Vlákno názorů k článku Skutečně může zaměstnavatel číst vaši poštu? od Karel Prochazka - ja znam vice firem, kde je sefu vetsi...

ja znam vice firem, kde je sefu vetsi mnozstvi a vsichni tvrdi, ze zrovna oni jsou ve firme nejdulezitejsi :))) ale to uz jsme uplne mimo tema.

Pokud jde o jednoho sefa, ci par lidi v jedne firme, ktere muzete osobne obehnout, je to v pohode

No, ja zatim nemam prilis zkusenosti s firmami rizenymi demokraticky. Kdyz dospeju k zaveru, ze je z nejakeho duvodu nutne se siti neco udelat, musim presvedcit pouze sefa, vyjimecne, ve vetsich firmach, vice sefu (nikdy to ale nebylo vic nez tri). Samozrejme, ze neobiham vsechny zamestnance - to uz je preci prace tech sefu, do ktere ja jim nemluvim ...

hromadne odesilani mailu skutecne nema nic spolecneho s jejich ctenim, ale ja o takove souvislosti ani nepsal. Reagoval jsem na vas vyrok o par MB mesicne.
Ohledne RFC: je to pekna vec, ale zrovna v tomto neslucitelna s praxi. Pokud jde o jednoho sefa, ci par lidi v jedne firme, ktere muzete osobne obehnout, je to v pohode.

Ohledne priloh *.DOC *.XLS atd. s vami musim souhlasit. Bohuzel je zde velika cast uzivatelu, kteri si pod "velikost souboru" neumi nic moc predstavit a ani je to nezajima. Na tahle divna slova je preci admin.

100+ uzivatelu na 64kb si pri beznem kancelarskem provozu predstavuji tak, ze jeste v noci by se v odchozi fronte dalo neco najit :)))

ono preposilani ruznych zabavnych *.mpg, *.jpg stylem nekolikaradkoveho cc: vam dokaze zacvicit s provozem klidne i na 512kb lince.

Heh, cirou nahodou nejaky ten mailserver mam tu cest adminovat a odesilani hromadnych mailu nema nic spolecneho s jejich ctenim ani s tim, jestli si nekdo posle 2-3 soukrome za den. Pokud nahlednu do logu a zjistim extremni narust, snadno zjistim kdopak ze to dela bordel a na prislusneho uzivatele si s radosti doslapnu.

Ohledne limitu, to je zavisle predevsim na presvedcovacich schopnostech admina. Pokud si dobre pamatuji, dle RFC je povinost prenest 64kB. Vic netreba, na to jsou jine protokoly (FTP ...). Take jsem to musel vysvetlit svemu sefovi, presvedcil jsem jej celkem snadno, kdyz poslal znamemu radove desitky MB a prestal fungovat web na znacne dlouhou dobu ;), a zbytek firmy po tu dobu nemohl temer pracovat. Nebojte, znam takove veci jako HTB/CBQ, ale jako presvedcovaci metoda pro cloveka ktery tomu nerozumi to stacilo.

Dalsi veci jsou maily s prilohou bez tela a subjektu. Napriklad mi onehda prisel takto M$ DOC, kde bylo asi 5 radek textu. Odesilateli jsem prompte vysvetlil, ze velikost takoveho mailu je aspon 10x vetsi nez totez v tele. Takove rovnou na serveru likviduji. Kdyz chce nekdo pouzivat nejakou sluzbu, mel by se to nejdrive naucit.

BTW: Predpokladam, ze pri prislusnem poctu uzivatelu ma ten mailserver take prislusne pripojeni. Pokud se bavime o 100+ uzivatelich na 64kbit lince, pak takova linka musi byt ucpana neustale.

"A oblibene plky o nakladech jsou uplne out, firma plati stejne pausal = nejake to MB mesicne navic nikoho nevytrhne, a kdo ma povoleno posilani mailu vetsich nez 2 MB je proste idiot."

je videt, ze o provozu mailoveho serveru nevite v podstate nic. Domluvte se s nejakym spravcem, at vam ukaze odchozi frontu na nejakem serveru, kde si mohou uzivatele prez smtp posilat co chteji. Hlavne oblibene "hromadne zabavne" dopisy s prilohou jsou pro server zabavne, pokud mate alespon 100+ useru a preposilaji si neustale podobne kravinky kolem dokola. Razem se prestane jednat o "nejake to MB mesicne navic".

Ohledne limitu 2MB na mail - jak by to bylo krasne, kdyby to slo vsude nastavit, aniz by vas behem nekolika hodin management firmy, kde to nastavite, nevypiskal.

Podle me drtiva vetsina internetove verejnosti proste predpoklada, ze pokud jde o mail, tak bude dorucen vzdy a pouze jedne konkretni osobe (v pripade ze je pouzito k oznaceni jeji jmeno) a nepredpoklada, ze si to bude cist jeste nekdo jiny.

To je ovsem dost sporny predpoklad. Zrejme se kazdy pohybujeme v trochu jine spolecnosti. Ja znam velice malo lidi, kteri by jen na zaklade toho, ze jim reknu nejakou emailovou adresu troufli "vedet" komu ta adresa patri. Vetsina z nich prinejmensim vi, ze na svete jsou desitky lidi se stejnym prijmenim a krestnim jmenem - a jen z teto znalosti i ti zcela technicky nedotceni odvodi, z priradit emailovou adresu (kdyz nevim nic dalsiho) konkretni osobne proste "uvahou" nelze ...

Mimochodem, ja take nevidim zvlastni duvod, proc by zamestnavatel nemohl svym zamestnancum na svem serveru zridit soukrome schranky. Ale nevidim ani rozumny duvod, aby to byla jeho povinost. Je to (nebo neni) soucast dohody (a na tu musi byt vzdy dve strany), kterou spolu mame - na necem jsme se dohodli - a to nam obema vyhovuje - nebo jsme se nedohodli - a pak u nej, patrne, nepracuji.

Samozrejme, ze nechci, aby mi nekdo lezl do me schranky. Ale resenim preci neni to, ze zacnu nekomu ukladat povinost, ze mi schranku musi zridit, nebo ho budu omezovat v tom, jak si na svem serveru svoje schranky oznacuje. Me, kdyz nekdo chce napsat, tak si samozrejme zjisti jakou mam adresu - nehada ji. Ano - pisi mi i lide, co odesilaji postu na nahodne adresy, aniz presne vedi, komu ta adresa patri. Typickym obsahem techto dopisu jsou nabidky na vyhodnou koupy Viagry. Musim priznat, ze me vubec nevadi, ze tyhle dopisy nedostanu - a jiste to nevadi ani odesilatelum, protoze stejne nevedeli komu pisi ...

