>>O jasné cenzuře mluvil i bývalý prezident Václav Klaus v nedělní Partii na televizi Prima. Taková tvrzení však zcela neodpovídají pravdě. V žádném případě nejde o cenzuru aktivně vykonávanou sociálními sítěmi z jejich podnětu.
Cenzura, prováděná sociálními sítěmi z libovolného vnějšího podnětu, vymáhaná na základě sporného zákona, se nenazývá cenzurou?
>>Četné příklady dokládají, že dochází k tzv. „overblockingu“, když v případě nejasností a hraničních kauz provozovatel sociální sítě, v rámci opatrnosti a snahy nenarazit, zvolí tu přísnější variantu, což vede často k tomu, že se z účtů odstraňují nevinné, satirické či ironické obsahy, které nemají se „zjevně protiprávním obsahem“ co do činění.
To je přesně ten důvod, proč je předmětný zákon sporný a proč je celá situace některými opisována jako cenzura. Ten zákon je očividně zneužíván k umlčování názorů, které nesplňují definici "hate speech", ale jsou přesto neoprávněně za "hate speech" označovány a s tím souvisí snaha o znedůvěryhodňování až očerňování těch, kteří takový názor vyjádří.
>>Právě kauza poslankyň AfD Beatrix von Storchové a Alice Weidelové může sloužit jako modelový příklad možného „overblockingu“, který AfD okamžitě využila ve svůj prospěch a k útokům proti vládě.
Dá se obrana proti útoku na svobodu slova označit jako útok proti vládě? Ten zákon je produktem ministra německé vlády. Pokud například jedna země napadne druhou a ta se nerozhodne pokorně nastavit druhou tvář, budou reakce napadené země označovány jako útok?
>>Stačilo k tomu několik nenávistných tweetů, z nichž jeden reagoval na čtyřjazyčnou výzvu kolínské policie „Slavme s respektem, ohleduplně“ vydanou v předvečer oslav Nového roku v Kolíně nad Rýnem.
Můžete, prosím Vás, vysvětlit proč pokládáte zmíněný tweet za nenávistný? Sám jej uvádíte jako modelový příklad možného overblockingu, což by snad mohlo implikovat, že označení tweetu za nenávistný je sporné, nikoliv zjevné.
>>Nový zákon zkomplikoval situaci sociálním sítím v Německu, když jim uložil povinnosti, které podle prvních zkušeností a komentářů v médiích příliš nezvládají.
S tímto tvrzením se neztotožňuji. Nezvládnutý je ten zákon a sociální sítě se s ním snaží vypořádat jak jen umí, přičemž logicky budou raději upřednostňovat vlastní zajištění než zájmy uživatelů. Zkuste si například představit člověka, který má v konktétním případě rozhodnout o závadnosti příspěvku. Co když má třeba v pracovní smlouvě podmínku, že se na škodách způsobených společnosti provozující sociální síť se musí nějakým způsobem finančně podílet? Co kdyby se rozhodl podle svého svobodného uvážení a následně by soud rozhodl o závadnosti výroku a padesátimiliónové pokutě pro společnost? Problém je v předmětném zákoně, který nedává dostatečnou obranu proti zneužívání zákona pro falešná obvinění a tedy společnost provozující sociální síť logicky nechce riskovat obrovskou pokutu výměnou za uspokojení z objektivního rozhodnutí, které se nemusí ztotožnit s názorem člověka případně následně rozhodujícího o udělení pokuty. Další aspekt, který se v kauze von Storch moc nezkoumá je, zda její příspěvek byl alespoň podezřelý ze spornosti a tudíž, zda se zkoumal déle než 24 hodin nebo byl raději smazán již během 24 hodin? Co by se stalo v případě, že například člověk posuzující závadnost příspěvku by jej považoval za sporný a příspěvek by eventuálně odstranil po čtyřech dnech, ale někdo by toto rozhodnutí napadl u soudu a soud rozhodl, že příspěvek měl byt smazán již během 24 hodin? To je další možné riziko pokuty. Myslím si, že 24 hodin je příliš málo, pokud má být něco objektivně prozkoumáno a tak ani není dostatečný prostor pro zvýšení objektivnosti tím, že by společnost provozující sociální síť požádala autora příspěvku o vyjádření a čekala na toto vyjádření než rozhodne o smazání příspěvku. Mimochodem, nátlak na rychlé rozhodnutí je jednou z manipulačních technik. (Máme tu pro vás skvělé hrnce s fontánou a tancujícími myškami za 50 000, ale musíte se rozhodnout hned. Zítra už budou stát 70 000.) Potřeba dostatku času pro objektivní rozhodnutí je zřetelná například v justičních systémech, kde různé zákonné lhůty pro různá rozhodnutí jsou řádově delší než 24 hodin.
Obecně si myslím, že celý předmětný zákon je fundamentálně špatný. Dle mého názoru by se na internetu mělo postupovat stejně jako v reálném světě. Pokud v reálném světě někdo prohlásí něco protizákonného nebo něco protizákonného zveřejní v novinách (například pomluva, zkreslená informace nebo nenávistný výrok), postupuje se tak, že je požadována omluva. Nikoliv, že se zakáže dotyčnému po dobu 12 hodin mluvit nebo že se vytiskne opravené vydání novin toho samého čísla bez předmětného výroku. Na sociálních sítích by se tedy stejným způsobem měla prozkoumat objektivní závadnost výroku a v případě shledání závadnosti by měla být požadována omluva. Pokud by přesto byla potřeba zasáhnout rychleji, měl by se zákon (který tímto obchází regulérní soudní proces, čímž o vině/nevině rozhodují nekvalifikovaní lidé) zabývat POUZE ZCELA ZŘETELNĚ protizákonnými výroky a v případě jakékoliv pochybnosti o spornosti by mělo být uplatňováno "in dubio pro reo", čili žádná delší lhůta pro sporný případ, ale namísto toho automatické zamítnutí smazání příspěvku na základě tohoto zákona. V takovémto sporném případě by byl regulérní soudní proces nezbytný.
>> >> Četné příklady dokládají, že dochází k tzv. „overblockingu“, když v případě nejasností a hraničních kauz provozovatel sociální sítě, v rámci opatrnosti a snahy nenarazit, zvolí tu přísnější variantu, což vede často k tomu, že se z účtů odstraňují nevinné, satirické či ironické obsahy, které nemají se „zjevně protiprávním obsahem“ co do činění.
>> To je přesně ten důvod, proč je předmětný zákon sporný a proč je celá situace některými opisována jako cenzura. Ten zákon je očividně zneužíván k umlčování názorů, které nesplňují definici "hate speech", ale jsou přesto neoprávněně za "hate speech" označovány a s tím souvisí snaha o znedůvěryhodňování až očerňování těch, kteří takový názor vyjádří.
Bylo by myslím nesmírně obtížné ubránit se dojmu, že přesně toho si byli zákonodárci velmi dobře vědomi. Bezpečně věděli, že takto – tímto prostinkým mechanismem – získají cenzuru mnohem rozsáhlejší, účinnější a tužší, než jaká by pro ně momentálně byla politicky únosná, pokud by byla provozována státními cenzory.
A právě takovouto „overblocking“ cenzuru sociálních sítí si též bezpochyby vytvořit přáli.
V nejlepší civilizaci co tu kdy byla, v USA, se drží zásady, že žádný výrok nemůže být protizákonný.
Proti pomluvě a ušlému zisku máte možnost bránit se u nezávislého soudu. Soudní pravomoci státu, rozhodovat o souladu se zákony, si nemůže přisvojovat žádná organizace, a to ani z vůle zákona.