Televizor není žádná vyzáblina, jak dnes bývá často vidět. Hloubka panelu dosahuje rozumných 42 mm, což se kladně podepisuje na zvuku. Ten je opravdu výborný, a to nejen na danou kategorii. Na dálkovém ovladači najdete i tlačítko „3D“, které tu pochopitelně neužijete, protože to začíná o kousek výše – právě u EX720. Na internet už ale můžete. Buď standardně přes kabel Ethernet (LAN), využít jde i napojení na domácí server přes DLNA, nebo přes USB adaptér pro WiFi. Ten dokoupíte za asi 1800 Kč a totéž platí i o mikrofonu s kamerkou pro telefonování přes Skype (volba je už rovnou v menu). Ten sice přijde o něco dráž – na 2.400 Kč – u konkurence stojí však pomalu dvakrát tolik.
Televizor vypadá na svou cenu luxusně. Širší, kovově se lesknoucí spodní část ho navíc jakoby tlačí k zemi. Výsledkem je kompaktnější návrh s pocitem větší úhlopříčky. Ještě lépe je to vidět na detailu podstavce na snímku níže.
A abych nezapomněl – k dispozici je také otevřený internet a pokud máte domácí bezdrátovou WiFi síť, můžete televizor ovládat i přes ní a aplikaci Media Remote pro iPhone či pro telefon s operačním systémem Android. Vyzkoušejte to, mně se zdá, že je to spíše pro hračičky.
Třídění je jednoduchost sama a nikdy jsme nepochopil, proč to takto nedělá každý. Najedete na kanál, zmáčknete „OK“ a ten se vysune vpravo. Pomocí šipkových tlačítek ho přesunete na patřičné místo a znova zmáčknete „OK“. Jak vidíte, nápovědu sice obstarává jen „kolečko“ představující šipková tlačítka a „OK“, ale zvládnete to i bez ní.
Instalace? Spíše montáž!
Sony, zřejmě aby snížilo náklady a také zúžilo balení, přichází s rozloženým podstavcem (platí to ostatně i o zmiňovaném 40EX720). Přijde vám ve třech částech. Noha se montuje k základně dvěma šrouby s inbusovými hlavami, které jsou však příliš mělké, takže klíč vypadává. Možná ale vypadával proto, že už televizor někdo měl přede mnou. To by ovšem bylo ještě horší, protože zjevně stačí jedna, dvě montáže a šrouby jsou v háji.
Smontování vám zabere více času než samotné naladění televizoru i přesto, že po vás chce zadat heslo. Příliš času následně nezabere ani třídění kanálů a nejdéle trvá, než se k němu v menu dostanete. Bohužel není součástí instalace. To nedělá nikdo.
Třídění je však naprosto ukázkové a vystačíte si s pomocí „OK“ a šipkových tlačítek. A zvládnete to i bez nápovědy, která je v tomto ohledu prakticky nulová. Jinde ale funguje výborně.
Revoluční menu (s podprsenkou na obrázku zkušenosti nemám) sice není tak revoluční, jak si Sony myslí, ale díky jeho převedení do pravého spodního rohu a fixování výběrového místa mi oči neposkakují tak jako dříve. Dá se v něm kolovat (většinou), takže u nabídek nemusíte ztrácet čas.
Přepracované a také lepší ovládání
Po skákajícím nekolujícím menu, na které jsem si nikdy nezvykl, je tu sice opět skákající menu, nyní alespoň skáče v pravém spodním rohu, dá se v něm většinou (Sony, Sony… :) kolovat a místo neopouští, což je značný pokrok. Abyste rozuměli – poskakuje sice v obou směrech jako dříve, ale vybraná položka drží na jednom místě, což je novum. Navíc je obraz na základních úrovních vidět a zvuk zůstává nepřerušen. Přijde mi navrženo podstatně lépe než dříve, vadí mi jen jediná věc – nejprve ale odbočím.