Ja mam na svem serveru zalozeno nekolik schranek, jejichz oznaceni by mohlo byt jmenem a prijmenim zijicich osob - ackoliv nikoho s takovym jmene a prijmenim neznam. Rozhodne bych nestal o to, aby se jednoho dne vyvrbil nekdo, koho rodice nahodou sikovne pojmenovali, a ja se od nej dozvedel, ze celou tu dobu mu schranka i s veskerou postou, ktera do ni dosla, patrila a tim, ze jsem si ji cetl ja (v dobe, kdy jsem vubec netusil, ze nekdo takovy vubec existuje) jsem spachal trestny cin ...

Nebo si predstavte situaci, ze leta z nejakych duvodu mam na svem serveru schranku se jmenem Krasoslav.Nabuchodonozor do ktere si ja, coby jednatel spolecnosti nechavam (pro spolecnost) neco posilat a ctu si to. A jednoho dne, co cert nechtel, prijme personalni, jakkoli se zdalo byt neuveritelne, ze by nekdo takovy mohl existovat, osobu takoveho jmena. To se od toho okamziku stane veskera posta ve schrance jeho osobni ?

Vzdyt je to ptakovina. Je to opravdu to, co povazujete za ruzumne a ucelne ?

To uz jsme daleko mimo jakoukoliv pravni argumentaci - ted se jen ptam, jestli jste domyslel vsechny nasledky svych prani. Pritom je reseni tak proste - co ma kdo co psat na nejake nahodne adresy. Kdyz chci nekomu napsat, tak si snad jeho adresu zjistim (a on preci vi, jestli nejaka schranka je jeho osobni nebo jestli mu nepatri - nezavisle na jejim oznaceni). A pak nemuze k zadnym nedorozumenim dojit. Tak proc to cele komplikovat ?

To je jen technicko-terminologicke nedorozumeni. Schranka, o ktere je tady rec je "to" co je oznaceno nejakou konkretni emailovou adresou. O skutecnem technickem provedeni takove schranky (takze treba o tom, ze posta pro vice ruznych takovych adres/schranek nakonec konci, napriklad, v jednom souboru) tu rec nebyla a to je skutecne pro ucely teto diskuse nezajimave.

Zde jde spis o to, jak ke jmenu pouzitemu danym zpusobem pristupuji lide.

Podle me drtiva vetsina internetove verejnosti proste predpoklada, ze pokud jde o mail, tak bude dorucen vzdy a pouze jedne konkretni osobe (v pripade ze je pouzito k oznaceni jeji jmeno) a nepredpoklada, ze si to bude cist jeste nekdo jiny.
Pokud je z oznaceni zrejme (napr. prodej@firma.cz) ze o konkretni osobu nemuze jit, pak lze predpokladat, ze takovy mail muze cist vice lidi.


Jen si vzpominam, ze takovato debata uz tu byla a vyresilo se stejne prd. Nechapu zamestnavatele, kteri maji potrebu maily cist - pokud to zduvodnuji "vynasenim firemnich informaci", znam milion dalsich zpusobu jak to udelat, pokud jim vadi sem tam privatni mail, zbytecne vyhrocuji situaci coz vede je snizeni pracovnich vykonu. A pokud nekdo pracuje malo, lze to zjistit snadno jinak - kontrolou plneni ukolu.

A oblibene plky o nakladech jsou uplne out, firma plati stejne pausal = nejake to MB mesicne navic nikoho nevytrhne, a kdo ma povoleno posilani mailu vetsich nez 2 MB je proste idiot.

Diskuzi nesleduji od začátku, ale můj dojem je, že se zde přepříliš zaměřujeme/te na VLASTNICTVÍ oné schránky, a z toho /podle jistých názorů nesprávně/ se dovozuje "vlastnictví" do ní doručených zpráv. Ono vůbec SCHRÁNKA je pojem příliš technický.
U listovní pošty je rovněž schránka - a ta může být i jediná, z čehož ale jistě neplyne, že nemůže obsahovat dopisy určené různým konkrétním osobám.

Neni vubec pravda, ze bych nemohl pouzivat cizi jmena. Mohu ted klient prohlasit, ze Libor Forst je v praci muj sef a nemusim ho zadat o svoleni pouzit jeho jmeno. Cizi jmeno lze (nebo nelze) pouzivat zpusobem stanovenym v zakonech - a ty rozhodne nerikaji nic tak jasneho a jednoznacneho, jako ze se v tomto pripade pouzit smi (nesmi). To, ze jste zamestnanec zamestnavateli zcela zretelne urcita prava dava - nepotrebuje vas souhlas, aby mohl dat na dvere kancelare, kterou pouzivate, vasi jmenovku. Jestli potrebuje Vas souhlas na to, aby mohl oznacit Vasim jmenem svoji elektronickou postovni schranku kdyz prave vas hodla poverit zpracovanim (jeho) posty do ni dosle je vec, na kterou neznam jednoznacnou odpoved - ale myslim, ze ji neni stanovit jednoduche.

To je sporne. Zamestnavatel si jiste muze zridit jakekoliv schranky. Soucasne muze nejakemu svemu zamestnanci ulozit, aby v ramci svych pracovnich povinosti vyrizoval postu doslou do teto schranky. To, jestli je v takovem pripade pripustne ci nepripustne aby zamestnavatel oznacil schranku jmenem teto poverene osoby by patrne bylo predmetem sporu na ochranu osobnosti. Faktem je, ze v takovem pripade osoba tohoto jmena MA vztah k teto schrance - je poverenou osobou k zpracovavani posty do ni dosle - a proto ji zamestnavatel oznacil jejim jmenem. Ale nelze tak snadno dovodit (cimz nevylucuji, ze to neni mozne vubec), ze ji ta schranka (a tedy posta do ni dosla) osobne patri.

"...muze ale zamestnanec odmitnout mail pouzivat..."

100% souhlas

"...nezbude nez zrizovat maily jako obchodnik1,2,3...@..."

to už záleží na tom, kolik zaměstnanců opravdu odmítne, aby jejich jméno figurovalo v přidělené pracovní e-mailové adrese.

zaměstnancova_pošta: Vse co ma v adrese jmeno zamestnance.

Pokud se to zamestnavateli nelibi, nemuze takove adresy zrizovat.

Kdyz to berete takto (vse co je na serveru patrri firme), v tom pripade muze ale zamestnanec odmitnout mail pouzivat, protoze sam nemuze ovlivnit zda mu bude chodit nejaka soukroma posta a odmita propujcit sve jmeno firme - k tomu ho tezko muze nekdo nutit.

Takze Vam nezbude nez zrizovat maily jako obchodnik1,2,3...@.. Protoze stejne jako nemuze nikdo dalsi pouzivat nazev vasi firmy, nemuzete Vy bez souhlasu zamestnance pouzivat jeho jmeno => i pripadne maily na adresu obchodnik1 podepise jako obchodnik1.

