Bohuzel mam taky zivotni skusenost z jednim mega-zmrdem.
3 roky se me snazil ocernovat pred vedenim firmy a nakonec se mu to povedlo v dobe ,kdy uz vsichni vedeli, ze firma krachuje a exekutori ji postupne likviduji presto mu to stalo zato a dostal se na misto vedouciho. Nebudu tady zminovat jeho intriky vse uz bylo receno, jen jeho kariera po vsech intrikach netrvala dlouho: vedouci prodejny 6 mesicu, pote obchodni zastupce, pak ridic dodavky a nakonec skoncil jako pingl...(:
------------------------------------------------------------
PRO MENE CITLIVE DOPORUCUJI ZAMENIT PR VE SLOVE PRDx ZA ZMR
------------------------------------------------------------
Autorovi se omlouvam zaneautorizovane sireni.
------------------------------------------------------------
DENÍČEK.NET
13. května 2003 - 19:21, Kano
Jak pokořit prda
Pracuji ve velké expandující firmě, kde měsíčně nastupuje do prvního
pracovního poměru řada absolventů po škole. I já byl před lety v této
situaci a mám tedy možnost určitých srovnání. Zaznamenávám určitou
difenrenciaci mezi nastupujícími vysokoškoláky, a to sice rozpad na dvě
skupiny:
Slušný poctivý mladý člověk nastupuje do firmy s tím, že tam již existují
jisté zaběhané rituály, jež musí pochopit a zapadnout coby součástka do
mozaiky celého systému. Ví, že nemá téměř žádné praktické znalosti a že musí
nejprve jako houba nasáknout potřebné vědomosti a pak že může provést více
nebo méně dílčí změny na systému tak, aby fungoval lépe. Nabyté poznatky
skloubí s jeho životní vizí a utvoří to, čemu se říká osobní styl. Je radost
s nimi pracovat, ale znám jich relativně málo.
Pak ovšem existuje kategorie, která tento proces chápe od konce. Dívá se na
sebe sebevědomě jako na již hotového člověka, vědomostmi nabitého, pozitivně
naladěného a naprosto nepostradatelného jedince pro tu firmu, která si jej
najala. Svůj přínos vidí v tom, že svůj neopakovatelný osobní styl co
nejdříve uplatní v nějaké vedoucí funkci, ze které způsobí rozsáhlé změny ve
fungování jemu svěřeného úseku a protože si nepřipouští omyl, věří pevně, že
bude úspěšný. Něco jako Lee Iacocca, když přišel ke Chrysleru, narozdíl od
Iacoccy jim chybí jakékoli znalosti a rozhled. Je natolik posedlý touhou po
úspěchu, potažmo postavení a penězích, že si nepřipouští jiný průběh věcí a
pokud mu někdo stojí v cestě, má problém. U nás se pro něj vžilo pojmenování
mladý prd nebo prostě jen prd.
K tomuto pojmenování: původně jedná se o označení nepříliš vydařeného
produktu rozmnožovacího procesu. V každém případě je ve slově prd odkaz na
mechanismus jeho vzniku obsažen. Naši prdi jsou sice geneticky v pořádku,
ale přesto na něm vznikla během jeho vývoje zásadní chyba. Jmenuje se
přebujelé ego a způsobili ji jeho rodiče, většinou také prdi, tím, že mu od
malička podsouvali, že je neljepší a že ostatní jsou trapný blbci. Chcete-li
vychovat prda, dělejte to taky tak.
Jak poznám prda?
Je několik znaků, jak spolehlivě poznáte prda. Zde jsem definoval znaky,
kterými se vyznačuje chování každého z nich.
1. prd rád tlachá. Určitě se vám stalo, že vám někdo půl hodiny povídal o
nějakém problému a když jste potom odcházeli, zjistili jste, že víte to
samé, co předtím. Právě jste hovořili se prdem. prd nahrazuje absenci
vlastních konkrétních poznatků tím, že hodně žvaní.
