Ti pánové ale nikde netvrdí, že by směřovali do Evropy. Tam to ani valný smysl nemá, prostě fungují karty.
Pro cestovatele (zvláště nezávislé) to může být zajímavé, když to bude podporovat co nejvíce lokálních platebních systémů. I v Asii a Africe jsou takové systémy (pro jednu nebo dvě země) celkem běžné, pro cestovatele těžko dostupné. Expati si ale radši časem zřídí místní platební systém.
Článek o úspěchu v Latinské Americe sice ukazuje fascinující obraz vítězství nad chaosem. Ale vono při bližším pohledu je to jen příběh z digitálního „Divokého západu“, který má s evropskými standardy společného jen velmi málo až nic.
To, co se prezentuje jako revoluční v podobě uzavírání smluv nebo využívání různých komunikačních kanálů, je v našem prostředí naprostým hazardem s bezpečností i zákonem. V rámci evropských regulací jako NIS2,GDPR a jiné by takový model podnikání okamžitě narazil na likvidační pokuty, protože finanční operace na platformách třetích stran bez kontroly nad daty a šifrováním jsou v civilizovaném digitálním prostoru pokud se nepletu nepřípustné?
Prostě důsledek jejich volby budovat byznys v regionech, se kterými velká část profesionálů nechce spojovat svůj osobní ani pracovní život. Střední a Jižní Amerika, podobně jako v mnoha ohledech Balkán, jsou v korporátním světě stále vnímány jako oblasti, kam se lidé posílají spíše „za trest“ nebo do kariérního exilu. Chaos, korupce a specifická kultura sice může umožnit vznik miliardových jednorožců na zelené louce, ale děje se tak za jiných pravidel, která jsou v Evropě považována až za nepřekročitelná.
Mediálně vděčný, ale pro reálný a bezpečný byznys v EU to je spíš exotická kuriozita bez možnosti přenosu do praxe.