Vlákno názorů k článku Stav autorskoprávní ochrany: všeobecná spokojenost od Eso - Nemůžu si pomoct, ale "výsostným právem každého tvůrce...

Nemůžu si pomoct, ale "výsostným právem každého tvůrce je naprosto libovolně stanovit podmínky, za kterých si přeje, aby jeho dílo bylo používáno a šířeno" je podle mě v reálném světě nemožné a je to stejné, jako by třeba výrobce židle chtěl, aby jeho židle byla používána pouze přesně podle podmínek, za jakých si přeje.

Jediná možnost, jak by toho mohl dosáhnout je, že si ji nechá doma a nikomu ji neukáže.

Také si myslím, že v historii této civilizace po mnoho staletí neexistovalo nic jako neomezené právo tvůrce stanovit podmínky užívání svého díla. To je značně moderní právní konstrukt, který se způsobem, jak naše společnost funguje, má málo společného.

Současné autorské právo bohužel vychází právě z této pochybné premisy.

Je poučné podívat se, jak autorské právo vznikalo. Moc hezky o tom píše Lawrence Lessig v knížce Free Culture a je to konec konců vidět i ve formulaci Ústavy USA. Od počátku se jednalo o velmi omezený monopol, a to jak časově, tak co do šíře. A bylo jasně deklarováno, že cílem této ochrany je vyšší užitek pro společnost, nikoliv primárně pro autora. Tedy žádné výsostné právo autorovo určit, co se s dílem smí činit, to je výmysl posledního století.

Priklad ze zivota: Moje zena se zivi tim, ze dela obrazky na tricka. Stravi rekneme 20 hodin praci na konkretnim designu a ocekava, ze se ji ten cas zaplati. Nahodna spolecnost najde obrazek na internetu a zacne ho davat na jejich tricka, pote co z neho amatersky odpare vodoznak. Je to pro ne vyhodne - prisli k hotovemu, nemuseli do toho dat zadnou praci, takze penize a cas stravi tim, ze si zaplati dobrou reklamu - a puvodni autorku tak vesele prevalcuji.

Je pro mne velmi obtizne vymyslet, cim se moje zena tak strasne provinila, ze si zaslouzi podobny trest za svou kreativitu. Pravdepodobne je ze stareho zeleza a nechape moderni Free Culture... pravdepodobne mela obrazek stahnout z netu od jineho chudaka a pak se mu vysmat. Je prece o tolik jednodussi udelat remix mashupu remixu, tvorba neceho noveho je pro losery.

Proto jsem na strane autoru. Ne kazde dilo je softwarova knihovna "zadarmo", zaplacena z penez danovych poplatniku, zarny to model pro autory vseho druhu.

Naopak, má to v hlavě víc v pořádku než většina ostatních, kteří si myslí, že mají právo s*át druhým na hlavu (sorry ale to se nedá říct jinak).
Je to o obyčejné slušnosti: Když někdo nechce, abych mu házel reklamu do schránky, tak to budu respektovat. Když nechce, abych zničil obrázek, který nakreslil, tak to taky budu respektovat. A když nechce, abych si obrázek, který nakreslil, okopíroval, tak to taky budu respektovat. Mě to přijde normální.

To akorát rozmazlení frackové si myslí, že jejich touha zdarma shlédnout poslední výstřelky z Hollywoodu je opravňuje k redefinici zábavy na "informaci". Jenže ona ta důležitá informace, jejímuž šíření by se neměly klást překážky, nemá se zábavní produkcí filmových a hudebních studií nic společného. Zábava je byznys a nabízí-li někdo zábavu za peníze, které nemám (nebo nechci dát), je to jeho právo a moje právo je zase jeho produkt ignorovat. Tečka.

pletete dohromady hrušky a jablka

pokud jsem to správně pochopil, tak se živí tím, že dělá obrázky na trička a ta prodává po internetu..

asi se oba shoneme, že není ani proti jejím zájmům, aby někdo daný obrázek shlédl (stáhl si ho) předtím, než se rozhodne tričko koupit ?že? a ještě má 14 dní možnost jej vrátit, pokud se mu nebude líbit, že?

dochází tedy ke kopírování dokonce víc i k přenosu fyzického objektu, který může být pouze zapůjčením

fáze sdílení je něco úplně jiného, to je již ten váš popsaný případ... ale pokud ta firma obrázky vaší ženy ukradne a bude je prodávat na tržnici, těžko majitele tržnice trestně stíhat za krádež obrázků, když jen pronajal oné firmě část svého pozemku?

Netvrdím, že autoři nemají být chráněni nijak, to je samozřejmě blbost. Ale stojí za zamyšlení, jestli mají být chráněna tak neomezeně, jako jsou teď. Současná úprava totiž škodí i autorům samotným: většina děl nevzniká ve vakuu, obvykle staví na dílech minulých, která se během let stala součástí kulturního prostředí. A pomalu směřujeme ke stavu, kdy téměř každá část tohoto prostředí bude něčí majetek a na jednoho autora připadne deset právníků, kteří budou shánět licence.

Vrátím-li se k příkladu Vaší ženy: zajisté by jejímu podnikání nijak podstatně nevadilo, kdyby obrázky, které vytvoří, nebyly chráněny až na věčnost, ale třeba jenom 10 let.

Jde zkrátka o potřebu najít rovnováhu mezi zájmy autorů a zájmy celé společnosti (z níž nakonec těží i sami autoři). Kdysi tu taková rovnováha existovala, ale současná podoba autorských zákonů je absurdně vychýlena jedním směrem.