Ten operator u COL jsem byl ja. Samozrejme, ze na druhem konci linky jsme byli vsichni. Resila se nejaka ADSLka, coz byva na dlouho. Zakaznik se predstavil jako pan XY a uvedl velice podezrelou spolecnost - neco od dreva nebo papiru. Firma se jmenovala neco jako "podpapirak" nebo "Frantakarelhobliny". Jsem zvykly na ledacos, ale tohle bylo vazne podezrele. Ten chlapek se na nic poradne nezeptal. Kdyz jsem mu nastinil skalu nasich sluzeb, nedokazal specifikovat, co by potreboval. Za 5 let praxe dokazu trochu neco vycitit. Pomyslel jsem si neco o kokotu, ale na druhou stranu, kokot je take zakaznik, tak jsem si na nej vzal alespon kontakt, aby mu prinejhorsim prodali levnejsi volani nebo antispam, protoze bezdrat je pro firmu s takovymto jmenem stejne luxus a asi by ho neporizovali. Zkratka mi slo o to, vytvorit pozitivni dojem o nasi firme. Predstirat orgasmus mu tam rozhodne nebudu. I kdyz by mozna dal za jedna.
Teda pokud to nepsal někdo pod falešným nickem a opravdu jste ten operátor, tak si začněte hledat novou práci. O zákazníkovi, byť sebehloupějším, veřejmě mluvit jako o "kokotovi", takový člověk by v mé firmě okamžitě skončil. Myslet si můžete cokoliv, ale zákazníka, byť potenciálního, byste měl mít v úctě.
Nikoliv, to není vlezdoprdelnictví. Když jsem byl mladší, měl jsem podobně radikální názory.
Časem člověk dospěje k tomu k několika poznatkům (většinou). Zaprvé - zákazník ho živí. Zákazníkovi můžou smrdět nohy, může mít hnusnou manželku, může bejt nepříjemnej, ale je to ten, díky komu vám firma může šlapat. Takže - nemáte-li monopol či nedodáváte-li "poradenské" služby městskému úřadu, kde zrovna náhodou dělá váš bratr starostu, měl byste mít i o takového zákazníka zájem. Samozřejmě ale všechno má své meze.
Zadruhé - kdyby se v oboru, kde podnikáte, vyznal, tak by vaše služby nejspíš nepotřeboval. Musíte vycházet z toho, že zákazník se neumí vyjadřovat, často ani neví přesně, co by chtěl. Jste-li dobrý obchodník, dokážete i takovou situaci zvládnout k oboustranné (tu oboustrannost bych si dovolil zdůraznit) spokojenosti.
No a za třetí - myslíte si, že je normální se o zákazníkovi veřejně vyjadřovat jako o kokotovi? To se přece ve slušné společnosti nedělá, byť by to byla 100x pravda.
Bavime se tu ex-post o modelove situaci, ktera nastala. Toto byla autenticka odpoved. Nestydim se za to, co si myslim. Samozrejme ke klientovi si toto dovolit nemohu. Prectete si treba neco od Freuda, Junga nebo klidne ze zpopularizovane psychologie. To, ze se cloveku vytvori v mozku asociace, nemusi byt otazkou vule. Vy jste si nikdy o nikom nemyslel, ze muze byt kokot? Treba to verejne nepriznate. Necht hodi kamenem ten, kdo je bez viny.
Samozřejmě, že jsem si to o řadě lidí myslel. Ale to tak můžu říct kolegovi, když mě nikdo neslyší (i když ani to by správně nemělo nastat, nicméně jsme lidi a né Mirkové Dušínové, že).
Ale nikdy bych si toto nedovolil v internetovém fóru. Ostatně, když se nestydíte za to, co si myslíte, taky byste do internetového článku o vašem šéfovi do diskuze napsal, že je to *** (kdybyste si to o něm myslel)? To není upřímnost, ale hulvátství.
Napsal jste to hezky a upřímně. Celý ten v dnešní době adorovaný vztah zákazník-prodejce je tak neupřímný, že jsou mi sympatičtí všichni, kdo jej nahlodávají a rozkrývají. A vulgarita? Ta přece k životu patří.
V práci si hrajme na zákazníka, co je váš pán, a úslužného prodejce, ale všichni víme, jak to ve skutečnosti je. :-)
ČLÁNKY DO MAILU