Minulý týden se na Lupě objevil článek, který řešil otázku, zda je čtení cizích e-mailů v souladu s právními předpisy. Vzbudil celou řadu ohlasů, zejména připojenými názory čtenářů se cítili dotčeni správci brněnského VÚT. Jejich připomínky shrnul ve svém článku Petr Lampa. Jeho názor se sice liší od názoru redakce, přesto si zaslouží zaznít.
- Počítačové sítě vysokých škol nejsou veřejnými zařízeními ve smyslu citovaného zákona, jsou to soukromé majetky vysokých škol. Vysoká škola má stejné pravo, jako jakákoli jiná organizace, stanovit si pravidla používání svého zařízení.
- Monitoring dopisu, o kterém hovoří původní článek, sice žádná vysoká škola mě známá nedělá (aspoň o tom nevím), ale mohla by to dělat, stejně tak jako to dělá řada komerčních firem.
- Obavám se, že ani odst. 2 se netýká správců, nejsou to pracovníci poštovní, ani telekomunikační služby.
- Jediné, co ubohý správce v případě zahlcení pošty, nekonečního přesměrování, šíření spamu, atd., dělá, je to, že se podívá do schránky uživatele, který tyto problémy generuje. Což je dle posledního odstavce zmíněného článku v pořádku (mám o tom sice jisté pochybnosti, ale jiná cesta není).
- Všechny počítačové sítě vysokých škol mají charakter účelového zařízení s využítím pouze pro vědu, výuku a správu školy. Nevím, jak do tohoto určení zapadá použití počítačové sítě pro příjem soukromé korespondence, neřkuli výdělečné činnosti s využitím prostředků vysoké školy. Proti tomu se snad každá organizace musí chránit.
- Souhlasím s tím, že modifikace průchozí pošty, čtení průchozí pošty, atd., je prinejmenším neetické, ale obávám se, že právní předpisy toto neřeší.
Obávám se, ze věta: „Značně svérázná je přitom situace na řadě vysokých škol, kde je "monitoring“ elektronické pošty naprosto běžná věc, kterou si správci sítí vyhrazují dokonce ve veřejných dokumentech (např. různá pravidla používání sítě) a dokonce jsou známy případy, kdy bylo se studentem na základě přečteného mailu vedeno disciplinární řízení." je silně zavádějící, navíc nepřesná. Správce sítě si nemůže nic vyhradit, to může udělat děkan nebo rektor v právně závazném předpisu. Rád bych viděl ty případy, kdy na základě neoprávněně přečteného mailu bylo zahájeno disciplinární řízení. Většinou přichází stížnost z jiné strany a správce pak musí zjišťovat, zda je opodstatněná nebo ne. Pokud je opodstatněná, pak nezbývá než zajistit důkazní materiál a pak samozřejmě slouží kopie schránky uživatele společně se záznamy o doručených dopisech (to má být ten monitoring? Vždyť je to log…) jako důkaz.
Poznámka redakce: K problematice trestnosti čtení e-mailů se ještě vrátíme ve shrnujícím článku, věc totiž není tak jednoduchá, jak by se z tohoto komentáře mohlo zdát. Kromě vlastního právního názoru bychom rádi přinesli i vyjádření některého z renomovaných pravníků.
Související články a odkazy:
ČLÁNKY DO MAILU