2. prd vysává. Když se s vámi dá prd do hovoru o nějakém problému, nedělá
to proto, že by chtěl obohatit vaše obzory, ale proto, že potřebuje od vás
vyzvědět poznatky, které jste vy sami museli vydřít. je to pro prda jediná
cesta, jak se dostat k dobrým informacím, protože sám je v podstatě
neschopný.
3. prd líže kliky. prda spolehlivě poznáte podle toho, že se jeho jednání
s podřízenými rapidně odlišuje od jednání s nadřízenými.
4. prd je nekonzistentní. Většině prdů je vlastní vnitřní nejistota. Na
dvě stejné situace, které se za stejných okolností po určité době opakují,
reaguje prd pokaždé jinak. prd nemá žádný styl, pouze svoje priority,
kterých dosahuje neustále se měnícími metodami.
5. prd neumí zacházet s lidmi. Protože je prd vychován v tom, že on je
nejlepší, brání mu takto vytvořená bariéra snížit se k podlidem okolo sebe.
I když se někdy pokusí se s někým sblížit (například za účelem vysávání),
většinou to shoří na prdově kurevském vystupování.
6. prd hraje tvrdě a dává rány zezadu. Pozor na něj! prdi rádi intrikaří a
pokud si prd umane, že vás dostane, půjde jako první za vaším nadřízeným.
Oblíbenou metodou používanou prdy je omezení přístupu klíčových informací k
vám, takže po čase začnete vypadat jako nekompetentní idiot.
7. prd neudělá nic pořádně. Analýzou projektů, které zpracovávali prdi,
jsem dospěl ke zjištění, že prdovou pracovní filozofií je "navrch huj,
vespod fuj". Slušní lidé často nedělají nic jiného, než že po nich vyklízejí
nekonečné Augiášovy chlévy.
8. prd hodně dbá na svou image. prdovi je v rodině naprogramován určitý
osobní profil, který potom úzkostlivě dodržuje. Můj osobní poznatek : drtivá
většina prdů hraje hodného hocha a 95% prdů se zabývá nějakým dravým
kolektivním sportem (hádejte proč kolektivním). prd dovede velmi rychle
měnit svoji image podle toho, co je právě in. prdovi je proti mysli vše, co
je extrémní nebo nějakým způsobem ostře vyhraněné, ať už jde o projekty,
lidi nebo třeba politické strany, takto profilované subjekty nedávají dost
prostoru k lavírování.
9. prd hraje na body. prd má jiné vnímání úspěchu než slušný člověk.
Normální člověk vítězí tehdy, pokud podstatné části jeho požadavků bylo
dosaženo. Soupeř nemusí být nutně mrtvý, stačí, když je K.O. a ještě pořád
mohou oba důstojně opustit arénu. Při utkáních vedených normálními lidmi je
někdy těžko poznat, kdo prohrál a kdo vyhrál. prd oproti tomu hraje až do
konce, protože potřebuje pocit z absolutního rozdrcení soupeře jako olej do
svého motoru na sebevědomí. Pokud někde existuje bodovací systém, vězte, že
jej tvořil prd, protože z bodů je zřejmé na první pohled, kdo je vítězem a
kdo poraženým.
10. prd je kolektivní. Protože prd je nechopný a nedovede sám nic udělat
pořádně, hledá oporu v dalších prdech. Takto vzniklá spojenectví mají pouze
přechodný charakter a většinou dojedou na to, že prdi uvnitř takto
vzniklých ostrůvků zkurvenosti požírají sami sebe.
Můj kolega prd
Jednoho dne prostě procitnete a zjistíte, že se na vašem pracovišti
vyskutují jeden nebo více prdů. Infekce pracovního kolektivu prdy může
dosáhnout třech stádií:
1. fáze infekce prdy: jednotliví izolovaní prdi se nacházejí na nižších
příčkách než vy a jsou na vás nějakým způsobem závislí. Každý prd ranaří na
vlastní pěst a nedošlo ke jejich sbratření. Toto je většinou počáteční
stádium onemočnění firmy prdismem. Nevyplácí se jej podcenit, protože
většinou velmi rychle přechází v druhé stádium. Je potřeba přijmout okamžitě
některá opatření, o kterých budu psát níže. 1.fáze skýtá určité výhody a
prdi jsou v ní nejzranitelnější - se zákrokem tedy neváhejte.
