Spíše náhodou jsem na několik chvil přepnul na zde doporučované pásmo : O historiie TV vysílání. Vlastních diváckých vzpomínek mám dost a proto jsem si dovolil "dělat" soudce v konfliktu mezi dámami Čechovou a Moučkovou. I v bouřlivém prvním týdnu srpnové okupace 1968 jsem dělal všechno možné, dostat se k vysílání "legální" ČST v Praze. Tříprvková yagina, schovaná v závěsu okna, mi umožňovala příjem, který zajišťovala velká skupina statečných lidí. Proto mne po tolika letech opravdu mrzí osobní nevraživost, kterou předváděla paní Čechová při natáčení tohoto "dokumentu". Nedivím se dnešním autorům pořadu, kteří asi ani v té době nebyli na světě, že neměli vlastní názor a neukočírovali některé projevy pí. Čechové.
Možná si ještě najdu čas na to, komponovaný pořad shlédnout ve své celistvosti, ale z těch úryvků mám hodně rozpačitý dojem. Jako bych snad v té době nežil, nebo si všechno po pravdě nepamatoval?
Zdaleka nejsem takový pamětník, jako Vy, ale také jsem se snažil pochopit tu nevraživost. Byl jsem z ní docela překvapen. Jedno dílčí vysvětlení tu ale možná bude. Úplně poslední věta dokumentu zazněla právě z úst paní Čechové, a to sice, že natáčení (a právě zřejmě ta scéna s konfliktem) začalo dva dny po pohřbu jejího syna.
Ale dokument je to zajímavý.