Proč by autonomie byla bez soukromí nemožná? A pokud jde o ono dětské "nech mě být", tak to je také projev potřeby autonomie, je rozdíl mezi "nech mě být, teď chci dělat něco sám" (autonomie) a "teď chci něco dělat a zároveň žádám, aby to nikdo neviděl" (soukromí).
Jistě, ona námitka pramení právě z toho, že souhrnně je pojem soukromí opravdu vnímán "wittgensteinovsky", ale když už jste autonomii zmínil, přijde mi škoda, že jste ji opustil, právě vztah autonomie a soukromí mi v dnešních diskusích o soukromí přijde klíčový a je často příčinou, proč si lidé nerozumějí.
V totalitách to bývá tak, že občané jsou autonomní, zákony libovolně překračují a moc si vybírá, koho potrestá, aby nebyla zpochybněna její autonomie. Jinak všichni ví o všech všechno. Tímto jsou do autonomie zaváděny poruchy a tím je omezen inovační potenciál společenství, což vede ke stagnaci. Viz kultury doby kamenné, které se dochovaly dodnes. Nebo samovolná destrukce socialismu v Československu, nebo dnešní EU.
Já mám dojem, že totatlitu paradoxně pohřbívají lidi, kteří způsobují úspěšnost trhu a kapitalismu: různí hyperaktivní šejdíři, psychopati, obchodníci, veksláci a podobně. Protože strnulou totalitu dřív nebo později rozloží, ale v tržních podmnkách je neviditelná ruka dokáže obměňovat, jakmile začnou páchat víc škod než užitku :)
Ovšem čekat zrovna z korporátní sféry úctu k soukromí nebo podílení se na společnosti je asi marné.
Pokud firma přeroste určitou velikost, má stejné problémy, začne potlačovat inovace, protože ke svému chodu potřebuje více lidí a z logiky věci plyne, že místa, které dříve byly obsazeny inteligentními lidmi, schopnými kreativního myšlení, jsou nyní obsazena hlupáky, protože nikdo jiný není k dispozici, a tito pak ovládnou dění ve firmě. Činnost firemního společenství se pak ritualizuje, firma pak většinu zakázek začne čerpat ze státního sektoru, kde ti hlupáci najdou spřízněné duše. V oborech s přirozenou poptávkou ani tato inovační fáze neexistuje, ale firma vyroste rovnou na "státních" zakázkách. Syndrom "vytěsnění hlupáky" dnes vykazují administrativní struktury EU, ale i velké banky a korporace.
A to je právě zásadní chyba! Jakmile si moc začne vybírat, koho za přestupek, nebo zločin potrestá a koho ne, jde to se státem s kopce, bez ohledu na to, jak moc je ,,totalitní" nebo ,,demokratický" Protože bez určité míry totality nemůže a nebude fungovat nikdy nic, co je založeno na spolupráci dvou a více lidí. Když se to vezme ad absurdum, mohou být za totalitu považována i pravidla hry v hokeji, fotbalu a dalších sportech. Jde o to, rozpoznat, hranici, do níž je ,,totalita" celku prospěšná a od níž výše škodí a tuto hranici tvrdě hájit a hlídat. Protože pro libovolně velkou množinu lidí platilo, platí a vždy bude platit, že pokud v ní mají být všichni spokojeni, musí mít zájem celku přednost před zájmy jednotlivců! Vždy a za všech okolností a i když se to menšině, byť bohaté, absolutně nehodí!