Určitě stojí za zmínku že některé programy či webové služby převádějí textové smajlíky na grafické. Hitem je facebook chat, který také některé "seskupení znaků" (smajlíky) převádí na grafické ikony které to jsou najdete například zde http://www.bedlive.info/internet/smajlici-ve-facebook-chatu/
Dlužno dodat, že dodneška nepřekonaným setem smajlíku jsou ty původní z QIPu, i rozšířené z kolobok packu. Nejsou přepaplané, přitom tak výmluvné a geniálně animované... nikdy jsem nenašel něco, co by se jim rovnalo :-)
Rád používám smajlíky, tak nějak to k tomu patří. Když někomu píšu sms nebo přes nějaký IM, rád bych, aby znal i moji náladu. Když píši něco vtipného, neodpustím se usměvavého smajlíka atd. Často se přistihnu, že mám nutkání smajlíky použít i ve firemní komunikaci, ale včas se zastavím :-)))
Na druhou stranu, když třeba napíšu na IM "(94%)", tak se z toho procenta a konce závorky udělá smajlík, což může být dosti nepřijemné, zejména ve formální komunikaci.
Když už o něčem píšu, tak si o tom něco zjistím, abych pak nevypadal jako blbec.
ASCII ART potažmo jeho zkráceniny mající vyjadřovat emoce. Nevymysleli teenageři, ale pracovníci v dobách kdy se průměrný teenager k počítači ani nemohl dostat. V době kdy komunikace s počítačem v podobě textové byla ještě hrubě v plenkách. Byl to původně rys určité subkultury počítačově gramotné, který se pozdějším vývojem dostal dál.
To, že jejich obliba mezi mládeží je větší než mezi důchodci je celkem logický fakt.
Když napíšu v mailu ironickou poznámku (což rád činím) a nepřidám k ní smajlíka, tak většina lidí už dnes nepochopí, že to nebylo myšleno vážně. Myslím, že dnes už by něco jako fenomén Cimrman nemohlo vzniknout, protože tvrzení, že "Cïmrman opravdu žil" nebylo doprovázeno žádným smajlíkem, což by dnes nešlo.