2. fáze: někteří ze prdů již stačili postoupit na stejnou úroveň, jako jste
vy. prdi se začínají shlukovat a vytvářet konglomeráty prdů. Je to velmi
závažný stav, který kromě ofenzivních opatření s cílem zasáhnout prdy,
kteří mají nekrytá záda, vyžaduje ještě opatření defenzívní, tedy krytí
vašich zad. Strategie vítezství spočívá v přednostním zlikvidování prdů na
nižší úrovni a poté, co v nich výše postavení prdi ztratí podporu,
likvidace i jich.
3. fáze: celý tým, potažmo firma je pod kontrolou prdů. prdi na vedoucích
funkcích zajišťují delegování dalších prdů na nižší pozice. Zde zbývá už
jen velmi málo šancí. Je třeba zahájit pojistnou politiku "dvojitá podlaha"
založenou na důsledném krytí vlastních zad, a čekat na tzv. přeprdování
firmy, anglicky overbastarding. Pokud počet prdů uvnitř firmy dosáhne jisté
koncentrace, převáží nad počtem slušných lidí, kteří na ně dělají. Výkonnost
firmy poklesne a prdi nahoře budou nuceni přijmout některá opatření vůči
prdům dole. prdi dole pojmou za svou ideu, že prdi nahoře vedou firmu
špatně a vycítí šanci vyšplhat se nahoru. Dojde ke konfliktu prdů se prdy,
ve kterém sice vyhrají prdi, ale můžete na něm profitovat. Nastálý úbytek
prdů umožní slušným lidem získat převahu a přikročit k oslabeným zbytkům
prdů.
Jak na prdy?
Pokud zjistíte, že jste ohrožen prdy, máte pouze dvě volby.
Můžete vyklidit pole a přesunout se někam, kde žádní prdi nejsou. Není
pravděpodobné, že taková místa existují. Pokud ano, jedná se o izolované
uzavřené skupiny se silným obranným mechanismem proti prdům, které však
většinou zpočátku bude vidět prda i ve vás. Daleko těžší, než dokázat, že
je někdo prd, je dokazovat, že vy sám nejste prd.
Nebo se můžete dát do boje se prdy. Je zde nutné poznamenat, že jakmile se
jednou rozhodnete, nemůžete couvnout a nechat toho v půlce. Pokud začnete,
jste osamělým bojovníkem, který kromě zářezů na pažbě za každého
zlikvidovaného prda nemá z toho vůbec nic. Navíc vás pozůstalí prdi mohou
označit za nekooperativního, neschopného týmové práce nebo nesnášenlivého.
Nic na to nedejte, i na ně dojde.
Také musíte vnitřně akceptovat, že proti prdům budete muset použít jejich
vlastní špinavé triky a chovat se dočasně jako prd, byť s ušlechtilými
pohnutkami. Jediná možnost boje se prdy skutečně spočívá v obrácení jejich
vlastní zbraní a skutků proti nim. Pokud si nechcete sám sobě připadat jako
kurva, kompenzujte počet prdských sviňáren, které uděláte, stejným počtem
solidárních a dobrých skutků pro své kolegy, které bojují stejně jako vy.
Existují samozřejmě různé kvalitativní úrovně prdů, od úplných zelenáčů, se
kterými si budete hrát jako kočka s myší, po ostřílené borce, na které jen
stěží vyzrajete. Ale takový je život.
Taktika ničení prdů může být buď ofenzívní, nebo defenzívní. Musíte
dávkovat podle stupně zasažení společnosti prdy tak, aby bylo prdům
učiněno co největší příkoří a vaše vlastní bezpečnost nedoznala úhony.
Pozvedněme zbraně (ofenzíva)!
Řeč budiž jasná, ano, ano, ne, ne. Pokládejte prdovi otázky, které mají
jednoznačné odpovědi. Nebude na ně schopen odpovědět, protože prd vždy
lavíruje s pojmy jako možná, kdyby, to se mují vyjasnit a podobně. Pokud
bude kličkovat, řekněte mu, že se obrátíte na jeho nadřízeného, protože on
není schopen dát přesvědčivou odpověď.