Jasně, to zní naprosto logicky a je to úplně vpořádku,

Jenomže to je o něčem úplně jiném než tento článek - v článku se tvrdí, že (zamýšeleným) příjemcem e-mailů došlých do firmy je nějaká konkrétní fyzická osoba a nikoliv ta firma, a tudíž NIKDO jiný z té firmy NESMÍ tyto maily číst - za žádných okolností.

Naproti tomu třeba můj názor je ten, že tím příjemcem je firma, a ta určuje svými vnitřními předpisy, kdo smí (a musí) maily došlé do určitých schránek číst.

Aplikováno na Váš příklad s MFDNES - vedení redakce rozhodne, jak v zájmu dobrého fungování redakce rozdělit odpovědnosti. Může rozhodnout, že převažuje soukromí, a pak bude mít právo číst pouze každý svoji schránku. Nebo převáží hledisko, že je nutné došlé informace rychle zveřejnit, protože nic není staršího než včerejší noviny, a při nepřítomnosti se budou zprávy forwardovat na zodpovědného zástupce. A o tomto rozhodnutí budou všichni informováni. Podle článku ale toto udělat nelze.

Třeba poštu toho ředitele bude asi číst jeho asistentka, málokterý ředitel má tolik času, aby třídil spam a nesmyslné nabídky od užitečné pošty. Podle článku ovšem tato asistentka jedná nezákonně.

A zcela na okraj - posílat nezašifrovaným e-mailem jakékoliv důvěrné zprávy je neomluvitelná naivita a nezodpovědnost. Vy byste snad poslal nějakou důvěrnou zprávu svému oblíbenému redaktorovi Josefu Novákovi, aniž byste si předem zjistil, kdo se ke zprávě odeslané na adresu Josef.Novak@noviny.cz může dostat? A teď říkám může, nikoliv smí.
Nevěřím tomu, že tajné zdroje z vlády svěřují informace redaktorům tímto způsobem.

Presne tak jsem to myslel, kdyz jsem sem psal ty dva priklady. Tady kupodivu dost lidi obhajuje zamestnavatele (to tu nebyva zvykem) ale soud rozhoduje konkretni pripad. Ne vzdy je to jasne, koleguv znamy vyhral soud -- vjel z vedlejsi na hlavni, kde se srazil s autem. Myslim, ze ty dva priklady pekne pokryly cely vejir moznych pripadu krome topmanagmentu a jinych specialit (napriklad pusobeni byvalych ministru v komernich firmach apod). Proste plati ze nesmi dojit k vedomemu a systematickemu (to uz vubec ne)cteni korenspondence, ktera je soukromeho charakteru, byt je psana na "skolnim, tedy kradenym inkoustem". :-)

A co tenhle priklad:

MFDnes bezi svuj firemni server a rekneme ze kazdy z novinaru pisicich pro nej ma svoji schranku ve tvaru:
jmeno.prijmeni@mfdnes.cz

Jak by se asi libilo novinarum, kdyby jim nekdo cet jejich zpravy, kde jim treba pisou tajne zdroje z vlady, velkych firem, kriminalni sfery... informace o skandalech ?

Rikate, ze si to teda radsu maj nechat posilat nekam na free email, nebo pres nakou mrtvou schranku ? Ale vzdyt prece oni tyhle citlive informace nepotrebuji pro sebe, ale prave proto aby taky jejich zamestnavatel (MFdnes) vic vydelal.

Problem tehle diskuze je v tom, ze nerozlisujete mezi ruznymi druhy povolani.
- To o cem vy mluvite, jsou problemy uplne low level manazeru/obchodniku, kteri kdyz onemocni, tak musi byt rychle nahrazeni. Mimochodem to se da vyresit i jinak (treba nakym poloautomatickym systemem pro reseni obchodnich pripadu).

- ale jsou tady povolani, ktere primo vyzaduji soukromi i uvnitr firmy. Reditel by asi nebyl potesen, kdyby mu nekdo cet postu:-)
Nemluve o high level manazerskych pozicich, kam se lide dostavaj hlavne proto, ze maji KONTAKTY. A tyhle kontakty si pochopitelne chtej nechat jen pro sebe. Nezamestnavaj se proto, aby vsechny kontakty predali zamestnavateli, ale jen proto aby je vyuzili pro prospech firmy. Firma si nemuze narokovat, aby jim tyhle manazeri predali sve kontakty, protoze koneckoncu vetsinou to je to jedine co oni maj, a je to prave to, zaco dostavaj silene penize:-)

Mozna s vyjimkou, pokud ze zjisteneho obsahu zjisti nejake protipravni jednani. I tak vsak dle meho laickeho nazoru nemuze zachyceny obsah slouzit jako dukaz, nebot byl ziskan nelegalne.

vidim to tak, ze poku zamestnavatel "v dobre vire" precte soukromou korespondenci, nesmi z toho vyvozovat zadne zavery vuci zamestnanci, natoz predavat precteny obsah dal.

Jelikoz kazdy pripad se posuzuje extra, predstavme si dve hypoteticke situace.
1, zamestnanec je zavolan k nadrizenemu, ktery ma vytisknutych 15 mailu z korenspondence zamestnance s manzelkou a cestovni kancelari zcela na soukrome tema. Jelikoz ma zamestnanec jiz jeden vytykaci dopis mesic stary, (za porusovani pracovni kazne napr. opakovane pozdni prichody), podepise dalsi, ze pouzival sluzebni postu k soukromym ucelum a dostane vypoved bez odstupneho.
2, Zamestnanec otehotni (na plazi v Chorvatsku) a odejde na materskou dovolenou. Je to mala firma a schranku ma jenom jednu. Jednatel firmy zavola kojici, byvalou pracovnici a informuje ji, ze schranku jiz 14 dni nikdo nevybral a ze bude nucen schranku krivankova@iol.cz vybirat on. Pracovnice nesouhlasi s poukazem, ze ji tam chodi soukroma posta.
Myslite si, ze oba pripady budou posuzovany stejne? Podle me ne, prvni pripad zcela zrejme prohraje zamestnavatel a bude to neplatna vypoved. V druhem pripade podle me staci kdyz zamestnavatel rekne, ze postupne otviral dopisy a v pripade zjevne soukromeho dopisu dal necetl a v pripade kdyz to byla "objednavka" tak mail cely precetl a i vytiskl. Teoreticky se bavit je podle me tezke, toto jsou pekne priklady. Mysli si nekdo ze by to mohlo byt jinak?

jestli souhlasíte, pojďme krok-po-kroku:

myslím, že se shodujeme v mnoha věcech, pokud ne, upozorněte mě:

1. zaměstnanec nesmí používat prostředky zaměstnavatele k vyřizování svých věcí

2. jasný je pojem *prostředky_zaměstnavatele*

3. jasné jsou pojmy jako jste právě použil Vy, tj. *zaměstnanec ... k vyřizování svých věcí*

4. řekněmě že *pravidla_listovního_tajemství* je to, čemu vy říkáte *zákaz_číst_cizí_poštu*

5. zbývá tedy jediný pojem, cituji z vaší reakce:

"Já se zabývám otázkou,
že zaměstnavatel nesmí
číst zaměstnancovu poštu"

a tím je definice pojmu *zaměstnancova_pošta*

---

jak si Vy, pane Aujezdský, vykládáte pojem *zaměstnancova_pošta* ?