Ústředním bodem ovládání je stále tlačítko „Home“. Přes něj se dostáváte do přehledu naladěných stanic, do nastavování, na internet, EPG, multimédia či do položky „oblíbené/historie“ (jde spíše opravdu o historii, nikoli o tradiční oblíbené kanály). Bohužel na rozdíl od EPG, na které se dostanete i samostatným tlačítkem „Guide“, do seznamu naladěných stanic se nedostanete jinak, než právě přes „Home“. Takže místo toho, aby se přehled kanálů objevil na zmáčknutí jednoho tlačítka, objeví se na dvě. Zdá se to malý rozdíl, ale v praxi je propastný. Přitom – jak je zvykem – nemá tlačítko „OK“ za běžného provozu zhola žádnou funkci.
EPG je perfektní, takže spíše upozorním na část menu zvanou „oblíbené/historie“. Nejde o oblíbené položky, nýbrž skutečně o historii vaší práce s televizorem. Najedete tu nejen poslední zvolené kanály, ale i spouštěné multimediální soubory.
Prakticky dokonalé osmidenní EPG
Bylo by „dokonalé“, kdy nepotřebovalo pro stažení programové nabídky, abyste na daný multiplex vstoupili. Jinak tu nechybí nic. Obraz a zvuk se nepřeruší, na jedno tlačítko se posunete o den dále a den zpět, nebo si k vybranému pořadu u kterého se objevuje dlouhý třířádkový řádkový popis, vyvoláte popis úplný. Seznam pořadů jde zobrazit buď po 30minutách nebo po dvou hodinách, na pořad se můžete nechat upozornit a televizor se umí vzbudit nejen z pohotovostního režimu, ale přepne se i v okamžiku, kdy se přes rozhraní USB díváte na film.
A co je ještě lepší než tohle? Jakmile skončíte se sledováním pořadu přes DVB-T tuner, EX520 se dokáže do vašeho filmu vrátit přesně na to samé místo, kde jste ho opustili.
Tomu říkám nářez a správný přístup!
Mimochodem když není přehled pořadů stažen, u většiny televizorů se na danou stanici rovnou z EPG vůbec nedostanete. Sony to tady nečiní problém.
Tady návrh vynikne ještě více. Při montáži podstavce se však trochu zapotíte. Sony vyrobilo inbusové šrouby s příliš mělkými hlavami, takže klíč někdy klouže.
Spousta úprav nejen u obrazu
Sony zavedlo tuším před rokem či dvěma trochu jiný přístup k přednastaveným obrazovým režimům. Sdružilo je totiž pod tlačítko s názvem „Scene“. V nich výběrem měníte někdy jen obraz („Fotografie“, či Animace“), jindy jen zvuk („Hudební“), někdy ale také oboje, jako například v režimu „Kino“ či „Sport“. Nechybí ani volba „Auto“, která režim sama vybere podle sledovaného obsahu. Je to ale stále trochu schizofrenní, protože tu je zároveň i volba „Režim obrazu“ („Standardní“, „Personální“ a „Živý“). Ostatně schizofrenní je občas i menu. Pod volbou „Displej“ například najdete volby „Obraz“ a „Nastavení obrazovky…“
Na dálkovém ovladači vidíte „Scene“, ale „Režim obrazu“ nikoli. Najdete tu však ikonu pro změnu poměru stran. Vedle funkce se jménem „Smart“ snažící se co nejvíce se přizpůsobit příchozímu obrazu a tudíž ho nějak rozumně oříznout tu najdete i 4:3 či 14:9. Automatický režim přepínající mezi 4:3 a 16:9 podle příchozího signálu tu chybí.
Výhodou však je, že poměr stran (ale i zvuk a obrazové nastavení) můžete změnit i u filmů v DivX. Navíc pro vysílání ve 4:3 si můžete zvolit, zda ho chcete zachovávat nebo použít režim „Smart“. Takže vlastně volbu „Auto“ obejdete.
Bylo pro mě překvapením, jak málo televizor nejen na DVB-T potřeboval úpravy obrazu. Ještě před rokem by Sony v této cenové relaci (a i v podstatně vyšší) nepomohlo zhola nic. Letos se snad někdo i umoudřil! Což je dosti zvláštní, když víte, jak se jednotlivé modelové kolekce připravují, a hlavně, jak dlouho dopředu.
