eroticke linky) pak si tak enemate na co stezovat - pokud to neni soucast vasich povinosti, zamestnavatel rozhodne nema povinost nechat vas ze sveho pristroje telefonovat kam si vy sam urcite.

Jistě, určitá pravidla jsou uživatelům daná, ale spůsob blokování např. email z www.seznam.cz není vůbec oznámen, a naopak jiný email je neblokován. Zde vidím problém etiky a v tom případě může pak tedy zaměstnavatel blokovat podle libovůle co chce, pokuď nejsou jasně daná pravidla.

Toto je opravdu OT. Co se tohoto tyce, souhlasim s tim, ze klidne nemusite mit na inet pristup vubec, pokud to k praci nepotrebujete.
Druha vec je, ze mi takoveto reseni prijde jako velmi nesystemove, protoze freemailu jsou miliony a jakmile mam obecny pristup na web (tedy neni resen jen pristup na vybrane servery), vzdy se najde nejaky, na ktery se dostanu.

Pozdravuji Vás a upřímně se obdivuji,že mezi takovými vlky(v nejlepším smyslu slova) vedete,rěkněme přesvědčovací kampaň. Já jsem to zažil - oni jsou to opravdu přemýšliví machři,nehledě na to,že podstata sporu je již dávno někde jinde.
"Nullum crimen, nulla poena sine lege",budete mi rozumět.Před 7 měsíci jsem prohrál spor kvůli přesně tomuto problému.
Abych to upřesnil - soud se přiklonil na stranu zaměstnavatele,který svou komunikaci vede přes několik násobných veřejných IP adres,pro potenciálního volajícího např. telef.2xxxxxxxx ,stejně jak telefon@iol.cz.Jak je vidět,před zavináčem vidíme telef.číslo,při spojení pak VPN propojila FR a síť v podniku.Jisteze muze byt cela rada alliasu,vsechno nakonec končí na jednom PS a event.allias přiřadí spávně. Na tomto ztroskotala causa zaměstnance,který podával našim zastoupením žalobu. Další bych jen opakoval - díky poštovnímu serveru,síti FR a VPN nelze zjistit,jen zpětným trasováním a nepřesně adresu serveru,ovšem hlavička je čitelná pouze pro odborníka znalého této práce(včetně alliasu je to dřina). Pro zákazníky firmy omezení nebylo žádné(norm.člověk z tech křížků,nul a čísel nemohl vědět,kam to přišlo - jen standardní adresa FR,port),při práci s počítačem,měl každý,jak zněl nález soudu, možnost zadat do hlavičky třeba nápis "SOUKROMÉ". Nic neprospělo ani poukázání na tento fakt na WWW,kde byly zásady komunikace zdůrazněny.
Zaměstnanec nebyl schopen našim prostřednictvím prokázat zde tolik diskutované porušení práv.(logy serveru soud zamitl jako neprukazne,no moc se mu nedivím).Žaloba zněla proti protiprávnému konání,ne proti způsobu komunikace.
Je to maximálně zestručněné,ale v tomto případě (v zájmu protistrany,bylo mít maximálně bezpečnou vlastní síť,komunikaci e.t.c.)a protistrana to dokonale využila. Pokud docházelo ke čtení soukromých emailů,ale i faxů,atd.,myslím si,že prokázat to je v těchto případech téměř nemožné.
Něco jiného je obecné právní vědomí a správnost uvedených zákonných norem,za jejichž prosazování máte svůj podíl - a praktický dopad ,už,už bych psal zase latinsky,takže "Nikdy bez trestu,pokud čekáš,že nepřijde".
Držím Vám palce,pomoci nemůžu,opravdu ve specifických případech píšeme černou křídou do komína,pokud se dostaneme na takové sítě a jsme řadoví zákazníci,sekretářky. Pro lidi,co tady na Lupu chodí,je hračka tohle překonat,my máme své pole jinde.

Docela by me zajimalo, co dohnalo onoho zamestnance k zalobe. Pouze vedomi, ze je v praci pod kontrolou?

Jak tedy postupovat, pokud mate zamestnance, ktery polovinu pracovni doby stravi SOUKROMOU komunikaci prez mail, icq a v diskusnich forech?