"To se dost liší od pozemní pošty, nemyslíte?"

v čem?

Prostě hovoříte úplně o jiné věci. Já zabývám otázkou, že zaměstnavatel nesmí číst zaměstnancovu poštu, a vy tím jestli smí zaměstnanec používat prostředky zaměstnavatele k vyřizování svých věcí. Odpověď na druhou otázku je: ne nesmí, ale zaměstnavatel nemá žádné právo zjištovat porušování pracovní kázně zásahy do základních práv a svobod.

Naprosto dvě odlišné věci. To, že jsou to "zaměstnavatelovy komunikační prostředky" je NAPROSTO irelevantní.

"souladu s pravidly o zachování listovního tajemství."

Žádné takovéto pravidla nejsou, je pouze obecné ustanovení, které zakazuje "číst" cizí poštu (všechny dopravované zprávy), proč si nejdříve nepřečtete ten článek nebo nenahlédnete do Listiny základních práv a svobod,než začnete dlouze popisovat argumenty proti.

Jen technická reakce: V naší firmě je výše popsaný způsob BĚŽNÝ u řady osob (mame format jmeno.prijmeni@firma.cz), tyto osoby mohou maily pouze odesílat. U těchto osob je příchozí pošta forwardována na tzv. sběrnou adresu, kterou čte zaměstnavatelem pověřená osoba. Důvod je prostý - negativní zkušenost. Je přímo žádoucí z pohledu systémů jakosti briskně reagovat na požadavek zákazníka, i když je adresát na SC nebo na dovolené!!

> zkuste si ještě jednou prosím přečíst ten článek, je tam napsáno, kdo smí poštu číst, že pracovní ani kolektivní smlouva s tím nic neudělá atd.

A to je právě jen Vaše tvrzení a názor, se kterým tu zřejmě vůbec nikdo nesouhlasí. Zdá se mi, že ten skutečný kruh, ve kterém se tu všichni pohybují se netýká obsahu, ale formy argumentace. Vy jste stanovil několi předpokladů, na kterých trváte a stavíte svůj názor. Tyto předpoklady dle mne a myslím že i jiných diskutujících nejsou správné. Proto zde není možné k ničemu dojít, zvlášť když zvážím, že v podstatě na jakýkoli protiargument neodpovíte, pouze ocitujete některý z Vašich prvotních předpokladů, pokaždé ohnutý do podoby, která Vám zrovna vyhovuje i za cenu, že si občas protiřečíte.

> tak kdo všechno jí podle Vás může číst?

Myslím, že na základě interních směrnic či běžných zvyklostí firmy v podstatě kdokoli, kdo je k tomu určen, v mnoha případech dokonce i ten, jehož jméno je uvedeno ve jméně mailboxu, který byl vytvořen a nadále zůstal majetkem společnosti.

Jistě dá, ale pouze za asistence právníků a bude to tím pádem asi dražší jako ve velmi luxusním bordelu. Podobnou soulož lze pak popsat jako "vyjebání s firmou", což se děje možná častěji než běžný domácí sex. Přítomnost právníků při daném procesu je pak umisťuje velmi viditelně do role, ve které mnoho právníků ve skrytu je, ale nechtějí se o tom veřejně šířit (pardon, jsou i výjimky).

To máte asi pravdu a právo to myslím dokazuje, že nelze na straně ODESILATELE usuzovat ze jména schránky, zda jde o schránku osobní, firemní, či jinou (třeba robota který vyřizuje poštu). Na rozdíl od pošty pozemní, kde jméno a přijmení skutečně popisuje cílovou osobu, protože nemusí být unikátní.

Zaměstnavatel zde není listonoš, obvykle soudím ani nemá oprávnění k poskytování podobných služeb, takže tento argument neobstojí. Zaměstnavatel je naopak příjemcem této pošty a zaměstnanec pouze osobou oprávněnou ji dočasně číst. Stejně tak nelze imho vyžadovat po zaměstnavateli, aby po rozvázání pracovního poměru přeposílal "soukromou" poštu zaměstnance na jeho nové pracoviště. Nebo ano?

Zajímal by mne však Váš názor na další otázku spojenou s tímto problémem. Jestliže tvrdíte, že schránka je defacto soukromá a firma pouze pošťák, pak mi řekněte, jak bude pošta postupovat proti adresátovi, kterému denně přijde několik desítek dopisních bomb a občas to zlikviduje poštovní úřad? Pokud je totiž schránka soukromá, pak lze předpokládat, že je za ni majitel (zaměstnanec) osobně odpovědný a všechny ty viry a wormy jsou jeho problém. Je tedy na něm zajistit bezpečnost? Mám právo jeho poštu odvirovat, i když je to občas stejné, jako by mu na poště vybrali z dopisu vzorek cigaret, protože mohou teoreticky poškozovat zdraví? Stále to chcete srovnávat s pozemní poštou? Můžeme jít ještě mnohem dále.

No a co že tam je? To že se někam napíše jméno ještě neimplikuje, že to je tohoto člověka, nemyslíte? Pojďme to zahnat ještě dále do absurdna... co když ten zaměstnanec má interními předpisy dané právo poštu pouze odesílat, ale nikoli přijímat? Možná má outlook nastaven pouze tak, že pošta odejde, ale nedojde zpět? Možná se o příjem pošty zpět stará někdo jiný? Třeba sekretářka? Mám právo nechat vyřizovat svoji příchozí poštu asistenta, když se nesmím vzdát svého zákonného práva na ochranu pošty? Mohu ho k tomu ustanovit a pak ho vyhodit za to, že mi čte moji poštu, protože na to nemá právo?
Ptáte se jak ve firmě vypadá soukromá schránka? Nijak. Taková schránka neexistuje. Jen technické prostředky žádají, aby se ty schránky nejak diferencovaly a je logičtější to dělat na jména, než třeba na skladnik1, skladnik2.... atd.
Stále vycházíte a dogmaticky obhajujete tvrzení, že o zprávě rozhoduje odesilatel. Nikoli. Společně o komunikaci rozhodují oba - odesilatel i příjemce. Vaši poštu pro mne mohu dobrovolně směrovat někam úplně jinam a nic s tím neuděláte, ať již se snažíte, jakkoli chcete.