Stanovte prdovi jasná kritéria. prdi si vždy libují tam, kde nejsou jasná
měřítka pro pracovní výkon, třeba jako počet čehokoli, termíny, náklady.
Dejte prdovi jasné zadání s cílovými hranicemi. Nenechte ho používat jeho
oblíbená vycpávková slova (řádově vyšší, nižší, o něco více, o něco
později...)
Jednoznačně definujte zodpovědnost. Je-li prd zatížen zodpovědností, snaží
se ji zde sebe shodit jako býk jezdce rodea. prdovi vyhovuje situace, kdy
všichni odpovídají za všechno a současně za nic.
Nenechte je přesunout jejich úkoly na jiné. Většina prdů je mistry na
přerozdělování práce. Nakonec se jim povede udělat tak, že oni nedělají nic
a ostatní za ně všechno. Pokud se to povede, prdi si přivlastní jejich
zásluhy. Obracejte se na ně pořád dál jako na zodpovědné.
Taktika "lov na mamuta". prda, jemuž nemůžete vytvořit žádné zadání, můžete
nachytat do pasti. Pračlověk, když líčil na mamuta, vykopal jámu větší než
mamut, zakryl jí roštím a pak čekal, až mu tam vběhne. Přesně tak to
udělejte se prdem. V každé firmě najdete problém, do kterého se nikomu
nechce - třeba problémového dodavatele. Omočte v tomto problému prda - on
většinou do toho rád vběhne, protože ho opět žene ten jeho motor dokázat, že
on na to jediný má - a je v tahu, protože šlápl do hustých sraček a nemůže z
toho ven.
Taktika "mrtvola ze skříně ven". prd při jeho stylu práce vytváří celou
řadu lží a nedodělků, které pak různě maskuje. Zkouší je pak všelijak
zamaskovat a schovává je jako stará nymfomanka pošťáka do skříně. Vy jako
starý zaběhaný matador poznáte velmi rychle, kam prd schoval mrtvoláky a ve
vhodném čase je vytáhnete na denní světlo. Vůbec každý prdův neúspěch
můžete výhodně využít - nedovedu si představit nic kouzelnějšího, než když
prd krásnými fóliemi prezentuje stav svého projektu a vy na něj vytáhnete
nějakou pořádně uleženou mrtvolu.
Poštvete prdy proti sobě. Pokud potřebujete rozmlátit již vytvořený shluk
prdů, vyberte si jeden slabší exemplář a napřete všechno úsilí přímo na něj
a udolejte ho. Ostatní prdi od něj dají ruce pryč. Jakékoli spolky utvořené
prdy ze prdů jsou odouzeny k hořkým koncům, protože prdi v jejich honbě
za postavením nejsou kooperativní a mají obavy z toho, že jeden přešplhá
druhého. Toho můžete také využít.
Taktika "utáhnout kohoutek". Většina prdů prahne po kolektivu, protože
nedovedou nashromáždit dostatek informací k tomu, aby mohli pracovat
samostatně. Když prdovi obstavíte přísun informací, zhyne jako podvázaný
nádor doktora Fortýna. Nepracujte na ně, pokud po vás něco chtějí, řekněte
jim, že máte jiné úkoly a ať si poradí sami. Taky můžete říct, že to nevíte
nebo že na ně nemáte čas, nebo na férovku rovnou, že nehodláte svými
přesčasy kompenzovat jejich neschopnost. Po tomto vyjádření notnou chvíli
nepřilezou, ale prd se vrací jako falešná pětka a odkud ho vyhodíte dveřmi,
tam vleze oknem.