Ovlivnit můžete nejen obvyklé veličiny (jas, kontrast, barevnou sytost, odstín či třeba ostrost), ale i úroveň podsvícení, na což hned tak nenarazíte, a v pokročilém nastavení najdete korekce černé, vyvážení na bílou, gama korekce, živé barvy či třeba zvýraznění detailů a obrysů. Mimochodem „Živé barvy“ jsou standardně nastaveny na hodnotu „Nízká“.
Toto není fotka 81centimetrové verze, nýbrž velikosti 40", tedy 102 cm. U ní jde panel nahnout směrem dozadu. U 81 cm nikoli.
Měření spotřeby
Televizor se přepne (resetuje) do standardního nastavení, tj. obraz je na základních volbách a zvuk také. To v tomto případě znamená i zapnutý senzor snímající úroveň okolního světla. Sony ale chlubí i několika dalšími čidly. V této cenové relaci (15 670 Kč) jde o čidlo přítomnosti schopné vypnout televizor, pokud ho opustíte. Šetříte tedy, aniž byste se o to starali.
O to víc zamrzí chybějící tlačítko pro přístup do šetřících režimů na dálkovém ovladači. Abyste se totiž k vypnutí obrazu či zapnutí jiného eko režimu dostali, docela v menu naběháte.
Televizor nemá tlačítko úplného vypnutí. Na boku najdete ale tlačítko elektronické, které by mělo snížit spotřebu nepatrně více, než při vypnutí dálkovým ovladačem. Při tomto způsobu vypnutí vám vpředu zhasne i dioda ukazující funkci infrapaprsku dálkového ovladače. Nicméně televizor i poté přes dálkový ovladač zapnete. Kolik ve skutečnosti spotřeba činí, se mi nepodařilo zjistit.
A měřená spotřeba?
Dospěl jsem k rozmezí 30 až 38 W s běžnými 34 W. Pokud v tomto okamžiku vypnete obrazovku, dostanete se na 22 W. Výborné je, že si obrazovku můžete nechat automaticky vypnout, a ponechat zapnutý jen zvuk, i pro rozhlasové stanice. Pak se dostanete na tu samou hodnotu. Když se to umí, je to legrace…
Přes tlačítko „Home“ se dostanete do otevřeného internetového prohlížeče, takže do něj můžete zadat libovolnou adresu. Můžete ale na internetu také rovnou vyhledávat videa a muziku.
Kompatibilita proměnlivá, funkce výtečné
Manažer souborů zobrazuje i dlouhé názvy ve správné češtině do zhruba 50 znaků, a to ve všech režimech. U fotografií si můžete vyvolat část informace z JPG ukazující např. blesk, použitou clonu či výrobce fotoaparátu. Podporováno sice není pouze JPG (překvapivá je podpora formátu RAW), nicméně jednu testovací fotografii mi televizor z neznámých důvodů odmítl přehrát.
A ještě poznámka k fotografiím – pokud máte ve svém fotoaparátu GPS, měla by se vám zobrazit u snímku mapa s jeho pozicí. Testovací fotku tohoto typu zatím nemám, ale koukám, že ji budu muset do souboru zařadit.
V případě hudby je podporováno MP3, WMA a WAV (ten se mi ale nepřehrál) a vedle ID3 tagů můžete využít i funkci TrackID, a to buď přes menu nebo samostatné tlačítko na dálkovém ovladači. Má to ale smysl, jen když jste připojeni k internetu. Funkce stáhne a zobrazí o skladbě dodatečné informace.
U videa nenajdete podporu MKV, filmy v DivX a Xvid se někdy promítaly, jindy nikoli a nepřišel jsem na to, v čem je problém. Zda v kodeku, rozlišení či třeba ve snímkové frekvenci. Najednou prostě televizor napsal „Přehrávání není dostupné“.
Škoda, že Sony nejde cestou certifikovaného přehrávání DivX. To by určitě pomohlo.
Spolehlivé bylo přehrávání AVCHD, H.264, ať už z foťáků a kamer Panasonic, Sony či Samsung, a to v jakémkoli rozlišení a kvalitě. U WMV HD jsem občas – jak je ostatně běžné – narazil na nepodporovaný audio kodek a také zjistil, že MOV (Nikon) podporováno není.