Mám návrh jak to rozseknout a pokud platí vše, co jste zatím napsal, tak s tím budete souhlasit. Dobrá. Takže berme to skutečně tak, že jakákoli schránka vytvořená na firemním serveru je určena pro zprávy zasílané firmě, nikoli soukromým osobám, ok? Pak je zaměstnanec uvedený v adrese schránky v podstatě jen jednou z fyzických osob, oprávněných ke čtení této pošty, což jste už jednou uváděl. V čem je pak problém?
Můžete argumentovat tím, že je tam jedno jméno, nikoli jmen několik. Ano. To už tak vyplývá z technických omezení.
To není soukromá schránka. To je schránka patřící a sloužící firmě, kterou pouze někdo spravuje.
A neuvádějte už prosím ten příklad se seznam.cz. To je firma, která poskytuje jistou službu - freemail. Běžný zaměstnavatel neposkytuje poštovní služby a dokonce ani svým vlastním zaměstnancům.

No vidíte, jak pěkně se ta konstrukce rozpadá, když se naaplikuje na systém něco, co s ním nemá nic společného. Pomalu docházíme k tomu, že vlastně odesilatel rozhoduje o tom, komu zprávu posílá, ovšem naprosto nemůže tušit, jaké jsou cílové podmínky, stejně jako nezná cestu a způsob, jak bude zpráva doručena. Tím dle mého názoru přistupuje při odeslání emailu dobrovolně k tomu, že vůbec není jisté, komu bude zpráva doručena, kdy bude doručena, jak bude doručena, jestli vůbec bude doručena, jestli taková osoba vůbec existuje. To se dost liší od pozemní pošty, nemyslíte? Stále na to chcete aplikovat zcela nesouvisející zákony?

"Tato správa "--firemní--(moje pozn.)" domény a poštovního serveru se v ničem neliší od freemailové služby"

Naopak, zde je diametrální rozdíl.

S freemailem máte jakousi dohodu o tom, že jeho prostřednictvím budete přijímat a odesílat korespondenci týkající se vaší osoby.

Se zaměstnavatelem žádnou takovou dohodu nemáte.

Zaměstnavatel ani jeho technické prostředky tu (narozdíl od freemajlu) nejsou od toho, aby svým zaměstnancům poskytovaly jakékoliv služby, a už vůbec ne poštovní.

Zaměstnanec zde má *právě-a-pouze* oprávnění při komunikaci zastupovat zaměstnavatele a k tomuto účelu jsou mu zaměstnavatelem přiděleny komunikační prostředky jako je telefon, fax, papírová pošta, e-mail, sms atd...

(Navíc se jistě také shodneme na tom, že zaměstnanec není oprávněn používat zaměstnavatelem svěřené prostředky pro osobní účely.)

A jsme doma.

Jestliže je zde zaměstnanec v roli fyzické osoby oprávněné jednat v zastoupení jiné osoby(zaměstnavatele) pak není myslitelné, že by zastupovaná osoba(zaměstnavatel) neměla právo kdykoliv nahlížet do veškerých písemností které se jí týkají.

A zároveň z výšeuvedeného plyne, že veškerá komunikace proudící přes zaměstnavatelovy komunikační prostředky se týká zaměstnavatele.

Poto je zaměstavatel bez vší pochybnosti oprávněn kdykoliv nahlížet do libovolných zpráv, tedy i do těch, které se objeví v jeho e-mailovém serveru a teprve v případě, že zjistí, že jakousi náhodou mu některé zprávy nebyly adresovány (to jsme u toho problému s určením adresátáa), měl by se zachovat v souladu s pravidly o zachování listovního tajemství.

Dokážete mi to vyvrátit pane Aujezdský ?

Ještě jednou Vás musím odkázat na článek, to, že emailová adresa obsahuje doménu, která je registrovaná na nějakého podnikatele a on na ní má umístěný svůj poštovní server nic neznamená. Tato správa domény a poštovního serveru se v ničem neliší od freemailové služby, vztah mezi provozovatelem a uživatelem je smluvní. V této smlouvě se nikdo nemůže předem vzdát svých ustavních práv.

no, to je zase jiná otázka, všichni víme, že nezašifrovanou elektronickou poštu se může každý přečíst...ale to přece neznamená, že na to má právo

Zde bych mel jednu odlehcujici otazku: Da se s pravnickou osobou soulozit? Casto prave o tohle v tech soukromych emailech jde.

"V případě, že nelze identifikovat příjemce je situace samzořejmě jiná, ale pokud adresa obsahuje jméno a příjmení určité osoby, není dle mého názoru těžké příjemce identifikovat."

v případě firemního mailového serveru je *vždy* těžké jednoznačně specifikovat příjemce.

Dokonce, v souladu s běžnou praxí vyhodnocování pořadí uvádění adres u pírové pošty, je vždy příjemcem firma, protože v případě doručování e-mailu se adresa vyhodnocuje zprava - a záměna není možná.

"Mimochodem, pokud zaměstnavatelé čtou cizí poštu, tak to nedělají z toho důvodu, že by nemohly příjemce identifikovat. Souhlasíte?:)"

Je mi líto, ale nemohu souhlasit, neboť stále trvám na tom, že zaměstnavatelé mohou číst pouze vlastní=tj.firemní poštu. Žádná cizí pošta ve firemním serveru neexistuje, zaměstnanci pouze mají k dispozici komunikační kanály s přidělenými adresními preferencemi a tudíž nemohou žádnou firemní komunikaci považovat za vlastní.

A jestliže se do firemní komunikace připlete šum ve formě osobní komunikace, je základním úkolem každého zaměstnance tento šum co nejdříve eliminovat tak, aby nebyl poškozován obsah firemní znalostní databáze.

Tu hlavičku s adresou má ale pohlednice taky, ne?

Nepředpokládám, ale nikdy bych taky neposlal pohlednici na firemní adresu, kdybych na ni chtěl napsat něco skutečně soukromého. A ani dopis, pokud bych si předem u adresáta neověřil, že v dotyčné firmě vědí, že když je jméno na prvním místě, tak má neotevřenou obálku dostat adresát. V mnoha podnicích o tom nemají ani ponětí.

dneškem zavádím ve firmě nový pojem ve spojení s doručováním pošty:

"adresní preference"

a jeho konkrétní nasazení v praxi bude následující:

--------

všeobecná firemní adresa je:

info@nase-firma.cz

pro jednotlivá firemní oddělení jsou zřízeny e-mailové adresy označující základní adresní preference:

obchod@nase-firma.cz
logistika@nase-firma.cz
vyroba@nase-firma.cz

a dále jsou pro jednotlivá oddělení specifikovány e-mailové adresy s uvedením osobní "adresní preference", tj. informace označující osobu, které *by měla* být zpráva doručena.

tyto adresy s adresními preference pro jednotlivá oddělení jsou:

obchod:

jan.novak@nase-firma.cz
petr.rychly@nase-firma.cz

logistika:

alena.dopravakova@nase-firma.cz
zuzana.skalicka@nase-firma.cz

výroba:

petr.motor@nase-firma.cz

-------
dodatek:

výše definované "adresní preference" říkají právě a pouze toto:

pro jakoukoliv zprávu doručenou na firmení server s adresou ve tvaru "<jmeno>@nase-firma.cz

1:

(a)
není zaručeno že
zpráva *BUDE DORUČENA* osobě, jejíž jméno se shoduje s částí adresy označenou jako <jmeno>

(b)
není zaručeno že
zpráva bude doručena *VÝHRADNĚ* osobě, jejíž jméno se shoduje s částí adresy označenou jako <jmeno>

2:

je zaručeno že
při doručování zpráv bude v kontextu s dalším obsahem zprávy preferováno doručení také osobě jejíž jméno je uvedeno části <jmeno>.