Obrana proti prdům
Obecným principem ochrany je dokumentace kroků prdů jako první krok a
následné využítí takto zaznamenaných skutků. K oblíbené prdské taktice
patří, že chyby ze svého rozhodování okamžitě přesunou na někoho jiného,
klidně taky na vás. Pokud ve vhodné době vytáhnete důkazy o tom, že k
neúspěchu vedoucí postup definoval prd, máte ho na lopatě. Pokud k tomu
ještě připojíte vlastní návrh toho, jak se postupovat mělo, je v tu chvíli
prd mrtvou jednotkou.
Stejně můžete postupovat při kritice prdových rozhodnutí s využitím jejich
nekonzistence. Otázka : "A proč teď postupujeme takto, když jsme před týdnem
odsouhlasili jiný postup?" je pro prda noční můrou. prd nemá žádný systém,
reaguje ze dne na den a z minuty na minutu.
Pokud dopředu poznáte, že prdovo rozhodnutí povede s jistotou k průseru,
nechte si dát všechny příkazy písemně (třeba mailem, obsahuje datum, čas a
přesný popis).
prd zadává úkoly nejasným způsobem tak, aby byl z obliga, když to pak
nedoklapne. Pokud vám to udělá, nedělejte tu chybu, že byste se pokoušeli
úkol nějak interpretovat. To je totiž přesně to, ci prd chce. Pak vám
řekne, že jste to blbě interpretoval. Nechte si to od něj vysvětlit, což má
i ten sekundární efekt, že se ukáže, že nemá ponětí, co vlastně chce.
Obecně i defenzívní strategie je poznamenána tím, že musíte téměř vše, co
prd vytvoří, použít proti němu.
prdí tance
Co se začne dít, když udeříte na prda? prd, je-li vystaven tlaku a cítí-li
na svém krku váš dech, začne jednat pudově. To jest jako kurva. Zde jsou
popsány nejvýznamnější reakce prdů na útok.
Kouřová clona: pokud je prd napaden, začne mlžit. Začne interpretovat
skutečnosti tak, aby jim rozmazal hrany a zamlžil vztahy a souvislosi.
Příčinu začne vydávat za důsledek, pravdu za lež. Jakmile prd začne s
mlžením, musí být vaše logika průzračná jako křišťál a slova ostrá jako
kudla starého zálesáka. Nesmíte uhnout z vytýčené cesty. Jak již bylo
napsáno, prdi se vystříhají slovům ano a ne. Pro prda je ortelem smrti
věta : Je to tak anebo není? Poslouchat pravdu je pro prda něco jako pro
člověka jíst mochomůrku zelenou. Může jí kousek pozřít, ale celá ho zabije.
Tchoř: napadený prd začne podobně jako toto zvířátko vypouštět smrady do
okolí. Smrady se rozumí nějaké smyšlenky s cílem očernit vás. Řekněte
prdovi, že to sem teď nepatří, teď že je řeč o něčem jiném a jďete mu dál
po krku.
Citové vydírání: prdi vás začnou vydírat nějakými historkami, které mají
ukázat, jak byl k nim osud zlej. Moje zkušenost je však taková, že zlým
osudem stižení lidé většinou nikomu nic nevykládají a tak je také třeba
přistupovat k těmto povídačkám. prdka (samice od prda) občas používá
argument "já mám x dětí", kde x je celé číslo od jedné výše. Zde je třeba
naprosto nekompromisně říct : pracuje tu dost ženských, které mají x+1 dětí,
a pracují pořádně. Dítě není v pracovním styku argument a bych bych ho
ochoten přijmout pouze v případě, že se dotyčná stará o deset dětí z SOS
vesničky, ale jinak je to její soukromá věc. No řekněte sami, máte někoho
pardonovat za to, že před čtyřmi nebo šesti lety po nějakém mejdanu nebo
diskotéce spermie oplodnila vajíčko?
Pozor na strejdu a tetku
Je třeba zmínit jeden negativní aspekt likvidace prda. Je natolik závažný,
že kvůli němu bývá někdy prd téměř neudolatelný.
