Až později jsem si uvědomil, že výrok, kterého jsem se dopustil, může vyvolávat dojem, že operátoři nechtějí nabízet služby z jakési zlé vůle nebo zlomyslnosti. Po právu jsem dostal pár emailů s žádostí, abych ho upřesnil nebo uvedl na pravou míru. Pokud se vám nechce číst celý článek, skočte na poslední odstavec, kde najdete novou verzi.
Vzhledem k tomu, že venku zuří Invex, kde většina operátorů ukazuje, že ještě nezemřela a že nabízí hamburgery (hlasové minuty, datové sítě na bázi SDH a přístup k Internetu) za skvělé podmínky (objednej a dostaneš Palm/iPAQ/Firewall), může se zdát tento článek poněkud nepatřičným. Není míněn proti žádnému operátorovi, nikoho také nevelebí, ale pokouší se podívat na český rybník z nadhledu.
Pro osvětlení stavu na současném trhu je třeba vrátit se do doby, kdy se v České republice rozhodovalo o demonopolizaci SPT Telecom (1996–99). Kromě převážně českých subjektů (PVT, LUKO, CESNET, Datac, Pragonet a další), které se na trhu pohybovaly a rostly s ním, se objevilo několik společností, které ucítily šanci získat nějaké peníze na úkor monopolisty. Kromě zahraničních operátorů (GTS, Telenor, KPN, Global One, Telekom Austria) se na tuto roli připravovaly také rozvodné společnosti (projekt Aliatel) nebo České radiokomunikace (projekt Contactel).
Jejich chuť podporovalo také to, že se svět vezl na vlně euforie Nové ekonomiky, kdy akcie čehokoliv, co mělo předponu e- nebo obsahovalo Internet, letěly raketově vzhůru.
Výše uvedené společnosti buď začaly intenzivně pracovat na vlastní síti (technické i obchodní) s cílem rychle ukousnout SPT Telecomu co největší podíl na hlasovém trhu a další peníze vydělat na rychle se rozvíjejícím trhu Internetu. Intenzivní práce se soustředily především na investice do infrastruktury (nákupy aktivních prvků, ústředen a v některých případech i pokládka kabelů) a rychlé proniknutí na většinu trhu. Podnikatelským plánům také odpovídala skladba zaměstnanců a plány na jejich další (odborný a lidský) rozvoj. K investicím se také přidaly peníze vydané na nákup místních ISP (PVTnet → NEXTRA, CESNET(1) → Contactel, Czech On Line → Telecom Austria).
Můžeme tedy konstatovat, že většina operátorů vstoupila do éry demonopolizovaného trhu připravena nabízet kvalitní služby předinternetové éry, s většinou investic utopenou v SDH sítích a klasických digitálních ústřednách. Majitelé společností počítali s relativně rychlou návratností, počítajíce s neschopností bývalého monopolisty a českou zálibou v technických novinkách.
Už během příprav se většiny mateřských společností dotkl pád akcií Nové ekonomiky a problémy s velkými dluhy (licence na UMTS). Některé z nadnárodních společností úplně zavřely krám (GTS, Teleglobe, KPNQwest), jiné mají dodnes problémy se státními orgány (WorldCom/MCI).
Na českém trhu se ukázalo, že Český Telecom není až tak neschopný v obhajobě svého tržního podílu (technologicky, právně i obchodně). Český Telecom také zvolil obrannou taktiku, kdy brání všemi prostředky zavádění nových služeb a chrání především svůj podíl na trhu. Druhá varianta, kdy celý trh profituje ze zavádění nových služeb a bývalý monopol sice ztrácí tržní podíl, ale rostou mu výnosy a zisk, vykazuje sice větší míru rizika, ale také lepší výsledky. O důvodech, které k tomu vedly, můžeme spekulovat, ale je to nad rámec tohoto článku.
Mohu-li si dovolit příměr, pak alternativní operátoři připomínali dobře rozehřáté parní lokomotivy, které stály na startu a čekaly, kdy se k nim Český Telecom připojí, aby si mohly zazávodit. Nevěděli ovšem, že hned za zatáčkou buduje posádka Českého Telecomu bytelný zátaras (nebo si mysleli, že tuto zeď prorazí). Po odmávnutí praporku do tohoto zátarasu všichni narazili, a jelikož se jim ho nepodařilo prorazit, začali vymýšlet, jak na to. Menším operátorům nedělalo problémy osadit své malé lokomotivy koly, ti velcí se stále snaží zátaras odhrnout. Někteří z nich (hlavně České radiokomunikace) lokomotivu zcela opustili a začali budovat terénní vozidlo.
Pokud se vrátíme do reality, pak většina operátorů potřebuje splácet své investice a živit armádu zaměstnanců, kteří mají reálné problémy si na sebe vydělat. Společností, které si počínaly uvážlivěji, je jako šafránu a navíc v době, kdy jsou chváleny za svou uvážlivost, se nebudou pouštět do nových dobrodružství.
Celý trh tak prodává hamburgery a přestože vnitřek firem skýtá dostatek intelektuálního potenciálu i invence, top management velí stop novým projektům a trhu vysvětluje, že zákazníci nemají o nové služby zájem.
Dopředu se tak dostávají menší flexibilnější firmy, které dokáží nabídnout speciální služby. Příkladem takových firem mohou být například U-Turn v oblasti nabídky videa nebo Globe Internet a Ignum v oblasti poskytování infrastruktury pro obsah (dalších příkladů můžeme najít desítky).
Uvedený stav na trhu může trvat dlouho, nicméně nakonec dojde k tomu, že si potřebu nabídnout služby s přidanou hodnotou (které tvoří rozinky v těstě vánočky) uvědomí i velké společnosti. Jejich strategie může být různá – buď začnou budovat vlastní infrastrukturu, koupí nějakou menší firmu nebo s ní nabídnou tyto služby na principu dělení výnosů či subdodávkou.
Přestože to s většinou operátorů na trhu nevypadá růžově, ze současné situace se mohou dostat všichni, stačí chtít a něco pro to udělat.
Z výše uvedeného lze konstatovat, že současné výmluvy operátorů nejsou produktem zlé vůle, ale toho, že operátoři jsou dnes chyceni do pasti svých plánů a předchozích investic. Patrně ještě nějaký čas uplyne, než budou schopni a ochotni do služeb s přidanou hodnotou investovat peníze, energii a čas. Mezitím dojde k likvidaci některých neúspěšných projektů. Vyroste také pár společností, které na službách s přidanou hodnotou začaly, do podoby operátorů.
ČLÁNKY DO MAILU