3:
osoby, které si nepřejí aby jejich jméno bylo zařazeno do adresních preferencí mají právo požadat o změnu znění adresní preference.

--------

Co to mate za zname? Nejake parice her? Takove mailove adresy jako uvadite - nokia9210@seznam.cz apod se vyskytuji v diskuznich skupinach apod. Tzn. ze jsou hodne videt, ale dle me jich bude tak 10%. Zbytek bude obsahovat jmeno, pripadne jeste cislo, ci nejake doplneni pokud bylo treba krestni jmeno obsazeno.. jirka1@ jirka.k@ jiri.konecny1 apod. Kazdy to asi vidime jinak.

"BTW, e-maily nemají obálku jako dopisy, tedy se podobají spíše pohlednicím."

nemají sice obálku v pravém slova smyslu, ale mají obálku ve formě hlavičky, ze které lze kdykoliv během přenosu identifikovat komu je určena (adresu)

"Takže mu nezbývá nic jiného, než aby předpokládal, že schránka MŮŽE být schránkou podnikatele, a podle toho se zařídil. Například tak, že napíše do subjektu "Soukromé". Nebo se adresáta jednoduše zeptá."

s tím přece nelze souhlasit, když někomu posíláte dopis apriori předpokládáte, že ho bude číst listonoš?

V případě, že nelze identifikovat příjemce je situace samzořejmě jiná, ale pokud adresa obsahuje jméno a příjmení určité osoby, není dle mého názoru těžké příjemce identifikovat. V článku jsou uvedeny případy, kdy to podle mého názoru, může být sporné.

Mimochodem, pokud zaměstnavatelé čtou cizí poštu, tak to nedělají z toho důvodu, že by nemohly příjemce identifikovat. Souhlasíte?:)

Ještě jedna poznámka - tipuji, že 90% všech adres ve tvaru jmeno.prijmeni@domena.cz jsou schránky podnikatelů (firemní) a jen 10% je "soukromých".

Většina "soukromých" adres má tvar jirka1975@email.cz, darkmaster@pooh.cz, osx@atlas.cz a podobně, tedy charakteristickým znakem "soukromých" adres naopak je, že jméno a příjmení NEOBSAHUJÍ.

zkuste si ještě jednou prosím přečíst ten článek, je tam napsáno, kdo smí poštu číst, že pracovní ani kolektivní smlouva s tím nic neudělá atd.

na druhou stranu tam není, že dobrá víra zaměstnavatele může mít vliv na případnou trestněprávní odpovědnost. Avšak dobrá víra nic nezmění na protiprávnosti jeho chování, pokud si čte cizí poštu.

s pozdravem

Sám jste napsal "Ozančení schránky hraje druhotnou roli."

Myslím, že jste správně dříve v diskusi uvedl, že odesílatel nemůže zjistit, jestli jde o schránku podnikatele nebo schránku "soukromou". To ví jen její provozovatel a mšl by pravdivě informovat její(ho) užvatele.

Takže mu nezbývá nic jiného, než aby předpokládal, že schránka MŮŽE být schránkou podnikatele, a podle toho se zařídil. Například tak, že napíše do subjektu "Soukromé". Nebo se adresáta jednoduše zeptá.

BTW, e-maily nemají obálku jako dopisy, tedy se podobají spíše pohlednicím.

"A podle čeho to má odsílatel rozlišit, když schránka josef.aujezdsky@seznam.cz, není moje, ale společnosti Seznam.cz, a.s.??"

to je právě to jádro pudla, které stále, pane Aujezdský, nechcete pochopit:

Jestliže příjemce/doručovatel (pozor, zde nikoliv adresát) není schopen přesně identifikovat adresáta, nezbývá nic jiného, než zásilku otevřít a zjistit pro koho je. SOUHLAS?

žádný rozpor v tom nevidím

"Mimoto zaběhlá praxe v Západní Evropě i v USA (tedy nejen u nás) je taková, že v tvaru jmeno.prijmeni@firma.cz je používáno pro ony schránky vytvořené podnikatelem pro přijímání jeho pošty, takže pro onen předpoklad nevidím důvod."

vždyť je tam jméno a příjmení té osoby, komu jinému už by to mělo být určeno? Pokud je toto schránka podnikatele, tak jak pak vypadá "soukromá" schránka. A podle čeho to má odsílatel rozlišit, když schránka josef.aujezdsky@seznam.cz, není moje, ale společnosti Seznam.cz, a.s.??

Nejde totiž ani tak o to, čí je vlastně ta pošta, neboť to jak vidno je velice těžké rozlišit.

Více jde o to, kdo ji smí číst - neodbíhejme od nadpisu.

A tvrdím, že v případě, že nějaký e-mail dorazí do serveru mého zaměstnavatele, je můj zaměstnavatel oprávněn zcela v dobré víře předpokládat, že se jedná o komunikaci v rámci mých zaměstnaneckých povinností a tudíž je oprávněn k nahlédnutí do obsahu každé takové zprávy -- samozřejmě jsem byl o této skutečnosti informován a mám ji zakotvenu v pracovní smlouvě -- .

Taková kotrola zpráv zdaleka nemusí sloužit jen pro tak přízemní účel, jakým je kontrola plnění pracovních povinnosti (to je tu často zmiňováno), ale například pro účely indexace za účelem budování firemní informační a vědomostní báze.

A co potom? Je zcela absurdní aby v takovém případě měl zaměstnavatel podřízenou roli.

OK, ale pak jsme zase na začátku u toho, co je ta "schránka vytvořená podnikatelem pro přijímání jeho pošty - tzn. zprávám určeným jemu (tzn. podnikateli buď fyzické osobě nebo právnické osobě)"

Jak už jsem Vás citoval v milulém příspěvku:

b) "Ozančení schránky hraje druhotnou roli."

c) "Základní úvaha autora je: komu je pošta určena rozhoduje ODESÍLATEL!"

V rozporu s tím v článku píšete

"Pokud odesílatel zašle email na adresu jmeno.prijmeni@firma.cz, nutno v prvé řadě předpokládat, že adresátem je fyzická osoba (samozřejmě to tak v konkrétním případě být nemusí), jejíž jméno adresa obsahuje"

Takže záleží na označení schránky nebo ne?

