Je otázka, kolik těch nadprůměrně bonitních občanů / klientů Brna střed by vůbec něco měnilo. Počítám totiž, že statisticky významná část z nich NEVYUŽÍVÁ koncové tarify, ale firemní tarif svého zaměstnavatele, potažmo své vlastní firmy, totéž samozřejmě rodinní příslušníci. Další část zákazníků bude mít nějakou neveřejnou retenční nabídku, případně tarif virtuálního operátora. Zbytek pak provolá desetikoruny měsíčně a není tedy pro operátory nijak zajímavý, tarif za 300 ho neosloví.
Nevím, proč by mělo být nepodání nabídky známkou kartelu. To si jenom nemocný člověk spojil dvě nesouvisející věci.
Telekomunikace jsou služba. Řekněme, že máme město s 10k obyvatel a v něm tři pekárny. Rohlík prodávají v rozmezí 2,00 - 2,50Kč. Obyvatel průměrně spotřebuje 60 rohlíků denně, tzn. tržba z jednoho obyvatele je 120-150Kč / měs.
Jednoho dne přijde do pekárny dopis od zastupitelstva, že pokud nabídnou jejich obyvatelům rohlík za 1Kč, dostanou zdarma reklamní prostor v obecní drbně (vychází 1x za měsíc, celostránkový inzerát stojí dejme tomu 2500Kč) a dodávky na raut na radnici 2x ročně (cca 2x 5000Kč). Tím spadnou cenově na 60Kč na hlavu a při 3k zákazníků to dá rozdíl 180 000 - 270 000 měsíčně, s náhradou 3333,33Kč měsíčně. A pokud to přitáhne další zákazníky, tak ještě s náklady na rozšíření výroby (který se jim nezaplatí).
Jasně, že pekárna nedá nabídku, jenom se jednatelé budou dohadovat, jestli to má iniciátor výzvy vrozené, přechodil encefalitidu, nebo šlo o trojitou frakturu lebky s vnitrolebečním krvácením. A hned jim dojde, že na tohle nepřistoupí ani konkurence, tak proč se s tím stresovat...
A konkurenční dvě pekárny, pokud nemají jednatele ještě blbější, než jsou lidi na radnici, budou taky, nezávisle na první, ten cár papíru ignorovat.
Nepočítal jsem náklady na jeden rohlík a skutečný vývar, ani (ne)přiměřenost současné ceny. Jde jenom čistě o to, že když má podnikatel dobrovolně omezit prodejní cenu zboží nebo služby, nikdy to dobrovolně neudělá (a ani z principu nemůže).
Tak tady šlo ale možná o něco jiného než o pečivo, nemyslíte pane Petře. Vítězný operátor by na svoji stranu mohl přetáhnout část zákazníků jiného operátora dané městské části, a i přes snížení ceny služby by při zvětšení spotřebitelské základny mohl nakonec z toho všeho profitovat. Záleží samozřejmě na poměru snížení ceny a navýšení klientely, ale rozhodně by to mohlo být zajímavé, stejně jako třeba nabídky v článku zmíněných prodejců jiných služeb do domácnosti. Takže mě nakonec váš názor lehce zaráží....
Proto jsem nepočítal náklady na poskytnutí služby. Komerční subjekt potřebuje vždycky maximalizovat zisk. Tzn. minimální náklady a maximální cena, za jakou prodává. Kdo má možnost něco koupit za korunu a prodat za kilo, udělá to. Když to nejde, tak holt kupuje za 20 a prodává za 50.
A ono i ztrojnásobení počtu zákazníků při třetinové ceně není tak, že bych byl na stejných prachách - pekař by musel najmout další lidi a koupit další pec (nebo přistavovat), telekoumáci zase můžou narazit na to, že lokálně bude potřeba posílit síť a vrazit třeba 2M do infrastruktury, místo 100 dopisů jich najednou posílají 300 se stejným příjmem...
Ale skutečné náklady na jeden rohlík jsou důležité.
Přidržím se toho příkladu a přidám, že náklady na jeden rohlík jsou 0,5 Kč. Pak si Lozja od vedle pronajme budovu bývalého JZD, najme 10 Ukrajinek a podá nabídku na 1 Kč za rohlík. Rychle splatí vstupní náklady, dvě současné pekárny to zabalí a třetí začne dělat rohlíky z biomouky a biopšenice, aby těm 10% nejbohatších pár rohlíků po 2,5 Kč prodala.