Hodně prdů je tolik sebevědomých nikoli pouze kvůli hypertrofii ega, ale
díky tomu, že disponují určitým zázemím. Česky se tomu říká tlačenka. Kdo si
myslí, že do soukromých a ze zahraničí řízených firem nedosahují dlouhé
prstvy všelijakých strýčků, je na velkém omylu. Neznám instituci, která by
byla k tomuto jevu rezistentní, i na správě olšanského hřbitova se určitě
kupčí s hroby a na sběr psích hovínek byl nejspíš taky vypsán tendr, který
vyhrál prd s protekcí. Chci tím říct, že pokud odstřelíte prda a učiníte
stop jeho kariéře, můžete počítat s protizásahem prdových ochranitelů.
Pokud tedy pracujete na prdovi se silným zázemím, je zapotřebí mít
připraveno dostatek podkladů pro vlastní obranu, až impérium vrátí úder.
Mezi prdy je málo individuálních hráčů, kteří bojují osamoceně, většina z
nich nějaké zázemí má. Musíte tedy předem zvážit, zda se vám útok na dobře
opevněného prda vyplatí. Díky značně turbuletním podmínkám se může prdova
ochrana během jedněch komunálních voleb zcela zhroutit a ten je potom
bezbranný jako šnek bez ulity. Stejně tak pokud prdovi způsobíte dostatek
problémů, jeho ochranitelé zjistí, že je to neskutečný blbec a dají od něj
ruce pryč. Přemístí ho jinam, kde jim nebude dělat tolik ostudy a tam se s
ním zase musejí vypořádat po svém.
Moje válka se prdy
Zde bych rád zmínil něco ze svých zkušeností prdobijce. Nebudou to moje
nejlepší kousky, ale případy v něčem poučné. Podotýkám, nejsem žádný
zvláštní prdobijce a často volím taktiku "udržet prdy od těla". Když si
něco začnou, klepnu je přes prsty, ale do konečné likvidace to mnohdy
nedotáhnu.
prd Honza (1996)
Jmenovaný tehdy 30-tiletý sameček rodu prdovitých měl na starost vedení
pobočky jedné leasingové firmy, pro kterou jsem dělal jako externista. Honza
byl typický případ prda, který navíc disponoval protivnou vlastností
neustále zaujímat k životu pozitivní postoj. To znamenalo takový, jaký
vyhovoval jemu, a tomu také podřizoval svoje jednání. Ostatní na to dost
dopláceli. Už když jsem tam začínal, se pobočka nacházela v druhém stádiu
ovládnutí prdy, ca po šesti měsících ovládli prdi i centrálu v Praze,
odkud vypakovali oponenty a přenesli firmu do třetí fáze. Ke vší smůle
opozice proti prdům pozestávala ze samých starších pánů, takže na ně prdi
použili argument, že nejsou "mladí a dynamičtí" (to je pro prdy něco jako
kouzelná formulka, kterou mění víno na ocet). Pak to šlo i na pobočce rychle
s kopce. Přijali se další prdi (hlídač z kasina jako logistik, skladník
jako manažer pro zákaznícký servis, úřednice z radnice jako účetní). prdi
utvořili pevný šik a za podpory prdů z Prahy (Praha je něco jako Mekka
prdů) vypudili opozici. prdi dále falšovali údaje o výkonech pobočky k
obrazu svému. Vyhledali kamarády prdy mezi obchodními partnery, kterým
přepustili obchody těch partnerů, kteří nebyli prdy. Vznikala různá manka.
Výkony pobočky šly rapidně dolů. Nakonec vlastník společnosti usoudil, že
celá ta firma je k ničemu a učinil z ní dceru jedné banky. prdi záhy
vycítili, že loď nabírá vodu a servali se mezi sebou. Brzy zbylo něco jako
tvrdé jádro prdů a to bylo připraveno k přechodu do zmíněné banky. To už
jsem tam dávno nebyl, protože prdi hard core očistili od jakýchkoli
neprdských individuí. Pak se ale ukázalo, že tvrdé jádro je pro
restrukturalizaci pořád ještě početné a poslední ze prdů se od Honzy odtrhl
v roce 1998. Ostatní prdi už předtím opustili své manažerské pozice a
vrátili se do civilního života. Ke své smůle nedokázali najít další prdí
oázy, které by jim nabídly dostatečný prostror. Jeden třeba prodává rudlíky
a další rozváží nákláďákem plynové bomby.