Mimoto zaběhlá praxe v Západní Evropě i v USA (tedy nejen u nás) je taková, že v tvaru jmeno.prijmeni@firma.cz je používáno pro ony schránky vytvořené podnikatelem pro přijímání jeho pošty, takže pro onen předpoklad nevidím důvod.

myslím, že se pohybujeme v kruhu

"Řekněmě, že se jmenujete Josef Novák a pracujete ve firmě ABC. Potom email zaslaný na adresu Josef.Novak@ABC.CZ *NENÍ* vaše pošta."

nemůžu s Vámi souhlasit - o tom komu je pošta určena rozhoduje odesílatel, mezi doménou abc.cz a společností, která má zergistrovánu tuto doménu, nemusí být žádný vztah. Aby se dalo na nějaký vztah usuzovat, musela by se doména přesně shodovat s obchodní firmou podnikatele (což není nikdy). Navíc to předpokládá u odesílatele znalost těchto vztahů, navíc znalost vztahů mezi Josefem Novákem a společností ABC (jak bylo uvedeno v článku).

"A naopak - opět - pokud se jmenujete Josef Novák a zřídil jste si freemail adresu Josef.Novak@seznam.cz, pak pošta doručená na tuto adresu je *VAŠE POŠTA* a váš zaměstnavatel, firma ABC, ji nemůže číst dokud platí :"

ale zaměstanci společnosti Seznam.cz, a.s. mají také adresy končící @seznam.cz, takže je nemůže nikdo číst? ...pokud moje adresa končí abc.cz, tak je zaměstnavatel číst může a pokud končí seznam.cz tak nikoliv, to nedává žádný smysl.

=== [1]

"tak kdo všechno jí podle Vás může číst?"

Číst ji může právě a jen adresát, tj. osoba které byl e-mail určen. V tom se 100% shodujeme ;) a tím Vám znovu vysvětluji a znovu dokládám 100% platnost toho, co jsem řekl ve své zcela 1. reakci v této diskuzi a čemu jste si dovolil nerozumět a co je zároveň odpovědí na nadpis vašeho článku:

váš zaměstnavatel nemůže číst vaši poštu, protože se k ní za normálních podmínek nedostane.

=== [2]

2 "drobnosti" co se rozumí pojmem "vaše pošta" a co "normální podmínky".

-- vaše pošta --

Řekněmě, že se jmenujete Josef Novák a pracujete ve firmě ABC. Potom email zaslaný na adresu Josef.Novak@ABC.CZ *NENÍ* vaše pošta.

Dovolím si dokonce tvrdit, že v uvedené firmě ABC 100% existuje *NEJMÉNĚ* 1 osoba, která *NENÍ* Josef Novák a která současně má právo číst e-mailovou zprávu s hlavičkou TO:Josef.Novak@ABC.CZ (laicky řeceno, zaslanou na adresu Josef.Novak@ABC.CZ)

A naopak - opět - pokud se jmenujete Josef Novák a zřídil jste si freemail adresu Josef.Novak@seznam.cz, pak pošta doručená na tuto adresu je *VAŠE POŠTA* a váš zaměstnavatel, firma ABC, ji nemůže číst dokud platí :

-- normální podmínky --

nikdo z firmy ABC nemá vaše svolení číst poštu doručenou na freemail server seznam.cz s adresou Josef.Novak@seznam.cz

=== [3]

Je tedy nevyvratitelné, že číst poštu doručenou na adresu Josef.Novak@ABC.CZ může nejen *TEN* Josef Novák kterého asi máte na mysli, ale jak jsem uvedl výše, ještě nejméně jedna další osoba ve firmě ABC --- ( za předpokladu že Josef Novák není v jedné osobě současně majitel, jednatel, zaměstnanec a atd... v této firmě ;))

=== [4]

vrátím-li se na laicky chápanou úroveň nadpisu tohoto článku,
mohu si dovolit laicky a přesto zcela zodpovědně odpovědět

Váš zaměstnavatel může číst "*VAŠI POŠTU*"

a ještě dodat:

a Vy s tím nic nenaděláte ani kdybyste se rozkrájeli.
(mimo vyjímek potvrzujících toto pravidlo)

V pořádku, s tímto souhlasím, pokud má podnikatel - zaměstnavatel zřízenou schránku, kde ho můžete kontaktovat, pověří nějakou osobu.

V tomto však problém vůbec nespočívá, problematické (reprobované) je četní pošty, která je určená jiné osobě (např. fyzické). Komu je pošta určena zaměstnavatel nerozhoduje.

A pokud bydlíte v pronajatém bytě a poštovní schránka s Vaším jménem patří k bytu (domu), tak majitel také může přijít a zkontrolovat, co Vám přišlo a okdud...

No, pokud použiji Vaší terminologie, tak "pověřená osoba" může být kdokoli, koho vedení firmy k tomu "pověří". Tj. pověřím "někoho" kdo bude číst "vše" co přijde do firemní schránky. A jsme doma....
Tedy zaměstnavatel může číst prostřednictvím "pověřeného" . (patologický příklad, ale k věci)

Předpokládám, že "firemní schránkou" myslíte, schránku vytvořenou podnikatelem pro přijímání jeho pošty - tzn. zprávám určeným jemu (tzn. podnikateli buď fyzické osobě nebo právnické osobě)

Pokud zjistí (kdokoliv - nejenom zaměstnavatel), že se tam dostala cizí pošta, např. moje, Vaše, jeho zaměstnance, měl by se zprávou přestat nakládat (viz článek). Možná to může někomu připadat absurdní, ale když Vám přistane doma dopis určený sousedce (pokud to poznáte), otevřete ho?

Tak ale teď už zase já nerozumím vůbec Vám. Tvrdíte:

a) "každá zpráva je určená konkrétní osobě, a to buď při podnikání anebo "soukromě". S obsahem té zásilky má právo seznámit pouze osoba, které je zásilka určena, pokud je tato osoba právnickou osobou, mohou se z obsahem seznámit pouze pověřené fyzické osoby."

b) "Ozančení schránky hraje druhotnou roli."

c) "Základní úvaha autora je: komu je pošta určena rozhoduje ODESÍLATEL!"

Pokud přistane e-mail ve firmemní schránce (tedy v e-mailové schránce vytvořené zaměstnavatelem výhradně k firemním účelům) jak tento zaměstnavatel pozná, jaký byl úmysl ODESÍLATELE, komu je pošta určena, aniž by si ji přečetl?

Naprostý souhlas ;-) Co dál?

:)) z čeho tak usuzujete, podle domény? co adresy jmeno.prijemni@seznam.cz, co domény, které obshují zkratky firem, navic se ve většině případů vůbec doména s obcodní firmou podnikatele neshoduje, vždyť obchodní firmu podnikatele tvoří i dodatek (s.r.o. apod.)?

