Modelovým příkladem je v tomto případě zdokonalení „komunitních“ služeb fiktivního portálu, ve kterém se konkrétně zaměříme na jeho zpravodajskou část. Tato práce bude (samozřejmě) svěřena naší komunitě.
Pravidlo 1: Sám nic nedokážeš. Musíš najít spojence – „spoluvlastníka“
Výkonnost každého z nás kolísá. Výjimkou není ani zakladatel projektu, tedy „ten, kdo pro projekt žije“. Můžeme vymyslet vynikající nápad, můžeme jej dokonce uvést velmi dobře do života, ale nemůžeme jej sami udržovat na vysoké úrovni realizace po celou dobu jeho života. Internetové projekty založené na jediném lidském leaderovi velmi kolísají ve své návštěvnosti i v kvalitě obsahu (a většinou i brzy zanikají). Pravidlo, které platí nejen v budování virtuální komunity, ale v podnikání obecně, nám říká jednoznačně: sám nic nedokážeš – musíš přesvědčit jiné lidi, aby ti pomohli. Náš workshop je z tohoto směru jednoduchý – tři až čtyři dny lze „utáhnout“ v jednom. Pokud by ale měl být workshop trvalým jevem na Lupě, bez naplnění prvního pravidla by workshop (ale i já) skončil špatně. Podobnou věc si uvědomuje i Marek Antoš, kterému se podařilo najít pro „tažení“ obsahu Lupy řadu kvalitních spojenců. Aby zvýšil motivaci svých nových virtuálních spolupracovníků, Marek jim dal nejen honorář, ale dokonce i „kousek Lupy“: čím jiným je Dočekalovo okénko, Zajíčkovo okénko, ale vlastně i tento workshop? Z tohoto pohledu je Lupa vzorným příkladem naplnění pravidla číslo 1.
Pravidlo 2: V živém systému je první pravidlo rekurzivní! Prvořadým úkolem každého vlastníka proto musí být nalezení dalšího spoluvlastníka
Náš svět je velmi dynamický: každý organismus, který neroste, zaniká. Komunita není ničím jiným než takovým živým organismem. Pokud jí chceme vybudovat, musíme dbát na její trvalý růst. V naší zatím dvoudenní diskusi se již naštěstí objevilo a profilovalo několik spoluvlastníků workshopu. Pokud by ovšem měl být workshop dlouhodobý, tito vlastníci by si měli založit a vést své skupiny a v rámci těchto skupin opět hledat další své spolupracovníky, kteří povedou určitou část práce. Navíc by musel existovat mechanismus, jak práci těchto vnořených skupin vzájemně koordinovat.
Podíváme-li se z tohoto pohledu na samotnou Lupu, ani Lupa naše druhé pravidlo nenaplňuje. Systém pravidelných rubrik i okének sice funguje dobře, nemá však v sobě vrozenou schopnost (a nutnost) růstu. Lupa v této chvíli pracuje jako skvěle namazaný stroj, protože však v sobě nemá „naprogramovaný“ růst (co do obsahu i co do velikosti komunity), dříve či později se setká s konkurenčním projektem založeným na podobných principech, který Lupu přímo ohrozí. Jinými slovy, růst je našemu světu vlastní a pokud jej nenaprogramujeme do našeho projektu, o to více bude růst konkurence kolem nás. Kdyby ovšem Lupa druhé pravidlo uplatnila, mohla by těžit z výhody náskoku první firmy na trhu. Při aplikaci druhého pravidla totiž dochází ke geometrickému růstu, při kterém se velikost obsahu i počet členů komunity vždy po určité době zdvojnásobuje. První firma trhu si proto – při správné aplikaci druhého pravidla – trvale uchovává dostatečný odstup od svých pronásledovatelů.
Pravidlo 3: Růst musí být řízený
Naše třetí pravidlo souvisí velmi těsně s pravidlem předchozím. Jedno z největších nebezpečí internetových projektů se totiž skrývá pod tajuplným názvem „forking“. Fork je anglicky vidlička, forking můžeme tedy přeložit s mírnou nadsázkou jako „vidlení“. Jde v podstatě o to, že při slabém řízení se vývoj projektu začne štěpit – vzniknou odnože vedené různými lidmi, které si mezi sebou vzájemně konkurují. Doposud spolupracující komunita se pak rozčlení na několik celků a ty mezi sebou začnou bojovat. Tento stav můžeme přirovnat ke vzniku rakoviny v živém organismu. K rakovině dochází většinou ve starších organismech, které již splnily svůj plánovaný vývoj a které nedisponují žádným dalším plánem. Taková situace je přímo živnou půdou pro chaos.
Pokud se podíváme na náš workshop, vidíme, že čím méně přesně a jasně je dáno jeho téma, tím více různorodých směrů v diskusi vzniká. I náš workshop se dokonce již málem rozvětvil – vznikl jiný článek s vlastní diskusí na podobné téma. V našem jednoduchém modelovém případě spoléhá řízení workshopu na každodenní vydání nového článku. Je tedy velmi centralistické. Pokud by se však mělo naplnit předchozí, druhé pravidlo, řídící struktura by musela být mnohem složitější a musela by být rekurzivní (jednotlivé řídící struktury by si byly vzájemně podřízeny) – stejně, jako je tomu v lidské společnosti nebo i v samotném živém organismu.
Pokud se podíváme na Lupu, i v té zatím stačí řešit pravidlo 3 centralizovaně. Podobně jako workshop totiž Lupa nesplňuje pravidlo druhé. Dnešní řízení Lupy je v podstatě naplněno centralizovanou funkcí redaktora, jehož rukama (a schválením) musí projít každý článek, který je na Lupě uveřejněný (jediné, co se předem neschvaluje, je obsah diskusí). Pokud by však Lupa implementovala naše druhé pravidlo, ani ona by nemohla zůstat u centrálního systému kontroly. Bylo by tedy potřeba uplatnit některý jiný regulační mechanismus.
Otázky třetího dne
Otázka třetího dne našeho workshopu bude tentokrát – v souladu s třetím pravidlem – mnohem přesněji řídit diskusi, než otázka včerejší: Souhlasíte či nesouhlasíte s těmito pravidly?
K tomu si položme jednu otevřenou otázku: Pokud si myslíte, že tato pravidla mají své opodstatnění, pokuste se je uplatnit na samotný model Lupy. Jaký motivační systém by například zajistil splnění druhého pravidla, a tedy automatický růst obsahu a velikosti komunity? Jak by v takovém případě vypadal decentralizovaný regulační mechanismus třetího pravidla, který by zabránil odštěpení části komunity Lupy a udržel Lupu v celku?
A nakonec ještě otázka do třetice: Jakým způsobem by bylo možné aplikovat tato pravidla v rámci zpravodajství některého z existujících portálů?
ČLÁNKY DO MAILU