U prda Honzy bylo typické, že se pro upevnění svého ega obklopoval
všelijakými dementy a pokud ho někdo mentálně přerůstal, měl to s ním sakra
těžké.
Současný osud prda Honzy je nejasný, zřejmě našel jinou oázku, kde mohl
pokračovat.
prd Bohouš (1999)
Na prdovi Bohoušovi jsem dělal už po nástupu do firmy, kde pracuji teď. Ve
firmě dosáhlo zamoření prdy stupně 1., tedy samostatně ranařící prdi na
různých pozicích. V poslední době jsem zaznamenal několik znaků
propukajícího druhého stádia, ale tehdy jsme bezpochyby měli co do činění s
úrovní jedna. Měl jsem tehdy na starosti vícero projektů a můj tehdejší
vedoucí usoudil, že přijme Bohouše a dá mi ho k ruce s tím, že mu potom
předám nějakou tu práci. Ze začátku to docela fungovalo, ale pouze proto, že
se prd Bohouš rozkoukával a hledal, kterým směrem by napřel působení svého
ega. Asi po měsíci se z něj vyvinul zakuklený prd, který jednal zásadně za
mými zády. Například měnil priority mezi jednotlivými projekty tak, aby na
tom byly ty jeho lépe, i přes menší význam. Dále byl značně nedůtklivý a v
jednání se zákazníkem naprosto nemožný. Někdy v průběhu druhého měsíce
absolvoval pohovor u ředitele, který nenápadnými otázkami zjišťoval, jak na
tom Bohouš je, přičemž ten shořel jak papírový čert. Prezentoval řediteli
nějaké svoje vize a řekl mu, že je to v podniku špatný, že by tam všechno
změnil (typická reakce prda s hypertrofií ega). Asi tam taky padlo, že má
se mnou komunikační problémy, protože jsem ke zpovědi musel krátce na to i
já. Jenže jsem si tehdy nebyl žádných očividných komunikačních problémů
vědom a tak jsem existenci takových těžkostí nepotvrdil. To byla velká chyba
- Bohouš vesele intrikoval, dělal ze mně kreténa a já o tom nevěděl. Čas ale
běžel a já začal zakopávat o čím dál tím větší Bohoušovy sračky a protože
jsem za jím zpracovávané projekty dál odpovídal já, musel jsem přikročit k
ofenzívě přesně podle bodů "Řeč budiž jasná...", "Jednoznačná kritéria" a
završil jsem to jednou ukázkovou "Pastí na mamuta". prd Bohouš odešel z
podniku poté, co skončila jeho zkušební lhůta, pro hnutí prdů v našem
podniku by býval byl velkým přínosem.
Jeho současný osud je neznámý.
V podniku vládlo přesvědčení, že jsem tohoto význačného prda udělal já. Pár
prdů se mi začalo vyhýbat. Začínali mi říkat Goebels a admirál Canaris, což
v podstatě trvá podnes a nijak zásadně mi to nevadí. V druhém případě spíš
lichotí.
Na tomto případu stojí za zmínku, že prd často tak dokonale maskuje
podvratné jednání, že se z ničeho nic ocitnete nad mamutí pastí vy. Další
poučkou je: nepřijímejte zodpovědnost za nic, co zpracovává prd.
Případ prda Tomáše (ten znám jen z doslechu, 1997 - 2000)
prd Tomáš pocházel přímo z Mekky prdů, Prahy. Stál za ním vlivný příbuzný,
velké zvíře v oblasti petrochemie, které zaujímalo od začátku osmdesátých
let konstatní postavení v oboru i přes několikerou změnu vládní strany,
různé restrukturalizace a akci Čisté ruce.