:)) z čeho tak usuzujete, podle domény? co adresy jmeno.prijemni@seznam.cz, co domény, které obshují zkratky firem, navic se ve vetsine pripadu vubce doména s obcodní firmou podnikatele neshoduje, vždyť obchodní firmu podnikatele tvoří například i dodatek (s.r.o. apod.)?

"vse co tu pisete je (i pri akceptovani nekterych terminologickych nepresnosti)"

není mi jasné, jaké nepřesnosti máte na mysli. Spíše si myslím, že vůbec netušíte, co je to firma - viz § 8 a násl. obchodního zákoníku.

"nijak to nepodporuje Vasi teorii, ze e-mail doruceny na adresu josef.novak@firma.cz smi cist pouze Josef Novak (a to dokonce ani pote, kdy pominu pripady, kdy ve firme muze byt Novaku vice nebo ze tam zadny Novak Nepracuje)."

tak kdo všechno jí podle Vás může číst?

"odkazuji v predesle odpovedi, jiste v tom budete mit vice jasno."

já v tom mám zcela jasno:)

Souhlas. Ale pak adresa jan.novak@firma.cz, patří právnické osobě FIRMA ;))

V pořádku. Takže je jasné, že každá zpráva je určená konkrétní osobě, a to buď při podnikání anebo "soukromě". S obsahem té zásilky má právo seznámit pouze osoba, které je zásilka určena, pokud je tato osoba právnickou osobou, mohou se z obsahem seznámit pouze pověřené fyzické osoby. Souhlas?

"Začínám z Vás být poněkud nešťastný"

Ale to nebudte ;) Lepe udelate, kdyz predlozite nejake logicke argumenty, coz se tezko da konstatovat o nasledujicim:

"Každý dopis musí být určen konkrétní osobě (jinak se vrátí, pakety neví, co si mají počnout). Vždy musí být někdo adresátem...a to buď osoba fyzická nebo osoba právnícká. Nehledě na to, že pokud jednáte s právnickou osobou, ta jedná pouze prostřednictvím fyzických osob anebo je zastoupena fyzickými osobami."

vse co tu pisete je (i pri akceptovani nekterych terminologickych nepresnosti) sice pravda, ale nijak to nepodporuje Vasi teorii, ze e-mail doruceny na adresu josef.novak@firma.cz smi cist pouze Josef Novak (a to dokonce ani pote, kdy pominu pripady, kdy ve firme muze byt Novaku vice nebo ze tam zadny Novak Nepracuje).

Opakuji, pokud si opravdu peclive a s rozmyslem prectete diskuzni prispevky na ktere Vas odkazuji v predesle odpovedi, jiste v tom budete mit vice jasno.

To bude tím, že Vy jste právník, a tedy pokud se řekne osoba, tak si hned představíte fyzickou i právnickou, já právník nejsem, tak si představím pouze tu fyzickou.

Tak teď už víte, že pod slovem "osobní" jsem měl na mysli určitého konkrétního člověka, zatímco pod slovem "firemní" jsem měl na mysli nějakou firmu, ať již fyzickou nebo právnickou osobu, prostě pokud s někým jednám obchodně.

Už rozumíte mým příspěvkům lépe?

Pokud odesíláte někam poštu, tak jí odesíláte určité osobě nebo nikoliv?

"Nikoliv, pokud je moje korespondence obchodní povahy"

Začínám z Vás být poněkud nešťastný. Každý dopis musí být určen konkrétní osobě (jinak se vrátí, pakety neví, co si mají počnout). Vždy musí být někdo adresátem...a to buď osoba fyzická nebo osoba právnícká. Nehledě na to, že pokud jednáte s právnickou osobou, ta jedná pouze prostřednictvím fyzických osob anebo je zastoupena fyzickými osobami.

Nikdy jsem nepoužil termín, soukromá korespondence, ani nevím, co si mám pod ním v této souvislosti představit

nejlépe bude, když si pod tím představíte to, co je zde předmětem debaty. Jinak nemá cenu se bavit.

Pokud odesíláte někam poštu, tak jí odesíláte určité osobě nebo nikoliv?

Nikoliv, pokud je moje korespondence obchodní povahy. Pro další vysvětlení Vám už jen doporučím další příspěvky z této diskuze, které jinými slovy říkají to samé:

15.01. 10:26 Tomas Svoboda
 - Smí zaměstnavatel na svém serveru provozovat soukromé schránky zaměstnanců? 
15.01. 10:48 Igra 
 - Povinnosti a práva zaměstnavatele 

Nikdy jsem nepoužil termín, soukromá korespondence, ani nevím, co si mám pod ním v této souvislosti představit - soukromá chápu jako opak veřejné. To že nějaký dopis určen zaměstnavateli přece neznamená, že se jedná o věřejnou korespondenci nebo ano?

Pokud odesíláte někam poštu, tak jí odesíláte určité osobě nebo nikoliv? Ano, máte pravdu předpokládám, že josef.novak@firma.cz někomu patří, někdo schránku snad zřídil. Také v článku uvádím že: "Komu je zpráva určena v případě, že emailová adresa obsahuje zkomoleniny jména, fantazijní názvy apod., je vždy nutno posoudit v konkrétním případě."

vysvětlení:

Vy zde prezentujete doměnku, že e-mailová adresa ve tvaru josef.novak@firma.cz patří nějaké konkrétní osobě. Tuto doměnku se dále snažíte podpořit argumentem, že odesilatel odesílal s nějakým záměrem. A na základě těchto (snadno vyvratitelných) konstrukcí dále předkládáte tezi, že se jedná o soukromou korespondenci.

Já vám tedy ve svém příspěvku vysvětluji, v čem Vaše doměnky považuji za mylné.

Zde se přiznám, že nerozumím Vašemu příspěvku.

cituji:
Z tohoto důvodu je naprosto rozhodující určení té osoby, jenž je označena odesílatelem jako adresát. Názory zaměstnavatele, že veškerá pošta směřující na emailové adresy jím zřízené, je určena jemu, nelze považovat za důvodné. O tom, komu je zásilka určena, rozhoduje odesílatel. Pokud odesílatel zašle email na adresu jmeno.prijmeni@firma.cz, nutno v prvé řadě předpokládat, že adresátem je fyzická osoba (samozřejmě to tak v konkrétním případě být nemusí), jejíž jméno adresa obsahuje.

Autor se snaží za pomoci velice nejednoznačných argumentů (spekulativně odhaduje úmysly odesilatele) prokázat soukromou povahu e-mailové zprávy. A tím zde velice názorně poukazuje na základní slabinu celé své obhajoby.

Pokud by se mělo jednat o dopis soukromé povahy, bylo by možno oprávněně předpokládat, že odesilatel zná cílové podmínky a s tímto vědomím odesílá svoji zprávu.

A tím se dostáváme k jednoznačnému odpovědi na nadpis tohoto článku. Zaměstnavatel nemůže číst vaši poštu, neboť k vaší poště se za běžných podmínek nedostane.