Vlákno názorů k článku Těžká práce s konzumací digitální zábavy od Petr Hejl - Dobry den, mam dosti odlisny nazor, nez pan Bednar. Vtip...

ale houby, mládež která vyrůstala na přelomu 18 a 19 století také nehrála Doom nebo Fear a později se u SS nechovali zrovna jako skautíci, stejně tak dozorci v ruských (českých) koncentračních táborech také v mládí moc nepařili střílečky a panečku jaké ty byly svině...

co je zle na pozerani akcnych filmov a hrani strielaciek? myslim ze je to daleko neskodnejsie ako santenie vonku a rozbijanie okien, vykolajovanie vlakov a pod. + to hranie zlepsuje reflexy

ale inak suhlasim ze mi pride terajsia generacia hlupejsia ako travi viac casu bezduchou zabavou a menej vzdelavanim, aj ked treba zase uznat ze medzi mladymi su dokumentarne kanaly v TV pomerne popularne

JJ, ti mladí jsou strašní. Místo aby celé večery "vzdělávali" v hospodě či za hospodou s flaškou Sklepmistra jak jsme to dělali my, raději se brouzdají po internetu či hrají počítačové hry :-)

Na akčních hrách a filmech není samo o sobě moc špatného, jenže problém je trochu jinde.

Pokud dítě a později puboš tráví naprostou většinu času výhradně tímto typem zábavy, postrádá zpětnou vazbu. Když jsme jako děti rozbili někomu okno nebo vyvedli jinou klukovinu, dostali jsme na zadek - a to buď rovnou od poškozeného nebo později od rodičů (a někdy od obou). Takže příště jsme si dali většího bacha a buď jsme takovou blbost nedělali, nebo radši rychleji zdrhali.

Dnešním dětem tenhle svět chybí. Hrozně jim chybí čas, kdy jsou sami ve své partě venku, stanovují si vlastní pravidla, sami si pak nesou následky svých her a dospělý do tohoto světa vstupuje až tehdy, když dětská hra přesáhne určitou míru (třeba to rozbité okno).

Chyba je rozhodně v rodičích (nikoli ve společnosti, ale zcela konkrétních rodičích), kteří své potomky až příliš ochraňují (a nedivím se, sám mám jediné dítě a vím, jak moc se bojím, že by se mu něco stalo). jak často dnes vidíte děti samotné venku? Za nás (70.-80. léta - není to tedy tak dávno, pouze jedna generace) to bylo běžné už u předškoláků, kteří byli pochopitelně se staršími dětmi, ale většinou nejstarší v takové malé partě byl třeba desetiletý. Pochopitelně jsme se občas slezli u někoho doma a obdivovali jeho novou TV hru či dokonce "atáro z rajchu". Ovšem taková zábava nám vydržela maximálně pár dní a pak jsme radši zase lezli po stavbě sousedního sídliště, vyráželi jsme do parku atd. No a dnes? Dnes je představa, že samotné dítě venku je "dítě ulice" a tedy zanedbíní péče a pokud lidi potkají partu pěti kluků, už se bojí, že to jsou kriminálníci. Děti sedí buď doma nebo jsou na různých kroužcích, kam je přihlásili ambiciózní rodiče a kde jim život organizují dospělí.

Takže opravdu nejde ani o hry, ale ani o nedostatek vzdělávání (vysedávání před TV při sledování dokumentu), problém je, že děti nemají možnost si zkusit v reálném světě vyzkoušet samostatnost a střet s realitou už od raného věku.

Prostě jim chybí sociální kontakt a tím pádem si nerozvíjejí sociální schopnosti. Celkem souhlasím, ale, co s tím?

Je to blbý, ale nic, ono se to časem srovná samo. Odroste jedna dvě generace a je klidně možné, že už rodiče zase nechají děti více vyrůstat samostatně, protože budou méně řešit, jestli na děti nehrozí další nebezpečí, protože sami o nebezpečí nebudou mít představu.

A nebo pesimistická vize - převálcuje nás jiná kultura a budou úplně jiné starosti.

rozbíjet si hubu v reálu je lepší?

Jsem generace tvrdě zasažená všemy typy her, včetnš stříleček. Virtuálně jsem skosil tisíce potvor i lidí, ale mé okolí by nikdy neřeklo, že nemám humanitní jádro. Prostě vím co je zkutečnost a co zkutečnost není a ventilovat frustraci a zlobu (kterou má každý z nás) ve virtuálním světě je mnohem lepší, než si ji vybíjet v tom nevirtuálním.

Jenže vy pravděpodobně patříte do té poměrně malé inteligentnější části, která vyrostla v podnětném prostředí.
Většina vašich vrstevníků je na tom daleko hůře a blbost mezi nimi jenom kvete...až do té míry, že z toho jde strach.

Máte docela pravdu, ale to jen dokazuje, že nejdůležitější je rodina a prostředí a ne hry samotné :-). Prostě normální prostředí a rodina vychová i z herního šílence mého typu (a že se dovedu třeba u HalfLife2 zaseknout i na celý den v kuse) normálního člověka.

Taky jsem měla dlouho názor o škodlivosti PC a stříleček. Ale o víkendu jsem koukala synovi přes rameno. A došlo mi, že je nucen číst v angličtině (celá hra je v AJ), běžně používat překladač (spoluhráči jsou od Polska až po Francii), plánovat (finance na zbroj ...:) a navíc využívat pokročilé funkce vyhledávačů (diskuse a manuály jsou totálně nepřehledné).
Takže přestávám být zarytý odpůrce!

Jeden můj kamarád se ve World of Warcraft naučil velice dobře anglicky. Šel do zahraniční guildy a musel (a hlavně chtěl) si pokecat, takže se zlepšoval velice rychle.
Ale, co si budeme povídat, ideální je pobyt v zahraničí. Pokud mu je více než 18 let, šup s ním na prázdniny do USA a vybrat si místo kde je tolik Čechů jako marťanů :-)

Vidíte a já mám pocit přesně opačný. Kolik dnešních patnáctiletých je schopných stáhnout králíka a vykuchat slepici?
Naopak mám pocit, že některé děti snad nikdy neviděly skutěčnou (zvířecí) krev, nejsou schopny pochopit, že je normální, že jsou zvířata porážena pro maso - a stávají se z nich protestvegetariání, nebo na druhou strnu MekStrávníci.
Tedy že díky hraní her naopak stácejí schopnost "zabít".