Tomáše pověřili řízením regionální pobočky společnosti zabývající se
provozem benzínových pump. Tomáš začal s nadšením každému prdu vlastním
firmu postupně rozkládat, ale pro pevné základy společnosti položené v
minulosti a kvalitní spolupracovníky se mu nedařilo dílo tolik, jak by
odpovídalo jeho neschopnosti. Nakonec, po dlouhé a úmorné snaze region
totálně zahrabat, dostal od prdů z Prahy nabídku, že když vyvolá zánik
regionální pobočky, dostane místo přímo v Mekce. Tak se i stalo. Tomáš během
dvou let vydeptal třicet let fungující regionální organizaci a zajistil
jejím pracovníkům výpovědi. Tomáš hrál podobně jako Honza : nadřízené na
centrále informoval naprosto nepravdivě o svých výsledcích, vyhýbal se
jakýmkoli kontrolám své práce a likvidace pobočky pro něho byla životní
nutností, protože v jejím inventáři a hospodaření povstávaly povážlivé díry.
Tomáš disponoval pro prdy důležitou vlastností, kam šlápl, tam sedm let
tráva neporoste. Zůstávalo za ním až neuvěřitelně věcí úplně na sračky,
terminologií mladých to byl hujer. Bezpochyby se jedná o prda neobyčejného
formátu, který ještě světu ukáže.
Pozoruhodné je, že prdi jako první vyřadí z provozu ty nástroje uvnitř
firmy, které umožňují sledovat výkony a skladové stavy. Vytvoří jednak
prostor pro vlastní šmelinu, jednak znemožní svým nadřízeným objetkivní
kontrolu jejich práce.
Nyní Tomáš pracuje jako správce výpočetní techniky. Zdá se, že počítač je
pro prdy svatým Grálem - mnoho jich působí v oblasti výpočetní techniky.
Pořád ještě je hodně lidí, kteří počítačům nerozumí a prdi kolem nich
krouží jako supi a spouští jim na hlavy supí hovna v podobě prdských
mouder. V této branži je obecně těžší definovat jednoznačně stanovené cíle.
prd Míra (2001)
prd Míra byl pracovníkem logistiky a vyznačoval se tím, že všechny provozy,
jejichž zásobování dostal na starosti, po čase upadly do problémů kvůli
nedostatku - no hádejte čeho. Zásob. prd Míra byl líný jak veš, neuměl
jednat s dodavateli a co hlavně - byl neustále pod vlivem. Byly dny, kdy
vůbec nespal - non stop chlastal a v jednom kuse z toho kreténa táhl chlast.
Když přišel na poradu, bylo to někdy v místnosti cítit, jako by schůze
probíhala v palírně. Jako zásobovač navázal určité nelegální konexe - jedním
z dodavatelů byla firma jeho bratra - a tak na to pití měl. Navíc rodinka
měla solidní zázemí ještě z dob totality.
Hodně prdobijců chtělo Míru udělat. Nikdy to neklaplo, nadřízení nad ním
drželi ochrannou ruku a nebylo síly, která by Míru potopila. Když to někde
pohřbil, dali mu na starosti jiné projekty a začalo to celé nanovo, jeho
staré projekty přebíraly osvědčené pracovnice a půl roku to vždy dávaly do
pořádku. Já ho chtěl jednou udeřit šanonem, už jsem měl napřaženo. Nakonec
se ale prd Míra potopil sám. Rozhodl se opustit naší oázu v prvním až
druhém stupni infekce a přešel do jiné firmy. Nikomu nechyběl (to bývá
příznakem odchodu každého prda) a nikdo neplakal, snad kromě majitelů pár
hospod. V novém působišti to s ním šlo rychle s kopce. Asi tam popudil
konglomerát mimořádně zdatných prdů a ten v zájmu ochrany svého teritoria
prda amatéra Míru nechal padnout. prd Míra je nyní nezaměstnaný.
I prdi to občas přespekulují a nabijou si nos, aniž by jste museli hnout
prstem. Vrozená honba za postavením a penězmi je dostane sama.
To by bylo asi všechno o prdech. Vězte, že jsem už viděl několik případů
prdů obrácených na slušného člověka a také slušných lidí, kteří se stali
prdy. To, nakolik prdi uspějí, záleží jen na nás - takže vypněme počítače
a jděme na ně. Najděme si hned každý svého prda a udolejme ho.
(c)Petr
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).