Filmy v DivX a XviD bez problémů navazovaly, a to nejen při prostém ukončení přehrávání tlačítkem „Stop“, ale i po vyskočení z adresáře a dokonce i po přehrání jiného filmu či zkouknutí pořadu přes tuner DVB-T. Tohle neumí prakticky nikdo!
A ovládání multimédií? Naprosto excelentní! Zejména kvůli plné tlačítkové výbavě, takže se vám – na rozdíl od konkurence – neplete převíjení s přeskokem o skladbu či film. Tady máte totiž samostatná tlačítka, a tohle jsem neviděl už ani nepamatuji!
Návrh je subtilní, ale nikoli přehnaně. To by televizor nehrál tak, jak hraje. A zvuk je opravdu dobrý!
Jaká je? Nejen velice dobře vybavená!
Resamplovaní je sice velice slušné (rozhodně na danou cenovou relaci), ale překreslování obrazovky někdy vázne a dobře je to vidět při posunu závěrečných titulků ve filmu v DivX. To není v dané kategorii nic překvapivého. Sony KDL-32EX520 potřebuje v základním režimu jen málo úprav obrazu i když jich je na přístroj této kategorie k dispozici více než dost a lehce se v nich ztratíte. Vždy se ale můžete vrátit k původnímu nastavení.
To samé se týká i zvuku, který je mimochodem opravdu výborný. Slyšíte to jak ve filmu, tak v muzice ve WMA a oproti anorektickým televizorům představujícím současnou módu, je to příjemná změna.
U tohoto televizoru se mi líbí ale i maličkosti: zvuk, který slyšíte při zapínání přístroje, jde vypnout, stejně jako zvuk tlačítek, pro rozhlasové kanály, jde zapnout několik druhů spořičů nebo rovnou obrazovku vypnout a přístroj výtečné zachází s EPG a více funkcemi, jakoby současně.
Odběhnete si z DivX do televizoru a vrátíte se na stejné místo.
EPG vám přeruší film promítaný přes USB, protože jste na něj měli nastaveno upozornění, a zase se můžete vrátit na to samé místo.
Zkrátka tohle jsou chuťovky které koření váš život s televizorem a dovolují ovládání bez zábran a přemýšlení typu „Mohu tohle?“, nebo „Jak to ksakru udělat!“
I dálkový ovladač má maličkou specialitku zavedenou tuším v minulém roce – dvě tlačítka pro vypnutí televizoru, přičemž to druhé, je na opačné straně než jsou tlačítka. Velice příjemný je i tzv. iManual. Po vstupu do něj se zvuk nepřeruší a vyvolat ho můžete kdykoli tlačítkem.
V každém případě by chtělo urychleně změnit font titulků, který je příšerný, a jednu drobnost – když si zmáčknete tlačítko titulků přehodí se vám okamžitě znaková sada, takže musíte vše odcvakat nazpět. Nemělo by se na první zmáčknutí ukázat jen její nastavení?
Sony se oproti loňsku hodně vylepšilo a možná se i v kvalitě obrazu vrátilo na předloňskou úroveň, i když na to je ještě brzy. Rozhodně je nyní lepší než kdy dříve v multimédiích. Nemyslím si však, že svou hodně poničenou pověst z kolekce 2010 napraví hned v tomto roce. V každém případě po třech televizorech, které jsem měl v ruce, je návrat do starých dobrých kolejí vidět. Jen by mě zajímalo, zda manažeři, kteří rozhodovali o kolekci 2010, drhnou v Japonsku sedací záchodky. Nic jiného by si totiž nezasluhovali.
No, možná by si zasluhovali drhnout ty české, protože Japonci jsou svou čistotou pověstní.
Balení obsahuje
– dálkový ovladač
– 2× mikrotužkové baterie (AAA)
– natáčitelný podstavec
– napájecí kabel (napevno přidělaný, dvoužilový)
– uživatelská příručka přímo v televizoru, v papírové podobě dostanete „rychlé nastavení“
foto: autor, Sony, Veronika Vránová, ml.
